Zprávy a zajímavosti z obce

_________________________________________________________________________________

uveřejněno: 24.3.2024

Udržujme svou obec

Povinností vlastníka pozemku je zamezit výskytu a šíření plevelů. Vysoká tráva a plevel narušuje vzhled obce a znepříjemňuje život alergikům. To, co na své zahradě pěstujete, totiž není pouze vaše věc. Na zaplevelený pozemek myslí i zákony a pokuta vás může přijít draho. Vyhrabat listí, posekat trávu, nenechat vysemenit plevel považují někteří za samozřejmost. Přesto však jsou pozemky jak obecní, tak soukromé, o které se nikdo nestará a jsou ostudou, jak pro majitele, tak pro pronajímatele či pro obec. V případě, že se zeleň neudržuje a neseče, může vám být osudným zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči. 

Nejste majitel pozemku? I tak ale nejste z obliga. Pečovat o pozemek musíte i v případě, že si ho pouze pronajímáte. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona jste povinni zjišťovat a omezovat výskyt a šíření škodlivých organismů (např. plevelů) do okolí. Jestliže vaše divoká zahrada negativně ovlivňuje vzhled okolí obce, může to být klasifikováno jako přestupek (§ 47b odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích). Podnikatele se týká § 58 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Za neudržování čistoty a pořádku na vlastním, nebo pronajatém pozemku, vám hrozí tučná pokuta.

Zákon č.200/1990Sb., o přestupcích, který v § 47b odst. 1 říká, že přestupku se dopustí ten, kdo neudržuje čistotu a pořádek na svém nebo jím užívaném pozemku tak, že naruší vzhled obce. Za přestupek pak může obec uložit pokutu až do výše 10.000,- Kč.

Zdroj: Bydlíme útulně cz. – Hana Musilová, Zákony pro lidi

Tak, aby naše obec vypadala lépe a nemuseli jsme se stydět, když se podíváme okolo sebe, tak jsme začali uklízet část ulice Krabošická. Přidáváme pár fotek z úklidu:

Vyčištěné kontejnerové stání.

Vyčištěná strana k silnici 101.

Kus zeleně před bytovkou.

Vyčištěný a zeminou dosypaný parčík 

Dále máme v plánu dosadit do parčíku keře, které byly zničeny při výstavbě kanalizace a za minulého vedení nebyla zjednána náprava. 

Nyní po dohodě s novým Osadním výborem dojde k dosázení. Osadní výbor zakoupil a zaplatil keře a zeminu a Sportovní a společenský spolek keře vysadí a do zakořenění bude provádět zálivku. 

Pokud by si každý uklidil svůj pozemek a okolo plotu, tak budeme mít obec jako ze škatulky.

-EŠ-

___________________________________________________________________________

uveřejněno: 2.3.2024

Přípravy na Velikonoce a 6 postních nedělí

Březen je měsícem, kdy už na zahradě můžeme provést první jarní úklid. Odklidit zbytky rostlin, listí nebo klestí. Jemně vyhrabat a prokypřit záhony a připravit je na pozdější výsadbu. V březnu už přilétají špačci, rodí se malí zajíčci a začínají rozkvétat sasanky, narcisy, tulipány a pomalu přichází jaro a s ním i jeden z nejvýznamnějších křesťanských svátků v roce - VELIKONOCE.

Na Velikonoce se slaví Vzkříšení (Zmrtvýchvstání) Ježíše Krista. V noci ze soboty na neděli nastává vzkříšení Spasitele. Noc je proto označována za "velkou". Odtud tedy také pochází název Velikonoce. Nese se v duchu velkých oslav. Boží hod vždy připadá na první neděli po jarním úplňku.

Velikonocím však předchází čtyřicetidenní postní období, které se odpočítává od Popeleční středy. Ta vždy připadá na čtyřicátý den před Velikonocemi, letos tedy na 14. února 2024.

Postní období znamenalo, že skončila doba radovánek, zabijačkové hody vystřídalo období půstu - brambory, kroupy, hrách, čočka a začalo období rozjímání, očištění se od hříchů a také příprav na Velikonoce.

