Zprávy a zajímavosti z obce

_______________________________________________________________________________

7.5.2020 - Lidové pranostiky
Pranostiky sloužily pro předpověď počasí a vycházely z dlouhodobých pozorování a zkušeností našich předků. Lidé se jimi dříve řídili. Na základě pranostik sázeli a zasévali, aby měli dobrou úrodu.
 
Dnes si je ani nikdo nepamatuje. Ale dobrý sedlák a zahradník by si je měl připomenout, neboť na nich něco pravdy je.
 
Malá ukázka:
 
Pondělí, úterý, středa 11.5. – 13.5. Pankrác, Servác, Bonifác
 
Pankrác, Servác, Bonifác ledoví jsou muži, spálí vše i růži.
 
Pátek 15.5. Žofie
 
Déšť svaté Žofie švestky ubije.
 
Svatá Žofie nemívá květy v oblibě.
 
Svatá Žofie políčka často zalije.
 
Svatá Žofie prosa zaseje.
 
Sobota 16.5. Přemysl
 
Kdo o svatém Janě len zasívá, stébla zdéli lokte mívá.
 
Úterý 19.5. Ivo (dříve Petr Celestýn)
 
Petr Celestýn přišel sem - mohou se již okurky sázet ven.
 
Pátek 22.5. Emil (dříve Julie)
 
Na Julii lny se sejí.
 
Pondělí 25.5. Viola (dříve sv. Beda Ctihodný, později Urban)
 
Havlovo žito, Urbanův oves, co z toho bude, potom mi pověz!
 
Jak na Urbana bývá, takové pak setí rolník mívá.
 
Když na Urbana prší, bude mnoho myší.
 
Na Urbana pěkný teplý den - bude suchý červenec i srpen. Vinná réva nedbá toho - bude míti vína mnoho.
 
Pohoda na Urbana - pro sedláka vyhraná.
 
Urban-li nám pěkně hřeje a Vít deštěm vlaží, jak si člověk jenom přeje, tak jej pole blaží.
 
Úterý 26.5. Filip
 
Má-li Filip hromy v průvodu, značí to brzký déšť a úrodu.
 
Neděle 31.5. Kamila (dříve Petra)
 
Len vysetý se dobře zvede, protože Petra ráda přede.
 
A na celý květen
 
Chladno a večerní mlhy v máji hojnost ovoce a sena dají.
 
Chladný květen, červen vlažný je pro sýpky, sudy blažný.
 
Je-li už máj zahradníkem, není stodol milovníkem.
 
Kdo se v máji ožení, přivodí si soužení.
 
Když máj vláhy nedá, červen se předá.
 
Když se v máji blýská, sedlák si výská.
 
Májová vlažička - naroste travička; májový deštíček - poroste chlebíček.
 
V máji vlhko, chladno - bude vína na dno.
 

_______________________________________________________________________________

27.4.2020 - Pálení čarodějnic

V předvečer prvního máje se stalo tradicí, že na kopcích, rozcestích a loukách se zapalovaly ohně.

Postava čarodějnice byla vždy symbolem zla a upálením její loutky vytvořené ze slámy, se lidé od zla očišťovali. Přitom prováděli různé rituály na očistu a ochranu sebe, zvířat a svých domovů. Zvykem při pálení čarodějnic bylo zapalování košťat, házení do vzduchu a pak se ohořelé části nosily domů pro ochranu. Hranici s čarodejnicí zapálil muž, který byl jako poslední ve vsi oženěn. Zároveň se zapálilo dalších sedm malých ohňů jako magická ochrana před požárem. Tato ohniště pak mladí přeskakovali. Čarodějnice se měly bát hluku, tak se bouchalo dřevem, kovem, práskalo bičem a střílelo se. Tímto veselím se zaháněly zlé síly. 

Mládenci také na návsích stavěli májku a museli si ji hlídat, aby jim ji nikdo nepokácel, což bylo dobrým zvykem. Takže původně se lidé z osad a vesnic scházeli u ohně, zpívali, tančili a k ránu přeskakovali žhavé uhlíky. Význam tohoto zvyku byl dříve náboženský a sociální. V polovině devatenáctého století, ve dvacátém století, za války a i později byl svátek potlačován. 

Podoba pálení čarodějnic se měnila s dobou a populací. V polovině dvacátého století se stala spíše akcí, kdy se spojila celá osada či vesnice a konečně se po zimě všichni sešli u ohně a bavili se, když byla kytara, harmonika tak se i hrálo a zpívalo. Hned na začátku jednadvacátého století se to stalo spíše komerční záležitostí, zábava se stala organizovanou a při této příležitosti se konají různé akce, nebo se pouze rodina či sousedé sejdou u malého ohýnku, opečou špekáčky a něco popijí. Ve spoustě obcí čarodějnice jako takové zanikly.

Dříve v druhé polovině dvacátého století se ve Voděrádkách pálily čarodějnice v cestě na Světice. Bylo dobrým zvykem, že mladí vyřezali soušky, keře a vyčistili vesnici od uschlých větví a všeho, co se dalo spálit. Protože každá vesnice chtěla mít ten největší oheň, který by byl vidět zdaleka, tak se opravdu vesnice důkladně vyčistila. Navezli to na hranici, kterou k radosti celé vesnice zapálili. Protože se dříve nedbalo na kvalitu ovzduší, tak se do ohně přihazovaly i pneumatiky. K ohni si všichni přinesli pití a před zapálením se tam sešla téměř celá vesnice, staří, mladí, omladina i děti. Později začala sloužit tato cesta jako skládka a od pálení ohňů bylo upuštěno. 

