____________________________________________________________
Dům čp. 31
Roku 1925 pod silnicí nyní Krabošickou kousek od hospody koupila pozemek Marie Černá. Roku 1926 byl zde postaven domek. V suterénu byl chlév, chlívek, sklep a dvě obytné místnosti. V patře byl jeden byt s kuchyní a dvěma pokoji. Roku 1927 požádala Marie o stavbu stáje a prádelny po pravé straně od domu u hranic se sousedním pozemkem. Nad stájí s prádelnou byla sedlová střecha s půdou na seno.
Roku 1932 přešlo vlastnictví na Helenu Vojtěchovou a 1.7.1938 koupili domek Jaroslav Maršálek ml. a Anežka Maršálková, kteří pocházeli z Krabošického gruntu čp. 3. Roku 1946 přešel dům na Anežku, která tam i žila. Dům byl pronajímán. Dokonce tam bydleli Janovských, kteří naproti vlastnili pozemek. V domě se používaly dva byty, jeden dole a jeden v patře. Takže tam také bydlela paní Procházková a Ševcovi.
Dům Maršálků byl zkonfiskován a prodáván MNV. Po konfiskaci o dům projevili zájem manželé Lehovcovi a Rektoriorkovi, MNV dal přednost prodeji Rektoriorkům, kteří ve Voděrádkách vlastnili hostinec se stodolou a pozemkem. Rektoriorkovi spravovali zahradnictví se skleníky a osmnácti pařníky, toto zahradnictví začínalo kousek od jejich koupeného domu. V této době se začalo ve Voděrádkách opět rozvíjet zahradničení, hlavně pěstování zeleniny. Zahradnictví se rozkládalo na místě nynějšího hřiště skoro až ke krabošickému mlýnu. Za potokem vedlo směrem k dálnici až k ovocnému sadu. Zahradnictví bylo zavlažováno z Pitkovického potoka. Největší rozvoj zahradnictví byl v době působení pana Hekše. Pan Rektoriork byl velice schopný zahradník, který nakonec v důchodovém věku dojížděl za prací do Prahy do zahrad patřících Pražskému hradu.
Po smrti manželů dostala dům jejich dcera provdaná Javůrková, pak její dcera provdaná Boháčková a po ní její syn. V domě ale zůstal žít bratr paní Javůrkové, František Rektoriork. František zůstal svobodným mládencem a žil v domě až do své smrti. V domě nebyla zavedena voda, těsně u plotu byla kopaná studna. Na zahradě byl suchý záchod až do roku 2015. František pěstoval drobné domácí zvířectvo, udržoval zahrádku a domek, dokonce postavil nový plot, opravil okna a dveře, zavedl ústřední topení. V době kdy v domku hospodařil, tak suterén, kde byl původně jeden byt, sloužil jako kotelna, uhelna a dílna. Horní patro zůstalo obytné. Po uzavřeném schodišti směrem od ulice se šlo do kuchyně, z ní do dvou průchozích pokojů. Venkovní domek sloužil jako chlívky.
Obytné stavení roku 2015.
Stáj s prádelnou, sloužící jako chlívky, rok 2015.
V roce 2016 byl dům prodán a koupila jej rodina Hořínkových. Hořínkovi původně koupili domek čp. 22, který zrekonstruovali a nějaký čas v něm bydleli. Později hledali nějakou menší stavbu, a tak koupili tento starý domek. Požádali o přestavbu na přízemní rodinný dům a přestavbu vedlejší budovy na zahradní domek. Při přestavbách bylo zjištěno, že stavby neměly žádné základy, spodek domu byl částečně kamenný a patro bylo zděno cihlami a velmi hubenou maltou. Při dnešních nárocích na bydlení byl tento objekt velmi nevhodný. Při přestavbě zdi spadly. Cihly, z kterých byl dům stavěn, byly s ohledem na hubenou maltu skoro čisté a bylo zjištěno, že dům směrem do zahrady neměl vůbec žádné základy. Na místě obytného domu vznikl přízemní domek o třech pokojích s kuchyní a příslušenstvím. Místo chlívků vznikl zahradní domek s hobby místností, skladem, pracovnou s příslušenstvím atd.
Přestavěný domek – rok 2018.
Čerpáno: z dokladů katastrálního úřadu, dokladů a informací poskytnutých panem Boháčkem, pozemkových knih, foto je staženo z internetu – mapy seznam cz. XI 2018 a z roku 2015 a se souhlasem rodiny Hořínků.
Zpracovala: 2019 Eva Šimková