6 postních nedělí mělo nejen svá pravidla, ale i názvy – Pučálka, Černá neděle, Kýchavičná, Družebná, Smrtná a Květná.

6 POSTNÍCH NEDĚLÍ

Pučálka (první neděle – 18.2.2024)
Vázala se ke zvláštnímu pokrmu připravovaného z napučeného, tedy naklíčeného osmaženého a ochuceného hrachu. Místy se tato neděle nazývala "Liščí neděle". Pojmenování vzniklo od kynutého nebo preclíkového pečiva modelovaného do různých tvarů. Mělo často tvar různých zvířátek či figurek. Maminky je prý tajně v noci pekly svým dětem a poté je rozvěsily na větve keřů a stromů v zahradě a dětem vyprávěly, že je tam poztrácela liška. Děti se v zahradě pomodlily, snědly preclíky a další rok je prý nikdy nebolely zuby.

Černá, Sazometná nebo také Pražná neděle (druhá v pořadí – 25.2.2024)
Černá se jí nejspíše říkalo podle tmavých šatů, do kterých se ženy v postním období oblékaly, protože se tuto neděli smýčilo, uklízelo, mylo a bílilo. Pražná se jí pak říkalo podle starodávného postního pokrmu "pražma", který se připravoval z upražených zrn nedozrálého naklíčeného obilí, především ječmene.

Kýchavičná neděle (třetí – 3.3.2024)
Tato neděle se točí kolem zdraví. Má kořeny v hlubokém středověku, kdy se v tento den konaly bohoslužby k odvrácení tehdejší cholery a moru. Počátek nemoci se totiž projevoval hlasitým kýcháním. Zdraví lidé od nemocného utíkali pryč a volali: „Tebe pozdrav už jen Bůh". Od těch dob se při kýchnutí užívá pozdrav: "Pozdrav Pán Bůh". Zároveň se ale tvrdilo, že kdo na Kýchavou neděli kýchne třikrát za sebou, bude celý rok zdráv. V jiném kraji vám zase přísahali, že pečlivé počítání kýchanců vám ten den prozradí, kolik roků ještě budete žít, a jinde zase počet kýchnutí prozrazoval, za kolik let umřete.

Družebná neděle (čtvrtá – 10.3.2024)
V tuto neděli mohla půst na krátkou chvíli vystřídat zábava. Mládež se scházela na návsích a každý s sebou přinesl něco dobrého k snědku. V domácnostech se pekly plněné koláče zvané družbance, chodívalo se na námluvy, děti vítaly jaro a všichni se začali zvolna chystat na další postní neděli zvanou Smrtnou.

Smrtná neděle (pátá – 17.3.2024)
Pátá neděle postní, která letos připadá na 17. března 2024, má sice smutný název, ale je plná veselí a radosti. Bohyně jara Vesna definitivně vítězí nad Moranou – bohyní zimy a smrti. Ze vsi se vynáší slaměná Smrtka, někde zvaná Mařena, Mořena, či Morana. V okamžiku, kdy loutka ze slámy shoří anebo sletí do potoka, začíná skutečně jaro.
Kromě vynášení Morany koledovaly děti v tento den s "lítem". Líto, lítečko, létečko či máječek jsou živé vrbové proutky či vršky mladých smrčků ozdobené barevnými (obvykle zelenými a červenými) vyfouklými vajíčky, papírovými holubičkami, ptáčky z těsta, papírovými řetězy, mašlemi a pentlemi, odstřižky látek a malou panenkou na vršku, která symbolizovala plodnost.

Květná neděle (šestá – 24.3.2024)

Květné neděli se někdy také říká Palmová. Název je odvozen od slavného příjezdu Ježíše Krista do Jeruzaléma, jemuž lidé nadšeně mávali palmovými ratolestmi, respektive jejich jarními výhonky, které mu házeli k nohám. 

Protože u nás ale palmy nerostou, nahradily je kočičky a zelené větvičky z vrby, břízy, jívy nebo jasanů. Kostely jsou v tento den ozdobeny květinami, světí se kočičky, větvičky vrby nebo břízy. Větvičky se pak svazovaly stuhami, v tento den je liturgickou barvou červená, která připomíná krev Ježíše Krista.