Před čtyřiadvaceti lety chtěla omladina tuto tradici oživit a tak požádala OV o povolení udělat čarodějnice na místním hřišti, ale zapálila oheň docela nešťastně uprostřed fotbalového hřiště. Omladina zařídila občerstvení, pálení se sice povedlo, půlka vesnice zůstala v opojení až do rána, ale hřiště bylo zničeno. Tak v dalších letech byl oheň pálen sice na hřišti, ale u potoka a byl mnohem menší. Nikdo již nechtěl zajistit občerstvení a zdarma nikdo nechtěl navézt dříví, a tak se od tohoto pálení pomalu upustilo. 

Později chtěl OV tuto tradici opět obnovit, tak vyzval dobrovolníky na brigádu a naplánoval pálení na louce k rybníku. Sešli se tam ti, co byli na brigádě a ostatní šli raději na Marvánek, protože tam bylo v dosahu občerstvení, tady by se pro něj muselo na náves. Takto se pálení opakovalo třikrát a pro nezájem a malou účast se od toho upustilo.

Voděrádky 2015

Lidé jsou v dnešní době pohodlní. Chtějí, aby je někdo bavil, aby si občerstvení nemuseli nést z domova, aby nemuseli přiložit ruku k dílu, při čištění obce - kvůli dřevu a nemají zájem ani stavět hranici. Dnešní doba nese to, že přijdu kdy chci, oheň ať někdo připraví a zajistí spolupráci s požárníky. Já si chci sednout, popít, popřípadě koupit něco k zakousnutí a nejlépe, když je tam ještě zábava, tak ať mne pobaví. Když mne to přestane bavit, tak se spakuji a odcházím, oheň ať dohlídá, kdo chce, uklidí tam někdo po mně a popřípadě zajistí uhašení ohně požárníky, aby nedošlo k nějakému maléru. Potom ať si to ohniště někdo zlikviduje, vyčistí a vyveze nespálené zbytky, mně to přeci nemusí zajímat. Takže jeden z hezkých zvyků úplně nezanikl, ale změnil se v pohodlnou víceméně komerční záležitost.

Pokud chce někdo ještě vidět pálení čarodějnic po staru, tak ať navštíví Kuří. Zde se schází celá vesnice a zváni jsou i lidé z okolí. Tam se o hranici, zapálení ohně, občerstvení i tradiční zábavu, kdy táhnou obcí čarodějnici na hranici, aby ji upálili, starají především dobrovolní hasiči. Tak je vidět, že kde se najdou nadšenci něco udělat pro druhé, tak tam tradice jen tak nevymizí.

Velkých ohňů se letos nedočkáme, ale můžeme se těšit na příští rok. Víte ale, že o filipojakubské noci se prý dají najít poklady? Je ale zapotřebí mít u sebe kapradinu, hostii nebo svěcenou křídu. Tak alespoň toto můžete letos zkusit!

_______________________________________________________________________________

16.3.2020 - Velikonoce

Velikonoce se blíží a jsou oblíbeným křesťanským svátkem, neboť připomínají zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Hlavně je to svátek jara, naděje a probouzející se přírody. Svátek připadá na první neděli po prvním jarním úplňku. Každý rok připadá úplněk na jiný den, tak také velikonoční neděle připadá na různé dny, takže je to svátek pohyblivý. Pondělí velikonoční tak může připadnout na den v rozmezí od 23. března do 26. dubna. Velikonoční zvyky a tradice se lišily a liší podle místa.

Jedním ze zvyků bylo řehtání – od čtvrtka do soboty chodili chlapci po vesnici a řehtačkami vlastně nahrazovali zvonění zvonů.

Starou tradicí je hodování. Na Velikonoční pondělí ráno muži a chlapci chodili po domácnostech svých známých a pomlázkou vyšupali ženy a dívky, aby je omladili a to pouze do 12ti hodin. Na upletení pomlázky se používaly mladé proutky. Ženy je za to odměňovaly vajíčkem, vlastně symbolem nového života a někde i štamprdličkou. Pomlázka bývala spletena až z dvaceti čtyř proutků a dlouhá od půl do dvou metrů a ozdobena barevnými stužkami. Pověst praví, že dívky mají být na Velikonoce vyšlehány, aby zůstaly celý rok zdravé a uchovaly si plodnost. Někde ženy pomlázku oplácely tím, že muže a chlapce polévaly kbelíky studené vody, ale to až odpoledne.

Pekl se beránek, protože byl v křesťanství jedním ze symbolů Ježíše Krista.

Kočičky dávané do váz symbolizovaly palmové ratolesti, kterými vítali jeruzalémští Krista.

Nyní jsou Velikonoce časem oslav, veselí, návštěv příbuzných a přátel, ale i nákupů a stali se tak i komerční záležitostí. Je uspěchaná doba konzumního života a tak lidé místo pečení nakupují beránky, mazance, vánočky, obarvená vejce, upletené pomlázky, spousty jídla pro návštěvy a hlavně sladkosti pro hodovníky. Dnes se již upustilo od toho, že děvčata soutěžila, která bude mít hezčí malovaná vejce a která hodovníkům něco upeče. Dnes se to prostě koupí.

Zkuste ale letos s dětmi vytvořit něco vlastníma rukama, něco atypického, co nebude rozdávat hodovníkům nikdo jiný, než vy. Je na to vhodná doba, do Velikonoc zbývá trochu času, děti když nyní mají volno, tak se nebudou nudit a jako rodina si uděláte hezký tvořivý den. Můžete začít třeba kraslicemi. Ty můžete polepit, pomalovat, provrtat, obháčkovat, ozdobit včelím voskem i jinak nazdobit. S malováním kraslic můžete začít třeba již zítra.

