_______________________________________________________________________________

6. Příběh

Co člověk zaseje, to taky sklidí (příběh Jardy a jeho synovce Jakuba)

Vyrůstali jsme s bratrem ve městě. Bratr Adam byl hodný maminčin mazánek a já Jarda problémový samorost - dle naší mamči. Takže jsme se hodně prali a někdy až nenáviděli. Navenek jsme však působili jako spořádaní chlapečkové milujících rodičů. Oba jsme se ženili skoro ve stejnou dobu a v té chvíli začal problém. Kde bydlet. Bratr a jeho žena neustále vykládali rodičům, jak chtějí bydlet s nimi v bytě a pomáhat jim, protože je to jejich životní sen a poslání. Slibovali, jak se o ně budou starat a Adam by ani nepřežil, kdyby si měl odstřihnout pupeční šňůru.

Mamča byla šťastná a všem vykládala, jakého má synka. A tak se bratr se svou ženou nastěhoval do bytu a my do maringotky a začali jsme stavět dům. Měsíce utíkaly a my měli rodinný domek a bratr dva potomky. A protože geny se dědí, tak jeho chlapečkové Jakub a Dušan na tom byli jako my dva. Prostě žádná sláva. Jakub byl dle naší mamči, vlastně už jejich babičky hodný, milý, slušný, šetrný a hlavně estét. Babička ho milovala ze všech nejvíc. O Dušanovi se mluvilo jako o problémovém parchantovi, rozhazovačném zmetkovi a špindírovi.

Chlapci rostli a nám se narodila dvě děvčata. Najednou mamča a taťka začali v bytě přepsaném na Adama strašně překážet. Tak se začalo jezdit k nám a plakalo se a plakalo se. Nakonec rodiče řekli, že když se přestěhují k nám, tak budou hlídat holky, žena bude moci jít do práce, s ledasčím nám vypomohou a vlastně budou strašným přínosem pro naši rodinu. Tak se nám jich se ženou zželelo a v přízemí z prádelny vznikla koupelna, z hobby místnosti kuchyně a z pokojů pro hosty ložnice a obývák. Všichni jsme byli šťastni, bratr, že je vystrnadil, rodiče, že měli kde bydlet a my že jsme a budeme spořádaná šťastná rodinka, která si bude navzájem oporou.

Netrvalo dlouho a rodiče se zabydleli a to až moc. Na víkendy k nám začali zvát Adama s rodinou, protože oni celý týden ve městě pracují, potřebují si odpočinout a chlapci musí být na čerstvém vzduchu. Přestože rodiče měli svou kuchyň, tak si to u nás pletli s dovolenou „all inclusive“ a to se všemi službami. Manželky rodiče měli hospodářství, a tak nás zásobovali, ale protože u nás tyto služby začal využívat i bratr s rodinou, tak by museli zásoby přivážet na náklaďáku. Pak do těchto služeb zahrnula moje mamča i svou matku a ta svého syna, svobodného opilce, kteří bydleli nedaleko. Moje manželka ráno vstala a začala vařit a večer padla, jako kdyby makala v dolech.

Když se zase nahrnuli jednoho dne na jídlo, tak pronesla, že v tomhle množství by mohla zadělávat knedlíky v Prokopském údolí a příští týden nevaří, protože chce s dětmi na výlet. Upozornila, že dole je funkční nová kuchyň, a tak by si tam konečně mohli začít vařit sami. Rázem jsme se stali, nevděčníky, žena hádavou nevděčnou mrchou a já zaslepeným blbcem.

Děti již chodily do školy a já jsem požádal, zda by rodiče nemohli dát na děti pozor, aby odešly do školy v pořádku, vše ostatní, jako snídani svačiny a podobné věci jim zabezpečíme. Nešlo to, prý je to celoživotní závazek a oni to nedávají a hlavně musí dojíždět do města za vnoučkem Jakubem, kterého musí doprovázet na sportovní kroužky. No muselo to být něco pro jeho spolužáky, když s dvanáctiletým chlapcem chodí babička, aby se neztratil. Ale babička ho tak milovala, že by ho snad doprovázela i na záchod. A tak jejich pouto rostlo a rostlo. Ona mu, jako jeho otci Adamovi, vštěpovala jak je schopný, chytrý a má před sebou slibnou budoucnost a on ji na každém kroku ubezpečoval, že ona je ta jediná se kterou si rozumí. Jeho bratra Dušana přímo nenáviděla a moje dcery také neměla moc v lásce. Taťka, vlastně děda, zemřel a za rok na to zemřel i jeho bratr, který nikoho neměl a tak odkázal veškerý svůj majetek mamče. Nejednalo se o tisíce, desetitisíce, statisíce ani miliony ale o deseti miliony. Rázem za mamčou začal i během týdne jezdit bratr Adam a hlavně jeho syn Jakub. Oba střídavě plakali, jak se mají špatně a jsou potřební. A tak babička koupila vnoučkovi nové auto. Když jsem se jí zeptal, proč si nekoupí raději něco sobě, nebo nejede do lázní, tak mi řekla, že jsou to její peníze a ona si se svým majetkem může dělat, co chce. Tak jsem se odporoučel.

