________________________________________________________________________________

14. Příběh

Takový je život (Naďa z kadeřnictví)

Je známo, že kadeřnictví je drbárna. Tam člověk přijde a pustí se do hovoru s kýmkoliv cizím, a když vyslechne ostatní, tak přihodí i něco ze svého života, co by normálně známým, nebo příbuzným nesvěřil. Jednou jsem takhle seděla a čekala, až se mi odbarví proužky ve vlasech a poslouchala mladší děvčata, jak si povídají o tchýních.

Když se černovláska Naďa dostala ke slovu, tak začala.

To k nám do ulice, když mi bylo sedmnáct, se přistěhovala nová rodina. Koupili zdevastovaný byt v bytovém domě a celý ho zrekonstruovali. Když se stěhovali, tak jsme s holkama šly zrovna okolo a já málem padla do mrákot. Přistěhovali se s nimi i dva synové a ten mladší byl prostě k sežrání. Láska na první pohled je slabé slovo. Bylo mu osmnáct a byl to sen všech žen a dívek, slušňoučký, čisťounký, voňavý krasavec. Tak jsme spolu začali chodit. Jeho bráchovi se v té době narodilo dítě a nevěsta se přistěhovala k nim. Když jsem k nim přišla, tak jeho rodiče mi připadali dost bezvadní. Všechno klapalo, až na to, že Hynek byl strašně žárlivý. Když jsme šli do kina a někdo se na mne podíval, tak hned vystartoval, že ho zbije. Na stanici tramvaje prohlásil „Proč na tebe čumí! Ty ho znáš? Ještě jednou se podívá, tak ho hodím pod tramvaj.“ V jeho výrazu bylo vidět, že by to i udělal. Tak jsem přestala mít zájem o kino, divadlo a cokoliv, kde hrozil jakýkoliv konflikt. Dostala jsem se do stádia, že když mě něco vynervovalo, tak jsem zbledla, udělalo se mi špatně, chtělo se mi zvracet a na toaletu a pak jsem se složila. Takže čas jsme trávili s našimi, jeho rodiči a sami. Se spolužačkami jsem se nemohla stýkat, protože jim prý z očí koukalo, že by daly každému.

