______________________________________________________________________________

Dům čp. 52 (Voděrádky 52, původně Krabošice grunt čp. 2). 

Skládal se z obytného stavení, stodoly, chlévů, rolí, lesů, cest, pastviště, hospodářských budov. V bývalých Krabošicích byl původně v sedmnáctém století pouze mlýn čp. 1 a veliký grunt čp. 2. Tento grunt byl původně pouze jediným gruntem, který zde existoval. Časem majitelé oddělovali části gruntu pro potomky a tím zde vznikl další grunt, statky a nemovitosti. V tomto místě bývala původně osada pojmenovaná Krabošice, která spadala jeden čas pod Kuří, ale většinu času pod Voděrádky, ke kterým byla v roce 2008 přiřazena a byl zrušen název Krabošice.

Původní grunt Krabošice čp. 2 se všemi budovami a pozemky byl pouze v majetku jedné rodiny. Přibližně od roku 1678 na gruntu hospodařili Nykodýmovi. Matěj Nykodým přišel do Krabošic z Křenice. Rod Nykodýmů (později psáno Nikodýmů ) zde hospodařil na celém nerozděleném gruntu, až do roku 1828, kdy Nikodýmovi část gruntu převedli na potomka.

Voděrádky čp. 52 jsou nyní vlastně zůstatek z velkého krabošického gruntu číslo 2, zůstal zde dvůr s obytným stavením, drobnými stavbami, vstupní branou a zahradou.

Prvně se objevuje zmínka o tomto velmi velikém gruntu v matrikách roku 1678. Grunt patřil rodu Nykodýmů (Nikodýmů), tento rod předával grunt synům. Grunt spravovalo 6 generací této rodiny a to až do 2. června 1873, tedy 195 roků. Zajímavostí je, že skoro většina potomků z tohoto rodu zůstala hospodařit se svými rodinami na tomto gruntu. Výjimečně se pár potomků provdalo, oženilo a odstěhovalo. Později Nikodýmovi grunt prodali. 

Než byl ale grunt prodán, tak již v roce 1828 byla oddělena - dle matrik jedna jeho část a vznikl tak grunt čp. 3, který předal sedlák Jan Nikodým svému synovi Františku Nikodýmovi. Roku 1829 František Nikodým, potomek, z páté řady gerace Nikodýmů, začal hospodařit na oddělené části gruntu, označené číslem 3, se svou ženou Barborou. Samotný grunt číslo 2 byl původně veliký se stavbami a velkým množstvím pozemků. Postupně se části tohoto gruntu prodávali, předávali potomkům, směňovali a na původních pozemcích gruntu vznikaly další domy (nyní pod čp. 44, 54, 55, 57, 59, 60, 81, 82 a 83), již i zmíněný grunt (nyní čp. 45 – původně čp. Krabošice 3).

Roku 1873 grunt číslo 2 koupili Abrham Neuman se ženou Barborou a na gruntu spolu hospodařili 37 let. V této době již byl od gruntu oddělen i již výše zmíněný další díl role se stavební parcelou a domem číslo dveří 4 (nyní 54).

Roku 1910 grunt koupili manželé Josef a Marie Malinovi, ale již bez domu čp. 4 a role.                                    

Roku 1912 se vložilo právo vlastnické Anežce Burešové. 

Dne 28. 10. 1913 se vymazalo pořadí pro prodej a 19.12.1914 byl udělen příklep vlastníkovi Josefu Malinovi.

Ve dvacátém století se šuškalo mezi obyvateli, že na gruntu, ve sklepení je zakopán poklad. Nikdo ho však nehledal, nebo hledal, ale neprozradil to. Je málo pravděpodobné, že by tam někdo poklad ukryl. Pokud tomu tak je, tak poklad zůstane ukryt ještě mnoho let a není souzeno nikomu, aby ho našel.

Dne 27.8.1915 koupil tento grunt Antonín Koubek, řezník z Voděrádek se ženou Annou. Koubkovi tento grunt prodali 5.5.1927 Václavu a Anně Procházkovým, kteří na gruntu hospodařili 5 let. Procházkovi později a to 19.7.1932 grunt prodali Františku a Martě Škorpilovým. Škorpilův statek začal být v okolí vyhlášen. Když pan Škorpil zemřel, tak jeho synové Vladimír a Bohumil byli ještě nezletilí a u nemovitosti bylo v pozemkových knihách poznamenáno - nakládání na způsob svěřeneckého fondu.