Poté, co se proutky posvětili (nejčastěji kočičky), lidé jim pak přisuzovali ochrannou moc. K čemu všemu bylo možné posvěcené kočičky použít?

Dětem se dávaly spolknout tři svěcené kočičky před obědem proti zimnici a bolení v krku. Také se jim potíraly kočičkami oči, aby je nebolely. Z kočiček a dalších bylin prý také připravovaly hospodyně léčivý odvar pro nemocné (jak moc jsou tyto informace pravdivé či věrohodné nelze s jistotou říct, nicméně doma tyto léčivé praktiky určitě nezkoušejte).

Hospodyně dávaly posvěcené kočičky během letní bouře za okna, aby ochránily hospodářství proti bleskům a krupobití.

Proutky se také zastrkávaly za obrazy, což mělo fungovat proti čarodějné moci. Hospodáři vkládali proutky pod krovy všech hospodářských stavení, aby je ochránili před zlými silami. O Filipojakubské noci se tyto posvěcené kočičky zastrkávaly do dveří a pod práh, aby čarodějnice nemohly vstoupit do domu.

I když jsou Velikonoce spojeny s pečením a přípravami jiných dobrot, o Květné neděli by se prý nic péct nemělo. Podle pověry o Květné neděli nesměla hospodyně péci nic z mouky, aby nezapekla stromům květy. Lidé věřili, že by se tak zapekly i květy na stromech i loukách a pak by nebyla žádná úroda. 

Hospodáři zase sledovali počasí – říkalo se: Jaká Květná neděle, takové žně. Někde se pruty kočiček, které si lidé připravovali na mši, řezaly co nejdelší a také se při svěcení musely držet co nejvýše, aby se "obilí vysoko táhlo".

Na Květnou neděli by se rovněž měly oblékat nové šaty. Možná, že právě odtud pochází pověra, že byste si měli o Velikonocích koupit něco nového na sebe, aby vás nepokakal beránek. 

Zvykem také bylo vymetat dům zelenými ratolestmi. Větvičky tak měly z domu vyhnat veškeré neřesti a nemravnosti.

A lidé, kteří se o Květné neděli narodí, prý mají neobyčejné schopnosti. Rozumějí mluvě rostlin a poznají, na kterou nemoc pomůže jaká bylinka. Jen oni pak dokáží najít čarovné koření, které funguje na všechny nemoci.

uveřejněno: 27.1.2024

Za dveřmi je únor - bude teplý nebo mrazivý?

Měsíc únor je považován za předzvěst jara. Jeho název je odvozen od „noření“, tedy lámání ledu a jeho noření se do vody. I přes jeho předvěst oteplení bývá většinou nejchladnějším měsícem v roce. 

Důkazem toho je arktická zima roku 1929 klimatology označovaná také za zimu století. Dne 11. února 1929 uhodily rekordní mrazy, kdy teplota kolísala v rozpětí minus 27 až minus 42 stupňů Celsia. Rekordních minus 42,2 stupně celsia naměřil amatérský meteorolog Jaroslav Maňák v Litvínovicích u Českých Budějovic. Byla to prý zima, která se jen tak nezopakuje. 

Většinou kronikáři uměli to, co se dělo, mnohem lépe vylíčit. „Letošní zimy budeme ještě dlouho vzpomínati se skrytým přáním, by se v takové krutosti již nikdy neopakovala, … Není pamětníka tak krutých mrazů."

Arktické mrazy zasáhly v únoru 1929 i Prahu. Krutý mráz se podepsal i na zdraví. „Pětadvacet případů zmrzlých uší na klinice Profesora Kreibicha za jeden den překvapí. Omrznutí se udá při procházce za necelých patnáct minut," oznámila pražská Národní politika ve středu 6. února 1929. A fejetonista Břetislav Jedlička Brodský prorokoval, že zima ještě potrvá a že v pražských kavárnách: „Všechna nejlepší místa v kavárnách s výhledem do ulice, po kterých byla dřív největší sháňka, jsou opuštěna. Hosté tlačí se v koutě u kamen."

