_________________________________________________________________________________

5. Příběh

Láska je láska a je slepá (příběh Hančiny spolužačky Blanky)

Moje kámoška Blanka nebyla jako mladá moc hezká, byla flink, ve škole prolejzala jen proto, že taťka nosil úplatky, ale byla s ní sranda, byla totiž hodně živá, prsatá a stále rozjařená. Jezdily jsme spolu stopem ze školy domů, chodily na zábavy a rozuměly si. Asi taky proto, že moje nejlepší kámoška se odstěhovala osmdesát kilometrů daleko. Rodiče Blanky měli hospodu a ona tam pracovala. Když hospodu pustili, tak Blanka hledala práci a obrátila se na mě, já jako pravá kamarádka, jsem jí zařídila flíček, tam kde jsem makala já. Sedět v kanceláři pro ni bylo, jako sedět na mraveništi. Navíc jako rozený flink dělala chybu za chybou, až nakonec po pár měsících odešla. Za tu dobu, co jsme měly stejného zaměstnavatele, tak chodila s několika muži. Aby uspokojila všechny své obdivovatele, tak měla i tři partnery najednou. Když jeden čekal u hlavního vchodu, druhý přešlapoval u vchodu pro zaměstnance, tak odfrčela přes sklad s dalším blbem. Dokonce jeden chytrák s dítětem ji oznámil, že požádal o rozvod a chce dítě ze společného manželství do své péče a budou se o něj společně s Blaničkou starat. Blanka mu totiž nakukala, jak se jí děťátko líbí. Pak se ale zalekla, asi si uvědomila, že si vlastně může pořídit svoje děcko a ihned se provdala za největšího magora, se kterým v té době také chodila. Zapomněla však, že s ním chodila převážně do hospody a láska byla až na druhém místě a to když byli oba nacucaný jak houby.

Svatba byla okázalá, rodiče opět provozovali restauraci, kde byla svatební hostina a spousta a spousta svatebčanů, nesměl chybět nikdo, co něco znamenal. Na všechno měli architekty a organizátory a svatba byla veliká. Bláňa se vdávala v modelových modrých šatech a vše bylo tip ťop, až do chvíle, než ženich čuchl trochu víc ke špuntu. Pak se teprve začaly dít věci. Tancoval na stole, osahával její kamarádku, líbal jí a lezl po ní. Matka nevěsty šla plakat do skladu, otec začal zametat před podnikem a pak se nervově zhroutil. Svatebčané čuměli na tuto podívanou v němém úžasu. Největším zážitkem pro ně však bylo, když ženich ožralý, sotva pletl nohama, líbal kamarádku Hanku a to způsobem, že měla jeho jazyk snad až v žaludku. Pak vyskočil opět jak sokolík na stůl a začal vykřikovat, „Blanička je od teď moje a nyní si mohu dělat, co chci a vy mi můžete políbit p….“ On ale vlastně oznámil všem jen pravdu.

Po svatbě se vydali novomanželé na svatební cestu, na vše se zapomnělo a vše bylo zalité sluncem. Matka ženicha oznámila „Teď už mohu umřít, když Fanoušek je zabezpečený.“ a jak řekla, tak se stalo. Když se novomanželé vrátili z cest, tak byl pohřeb. Otec ženicha prohlásil při pohřbu „Dál tady být nemusím, žena už není a syn je zabezpečený.“ A týden na to se odebral za ní. Tak Fanoušek prohlásil, že se prozatím nastěhují do starého domu po rodičích, než se vše vyřídí. Blanička přišla na to, že je těhotná, a tak rezignovala na bydlení ve městě a zůstala s ním prozatím ve vesnickém domku. To prozatím však trvalo šest let.

