_____________________________________________________________________________
16. Příběh
Někdy špatná máma je špatná tchýně a i špatný člověk (z vyprávění Antonína)
Jednoho dne se do vedlejšího bytového domu nastěhovala rodinka s jednou dcerkou. Manželé začali chodit do práce a Karolínka do školy. Místní děti ji vzali mezi sebe a její maminka Bedřiška se snažila skamarádit s ostatními sousedy. Byla veselá, pořád chodila na procházky a povídala si a povídala si s každým, koho potkala. Když se setmělo, tak si šla povídat do místní nálevny a čekala, kdo ji co zaplatí. Když od někoho něco káplo, tak se odvděčila sama sebou. Přesto manžela milovala, kdykoliv na něho přišla řeč, tak tvrdila, že se mají s taťkou moc rádi a mají krásný život a Karolínka se má jako celebrita a žije si jak v bavlnce. Někdy jí člověk musel dát i za pravdu, protože dceruška si žila jako slavná krasobruslařka. V létě když šla ven, tak měla krasobruslařské boty, ze kterých jí tatínek sundal brusle, aby se jí v nich lépe ťapalo. Když se jí děti smály, tak maminka vystartovala na jejich rodiče, že jsou nevychovaní a oni nemohou za to, že nemají peníze na jiné boty. Dětem bylo domluveno, že to nemají dělat, ale bylo jim řečeno po pravdě, že botičky jí její rodiče nekoupí, protože všechny peníze prochlastají a prokouří.
Najednou do jejich bytu přibyla i matka Bedřišky s haldami hadrů a její dva synové a s nimi tři dlouhosrstí psi smíšené rasy, kteří byli většinou zavřeni v bytě. Pak už byla i pravda, že si Karolínka žila jako v bavlnce, protože žila v hadrech a chlupech. Když přišel k bytu někdo, jako třeba pošťačka, tak Bedřiška otevřela dveře, ale maximálně tak na deset centimetrů, aby nikdo ani okem nemohl nahlédnout do předsíně. Přesto se těmi deseti centimetry vyvalil takový smrad, že nešel ze schodiště vyvětrat další dvě hodiny. Zato Bedřiška se cpala každému do bytu, popít tam kávičku, přikousnout sušenčičku a všem vykládat, jaká jsou rodina, že maminku a sourozence tak miluje, že by bez nich nemohla žít a tak si je vzala k sobě. Karolína povyrostla a v šestnácti letech se sčuchla se starým nevzhledným chlapem, vyhlášeným alkoholikem, který se k nim do bytu nakonec také přistěhoval. Za krátký čas se v celé rodině objevila záhadná viróza známá pod názvem „netahavost“ a jeden po druhém přestali postupně makat. Někdo to vyřešil pracákem, někdo neschopenkou a Bedřiška s manželem invalidním důchodem. Co se jim ale muselo nechat, že byli tak šikovní a neodbytní, že ten důchod dostali. Bedřiška ho dostala na vyrážku na rukou, tak nemohla dělat uklízečku a manžel na hemeroidy, proto nemohl sedět ve vrátnici. Někdo důchod nedostane ani, když mu chybí půlka těla, ale oni ano. Karolínka pochopila, že když si bude chtít koupit nějaký hadřík, cigárko, nebo vodku, tak musí vyrazit do ulic.
Jednou v noci potkal Karolínku v nedalekém hotelu náš známý. Když prý šel do svého pokoje, tak na veřejné chodbě u jiného pokoje stála Karolínka úplně nahá a že si odskočila z pokojíku zakouřit ven a ten její, co tam s ním trávila noc, prý spí a že by zaskočila, kdyby dotyčný chtěl. Dotyčný chtěl, ale jen rychle zmizet, protože takovou špinavou couru prý v životě nepotkal. Maminka Bedřiška všechny v okolí pomlouvala, ale hlavně jim navykládala, jaká jsou soudržná rodina, jak se mají rádi, jak Karolínka je zlatá a ten její je taky dobrák. Nějak ale stále nevycházejí s penězi a tak si půjčovala a půjčovala, až si dopůjčovala. Jednoho dne přišel exekutor a byt byl dán do dražby.
A co bylo pod pokličkou schováno, tomu se nedá ani věřit. Fotky, které se objevily na stránkách dražby, mluvily za vše. Na WC plíseň do metru a půl, toaleta a vana tak špinavá a vydřená, že feťáci ve vybydlených doupatech mají proti tomu luxus. Kuchyňská linka byla černá, jako by tam hořelo, podlahy vyšlapané snad až na škváru. Stropy a stěny očouzené od kouře, což bylo s podivem, protože podle Bedřišky netopili, ani když mrzlo, prý všichni nesnášeli teplo. No, na druhou stranu jich bylo tolik, že si to určitě zadýchali.