Byli jsme s Hynkem zamilovaní a mluvili o svatbě. Jeho mámě se to ale nelíbilo, starší syn si prý zkazil svatbou život a Hynečkovi to nedovolí. Zato jí ale nevadilo, že u nás žil a přespával a domů vlastně chodil na návštěvu. Bydlel u nás hlavně proto, že doma byli mladí s děckem a tak byl plný byt. Hynek byl hodný, ale ve své matce viděl bohyni. Uměla nejlépe vařit, uklízet, prát, žehlit, starat se, shánět peníze a oblékat se do značkových věcí. Co zařídila, koupila, či sehnala, bylo luxusní a prostě na co sáhla, to zůstalo pozlaceno. Když jsem u nich jednou za čas přespala, tak si luxusní maminka neodpustila, aby v tu nejmíň vhodnou chvíli rozrazila u synka dveře a šla si s ním povídat. Nesměli jsme zamykat pokoj, protože, co kdyby se něco stalo. Tak pravidelně v tom nejlepším k nám vlítla, jak vichřice. Začala přetahovaná o deku a pak i v letních vedrech jsme byli přikrytí, že nám koukaly jen nosy. Mamince to nevadilo a sedla si k nám na postel a začala si stěžovat na manžela, nevěstu, tetu či strýce. Také se pochvalovala, co se jí podařilo, jak nevěstu naučila vařit, uklízet a jak ona je ta nej, nej, nej. Občas Hynek jel k příbuzným, ale mě s sebou nikdy nevzal, přestože já jsem ho brala všude. Oba jsme odmaturovali a začali si shánět práci. Oba jsme ji nemohli sehnat, pak mu maminka sehnala práci u známých na živnosťák, ale pro mne to prý nemůže udělat. Zoufale jsem se snažila něco sehnat, až jsem konečně sehnala, nebylo to za žádné extra peníze, ale já byla šťastná. Rodiče a prarodiče mi přispěli a já si pořídila byt, hnízdečko lásky, Pak jsem ale stejně poslouchala, jak Hynek je šikovný a umí vydělávat spousty peněz, jak má nové auto atd. Byl tak šikovný, že já z toho neviděla ani kačku. Hlavně mi na nic nepřidal ani korunu a ani ho nenapadlo koupit třeba židli k psacímu stolu. Já už brala slušné peníze a tak jsem to neřešila. Na Štědrý den jel s rodiči na hroby a nevěstě od bratra poručili, ať připraví večeři. Ta mi v zoufalství volala, abych jí poradila, jak má naklepat kapra na smažení, že jí to tchýně nedostatečně vysvětlila. Já dostala strašný záchvat smíchu, když jsem si uvědomila, že mne budoucí tchýně taky chtěla učit vařit. V té době jsem já již vařila líp než ona. Tak mě napadlo, že něco nebude v pořádku. Po svátcích si tchýně uvolňovala skříň a tak mi dala její značkové hadříky, které jí byly již malé. Za týden jsme někam šli a já si oblékla něco ze značkovek. Hynek na mě kouknul a dostal záchvat, co to mám jako na sobě, že takhle se oblékají jen kurvy z Václaváku a že se mnou takhle nikam nejde. Začala jsem přemýšlet - do hajzlu, tady je něco špatně, to v tom mámu nikdy neviděl, či co? Když zase jednou udělal nějakou scénu, tak jsem skončila v nemocnici a po všech vyšetřeních zjistili, že jsem zdravá, jenom se nesmím nervovat. Konečný závěr lékaře byl, že pokud to půjde takhle dál, tak jediná možnost je odříznout mi hlavu od zažívacího traktu. Pochopila jsem, že to takhle opravdu nejde dál. Přestávala jsem mít růžové brýle z lásky a začala používat mozek. Najednou mi začalo vadit, že nikam nechodíme, že se nervuji, že si nesmím obléknout nic, co on neschválí, že se nesmím kamarádit s nikým, koho on neschválí, že mě neustále poučuje, že mi dává za vzor vlastní matku a to při všem. Pak přišla další rána. Hynkovi se přestalo dařit a přestal podnikat, ale maminka mu řekla, že se nic neděje. Za čas jsem prohlédla ještě víc, Hynek dlužil na sociálním, na zdravotním, na pojistce a dokonce prý neplatil ani splátky za jeho nové auto. On s tím nic nedělal, protože jeho maminka řekla, že až zase začne vydělávat, tak se to spraví. Ale ono se nevydělávalo a samo se to nějak spravit nechtělo. No tak jsem to vyřídila, spravila a doplatila já a nakonec jsem mu i sehnala přes známé novou práci. Připadal mi alespoň v něčem rozumný, že mi to splatí a že prozatím nechce v žádném případě děti, že na ně máme dost času.