Od svatby jsme se neviděly a jenom si volaly. Tak jsem se jednou za ní vydala 60 km. Dojela jsem tam nečekaně na návštěvu, a když jsem ji uviděla, tak mi oči vyskočily deset cenťáků před obličej. Přede mnou stála venkovská ušmudlaná hospodyňka, na každé ruce ji viselo ušmudlané dítě a visela i její bujná prsa a to až někde pod pasem. Překvapeně, ale srdečně mě pozvala dovnitř. V domě byl oprýskaný, odřený, starý nábytek, výzdobou však byly flašky od chlastu, převážně od piva, které se povalovaly všude, kam se člověk jen podíval. Asi měly toto obydlí zlidštit. V zašlé kuchyni nebyla ani památka po myčce, ale zato tam byl otáčecí, přes sto let starý myčák našich babiček. Ten kdyby prodali, tak by za to byla nová myčka. Co by s myčkou ale dělali, když pro vodu se chodilo ke studni a na záchodě jim prdelky ofukoval vítr, protože byl suchý a stál u hnojiště, zato ale nemuseli kupovat deodoranty. Mužíček jí prý po svatbě oznámil, že když to stačilo jeho rodičům, tak jim to musí stačit taky. Jemu to stačilo určitě, protože jeho hlavní bydliště byla hospoda, a když přišel každý den sešrotovaný, tak ani nevnímal, kde spí. Jednou prý tak padl do postele, až ulítlo přední čelo a tak matrace byly z kopce. Po čtrnácti dnech takového spaní to Blanka nevydržela, vzala hřebíky tzv. krováky a postel stloukla dvaceti hřeby, aby držela. Postel takto stlučená ještě dlouho držela, zato Bláňa nevydržela a rozvedla se.

Odstěhovala se se svými dvěma ratolestmi zpět do města a sháněla práci. Bylo mi jí líto. Já jsem odcházela do nové práce, tak jsem ji majiteli opět doporučila. Po čase jsem šla navštívit bývalé spolupracovnice a jak řeč šla, tak mi řekly „No máme tu jednu novou krávu, ta má nohy věčně na stole a strašně chlastá.“ Nepřiznala jsem, že tuto údernici jsem doporučila já. Člověk je holt neponaučitelný. Dál mi na ní vyžvanily, že se schází s kolegy z práce, ale jenom s těmi, co chlastají, jak když mají duté nohy. Z této práce jednoho jarního dne musela odejít, byla chvíli na pracáku a pak šla dělat do státního sektoru. Všechny její lásky stáli za to, jeden chlastal, druhý pil a třetí byl alkoholik. Jednou o ni stál normální chlap, ale ten se jí nelíbil, dle jejího vyjádření – ráno nastartoval lopatu a než si šel lehnout, tak ji vypnul. To nebylo nic pro ni.

Jeden víkend jsme se s Blankou dohodly a ona sebrala děti a přijela k nám. Zde se seznámila s mužem svých snů, ten byl pracovitý, čistotný, příjemný, vysoký, štíhlý, hezký, sportovně založený, při penězích, zábavný a navíc o ni jevil zájem. Prostě bomba! Bezhlavě se zamilovala, létala okolo něho jako můra okolo žárovky, ale on byl zadaný. Konečně se rozvedl, ale kvůli jiné, ne kvůli ní. Pozor láska je slepá a tak se okolo žárovky létalo dál a dál, až konečně o ni projevil nejenom sexuální zájem. Začátky byly krásné, tak jako všechny začátky, ale když přišly sebemenší problémy, tak se ten voňavý krasavec stěhoval zpět do svého bytu a hned si tam nastěhoval i náhradnici. Blanka za ním dolejzala, prosila a škemrala, až ho získala zpět a to se stalo několikrát. Všem to omlouvala tím, že nevědí, co to je láska a ona ho stále miluje. Jeník se podrobil operaci nohou a tak už za děvčaty tolik neběhá, vydělává méně peněz, ale zůstala mu jeho druhá vášeň - ke kamarádům a k alkoholu. Občas se neukáže třeba tři dny a někde spí, asi aby si Bláňa odpočinula. Taky se změnil, dbá o zdraví, ale jen o svoje, tak jezdí s kámoši na lyže, do lázní, na výlety, na wellness víkendy a k moři. Blanka na jeho radu prodala byt a koupila chaloupku u lesa, kterou jí on vybral a ona jí zaplatila. A jako správná můra létá za svým světlem stále dál a dál a to proto, že ho neskonale miluje. Okopává u baráčku zahrádku, stará se o blaho své žárovky, to když se tam zrovinka u ní svítí. Vaří, peče, zavařuje, uklízí a financuje vše. Po práci sedí na zápraží a čeká a čeká, kdy se ten její krasavec objeví a usměje se na ni se slovy „Copak máme k papů, ty moje hospodyňko“. Nikdo to nechápe, je to totiž muž jejích snů. Anebo, že by platilo, že co člověk zaseje, tak to sklidí? 

E.Š.