Když do nich nepadaly panáky a pivo, tak začaly padat facky. Městská policie a záchranka to měly jako pravidelný kšeft. Všechny dveře byly prokopané, protože hodný přítel dcerušky, když přišel agresivní a nalitý, tak se dostával takto do bytu. Maminka a bratři tam s nimi bydleli, protože je z minulého bydliště násilně vystěhovali, byli totiž nepřizpůsobiví a navíc dlužníci. Taky se provalilo, jaká jsou soudržná rodinka, a že Bedřiška měla další tři dcery. Nejstarší, tu kterou měla již v 16ti letech se k nim vůbec nehlásila. Další v pořadí je vyhodila a nechtěla, aby k ní chodili, protože když k ní přišli na návštěvu, tak jí prý vždy něco ukradli. Ta další se za ně styděla, ale nějaké geny zdědila, protože na ně nasadila známého, který se s Bedřiškou dohodl, že za ni zaplatí dluhy a exekutora a oni když se vystěhují, tak jim doplatí zbytek peněz do výše odhadu ceny bytu. Dluhy za ně zaplatil, exekutora také, oni se vystěhovali o 10 km dál, ale rozdíl peněz k odhadu už Bedřiška nedostala a nedostane. Dcera a její známý s ní nekomunikují. Nejmladší Karolínka si spakovala věci, naplnila kontejner na sklo flaškami od alkoholu a odešla s rodinkou do nového bydliště, kde oblbují své nové sousedy pohádkou o své hodné soudržné rodince.
Občas Bedřišku někdo potká v nedalekém městě, kde ona vykládá, jak se mají všichni dobře. Ona dle jejích slov pro majitele bytu, kde nyní žijí, tak vaří - no třeba mají rádi kávu s rumem, protože nic jiného neumí. Také jim uklízí – třeba chtějí smrad, houbu a plíseň. Hlavně se jim prý stará o děti – no s vlastními se jí to nějak nepovedlo. Její děti měly ale smůlu, že se narodily do špatného hnízda.Jednoho dne se do vedlejšího bytového domu nastěhovala rodinka s jednou dcerkou. Manželé začali chodit do práce a Karolínka do školy. Místní děti ji vzali mezi sebe a její maminka Bedřiška se snažila skamarádit s ostatními sousedy. Byla veselá, pořád chodila na procházky a povídala si a povídala si s každým, koho potkala. Když se setmělo, tak si šla povídat do místní nálevny a čekala, kdo ji co zaplatí. Když od někoho něco káplo, tak se odvděčila sama sebou. Přesto manžela milovala, kdykoliv na něho přišla řeč, tak tvrdila, že se mají s taťkou moc rádi a mají krásný život a Karolínka se má jako celebrita a žije si jak v bavlnce. Někdy jí člověk musel dát i za pravdu, protože dceruška si žila jako slavná krasobruslařka. V létě když šla ven, tak měla krasobruslařské boty, ze kterých jí tatínek sundal brusle, aby se jí v nich lépe ťapalo. Když se jí děti smály, tak maminka vystartovala na jejich rodiče, že jsou nevychovaní a oni nemohou za to, že nemají peníze na jiné boty. Dětem bylo domluveno, že to nemají dělat, ale bylo jim řečeno po pravdě, že botičky jí její rodiče nekoupí, protože všechny peníze prochlastají a prokouří.
Najednou do jejich bytu přibyla i matka Bedřišky s haldami hadrů a její dva synové a s nimi tři dlouhosrstí psi smíšené rasy, kteří byli většinou zavřeni v bytě. Pak už byla i pravda, že si Karolínka žila jako v bavlnce, protože žila v hadrech a chlupech. Když přišel k bytu někdo, jako třeba pošťačka, tak Bedřiška otevřela dveře, ale maximálně tak na deset centimetrů, aby nikdo ani okem nemohl nahlédnout do předsíně. Přesto se těmi deseti centimetry vyvalil takový smrad, že nešel ze schodiště vyvětrat další dvě hodiny. Zato Bedřiška se cpala každému do bytu, popít tam kávičku, přikousnout sušenčičku a všem vykládat, jaká jsou rodina, že maminku a sourozence tak miluje, že by bez nich nemohla žít a tak si je vzala k sobě. Karolína povyrostla a v šestnácti letech se sčuchla se starým nevzhledným chlapem, vyhlášeným alkoholikem, který se k nim do bytu nakonec také přistěhoval. Za krátký čas se v celé rodině objevila záhadná viróza známá pod názvem „netahavost“ a jeden po druhém přestali postupně makat. Někdo to vyřešil pracákem, někdo neschopenkou a Bedřiška s manželem invalidním důchodem. Co se jim ale muselo nechat, že byli tak šikovní a neodbytní, že ten důchod dostali. Bedřiška ho dostala na vyrážku na rukou, tak nemohla dělat uklízečku a manžel na hemeroidy, proto nemohl sedět ve vrátnici. Někdo důchod nedostane ani, když mu chybí půlka těla, ale oni ano. Karolínka pochopila, že když si bude chtít koupit nějaký hadřík, cigárko, nebo vodku, tak musí vyrazit do ulic.
