Solné stezky dostaly název podle přepravovaného zboží. Všechny stezky, ať už malé nebo velké, byly budovány podle potřeb přepravovat zboží a podle potřeb obchodních komunikací mezi městy a obcemi. Ve středověku byla veliká potřeba soli a to hlavně z důvodu, že se používala jako hlavní prostředek pro skladování a konzervování potravin. Do Čech se tato sůl dovážela z jiných zemí. Sůl se přepravovala v bečkách, nazývaných prostice. Prostice byla vedena jako stará česká míra, která určovala objem neurčité velikosti cca 73 litrů – 74 kg. Mimo sůl se po těchto cestách přepravovala i spousta jiného zboží, jako drahé látky, koření, jižní plody a mimo Čechy se zase vozil chmel, obilí, víno, med a jiné potraviny. Zboží se přepravovalo celoročně, ale nejlépe to šlo v zimě, protože cesty byly travnaté a při mrazech byly zamrzlé a dobře sjízdné. Zboží vozili soumaři (nejčastěji sedláci nebo lidé k tomu najatí) na koních (takový kůň byl nazýván soumar), nebo na vozech. Kvůli bezpečí se raději sdružovali soumaři do karavan. Pokud se sůl přepravovala na koních, tak bečka se nazývala soumarská a vážila dnešních 55 kg. Jinak prostice měla v Čechách zavedenu berní a celní jednotku a to 74kg. Pokud se sůl vozila na vozech, tak to byly vozy přímo k tomu určené a na vůz se naložilo většinou 12 prostic, takže celková váha byla 888 kg.  V průměru po třiceti kilometrech musely karavany s nákladem odpočívat.

Tyto cesty sloužily nejenom k přepravě z jiných a do jiných zemí, ale i jako obchodní stezky pro místní sedláky, kupce a obchodníky. Časem tyto cesty sloužily pouze pěším pro zkracování cesty z obce do obce, na hřbitovy, nebo k procházkám. Přestože tyto cesty sloužily také na vsakování dešťové vody, tak jako i jiných důležitých věcí, jsme se jich začali zbavovat. S rozšiřující se civilizací a technikou se nám začal navršovat i odpad, který se zahrabával do všech roklí, cest a cestiček. Tato stará cesta je toho zářným příkladem. Úvozová cesta od hřbitova až ke křížku byla zavezena a překryta ornicí do roviny. Kus cesty od křížku na Světice, který sloužil leta jako skládka domovního odpadu, byl před časem vyčištěn, obnoven a oset trávou a začal se sekat. Nyní slouží k rekreačním procházkám. Je škoda, že někde hluboko pod zeminou se mohou schovávat ještě poztrácené drobnosti soumařů, kteří tudy putovali, a kdybychom cestu nezavezli, tak by ještě mohly vydat svědectví o životě, který zde dříve býval.

Nyní však záleží již jen na nás, jak ke své krajině budeme přistupovat, zda obnovené cesty budeme čistit a vysekávat, nebo je necháme opět zarůst, zaházet odpadky a znovu zpustnout tak, aby v budoucnu úplně vymizely a s nimi se ztratily i kousky historie těchto míst. Je sice hezké chodit a jezdit po nově vyasfaltovaných, osvícených, moderních cestách a cestičkách, zde ale neuvidíte zajíce, bažanta či srnku. Obnovou a údržbou těchto cest bychom měli chránit přírodu a hlavně i střípky historie našich předků.

Zpracovala: březen 2021 Eva Šimková