Zkuste vejce namalovat temperovými barvami.

Nebo zkuste úplně jednoduchou metodu počmárat je vodovkami a jsou taky krásná.

Hlavně hotové kraslice postříkejte bezbarvým lakem ve spreji, aby vám venku neopršely a provlékněte stužku.

_______________________________________________________________________________

6.3.2020 - historie MDŽ

Blíží se 8. březen oslava Mezinárodního dne žen, ale víme vlastně, jak tento svátek vznikl a co ženám přinesl ???

Mezinárodní den žen je v dnešní době spojován s érou komunismu a oslavou na pracovištích, kdy ženy dostávaly karafiáty a utěrky a muži se opíjeli, aby je při jejich oslavě podpořili.. Obsah významu tohoto svátku kolísal od politického a feministického až po socialistickou podobu.

Počátky tohoto svátku jsou ale úplně někde jinde. Dne 8. března 1908 se v USA v New Yorku konala stávka švadlen za zlepšení jejich životních podmínek. Svátek žen jako takový byl poprvé slaven v USA 28. února 1909. Na mezinárodní ženské konferenci v Kodani v srpnu 1910 bylo prosazeno pořádání MDŽ, ale nebylo určeno datum. Hlavním cílem bylo prosazení volebního práva žen. V roce 1911 se slavil první Mezinárodní den žen v Rakousku, Dánsku, Německu a Švýcarsku dne 19. března, kdy více než milion lidí požadovalo pro ženy možnost volit a být voleny a zároveň to, aby ženy dostaly právo pracovat, nastoupit do učení a aby skončila jejich diskriminace na pracovištích.

Datum 8. března se určilo až po první světové válce a to pod vlivem demonstrace v Petrohradě roku 1917, která se konala poslední neděli v únoru dle juliánského kalendáře, což je dle gregoriánského kalendáře 8. března. Svátek byl od roku 1975 oficiálně přijat Organizací spojených národů jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, mír a spravedlnost. Na Západě se Mezinárodní den žen stal populárním po roce 1977, kdy OSN vyzvala členské státy, aby 8. březen slavily jako Den OSN pro práva žen a světový mír.

U nás byl svátek tak zprofanován, že po roce 1989 se nějaký čas v Česku neslavil a od roku 1990 není MDŽ již oficiálním svátkem. Do kalendáře se tento den u nás vrátil jako významný den v roce 2004. Co se s významem a oslavami tohoto svátku stalo, to záleželo vždy na zemi, politice a samotném přístupu lidí. V Čechách se někde MDŽ slaví i v dnešní době.

Ale zkusme se zamyslet, zda si ženy vybojovaly to pravé a jestli to takto úplně chtěly – spravedlnost, volit a být voleny, právo pracovat, vyučit se a aby skončila jejich diskriminace na pracovištích.

Většina žen to má v dnešní době tak, že o spravedlnosti se nedá ani mluvit. Ženy dosáhly všech práv – nepráv.

Ženy mohou pracovat, ale v určitém věku jsou risk pro zaměstnavatele, protože mohou přijít do jiného stavu. Mohou pracovat, ale po mateřské nejsou to pravé pro zaměstnavatele, protože děti mohou být nemocné a samozřejmě se počítá s tím, že doma s nimi bude matka. Není to diskriminace, protože se to nahlas nevysloví. Většinou je to matka, která brzo ráno vstane, děti vypraví a doprovodí do školky, nebo školy, pak může teprve do svého pracovního procesu, kde je samozřejmě placena méně (což není také nahlas vysloveno), než kdyby na jejím místě seděl muž. Odpoledne zaskočí pro potomstvo, doběhne s nimi na nákup, napíše úkoly, při tom udělá večeři, přemáchne prádlo, přežehlí, zapošije, poklidí, pak děti vykoupe, uloží, přečte pohádku, přemýšlí, jak vyjde s rodinným rozpočtem a při tom všem se usmívá na svůj protějšek, aby nebyla za kyselou nepříjemnou blbku. A když věk zaklepe na dveře a žena je strhaná těmito drobnými pracemi, tak někteří muži v padesáti pochopí, že jim vlastně dosavadní žena a život nevyhovuje. Muž, který si při ní zatím vybudoval postavení a s tím i finanční zabezpečení si vybere mladou křepelku, ale ta už nevaří, nepere, neuklízí, nestará se o něho, ale stará se o sebe a umí nádherně šopovat, ale muž překypuje štěstím, že mu ji ostatní samečci závidí. V případě že první žena konečně dospěje do důchodového věku, kdy by mohla jít již na zasloužený odpočinek, věnovat se sama sobě, svým koníčkům a být v klídku, tak samozřejmě při našem spravedlivém výpočtu důchodů dostane mnohem menší důchod, než muž a to pro to, že se starala, starala a starala a pro společnost vychovala slušné pracovité jedince. Pokud zůstane sama, tak může být šťastná, že může být dále zapojena v pracovním procesu, protože by jinak neměla na nájem, chcípla by hlady a oblékat by se mohla jedině z popelnice. Jedině, že by se nechala živit dětmi, což je ponižující. Každá žena se může radovat, že má právo volit, ale je vůbec z čeho vybírat? Tak co ženy vlastně získaly ???

Ale pozor, jsou i některé takové šťastné ženy, křepelky, které se umí výborně bavit, pořád odpočívat, šopovat, tak ty si vyberou vychovaného samečka, většinou od tchýně výše popsané, který dostal vychování vzdělání, tím i postavení s finančním ohodnocením a dědictví po své matce jako starání se, nakupování, vaření, žehlení, praní, uklízení atd. a aby nevypadal před ostatními jako idiot, tak říká, že to dělá moc a moc rád.