Mráz mnoho lidí umořil k smrti. „Českobudějovický občan zmrzl u stolu. V obci Stropnice u Římova zmrzl místní občan Tomáš Kubala. Nalezen byl u stolu úplně zkřehlý a sousedé nemohli ho od stolu ani odtrhnouti. Smrt zastihla ho asi v době, kdy na Budějovicku poklesla rtuť v teploměru pod minus 40 stupňů Celsia," vylíčil denní tisk jednu z mnoha tragédií. Mráz umořil mnoho lidí.

Arktická zima vtrhla v únoru 1929 i do Prahy a mimo jiné zaútočila na nedostatečně zakryté uši. „Pětadvacet případů zmrzlých uší na klinice profesora Kreibicha za jeden den překvapí. Omrznutí se udá při procházce za necelých patnáct minut," oznámila pražská Národní politika ve středu 6. února 1929. A fejetonista téhož deníku Břetislav Jedlička Brodský prorokoval, že se zima své vlády hned tak nevzdá. Usuzoval ze zvláštního zasedacího pořádku, který zavládl v pražských kavárnách: „Všechna nejlepší místa v kavárnách s výhledem do ulice, po kterých byla dřív největší sháňka, jsou opuštěna. Hosté tlačí se v koutě u kamen."

Tohoto roku v únoru byly rekordní mrazy a tak v neděli 3. února byla ve Státním meteorologickém ústavu v pražském Klementinu naměřena teplota minus 26,7 stupně Celsia a byl pokořen 153 let starý rekord.

V úterý 12. února 1929 v Praze zamrzla nejen Vltava, ale i Čertovka.

Ve čtvrtek 14. února 1929 jen na Moravě nevyjelo sto deset osobních vlaků. 

„V neděli 24. února se z hostince v Rošilci na Třeboňsku vydal domů železniční zřízenec Jan Vácha. Ačkoliv to měl jen několik set metrů, zabloudil a umrzl. Bylo minus patnáct. „Nalezen byl teprve po čtyřech dnech železničními pensisty. Zůstávají po něm vdova a dvě dítky."

O zápisy z kroniky města Mnichovice se s Týdeníkem Rozhlas podělila tamní archivářka Klára Kabátová. „Lidem zamrzá voda v noci i ve světnicích. Dobytek ve chlévech třese se zimou, jejichž stěny jsou obaleny jinovatkou. Ve studnách je ledová tříšť," citujeme z mnichovické kroniky.

Kronikáři psali až o čtyřmetrových vrstvách bílé nadílky.

„Sněhu napadlo velmi mnoho. Lidé žili jako ve sněžných hradech, neb okna v domech po celých 14 dnů ani nerozmrzla," poznačil si kronikář ze Svatého Kopečku u Olomouce.

„A sníh padal a padal. Na silnicích byly prohozeny cesty pro jeden vůz a jen po určitých vzdálenostech byly udělány výhybky. Sníh sahal ke korunám stromů. Pták nezapískal, neporušená rovná bílá pláň beze stop zvěře," barvitě popisoval sněhové spousty i kronikář moravských Ivančic.

zima 1929 - Mnichovice

zima 1929 - Hodkovice nad Mohelkou

zima 1929

zima 1929 - lidé se procházejí po zamrzlém Rýnu

zima 1929 - na zamrzlé Vltavě se i burslilo

zima 1929 - v Praze se v ulicích dokonce sáňkovalo a lyžovalo

Touto zimou se zabývala například meteoroložka Svatava Křivancová a na základě statistických analýz zjistila, že pravděpodobnost výskytu podobné tuhé zimy je jednou za tisíc let.  

Tuhé zimy byly i v letech 1939 až 1943. Mezi nejchladnější se řadí také arktický únor 1956, kdy teploty dosáhly minus 35 stupňů Celsia. Další tuhé zimy byli i roku 1964, v lednu 1985, v lednu 1987.

I když se může zdát, že si počasí v posledních letech dělá co chce, existují během roku období, kdy se počasí opakuje. Jedním takovým obdobím bývají  Hromnice, které připadají na 2. února, kdy teplota může vyskočit i o více jak deset stupňů nahoru.

