______________________________________________________________________________

Dům čp. 48 

(Dům Krabošice čp. 6, nyní Voděrádky čp. 48). 

Nebylo dohledáno, kdy vzniklo původní stavení s nynějším čp. 48. Nebylo ani dohledáno, k čemu patřilo, ale protože původně byl v bývalé osadě Krabošice pouze mlýn s původním čp. 1 a grunt s původním čp. 2, tak tato nemovitost patřila buď k jednomu, nebo druhému číslu popisnému.  

V druhé polovině devatenáctého století se v matrikách narozených a zemřelých, pod číslem Krabošice čp. 6 objevuje název cihelna, není nikde k dohledání proč? Ale je zaznamenáno: narozen v cihelně atd.  Zda zde byla ještě nějaká stavba, malá výrobna cihel, nebo domek měl něco společného s nějakou blízkou cihelnou, třeba v Kuříčku, to se asi již nezjistí. Možná zde byla nějaká výrobna, protože u domu naproti byla zanesena ve vložkách knihovních stavba – pec. Možná nějaká původní stavba byla zbořena a postaven jiný domek. Je však zapsáno, že zde žila rodina Šímova, kterých potomek cihlářský dělník žil pak se svou ženou v domku naproti v Krabošicích č. 5. Také se v matrikách dohledá, že roku 1895 v Krabošicích bez udání čísla popisného zemřel syn Marie Šimkové z Volyně a Františka Šimka, cihláře. Takže zde něco spojovalo lidi s cihelnou, či výrobou cihel.

První doložená písemná zmínka je, že podle smlouvy trhové ze dne 18. října 1923 vložilo se právo vlastnické k pastvině, dvěma zahradám, stavební parcele a stavení čp. 6 Karlu Petržílkovi.                                                                                              

Podle smlouvy trhové z 13. 6. 1924 přešlo vlastnictví na Arnošta a Kateřinu Dolejšovou. Jejich domek byl malý a pod okny v zahradě jim protékal potok. Lety potok změnil tok a jeho koryto se posunulo víc od domu, takže pod okny se rozšířila zahrádka. Arnošt Dolejš byl povozník a 11.8.1928 spáchal sebevraždu oběšením, zanechal po sobě vdovu a syna.

Uprostřed malý domek čp. 6 před rokem 1930.

Dne 24. 9. 1937 byly nemovitosti přepsány na jejich syna Arnošta Dolejše mladšího. Ten je za deset let prodal. 

Roku 1947 10. 9. se vložilo právo vlastnické na Antonína a Boženu Císařovi. Pan Císař byl poštovní doručovatel. Jako jediní měli Císařovi v domě telefon. Císařovi měli dceru, která se provdala do Prahy. Když manželé Císařovi zemřeli, tak dům zdědila tato dcera. Nejdříve používala dům s manželem k rekreaci, ale když ovdověla, tak v domě trávila většinu času. Jenom v zimě se vracela do bytu do Prahy. Byla velice vitální a i ve vysokém věku se starala o zahradu a neustále tam něco vysazovala. Když už ji síly nestačily a protože neměla děti, tak se rozhodla dům prodat.

Dům v roce 1998, z alba pana Mládka. 

Dům koupili manželé Šandorovi se třemi dětmi. Začali tento domek přestavovat a přistavovat tak, aby měli dostatek místa pro celou rodinu. Nechali vyhotovit plánky a k původnímu domku chtěli přistavět další domek o trochu vyšší. Než však domek dostavěli, tak se jejich cesty rozešli.

                                                       

Domek po úpravách rodinou Šandorových.

Manželé Šandorovi prodali dům manželům Mládkovým. Manželé udělali nějaké úpravy. Přistavěli kotelnu, nad ní terasu a verandu s větší chodbou. Po čase se však také rozvedli.

Internet – mapy cz 2017.

Od roku 2017 je majitelkou nemovitosti a části pozemků paní Bezdíčková a pan Mládek je majitelem zahrady. U zadní přístavby byl vybudován samostatný mezonetový byt pro dceru s vlastním vchodem. Nyní se pracuje na dokončení domu, který byl původně navržen jako dvougenerační se dvěma samostatnými bytovými jednotkami. Dům z jedné poloviny zateplili Mládkovi a druhou polovinu již paní Bezdíčková. Vnitřky nemovitosti jsou hotové, ale na domě bude ještě spousty práce s fasádou, novou střechou a majitelka si zde chce vybudovat kancelář pro svou živnost - finančního poradenství.

Dům v únoru 2020.

Čerpáno: Ze zápisů z katastru, pamětí paní I. Koubkové, historických map, matričních knih, fotografiíe– internet mapy .cz, foto zapůjčené panem Z. Mládkem a foto roku 2020 a informací pamětníků a se souhlasem pana Z. Mládka a paní D. Bezdíčkové.

Zpracovala: III. 2020 Eva Šimková