Takže přejme k MDŽ všem a hlavně ženám nepokřivené životní podmínky a to opravdu spravedlivé. Spravedlivé rozdělení péče o rodinu, spravedlivé platy, spravedlivé vzdělání (kdy muži jsou přijímáni s horším prospěchem než ženy a to protože, aby byly ve třídě také chlapci), spravedlivé obsazování vedoucích funkcí, spravedlivé platové zařazení, spravedlivé důchody a když už je právo volit, tak aby bylo koho. Tak doufejme, že se toho snad jednou dočkáme.

_________________________________________________________________________________

25.2.2020 - Předpovědi počasí

Předpovědi počasí se liší a hlavně se vše svaluje na změnu klimatu. Ale na změnách se podílíme hlavně my sami. Když málo prší, tak je kvůli tomu sucho, ale nikdo se nezamyslí, proč je sucho. Nedělá se hloubková orba, na všech mokřinách se udělali meliorace, veškeré palouky a úvozové cesty se zavezly do roviny a tak voda se v krajině nezdrží, ale rychle se valí pryč. Oblíbili jsme si anglické trávníky a vyporáželi jsme spousty stromů. Nyní se začínáme vracet k tomu, co bylo pro naše předky samozřejmostí, jako třeba obnovování cest a výsadba stromů. Dříve také byly suché, mokré, teplé nebo studené roky. Takže to není nic nového. Jako důkaz toho je níže vložená předpověď a zápis z kroniky z roku 1934.

 

Převzat výňatek z článku - Autor: Pavel Navrátil / Globe24.cz

Velká předpověď počasí na rok 2020: Jaké bude jaro a léto?

Čeká Česko teplý rok v duchu globálního oteplování, nebo se dočkáme spíše průměrných teplot? Podle prvních předpovědi meteorologů by se letošní rok měl nést na vlně nadprůměrně teplých dní, rekordy by ale kvůli extrémním vedrům padat neměly. Naopak zimy si ale příliš neužijeme.

Ačkoliv by mělo být zataženo s deštěm, podle dlouhodobé předpovědi teploty na konci února vystoupají až na 10 stupňů. Mírného ochlazení se ale dočkáme hned na začátku března.

Teploty totiž klesnou opět na zhruba 5 stupňů, kde se udrží zhruba do poloviny měsíce. Poté se začne oteplovat.

Od poloviny března by teploty měly vystřelit nahoru. Denní maxima by se měla pohybovat kolem 10 až 15 stupňů, kde se udrží až do konce měsíce.

Obecně platí, že čím delší předpověď počasí, tím menší úspěšnost, řada meteorologů proto při předpovědi na další měsíce vychází z průměrných teplot z posledních lety.

Ty ukazují, že zbytek po jara by teploty měly stoupat až na červnových 20 stupňů. Léto by mělo být teplé, ačkoliv je zatím brzo na to předpovídat, jestli se zapíše do historie měření díky extrémním vedrům.

Přesto bychom se prvních tropických dní podle odhadů měli dočkat už v červnu. Červenec a srpen by se měly nést v pokračujícím duchu z posledních let, co se sucha týče, a deště by se během léta měly objevovat jen minimálně.

Prvotní předpovědi zároveň neočekávají výrazný nárůst tropických dní, přesto si teplého počasí budeme pravděpodobně užívat až do podzimu, který se ke konci roku překlopí v mírnou zimu.

 

Zde stažený zápis z Jažlovické kroniky z roku 1934, zapsáno Janem Pivoňkou def. říď. učitelem a kronikářem obce Jažlovice.

Takže vlastně vše tady již bylo, sucho, mokro, vedra či zima.

_________________________________________________________________________________

23.2.2020 - Víte, jaký je původ vašeho příjmení ??

 
Příjmení vznikala postupně, zprvu u šlechticů v podobě přídomku. V Evropě se příjmení nejprve objevila v Benátkách (9. století), poté se tento zvyk rozšířil do severní Itálie a jižní Francie (10. století), dále do Katalánska a severní Francie (11. století) a poté do Švýcarska a Anglie (12. století).
 
Příjmení se u nás formovala několik století od 14. do 18. a to z vlastností, schopností, řemeslných zručností, vzhledu či nějakých příběhů ze života nositele příjmení. Příjmení však nebylo plně dědičné. V minulosti se stávalo, zejména po roce 1648, že členové určité rodiny si příjmení měnili, protože přejímali příjmení podle označení hospodářské usedlosti, na níž se zrovna usídlili. Příjmení nejdříve měla šlechta, pak měšťané a sedláci. Po roce 1780 začali dostávat příjmení i chudší obyvatelé. Také se lidé jednoho jména a v jednom místě potřebovali od sebe odlišovat příjmením, aby se vědělo, o koho jde.
 
Povinné používání příjmení v českých zemích zavedla císařovna Marie Terezie. Příjmení byla určována často podle znamení domu, v němž lidé bydleli, protože si svá obydlí nad dveřmi a okny zkrášlovali vyřezáváním, nebo malbou (Jakub Růže). Příjmení byla volena i podle místního původu (Jan Vodňanský), ale i jinak (Petr Kovář). V roce 1786, kvůli zpřesnění evidence obyvatel a lepšímu výběru daní, byl vydán Patent o dědické posloupnosti císařem Josefem II. Od té doby se druhá jména nesměla měnit a stala se tak dědičnými. Od poloviny 19. století došlo k pravopisné reformě a s tím i k úpravám jmen.
 