Naši předci právě na hromnice sledovali počasí a snažili se z něho vyčíst, jaké počasí bude následovat a hlavně se řídili pranostikami.

Na Hromnice o hodinu více.

Svítí-li slunce na Hromnice, bude zimy o šest neděl více.

Na Hromnice jasná noc - bude ještě mrazů moc.

Když o Hromnicích sněží, jaro není daleko.

Je-li o Hromnicích studeno, přijde brzy jaro.

Jestli na Hromnice mrzne a sněží, úrodný rok na to běží.

Jak dlouho skřivan před Hromnicemi vrzá, tak dlouho po nich zmrzá.

O Hromnicích déšť - na jaře sníh; o Hromnicích sníh - na jaře déšť.

Zkuste tedy letos 2.2. i vy odhadnout, zda nás čekají arktické mrazy, nebo oteplení. 

Čerpáno ze zdrojů:

www.extra.cz/na-hromnice-o-hodinu-více-magické- dvojky-v-datu-zvěstují-pomaly-konec-zimy, Lidovky, ČT24 3.2.2013, Ivan Motýl 8.2.2021

-EŠ-

______________________________________________________________________________

uveřejněno: 29.10.2023

Podzimní příroda

Podzimní příroda je výjimečně krásná a nabízí nám bohatství barev a materiálů, které můžeme využít pro výrobu podzimních dekorací. Listí stromů se proměňuje v různé odstíny žluté, oranžové, červené a hnědé, vytvářející ohromující paletu barev. Výšky a odstíny světla se mění, což vytváří krásnou atmosféru. Plody a plodiny dozrávají na polích a v zahradách, což poskytuje materiál pro kreativní výzdobu.

Můžeme využít křehké a jemné lístky, které padají ze stromů, a vytvořit s nimi věnce nebo obrazy na podzimní téma. Kaštany, žaludy a dýně jsou skvělými základními materiály pro výrobu podzimních dekorací, ať už jsou to nádoby na květiny nebo svíčky. Sušené větve a stonky květin, jako jsou hortenzie nebo chrpy, mohou být využity pro tvorbu krásných věnců. Kukuřice na kukuřičné klasy může být použita pro rustikální dekorace a prostírání stolu.

Celková atmosféra podzimní přírody nám dodává inspiraci k vytváření dekorací, které nám připomenou krásu tohoto období. Můžeme kombinovat různé textury, barvy a prvky přírody, abychom vytvořili podzimní dekorace, které odrážejí tuto úžasnou a proměnlivou sezónu. 

Zkuste si i vy vytvořit nějakou krásnou podzimní dekoraci z volně dostupných materiálů, tak jako my.

-VD-

________________________________________________________________________

uveřejněno: 9.10.2023

Dýně

Dýně se dnes pěstují na spoustě zahrádek. Jsou symbolem Halloweenu společně se svíčkami, lucerničkami a strašidelnými převleky. Dýně však původně sloužila pouze jako potravina. Je to jedna z nejstarších plodin. Dokonce se našla semena stará sedm tisíc let.

Rostliny jsou popínavé jednoleté pěstované ze semínek. Do Evropy se dýně dostala koncem 15. století, kdy ji španělští mořeplavci dovezli z Latinské Ameriky. Pro námořníky to byla super-potravina, protože to pro ně byla něco jako konzerva. Dýně totiž vydrží dlouho, dobře uskladněná nevysychá, moc se nekazí a je to vcelku chutná zelenina. Je bohatá na vitamin A, má dokonce dvanáctkrát více karotenoidů než mrkev, malé množství tuku a hodně vlákniny. Její semena obsahují oleje, vitamíny A, B a E, dále minerální látky, železo, vápník, zinek, hořčík a draslík. Semínka dokonce prý působí proti stárnutí. V patnáctém  a pozdějším století si lidé dýni však moc neoblíbili. Její pěstování se rozmohlo až v 19. a 20. století, kdy se začaly šlechtit různé odrůdy.

Dnes máme spousty druhů dýní a to jak jedlých, tak i okrasných. Přestože jsou některé dýně nazývány okrasnými, neznamená to, že jsou jedovaté, ale některé nejsou jedlé. Některé druhy však obsahují toxické nahořklé látky, které vedou k zažívacím potížím.

