_______________________________________________________________________________

20. Příběh

Láska kvete v každém věku (lásky černovlásky Jarky)

Jarka byla svého času krásná, černovlasá a sexy. Chlapi se za ní otáčeli, div si hlavy nevykroutili, ale Jarce padl do oka hezký kluk, sice mladší ale z dobře situované rodiny. Jeho rodiče nebyli nadšeni, že Honza s Jarkou chodí, ale co se dalo dělat, mladí čekali miminko a tak se čekalo, až Honzík bude plnoletý a hned byla svatba. Rodiče Honzíka brzy zemřeli a mladí se nastěhovali do domku po nich, který rodiče odkázali synovi společně s dalším majetkem. Jarka byla veselá kopa, ráda se bavila a chtěla užívat života, jak to jen šlo. Nenechala si ujít ani jednu oslavu. Tak se Honza snažil ji držet zkrátka, ale marně. Někdo ale musel hlídat děti, a tak když nemohla hlídat její matka, tak musel manžílek. Čas ubíhal, děti rostly a manžela začaly rozčilovat různé věci. Děti neměly pevnou ruku, moc se neuklízelo, nevařilo, bílé prádlo se pralo s barevným, nežehlilo se, psi lítali po baráku a na každé skříni se rozvalovala kočka. Nedojedené jídlo se dalo před dveře, aby to z kastrolu dolízli pejsci a kočičky. Když Honza dorazil z práce, vzal kastrol a mrštil s ním do škarpy, že nebude jíst z jednoho kastrolu se psy. Jarka pro něj skočila, opláchla ho a jelo se dál. Honza nadával, domlouval, ale bylo to zbytečné. Jaruš ale byla pořád v pohodě a dál vymetala návštěvy, oslavy s chlapci a kde co. Jak dostala nějakou korunu do ruky, tak bez ohledu na ostatní ji roztočila. Tak se zdálo, že Honza rezignoval, už se nerozčiloval, nemluvil, nejedl a začal vysedávat v hospodě a popíjet. Jednoho dne přestal dýchat a tak ho odvezli do nemocnice, ale to už bylo pozdě. Měl metastázy v celém těle a nebylo mu pomoci. Tak mu Jaruš udělala v hospodě alespoň pořádnou smuteční oslavu.

Děti byly čerstvě z domu, a tak když přišlo na projednávání pozůstalosti, tak Jaruš na ně nastartovala, aby jí podepsaly plnou moc, že to vše vyřídí sama. Děti se cukaly, ale v tom smutečním rozpoložení a naléhání jejich matky, že co dělají, na co by tam chodily, že by je přeci neokradla a o co jim jde …., tak jí oba podepsali plnou moc. A život běžel dál. Za tři měsíce po pohřbu si maminka nastěhovala nového mladšího přítele Františka do baráku. Byl to opět místní fešák a lovec srdcí, vysoký, štíhlý, zábavný, ale líný a netahavý jak Bartákův pes. Děti přišly na to, že to nebyl žádný nový přítel, ale že to spolu táhli již dva roky před smrtí jejich otce, což se jich dotklo.

Jaruška s Františkem vymetali, co se dalo, nebyli téměř vůbec doma k zastižení, protože denně užívali radosti života po hospůdkách. Konečně jednoho dne, když byli konečně doma, tak při návštěvě dětí jen tak mezi řečí Jaruš utrousila, že jak byla kvůli tomu dědictví, tak že jí bylo řečeno, ať si i podíly dětí nechá napsat na sebe, protože to nemá cenu dělit a děti ty nemovitosti zase zdědí po ní. Prostě chytrý tah, asi jí to poradil ten její. Pak se všechno rozjelo na plné obrátky, oslavy, mejdany, luxusní dovolené třikrát ročně, lázně, výhodné nákupy od „šmejdů“, taneční pro starší, narozeninové párty snad všech známých i neznámých z okolí, prostě rozhazování ve velkém. S tím ruku v ruce přišly i výběry z účtů a prodeje majetku, který měl být i dětí. František navíc sem tam ulovil tajně i nějakou místní krasavici, aby Jaruš nevěděla a kupoval svým favoritkám dárečky. Když to kámošky došly naprášit Jarušce, tak se s nimi rozkmotřila a řekla, že lžou ze závisti, že má mladšího a krásného chlapa. Prostě ho milovala a milovala. František ji častoval „Ty jsi moje milionářka“ a tak to bylo, dokud bylo. Když brachy nepadaly jako dřív, jak zlaťáčky z oslíčka, tak začaly padat nadávky „Ty jsi ale pitomá nána, ty jsi blbá husa, ty víš h…., ty si nic nepamatuješ“ a to přede všemi i před vlastními dětmi. František disponoval s její platební kartou a odůvodňoval to tím, že je tak blbá že si nepamatuje ani pin a ani neví, jak s kartou zacházet. Začal řídit jí a celou její domácnost. Jaruš k němu vzhlížela jak k obrázku z modlitební knížky, neviděla a neslyšela. Jednoho dne se zjistilo, že František prodal veškerý svůj majetek a korunky dal svým dětem a je vlastně bezdomovec a z toho pramenila veškerá jeho nenávist a zášť, protože to jediné, co Jarka s ním nerozházela, byl domek, ve kterém bydleli, který nechala před lety, když byla nemocná přepsat na své dvě děti.

Protože Jarku doběhly nějaké nemoci, tak se Franta začíná bát o svoje hnízdečko, kde nezatloukl ani hřebík, kde nikdy nic neopravil, kde nikdy nepřidal na energie a na jídlo, ale Jaruš to vždy omlouvala tím, že je hodný, že ji vozí autem, ale zapomněla k tomu dodat, že mu půlku peněz na auto dala a platí mu i benzín. Prostě Františka milovala a miluje, kdyby se dělo, co chtělo. Pro děti je to jenom Franta, který je vychcaný jak mrak, ale k jeho smůle nemá kam jít a tak s Jaruš musí zůstat i když už není černovlasá sexy krasavice, milionářka, ale jenom obyčejná důchodkyně.

Teď Franta sedí u ní doma v obýváku na její židli, spí v její posteli, přikrývá se její peřinou a asi přemýšlí, co bude dál, vlastní děti si k němu chodily jen pro peníze, na děti Jarušky poslední leta nasazoval a tak ho oni nemusí a když ona zavře oči dřív než on, tak je na jejich libovůli, jestli ho tam nechají, nebo půjde světem. Láska je však láska a Jaruš ho miluje víc, než vlastní děti, víc než vnoučata a víc než vlastní život, proto ho její děti nechávají, nehádají se s ním a nenasazují na něj jako on na ně, protože vědí, že by tím trpěla jejich matka. Ale ona ho spravedlnost dostihne, protože Boží mlýny melou sice někdy pomalu, ale melou. A už jenom to, že na stará kolena místo klidu a pohody mu musí šrotovat v hlavě, co s ním bude dál, to musí být strašně stresující. Důležité je i to, že mu děti Jarky přejí ještě dlouhý a dlouhý život obyčejného důchodce a hlavně když je mladší, aby Jarku přežil a zkusil žít třeba s někým jiným a někde jinde….

-eš-