Nejčastějším příjmením u nás je Novák a bylo to ovlivněno tím, že každý kdo přišel do nějaké již uzavřené komunity, či kolektivu, jako nový, tak byl tak i pojmenován - Novák, Nový, Nováček atd.
 
Jména v našem okolí jsou odvozena z minulosti, ale i převzata z jiných jazyků.
 
Svoboda – označován svobodný člověk, dříve svobodný sedlák.
 
Dvořák – označován člověk ze dvora.
 
Zeman – označován drobný šlechtic ze zemanského dvora.
 
Král – jako označení krále (spíš král lovu atd.)
 
Žebrák – označení pro chudáka, mrzáka, žebrajícího.
 
U některých jmen je jejich původ jasný třeba:
 
Pěnkava, Zezulka (žežulka), Čížek, Rybák – ptáci.
 
Chalupa, Bouda – názvy obydlí.
 
Kůrka, Kroupa – potraviny.
 
Zahradník, Zámečník – řemesla.
 
Krátký, Hladký, Mládek (mladší) – z přídavných jmen.
 
Hůrka (hora), Snížek (sníh), Tatíček (táta), Sobotka (sobota) – zdrobněliny obecných názvů.
 
Fišer (Fischer) = rybář, Haupt = hlavní, Kunte (kunt) = zákazník – z němčiny.
 
Ale pokud je vaše jméno odvozeno z něčeho vám neznámého, nebo cizích slov, či z nářečí, jako níže: 
 
Šimek - nářeční slovo šimek = vrabec, nebo převzato z hebrejštiny a znamená naslouchající.
 
Pikeš - východočeské nářečí pikat = odpočívat.
 
Hořínek - z nářečního názvu ryby hořavky.
 
Tak původ svého jména, a spousty věcí okolo něj zjistíte například ZDE
 
Jednoduše zadejte příjmení, které Vás zajímá, dejte hledat, pak vyskočí mapka a zadejte původ. Zde můžete zjistit i mnoho jiných zajímavostí okolo vašeho příjmení.
 
Popřípadě je možné využít i tento odkaz ZDE 
 

______________________________________________________________________________

14.2.2020 - Den sv. Valentýna – svátek zamilovaných

Na dnešní den 14. února připadá svátek sv. Valentýna, tento den je známý jako svátek zamilovaných. Víme však, kde se tato tradice vzala?

Dříve se slavil mezinárodní den žen, od kterého se po sametové revoluci upustilo, tak jako od červených karafiátů. Pak se začaly objevovat svátky nové, jako svátek sv. Valentýna a třeba halloween. Takže každá doba nese své a třeba se pak k tomu, co nám připadá špatné, po čase zase vracíme. Většinou přetrvával názor, že tento svátek jsme převzali z Ameriky, kde je poměrně zprofanovaný, ale není tomu tak, jeho kořeny jsou v Evropě. 

Tak, jak ho známe dnes, tak se u nás ujal především z komerčních důvodů. Svátek se začal slavit až od 20. století. Za rozšířením, této tradice nestál nikdo jiný než pouhý podnikatel, američan Walter Scott, který byl v té době na pokraji bankrotu. Měl firmu na vánoční přáníčka a napadlo ho rozšířit ji o valentýnská. Tím započala novodobá forma tohoto svátku. Z toho taky vyplývá, že láska je láska, ale prachy jsou holt prachy.

Sv. Valentýna si připomínáme v polovině února, avšak odkud se ale legenda vzala, okolo toho panují nejasnosti. Existují dvě legendy. Podle jedné byl sv. Valentýn ochránce zamilovaných a podle druhé léčitel. Spíše to vypadá, že by se mohlo jednat o prolínání životů dvou stejnojmenných světců. 

Podle jedné legendy tedy Valentýn, když byl zákaz svateb, tak tajně oddával, a tím padl v nemilost a císař ho nechal 14.2.269 popravit. 

Podle druhé byl léčitelem, kterého římští senátoři obvinili z nekalých léčitelských praktik, takže byl uvržen do žaláře a popraven. V obou verzích legendy byl sv. Valentin původem urozený Říman. Takže kořeny svátku pocházejí z Evropy. 

Dříve tato oslava však neměla nic společného s láskou v partnerském vztahu, ale oslava měla vyčistit města od zlých duchů. Obětovala se zvířata, dokonce jejich krví se napouštěly biče, kterými muži bičovali mladé ženy (prostě takové sadomasochistické vyznání lásky).

Neví se přesně, kdy byl sv. Valentýn svatořečen, avšak ví se, že v 5. století byl papežem Gelasiem I. vyhlášen 14. únor jako svátek sv. Valentýna a vyvinul se v dnešní svátek zamilovaných.

Takže na svátek zamilovaných nezapomeňte, slavte ho s tím, koho milujete, s květinou, dobrým vínem a příjemně bez rituálů a bičování, to už je dávná minulost.

__________________________________________________________________________________

19.1.2020 - Masopust dříve a nyní

Masopust je svátek, který se může také nazývat fašanky, voračky, končiny, šibřinky či karneval. Je svátečním obdobím mezi Vánocemi a Velikonocemi. 

Začíná po Třech králích, tedy 7. ledna, konec je však pohyblivý, podle toho, kdy jsou Velikonoce. Hlavní oslavy dříve probíhaly celkem 3 dny – od neděle do úterý. V úterý nastalo vyvrcholení celé zábavy – to chodili lidé za maškary a večer se konala zábava. Den poté se nazýval Popeleční středou. Popeleční, protože se světil popel z jívy - kočiček, které byly posvěceny minulý rok. Tímto popelem dělal kněz věřícím na čele křížek, čímž jim bylo připomenuto, že život je pomíjející.