Používání dýní v kuchyni se v posledních letech rozmohlo, a to i s ohledem na velké množství druhů, které jsou dnes k mání. Japonci dali na trh zajímavou dýni hokaido, která se stala velice oblíbenou.  Dnes jsou již dýně dokonce charakteristické i pro kuchyni africkou i orientální. Uskladnění dýní je snadné a hlavně se tím prodlouží jejich životnost. Ve sklepě nebo v dolní části lednice vydrží až do jara, musí být však v suchu a chladu okolo deseti stupňů. Nebo se dá uskladnit po staru, tak jako se skladovaly hlávky zelí, a to zabalené v novinovém papíře tam, kde se větrá a je chladno.

Dýně jsou i nenáročné na pracnost pěstování, dobře se jim daří třeba na kompostu, tak si letos schovejte semínka a příští rok je opět zkuste vysadit.

-EŠ-

___________________________________________________________________________

uveřejněno: 11.9.2023

Podzimní dekorace

Podzim nám začne koncem září dnem podzimní rovnodennosti. Zatím je letní počasí, ale již brzy se začne pomalu ochlazovat, dny se budou krátit, rostliny budou odkvétat, na stromech bude dozrávat ovoce a ze stromů bude opadávat listí. Měli bychom tedy žít v souladu s přírodou a radovat se z rozmanitosti přírodních barev. Každé období má své kouzlo. Na podzim jsou krásně vybarveny plody a je škoda toho nevyužít.

Určitě vás potěší, když si uděláte nějakou podzimní výzdobu do květináče, truhlíku, starého kolečka nebo do čehokoliv, co máte doma. Vůbec nemusíte chodit něco kupovat, stačí si vystačit s plody a vším, co máte doma a je rozbité, či nepotřebné. Z přírody si doneste vše, co podzim nabízí, listí, šípky, jeřabiny, suché trávy, červená jablíčka (ne ta šlechtěná) ale takzvané „škarpáky“, co vydrží, dále kaštany, šišky, kukuřice, planý chmel a pokud máte, tak přezrálé cukety a pár dýní, roští a doplníte to třeba rozbitým květináčem, vysloužilou dekorací z proutí, rozbitým košíkem, starou vázou, opotřebovanou ošatkou, prostě vším, co byste jinak vyhodili.

Když z něčeho takového vyrobíte malou či velkou dekoraci, tak vás bude těšit víc, než dekorace koupená.

Naše dekorace pro inspiraci:

-EŠ-

____________________________________________________________________________

uveřejněno: 5.9.2023

V Říčanech nově funguje rodinné MHD - doprava CITYA

V Říčanech funguje sdílená doprava CITYA – neboli vaše rodinné MHD. 

Citya vás doveze kamkoliv v celém katastru Říčan každý všední den od 7 do 19 hod. 

Vozidlo zastaví vždy nedaleko místa, kde jste si jízdu objednali (nebo můžete zadat jiný bod nástupu). 

Nově se můžete svézt také do dalších obcí, které se na službě sdílených jízd podílejí – do Tehova, Tehovce, Světic, Babic, Svojetic, nebo do Březí. 

* Cena jedné jízdy se pohybuje od 30 Kč. Částka se zobrazí v aplikaci vždy předtím, než jízdu objednáte (případně lze jízdu bezplatně zrušit).

* Platba je možná pouze bezhotovostně. Do aplikace stačí zadat číslo platební karty (jen jednou), potom se po každé jízdě částka automaticky strhne. Platby jsou zabezpečeny, nemusíte se obávat. 

* Jízdy si můžete objednávat S PŘEDSTIHEM na konkrétní den a čas.

* Vůz je vybaven podsedákem pro děti a pohodlně lze přepravovat i kočárky.

* Kam vás Citya sveze? Třeba na nádraží na vlak, abyste nemuseli hledat parkovací místo. Nebo do restaurace, abyste si mohli dát "skleničku". Pohodlným osmimístným minivanem můžete poslat i děti do školy nebo na kroužky. Profesionální řidič se postará o naprostou bezpečnost. 

Více informací + aplikace ke stažení zde.

