______________________________________________________________________________
Dům čp. 24 - HOSPODA
První zmínka o nemovitosti na návsi, která sloužila jako hostinec je z 5. 2. 1875, kdy na základě postupové smlouvy přešlo právo vlastnické na Josefa Koubka a Annu rozenou Černou, oba z Voděrádek. K nemovitosti patřily pastviny, role a lesy.
Dne 24. 5. 1881 přešlo vlastnictví na manžele Tomáše a Marii Němcovou. Hostinec byl v této době pronajímán. Nájemci hostince byli Čihákovi.
Dne 29. 10. 1885 byly nemovitosti přepsány na Annu Koubkovou, která nemovitosti 11. 1. 1890 prodala na polovic Václavu Dvorskému a Antonii Černé, která se později za Václava provdala. V této době patřila k hospodě i sousedící stodola.
Hostinec na dobové pohlednici před rokem 1920. Na dobarvené pohlednici jsou přimalována tři okna v průčelí.
Pravděpodobně rok 1920 -1927, již před hostincem vykáceny stromy, při úpravě nové silnice, viz. níže.
Pohled od hospody nahoru.
Po smrti Antonie roku 1936 se její polovina přepsala na Boženu Koubkovou a Marii Hudcovou. V této době byl hostinec pronajímán Václavu Prokešovi.
Dvě dobové fotografie v době, kdy bylo na hostinci jméno Václava Prokeše.
Dne 17. 11. 1948 hostinec a stodolu na parcele 39 koupili František a Anna Richterjorkovi, ale již bez pastvin, rolí a lesů. Mimo to Richterjorkovi vlastnili i dům čp. 31 s chlívky, kousek dolů přes silnici Krabošickou. později hostinec využívala Jednota. V nemovitosti vznikla restaurace a prodejna Jednoty.
V době, kdy začala stavba jedenadvaceti kilometrů dlouhého úseku budoucí dálnice D1 v úseku mezi pražským Spořilovem a Mirošovicemi, tedy před více jak 50 lety, tak ve Voděrádkách na pozemku u hřiště byly umístěny maringotky, kde bydlela celá kolonie rodin rómů. Stavba trvala necelé čtyři roky do 12. července 1971. Rómové na této dálnici pracovali a také navštěvovali místní hospodu. V té době se začaly do hospody půjčovat filmy a bylo tam promítací plátno. Nesčíslněkrát se stalo, že tam bylo tak živo, že židle létaly až z oken a dveří. Později se s tímto venkovským promítáním skončilo a hospoda byla zase jen hospodou.
Na fotce je vidět bývalý výklad a vchod do obchůdku.
V době navrácení majetků nemovitosti připadly potomkům Richterjorků. Ti stodolu a hostinec prodali. Novým majitelem samotného hostince se stal pan Zdeněk Mečíř a od roku 1994 hostinec provozoval. Později jej prodal paní Zuzaně Turzíkové a panu Skořepovi, kteří hospodu společně také provozovali.
Dne 11. 9. 2003 byla hospoda prodána novému majiteli – dle výpisu z katastru - panu Loudovi. Ten hospodu s podkrovím zrenovoval. K nemovitosti přikoupil kousek pozemku mezi hostincem a bývalou stodolou, která je přestavěna na obytné stavení. Majitel nějakou dobu zde provozoval živnost a později začal hospodu pronajímat. Nájemce hostince měl na hospodě nápis Restaurace Voděrádky.
Vzhled hospody 2016.
Zajímavostí je, že tak malá vesnice, jako jsou Voděrádky, měla vždy hostinec a někdy i dva najednou. Jeden byl úplně původně na hranicích dnešní zahrady paní Kallové a Boudova pole (zbořeno, zde byl po roce 1780 svobodným šenkýřem Jan Dlouhý), druhý v domě Karešů čp. 9 (zbořeno – přestavěno na garáž - dílnu), třetí v čp. 3 u Koubků (přestavěno na obytné – jeden čas zde byl hostinským Václav Jelínek), čtvrtý v čp. 23 (přestavěno panem Letlem na obytné, zde měli hospodu Rechtorikovi a to v době, kdy v čp. 24 byl hostinským pan Prokeš), pátý v bývalých Krabošicích čp. 4 (přestavěno na obytné – dům Hózů) a dokonce šestý hostinec byl v zámečku vedle závodní jídelny, zde jeden čas fungovala nálevna, takzvaná trucovna, kde působil Jaromír Koubek.
Šest hospod ve vesnici bylo zrušeno nebo přestavěno, tato sedmá hospoda v čp. 24 však fungovala velice dlouho.
Majitel nemovitosti - hospody se rozhodl v roce 2018 objekt přestavět, a tak nájemce hostince končil v květnu 2018. Nechme se překvapit, co z hospody vznikne a také se uvidí, zda se v obci otevře nová hospůdka, tak jak tomu vždy bývalo.
Čerpáno: Ze zápisů z katastru, pamětí paní I. Koubkové a potomků Richterjorků, historických map, fotografií z alba rodiny Koubků a pohlednic zapůjčených panem J. Filingrem.
S touto nemovitostí - hostincem je spojen i osud domu, který byl přestavěn z bývalé stodoly, která patřila k hostinci.
Dům bez čísla popisného i evidenčního na st. pozemku 39
Vedle hostince stála hospodářské budova - stodola, kterou Richterjorkovi taktéž prodali. Objekt sloužil jako neobyvatelná budova k vedlejší zahradě. Nynějšími vlastníky jsou T. Pechar a M. Pecharová. Budova byla před dvaceti lety přestavěna a přistavěna, takže vznikl prostorný rodinný dům s bazénem a na kraji pozemku směrem k chodníku byla postavena i malá prodejna. Je to však vedeno jako hospodářská budova a malá stavba občanského vybavení bez jakéhokoliv čísla. Majitelé na některých dokladech používali čp. hostince a to čp. 24.
Do dnešního dne je však stavba vedena jako hospodářská budova (stodola) bez čísla popisného i bez čísla evidenčního.
Později byla na zahradě postavena malá prodejna – stavba občanského vybavení.
Čerpáno: Z Katastru nemovitostí, internet – mapy.cz a pamětí paní I. Koubkové.