Jednoho krásného letního dne jsme vyrazili na rodinnou oslavu narozenin a já jsem se strašně těšila. Ale ten můj Otelo začal opět žárlit, poprvé se přede mnou ožral jako prase a chtěl se prát. Tak jsem ho dotáhla domů a ten můj snový čisťounký mládenec, kterého mi každý záviděl, si sedl v obýváku na bobek, stáhl kalhoty, udělal bobo a křičel na mne, abych nekoukala, že to se nedělá – na někoho koukat při potřebě a ať mu přinesu toaleťák, že ho nevidí. No neviděl ho, protože mě doma neučili, abych v obýváku čůrala či kakala a měla tam papír. Během pláče a vzteku jsem byt uklidila, vydesinfikovala, v hlavě si srovnala priority, a tak to mezi námi začalo skřípat a to hodně. Dala jsem mu čas, aby se srovnal. Tak jsme spolu chodili – nechodili. Jednou večer mi zavolal, že nejde domů, abych šla ven a tam mi oznámil, že čeká dítě s jinou, moc ho chtěli a moc se těší. Neopomněl poznamenat, že dotyčná je prý ve třetím měsíci a pak odjel. To bylo, jako když do mne uhodí blesk, zůstala jsem omráčená a do rána nespala. Spakovala jsem ho hned dopoledne a věci mu vyhodila u rodičů. Hodná zlatá tchýně mi začala vykládat, že to musím chápat, že on tu novou strašně miluje a moc chtěl dítě a ona má veliký krásný byt a kartářka ji před časem řekla, že Hynek bude mít dítě, bude šťastný a bude mít svůj byt a já mu to mám přát. Asi si myslela, že jsem úplně blbá. Hynek mi zapomněl vrátit klíče od bytu, jednoho dne po příchodu z práce jsem přišla na to, že společné dárky, které jsme dostali od mých rodičů, jako televize, či hifi věž najednou zmizely. Nejdříve jsem si myslela, že mě asi vykradli, ale pak jsem pochopila, že si to můj slušňoučký chlapeček bez mého vědomí odnesl v domnění, že co bylo společné, tak to je jeho.

Mezitím na snovou skorotchýni přišel exekutor, tak nakonec rychle prodala zrekonstruovaný byt a šli do pronájmu. Nevěsta se se starším synkem rozešla a odkráčela s dítětem ke svým rodičům. Hynek vydržel s nastávající půl roku. Musela tam zasahovat i policie, která mu vysvětlila, že byt je přítelkyně a ne jeho (asi byl popleten tou kartářkou). Odpelášil zpět k mamince, kam si dotáhl další přítelkyni, která se pak z jejich láskyplného vztahu léčila na psychiatrii. Hynkův bratr si časem na radu matky vydobyl střídavou péči o dceru z prvního manželství, aby na ni nemusel platit. Našel si také novou přítelkyni, se kterou má další dcerku a matka mu radí, že to není opět ta pravá, aby si našel jinou, lepší. Moje bývalá skorotchýně také ztratila snovou práci, tak chodila uklízet, ale určitě uklízela exkluzivně a luxusně, ale oni ji propustili. Nyní je na pracáku. Hynek se oženil a se ženou má dcerku. Tchýně o ní básnila, že si s mladou padly do oka, že je stejná jako ona zamlada. Takže teď se bývalá skorotchýně stará o dvě vnučky od staršího syna a když má Hynek syna na víkend, tak se stará i o něj. Alespoň má koho drezírovat a poučovat. Nemá tedy čas nikam chodit, tak značkové hadříky visí ve skříni a ona chodí s dětmi na hřiště v otrhaných tričkách. Jenom nová mladá jí dává zahulit, malou dcerku jí nepůjčuje, vše musí být po jejím a je vidět, že ta jim všem ještě ukáže. Prostě skorotchýně měla pravdu ta mladá je stejná jako ona.

Moje babička vždycky říkala, že vše se děje tak, jak to má být a všechno špatné je pro něco dobré. Měla pravdu a já jsem měla veliké štěstí, že jsme se rozešli. Měla jsem štěstí, že jsme neměli děti. Měla jsem štěstí, že se o ně nemusím tahat, či soudit. Měla jsem štěstí, že mě skorotchýně neučila vařit. Měla jsem štěstí, že mě neučila hospodařit. Měla jsem štěstí, že jsem jí nemusela pomáhat splácet dluhy. Měla jsem štěstí, že se po prodeji bytu nenastěhovali všichni ke mně. Měla jsem štěstí, že jsem neskončila na psychiatrii. Hlavně jsem ale měla štěstí, že jsem nedostala takovou schopnou, chytrou a luxusní tchýni.

-eš-