Masopustní neděle se slavila v rozmezí od 1. února až do 7. března. Celé období masopustu mohlo být tedy různě dlouhé. Masopust vychází ze slov opustit maso. Období mezi masopustem a Velikonocemi se nazývá "Postní doba". Trvá 40 dní a začíná popeleční středou (jiné názvy pro tuto středu jsou černá, škaredá, smetná).

Dříve byl masopust slaven všemi, od nejchudších až po krále. Majetní strojili bohaté hostiny a pořádali panovnické masopustní reje. Později se toto přesunulo i na císařský dvůr do Vídně. Zábavy se konaly jak na venkově, tak ve městě. Masopustním radovánkám však neholdovali jen obyčejní lidé, oblíbili si je i šlechtici a panovníci. Oni této zábavě v maskách říkali karneval. Dokonce se však i předpokládá, že to byli právě čeští králové, kteří zábavy šlechticů v maskách dostali dále do Evropy. Těm, kteří se slávy nezúčastnili, se posílala bohatá výslužka. Výslužka většinou obsahovala huspeninu, klobásy, jelítka, jitrnice, ovar, škvarky.

Masopustní průvod měl za úkol způsobit nepořádek a zatančit si s děvčaty. Převlékání do kostýmů a tanec byl spojen s podporou plodnosti zvířat a bohatou úrodou na polích. 

Masopustní průvod měl pestré kostýmy, které symbolizovaly hodnoty, které byly pro naše předky zvlášť významné. Od které doby nosí lidé masky na masopust, se neví. První zmínky o maskách pochází již z 6. století z doby předkřesťanské. Později však vymizely. Církev bujaré zábavy masek zakazovala. Masky se zpět navrátily až ke konci 19. století a to díky posilování českého vlastenectví. Ví se, že zvířecí masky pochází ještě z dob předkřesťanské. Převleky za jiné lidské postavy se objevily až mnohem později. Lidé věřili, že když se převléknou za zvíře nebo postavu, přebírají jeho vlastnosti i moc. Dříve se směli převlékat do masek pouze muži. Masky ukazovaly plodnost, smrtelnost a úctu k přírodě. Ty novější parodovaly různé postavy. Nynější masky jsou ovlivněny hlavně filmovou tvorbou.

Nejvýznamnější masopustní postavou byl sám Masopust v doprovodu své družky a oba byli vyvolávači a mluvčí celého průvodu. Jeho kostým je z kousků látek a růžiček. Dříve nesměl chybět Laufr, musel mít papírovou čepici a chodil před průvodem. Bouchal na všechny dveře a vrata a zjišťoval, zda bude otevřeno a průvod bude vítán. Nesměla chybět ani maska medvěda. Ta patří k nejvíc užívaným, a také i k nejstarším. Bez této masky se žádný masopust neobešel. Dříve vedl medvěda medvědář. S medvědem si musely ženy a dívky zatancovat. Odmítnout se nesmělo. Při tancování dívky vyskakovaly vysoko, aby vyrostl vysoký len. Jako další nesměla chybět kobyla. Je to maska pro dva lidi. Jeden člověk dělá hlavu a ten druhý pozadí. S kobylou chodili kozlíci a žid. Na památku krále Baltazara dělala kobyla obchůzku spojenou se zábavou, popíjením kořalky a pojídání tučného vepřového. Hospodář občas dal i zlatku. Končívalo to vždy u starosty, který ji nakonec odkoupil. Starosta ji jakoby nechal utratit a pak ji přenesli do hospody, kde se vždy zázračně uzdravila. Jednou z nejčastějších masek je také bába. Ta chodívala často společně se židem a měla většinou nůši s dítětem.

V dnešní době se v masopustním průvodu objevují masky filmových a pohádkových postav, řemeslníků a různé jiné. Už se nedodržují všechny zvyky, ale buďme rádi, že díky těm, kteří tyto masopusty pořádají, tak tato tradice nevymizela z našeho života úplně.

Šimková

 

______________________________________________________________________________

14.12.2019 - Proměna adventního věnce časem.

Tuto neděli 15.12. budeme zapalovat na adventním věnci třetí svíci, ale kdy začala tato tradice a co svíce znamenají, to málokdo ví. Adventní věnec existoval již v předkřesťanských dobách. V domech, v zimním období poskytovaly zelené větve na věnci příjemné bydlení dobrým duchům a holé věnce ze slámy odháněly zlé duchy. Samotný věnec symbolizoval věčnost. Kromě svíček, mašlí a dalších dekorací, ho zdobily hlavně větvičky jehličnanů či cesmíny.

U křesťanů značí adventní věnec symboliku Kristova kříže ve vztahu ke čtyřem světovým stranám. Na tomto věnci mohou být čtyři, nebo pět svíček. Tyto svíčky dříve znamenaly předzvěst příchodu Krista a vítězství nad temnotou. Na adventním věnci jsou svíčky zapalovány proti směru hodinových ručiček.

 

Jsou různé názvy svící:

I.

1. svíčka: Ta nese jméno Naděje (Svíce proroků).

2. svíčka: Mír (Betlémská svíce).

3. svíčka: Přátelství (Pastýřská svíce).

4. svíčka: Ta se jmenuje Láska (Andělská svíce).

5. svíčka: Do věnce se přidávala i pátá svíce. Ta se dávala doprostřed a měla bílou barvu. Symbolizovala Krista. Lidé ji zapalovali na Štědrý den po západu slunce.