V druhé polovině dvacátého století se stali vlastníky zbytku statku manželé Pištěkovi. Z bývalého gruntu zůstalo obytné stavení prodloužené o hospodářské budovy a dvůr byl zakončen stodolou ve vlastnictví již jiného majitele. Na pravé straně dvoru stála konírna, která patřila také novému majiteli. K domu patřila na levé straně velká zahrada. Pan Pištěk pracoval jako hostinský ve Voděradské hospodě a jeho paní pracovala s rodiči v zahradnictví. Pištěkovi začali pěstovat květiny i zde na zahradě. Manželé byli bezdětní a scházeli se u nich známí na dýchánky. Občas hráli i na dvoře divadlo. Cesty manželů se rozešly a dům zůstal Hedvice Pištěkové. Ta se po letech sešla se svou první láskou Kurtem Maulem, se kterým se zamlada seznámila, když byla za prací v Německu. Měli se brát, nevěděla však, že je ženatý a když na to přišla, tak ze sňatku sešlo. Kurt byl po letech již rozvedený a z předchozího vztahu měl děti, ona byla již také sama, a tak se po letech dali dohromady. Po krátkém čase Kurta postihla mozková příhoda. Dostal plný invalidní důchod a začal v domě žít s Hedvikou natrvalo. Osud k ní opět ale nebyl příznivý, velice brzy onemocněla zákeřnou nemocí, se kterou dlouho a statečně do poslední chvíle bojovala, ale marně. Zemřela ve 46ti letech. V domě ještě chvíli bydlel její přítel Kurt, který také onemocněl. Dům převzali rodiče Hedviky, manželé Janouškovi. Kurt se přestěhoval do pronájmu do Mnichovic, kde začal pracovat a oženil se tam. Spolupracoval s firmou, pro kterou občas zařizoval obchody v Německu a tam také zanedlouho zemřel.

Hedvika Pištěková

Snímky domu a vjezdu, vzhled v době vlastnictví Pištěků.

Roku 1995 dům od Janoušků koupili manželé Schmarczovi s tím, že si zde vybudují bydlení pro rodinu. Stavení bylo prodáno i se zařízením. 

Jednoho dne, když noví majitelé přijeli, tak zjistili, že dům byl kompletně vykraden i s nábytkem. 

Staré obytné stavení bylo tehdy předěláno na moderní bydlení. Obytná budova byla přestavěna a rozšířena směrem do zahrady. Nyní má stavba tvar podobný U. Na zahradě vznikl prostor pro sportovní aktivitu.

Dům před přestavbou

Čelní pohled z ulice na přestavěný dům.

Snímky domu Schmarczů po přestavbě.

Se změnou majitele se změnil i celkový vzhled domu a zahrady. Ze starého domu se stalo krásné moderní bydlení, které vzhledem zapadá do okolí. Zahrada, která se dříve orala a využívala na pěstování květin k MDŽ a na podzim květin na hrobovou výzdobu, se změnila na zahradu s mnoha okrasnými keři a pěti skalkami, které kvetou celou vegetační sezónu. Majitelé zde vysázeli i několik druhů ovocných stromů a keřů a každoročně se těší z veliké úrody meruněk, švestek, broskví a dokonce i nektarinek. Na části pozemku je nyní i sportoviště pro rodinu.

Tím, že se od původního gruntu oddělovaly stavby a pozemky, tak v této lokalitě vznikaly další grunty, statky a nemovitosti. Jedním z tohoto byl grunt Krabošice čp. 3. nyní Voděrádky čp. 45. U tohoto gruntu číslo 3 byla postavena dvě stavení, která se ve dvacátém století oddělila. Tak vzniky domy nyní Voděrádky čp. 59 a čp. 60.  Nakonec ve dvacátém století se zde postavila u potoka i montovaná hala.

Později byl oddělen a prodán od gruntu čp. 2 pozemek a hospodářská budova a tím vznikl statek Krabošice čp. 4, nyní Voděrádky čp. 54.

Také byl od gruntu oddělen pozemek s hospodářskou budovou a na tomto odděleném pozemku byl postaven montovaný dům  Voděrádky čp. 55.

Ve dvacátém století byl oddělen od gruntu čp. 2 jako další, pozemek se stodolou a konírnou, která byla přestavěna na obytný dům čp. 44 Voděrádky.

Dále byly od gruntu odděleny pozemky, na kterých byly postaveny domy čp. 57, později čp. 81 a 83 a v restitucích na vrácené louce a pozemku nemovitost čp. 56 a rod.dům  čp. 82.

Tak z gruntu čp. 2 zůstalo pouze jedno obytné stavení - předělané na moderní bydlení, dvůr se vstupní branou, drobné hospodářské budovy a zahrada.

Čerpáno:  Ze zápisů z katastru, pozemkových knih, historických map, fotografií a informací rodiny Schmarczových, z vyprávění zesnulé Hedviky Pištěkové a Kurta Maula a paní Čechové, jejíž předkové prý sloužili na statku.

Zpracovala: 2020 Eva Šimková