Jednou v noci potkal Karolínku v nedalekém hotelu náš známý. Když prý šel do svého pokoje, tak na veřejné chodbě u jiného pokoje stála Karolínka úplně nahá a že si odskočila z pokojíku zakouřit ven a ten její, co tam s ním trávila noc, prý spí a že by zaskočila, kdyby dotyčný chtěl. Dotyčný chtěl, ale jen rychle zmizet, protože takovou špinavou couru prý v životě nepotkal. Maminka Bedřiška všechny v okolí pomlouvala, ale hlavně jim navykládala, jaká jsou soudržná rodina, jak se mají rádi, jak Karolínka je zlatá a ten její je taky dobrák. Nějak ale stále nevycházejí s penězi a tak si půjčovala a půjčovala, až si dopůjčovala. Jednoho dne přišel exekutor a byt byl dán do dražby.
A co bylo pod pokličkou schováno, tomu se nedá ani věřit. Fotky, které se objevily na stránkách dražby, mluvily za vše. Na WC plíseň do metru a půl, toaleta a vana tak špinavá a vydřená, že feťáci ve vybydlených doupatech mají proti tomu luxus. Kuchyňská linka byla černá, jako by tam hořelo, podlahy vyšlapané snad až na škváru. Stropy a stěny očouzené od kouře, což bylo s podivem, protože podle Bedřišky netopili, ani když mrzlo, prý všichni nesnášeli teplo. No, na druhou stranu jich bylo tolik, že si to určitě zadýchali.
Když do nich nepadaly panáky a pivo, tak začaly padat facky. Městská policie a záchranka to měly jako pravidelný kšeft. Všechny dveře byly prokopané, protože hodný přítel dcerušky, když přišel agresivní a nalitý, tak se dostával takto do bytu. Maminka a bratři tam s nimi bydleli, protože je z minulého bydliště násilně vystěhovali, byli totiž nepřizpůsobiví a navíc dlužníci. Taky se provalilo, jaká jsou soudržná rodinka, a že Bedřiška měla další tři dcery. Nejstarší, tu kterou měla již v 16ti letech se k nim vůbec nehlásila. Další v pořadí je vyhodila a nechtěla, aby k ní chodili, protože když k ní přišli na návštěvu, tak jí prý vždy něco ukradli. Ta další se za ně styděla, ale nějaké geny zdědila, protože na ně nasadila známého, který se s Bedřiškou dohodl, že za ni zaplatí dluhy a exekutora a oni když se vystěhují, tak jim doplatí zbytek peněz do výše odhadu ceny bytu. Dluhy za ně zaplatil, exekutora také, oni se vystěhovali o 10 km dál, ale rozdíl peněz k odhadu už Bedřiška nedostala a nedostane. Dcera a její známý s ní nekomunikují. Nejmladší Karolínka si spakovala věci, naplnila kontejner na sklo flaškami od alkoholu a odešla s rodinkou do nového bydliště, kde oblbují své nové sousedy pohádkou o své hodné soudržné rodince.
Občas Bedřišku někdo potká v nedalekém městě, kde ona vykládá, jak se mají všichni dobře. Ona dle jejích slov pro majitele bytu, kde nyní žijí, tak vaří - no třeba mají rádi kávu s rumem, protože nic jiného neumí. Také jim uklízí – třeba chtějí smrad, houbu a plíseň. Hlavně se jim prý stará o děti – no s vlastními se jí to nějak nepovedlo. Její děti měly ale smůlu, že se narodily do špatného hnízda.
Tak Bedřiška na náměstí povídá kolemjdoucím pohádky o šťastné a soudržné rodině a čeká a čeká jako dříve, kdo ji pozve na panáka, nebo vínečko.
