______________________________________________________________________________
Dům čp. 55 (Dříve na těchto pozemcích Krabošice dům čp. 5).
Pozemky a stavby na nich patřily nejdříve také k největšímu gruntu čp. 2 v Krabošicích a to rodině Nikodýmů. V knihovních vložkách je uvedeno, že někdy na konci devatenáctého století byly odděleny od tohoto gruntu dvě role, pastviště, zahrada, stavební parcela s domkem čp. 5, dvě stavební parcely s dvěma kolnami a hlavně stavební parcela s pecí a byla zde i cihelna. Z tohoto důvodu je možno se domnívat, že tam dříve byla velká pec a pálily se tam cihly. Vychází to i z toho, že v domech okolo i v tomto domě žili cihlářští dělníci a v matrikách jsou poznámky - narozen v cihelně, cihlářský dělník a jiné. Zajímavostí je, že se nikde neobjevuje zmínka o tom, že by v Krabošicích bývala výrobna cihel, možná pro to, že se jednalo pouze o malou cihelnu, která sloužila pouze místním. Dle dostupných materiálů zde na pozemcích ale cihelna i pec byly.
Roku 1909 bylo vloženo právo k nemovitostem Františku Havlíkovi a jeho ženě Marii Havlíkové.
V říjnu roku 1914 byl do knihovních vložek dopsán zápis, podle ohlašovacího listu a připojeného listu snímku mapy katastru, že novostavbou domu a existencí cihelny proměnila se zastavěná část včetně nádvoří v parcely stavební s domem číslo 5, dále stavební parcely jedné kolny a pece byly rozděleny na role a zahradu. Z toho je patrno, že ještě někdy před rokem 1914 byla v původních Krabošicích cihelna a pec na pálení cihel a tyto stavby byly s největší pravděpodobností postupně zbořeny. Místo nich byl dodatečně zapsán dům čp. 5, zahrada a role.
Roku 1919 po smrti pana Havlíka byla nemovitost v červnu přepsána na Marii Havlíkovou, která hned v červenci dům prodala Antonínu Koubkovi z Voděrádek, který byl dobrým obchodníkem a jak byla možnost, tak koupil nemovitost za účelem dalšího prodeje. Roku 1921 byla přestavěna druhá kolna na stodolu. V domě bydleli nájemníci. Antonín Koubek nemovitost prodal 10. 9. 1924 domkáři Františku Hanušovi a jeho ženě Anně, kteří původně bydleli v domku čp. 18 - pod voděradskou hospodou, kde se jim narodila dcera. Šest let po koupi domku se jejich dcera Anna provdala za koželuha z Hustouni. Po smrti Františka a to od května 1957 vlastnila celou nemovitost jeho manželka a hned v červnu téhož roku ji postoupila Marii Bělohradské. Marie dům se stodolou a zahradou potom prodala.
Původní starý domek čp. 5 stál štítem do silnice a jeho boční zeď byla rozhraním se sousedním pozemkem s domem čp. 4.
Dalšími z majitelů byli manželé Zezulkovi. Ti v druhé polovině dvacátého století na pozemcích postavili nový rodinný dům, montovaný OKAL, který je vidět ze silnice vzadu za stodolou. Starý domek byl zbourán a zůstala z něj pouze zeď, která sloužila a slouží jako oplocení mezi pozemkem se sousední parcelou. Nalevo u silnice zůstala stát i původní stodola.
Z historie tohoto domu se ukázalo, že mimo jiné ve Voděrádkách fungovala i cihelna s pecí, na což si již nikdo z pamětníků nevzpomíná.
Foto – mapy.cz 2018.
Čerpáno: Ze zápisů z katastru, knihovní vložky 85, historických map, matrik, fotografie z internetu – mapy. cz a informací pamětníků.
Zpracovala: Eva Šimková, červen 2020