Měsíce opět ubíhaly, moje matka sice chodila čistá, ale oblečená jak z charity a počítala při nákupu každou kačku. Vypadala, jak když z ní dřeme kůži a taky se tak tvářila, nikdo však nevěděl, že je milionářka. Bratr za ní jezdil v domnění, že snad bude dědit víc. Pomlouval nás, že kdyby bydlela u něj, tak by si žila jako v bavlnce, což nám ona neustále předhazovala, protože asi zapomněla, že se s pláčem od něj již jednou stěhovala. Nikdo z nás nepochopil, proč se tedy k němu nevrátila.

Jednoho dne jsem hledal pro kamaráda volný pozemek a narazil jsem na strýčkovi stavební pozemky, které se prodávaly. Při kontrole na katastru jsem zjistil, že veškerý majetek mamča převedla před časem na vnoučka Jakuba a to ve chvíli, kdy mu bylo 18 let a pak byli oba ticho a nikomu to neřekli, ani Jakub to neřekl vlastnímu otci Adamovi.

Nevydržel jsem a šel jsem se zeptat mamči, proč to udělala a nerozdělila majetek, vždyť má ne jedno, ale čtyři vnoučata. Řekla, že on si to zaslouží, má ji nejraději ze všech, bude stavět vilku a pak si jí vezme k sobě, protože si moc rozumí. Tak začal Jakoubek budovat vilku a babička mu ještě přidávala z důchodu, protože nikdo z nás si přeci nedokáže představit, co taková stavba stojí.

Jednou takhle v neděli, když měli před kolaudací, tak jsem se ho zeptal, jak to bude s babičkou, že jí slíbil, že u něj bude bydlet. Zachoval se tak, jak by se zachoval můj brácha, jo geny jsou geny. Prohlásil, že si babičku k sobě nevezme, protože jí tam nechce. Když jsme o tom dál mluvili, tak řekl, ať jí najdu místo v domově důchodců a dám jí tam. Babička to tenkrát určitě slyšela, protože docela hulákal ale ona ho tak milovala, že mu sama situaci vyřešila, za týden náhle zemřela.

Moje dcery dodnes říkají, že zemřela na puklé srdce. Naše mamča si ale neuvědomila, že tím, co udělala, rozdělila celou rodinu. Moje holky svého bratrance Jakuba nenávidí, zrovna tak jako svého strýce Adama. Jinak tato skutečnost semkla moji rodinu a holky by jedna pro druhou dýchaly a nás obě milují a opečovávají, i když to nepotřebujeme. Zato Adamova rodina nemá špatné vztahy, ona totiž nemá vztahy žádné. Jeho syn Jakub má rodinu, děti, peníze a nemovitosti, jeho druhý syn Dušan má hypotéku na byt, šťastné manželství a rodině vždy jednou za rok popřeje krásné svátky a šťastný nový rok. Jakub s rodinou pro něj neexistuje. Jejich táta Adam se ženou nedostal důvěru, aby hlídal vnoučata. Jakub jim děti zřídka kdy přiveze ukázat a Dušan s dětmi k nim vůbec nejezdí. Před půl rokem si brácha Adam zlámal v práci nešťastně obě nohy a byl upoután na vozík. Když chtěl ven, tak mu žena otevřela okno, protože ho neuvezla a synkové neprojevili zájem.

Peníze zničily a zpřetrhaly veškeré nejenom příbuzenské vztahy, ale hlavně i vztahy mezi sourozenci a rodiči. Většinou se rozdělením majetku rozdělí i rodina.

E.Š.