Tři svíce mívaly barvu fialovou, jedna růžovou a jedna (pátá bílou). První dvě svíčky znamenají naději a mír a mají fialovou barvu. Třetí svíčka (růžová) je svíčka přátelství. Čtvrtá svíčka, opět fialová, znamená lásku. Pátá, čistě bílá, posazená do středu věnce, symbolizuje čistotu Krista nebo neposkvrněnost Panny Marie.

 

II. Jiné názvy, které se používají ve spojení se svícemi

1. svíčka Patriarchů     

2. svíčka Proroků 

3. svíčka Jana Křtitele       

4. svíčka Marie, matky Ježíšovy

5. svíčka Kristus, světlo světa

 

Ve 20. století býval věnec zavěšený na čtyřech stuhách. Na horní části věnce byly umístěny velké mašle mezi svíčkami. Ozdoby přírodní a nejčastěji slaměné, visely z věnce dolů v různé výšce. Nejobvyklejší barvou stuhy a svíček byla červená a oblíbená, mimo fialové, byla i zlatá.

Také vánoční stromky bývaly někde zavěšeny ze stropu dolů, přesně obráceně, než dnes. Bývalo to asi z důvodu nedostatku místa v obydlí, kde většinou ve dvou místnostech žily i tři generace.

 

Na přelomu tisíciletí se dávali lidé přednost věncům na stůl.

 

Dnes na moderním adventním věnci se svíčky umisťují různě a jejich počet i barva je libovolná. Používají se většinou čtyři svíčky, které symbolizují čtyři týdny adventního období (1. Neděle železná, 2. Bronzová, 3. Stříbrná a 4. Zlatá), které předchází Vánocům. Dnes někteří výjimečně umísťují i pátou svíčku a to ve středu adventního věnce.

Dnes je již jedno, jak je věnec nazdoben, do jaké barvy, zda má čtyři nebo pět svíček, důležité je, že jsme si dochovali alespoň něco ze starých lidových tradic a při první adventní neděli se v domácnostech rozhostí klid a sváteční pohoda.

Autor: Ludmila

________________________________________________________________________________________

Jako broučci z pohádky .......

...... vypadaly děti, které se vydaly 30.11. v sobotní podvečer s lampičkami cestou z Voděrádek do Kuří.

V pátek večer v Říčanech v Kostele sv. Petra a Pavla byl posvěcen adventní plamen světla, aby přinesl všem lidem dobré vůle klid, pohodu a lásku do jejich domovů.

V sobotu v podvečer se sešli rodiče s dětmi v ulici k Mejtu, kde si připálili lucerničky a za zpěvu koled vyrazili do Kuří. Na návsi v Kuří se rozsvěcel stromek, bylo tam připraveno posezení, ohně na ohřátí, hudba a občerstvení (svařáček, čaj, gulášová polévka, sýroví šneci, ovocné špízy, sladké pečivo a tradiční dort s cestou Kuří – Voděrádky). 

Za setmění dorazil průvod s lucerničkami v čele s Josefem, Marií dvěma velkými anděly a pěti malými andílky do Kuří a za zpěvu Adámka Skolila bylo předáno posvěcené světlo všem  sousedům.

Andílkové tam pak rozdávali maminkám a babičkám drobné dárky (většinou z chráněných dílniček) a jmelí. Pro velkou účast se ale bohužel na některé nedostalo, přestože byl připraven 70x dárek a 70x jmelí. Pro děti bylo připraveno občerstvení (mandarinky, jablíčka, banány, vánoční cukroví, štoly, chlebíčky a pro zahřátí smažený kuřecí řízek v housce). Děti mohly dojít ke kapličce k Marii a Josefovi vyslovit svá vánoční přání. Tam dostaly hračky. Dospělí si mohli posedět, popít, pojíst, promluvit s přáteli a oslavit tím začátek vánočních svátků. 

                      

Bylo hezké, že na tuto cestu z Voděrádek se vydalo téměř sto lidí - rodičů s dětmi z Voděrádek, Říčan, Modletic, Dobřejovic, Popoviček i odjinud. V Kuří na návsi se shromáždil téměř stejný počet lidí.

Hlavním úkolem této akce bylo, aby se rozsvítilo světlo v duších všech přítomných a hlavně světlo v očích dětí, což se povedlo.

Velký dík patří především těm, kteří tuto akci finančné i jinak podpořili.

Fotografie z této akce naleznete již nyní v sekci fotogalerie (klikni zde).

E. Šimková

_________________________________________________________________________________

13.10.2019 - Oslava 110ti let dobrovolného hasičského sboru v obci Kuří.

Dne 12.10. v sobotu se konala oslava 110ti let trvání hasičského sboru v obci Kuří. V malých obcích jako je Kuří, bývali dobrovolní hasiči a různé spolky důležitou součástí pro soudržnost obyvatel. Hasičský spolek byl vždy oporou obce a pomáhal při živelných pohromách a mimořádných událostech. Obec se na ně mohla vždy spolehnout. Mimo svou základní činnost stále ještě pořádají tradiční čarodějnice a vypomáhají v obci. Jejich předchůdci pořádali i plesy a zábavná sportovní klání v Roklích.

Sportovní klání.

Sbor dobrovolných hasičů by se však nemohl udržet bez příspěvků a sponzorských darů. Takže SDH Kuří vzala pod svá křídla obec Nupaky.

Na začátku slavnostní sobotní akce položili hasiči věnec k pomníku padlých hrdinů a promluvili zde: starosta SHD Kuří - pan Karel Chaloupecký, starosta města Říčany - Mgr. Vladimír Kořen a senátor - JUDr. Ing. Zdeněk Hraba, Ph.D.. Protože obec Kuří nemá v tuto chvíli místnost, kde by se dalo posedět, tak byli všichni, včetně podporovatelů z Voděrádek, pozváni k rybníku na posezení u ohně s občerstvením. Zde se všichni poveselili, pojedli a poklábosili ke všeobecné spokojenosti.

Fotky ze sobotní akce.

Vzhledem ke krásnému podzimnímu odpoledni a hezkému místu u rybníka se akce vydařila a zúčastněným se velice líbila.

_________________________________________________________________________________

14.8.2019 - Od srpna má obec další chodník s hezkými ostrůvky zeleně.

Říčanům a tím obci Voděrádky byl předán do používání další kus nového chodníku. Chodník vybudoval a zeleň na ostrůvcích osadil investor výstavby rodinných domů - firma ABCD. Doufáme, že se dočkáme dalšího pokračování tohoto chodníku v Krabošické ulici a to až k poslednímu domu po pravé straně směrem k silnici číslo 101. O další vybudování chodníku s opravou kanalizace bylo požádáno již před rokem 2019 v Zámecké ulici, rovněž bylo požádáno na tento rok o PD. Také na povrch ulice U Boudů bylo požádáno o PD. Pokud toto bude dotaženo do konce, tak již nebudeme mít prašné ulice.

E. Šimková

____________________________________________________________________________________

9.8.2019 - Změna k lepšímu v Krabošické ulici

Již včera jste si mohli povšimmout, že někomu není vzhled obce lhostejný. V Krabošické ulici došlo k velké změně. Investor, který zde staví Anglický resort, tak započal s úpravou před domky a to nejenom tam. Aby se lidé nemuseli koukat na rozpadlou halu silničářů a stráň se škarpu s poházeným odpadem, tak zde toto místo vyčistili, vysázeli zde vzrostlé stromy a keře, které budou zalévat a po vzrůstu budou hezkým zeleným oddělením skládky silničářů.

Eva Šimková

________________________________________________________________________________

2.8.2019 - Každá vykonaná práce přinese své ovoce.

V loňském roce minulý osadní výbor pořádal akci pro děti a dospělé „Zasaď si svůj strom". Ovocné stromy byly vysazeny v Krabošické ulici za asistence dětí. Někteří si svůj stromek občas zalili, ale vzhledem k suchu, byly stromy námi zalévány pravidelně, aby neuschly, protože jsou vysazeny na jižní stráňce. Zde platí, že práce přináší své ovoce. Přestože jsou stromky teprve rok staré, počasí není zrovna ideální, tak na jednom z nich a to stromečku, který vysadily děti Sobotků, jsou první plody. Toto je výsledkem dobré výsadby, pravidelné zálivky a hlavně kvalitních stromků od zahradníka pana Havlíčka.

E. Šimková

_______________________________________________________________________________

6.7.2019 - Místo koukání do počítače - procházka přírodou.

Začaly prázdniny a je škoda, že dospěláci myslí především na sebe a ne na děti. Lepší než sedět u počítače, nebo si hrát s mobilem, je vzít děti do přírody a vymyslet pro ně něco zajímavého. Stačí, když se dají dohromady známí nebo rodina a hned je dětí jako smetí. My jsme se rozhodli udělat pro své děti hezké odpoledne. Spojila se rodina, dobrovolní hasiči a rybáři z Kuří a kamarádi a akce byla na světě.

Využili jsme na sobotní akci stezku na Kuří. Pojali jsme to jako cestu z jednoho království do druhého, třetího atd. Nakonec se nám sešlo 35 dětí, 50 rodičů a dospěláků, 16 masek a 12 dobrovolníků. 

Děti u vchodu do prvního království obdržely cestovní pas, rozdělily se do skupinek a vyrazily za dobrodružstvím.

Jak procházely různými královstvími, tak do pasu obdržely známku, že královstvím prošly a splnily úkoly a navíc dostaly odměnu. Navštívily zemi lidojedů, kde musely skolit zvíře, aby lidojedi měli co jíst a nesnědli je. Dále putovaly do království Mrazíka, kde potkaly bábu, Marfušu, dědečka Hříbečka a Ivánka začarovaného v medvěda. Cestou v království Draků narazily na hnízdo draka Voděráka s vejci, kam král přivedl jako svačinku princeznu a děti ji musely zachránit. Přes mýtinu v království Pokladů děti potkaly permoníky, kteří tam těžili drahokamy a zlaté valounky. Po pěšince se dostaly až do království Víl, které zaklel zlý čaroděj, a děti jim musely pomoci. V zemi Vodníků posbíraly vodníkově ženě perly z jejího náhrdelníku a v potoce na ně číhal vodník. V Podivném království musely motýlovi posbírat poztrácené míčky. Konečně dorazily do posledního království Rybářů, kde lovily ryby. V Kuří u rybníka na ně čekalo hasičské auto, házení míčků, rozdávání tatranek a opékání špekáčků. Také dobrovolní nadšenci napekli kremrole, muffiny, buchty, rybáři opekli kapry a také se zde mohli všichni občerstvit. 

Počasí přálo a hlavně děti byly nadšené a plné zážitků a o to nám především šlo. Fotografie z naší akce:

Pohádkový les 2019

Děkuji všem, kteří se zapojili a nemysleli na sebe, ale udělali něco pro děti. 

Takže to berte jako inspiraci na prázdninové volno a udělejte něco pro své děti, či vnoučata a tím i pro sebe. 

V našem okolí bylo vybudováno v minulých letech spousta míst a cest, kde pro ně s přáteli, či sousedy můžete udělat hezké odpoledne.

Eva Šimková