___________________________________________________________________________

uveřejněno: 25.7.2023

Hranice příjmové chudoby

Co je hranice chudoby v České republice?

Chudoba znamená hmotný nedostatek, který nezajišťuje člověku základní podmínky pro důstojný život a uspokojení nejzákladnějších lidských potřeb.

V České republice se hranice chudoby stanovuje pomocí ukazatele nazývaného příjmový standard, který určuje hodnotu příjmu, při které je osoba, nebo domácnost, považována za ohroženou chudobou. 

Podle Českého statistického úřadu pro rok 2023 není tato hranice nikde oficiálně zveřejněna. 

uveřejněno: 5.7.2023

Kam s dětmi do okolí na výlet?

Rádi bychom vám dnes představili zajímavé místo nedaleko Voděrádek, kde můžete strávit společně se svými dětmi příjemné chvíle plné zábavy a sportovních aktivit.

Volnočasový park Tehov

Park nabízí širokou škálu sportovního využití, odpočinku a zábavy. Milovníci cyklistiky se můžou těšit na pumptrack, malou lajnu na cross country, překážky pro cyklotrial a to vše je přístupné z procházející cyklostezky. Pro nejmenší děti jsou k dispozici houpačky a prolézačky, pro rodiče fitness a workout zóna s posilovacími stroji. Celé místo je chráněno před sluncem vzrostlými stromy, nově vysazenými stromy, keři a nižší zelení. K odpočinku slouží velká dřevěná plata (ve stínu stromů) a velký altán se zázemím. Pohled z velkého altánu na kopci skýtá krásný pohled na celý park obklopený vzrostlými stromy a zelení.

Nahoře na louce u velkého altánu se nachází drobné občerstvení (otevřeno o víkendu) a toaleta. Vše je čisté a udržované. Parkování je možné na vyhrazeném místě v těsné blízkosti parku. 

Je skvělé vidět takové místo využívané ke hrám, sportu a odpočinku. 

Určitě se sem s dětmi ještě vrátíme.

-vd-

______________________________________________________________________________________

uveřejněno: 24.5.2023

Voděrádky a klíčový úsek Pražského okruhu

Příprava stavby úseku 511 mezi Modleticemi a Běchovicemi může pokračovat. Soud v Ostravě zamítl žalobu proti územnímu rozhodnutí vydanému Krajským úřadem Jihočeského kraje, kterou podaly spolky Zdravé životní prostředí, Za lepší Chabry, i fyzické osoby. Ředitelství silnic a dálnic by mělo podat žádost o stavební povolení již letos v červnu a stavba by mohla začít již v roce 2024.

Tímto rozhodnutím by se mělo ulevit částečně i nám.

Přes obec Voděrádky prochází most se silnicí 101 – přípojkou na dálnici D1, která je velice vytížena. Dokonce tato stavba byla tak nešťastně zvolena, že prochází přímo obcí. V době plánů výstavby se někdo nezamyslel, nejenom, že je nevhodné to vést přímo obcí, ale také nad tím, že v té samé době se začaly stavět hned vedle bytové domy pro zemědělce. Takže z prvního patra mají exkluzivní výhled přímo na silnici. 

Když se dělají plány, tak by se měli dotyční zamyslet nad budoucností. Je pravda že po postavení silnice a spuštění provozu byla oslovena obyvatelka – paní Bartásková, aby si sedla na přilehlou stráň a pro statistiku zapisovala auta projíždějící v obou směrech. Za pár let už statistiku zapisovala na jedné straně paní Bartásková a na druhé straně pan Bartásek. Dneska, kdyby byl někdo osloven, tak by projíždějící auta nestačil zaznamenat ani stenograf. 

Nikdo se dříve nezamyslel, že pokrok jde vždy kupředu a aut bude přibývat. Tak se snad dočkáme toho, že pokud se otevře okruh, tak se alespoň částečně uleví silnici 101 a tím i obyvalelům Voděrádek.

Klíčový úsek Pražského okruhu se může začít stavět napřesrok. Jeho odpůrci prohráli u soudu

Richard Herbich

22. května 2023

Poslední dílek skládačky, která pošle významnou část provozu mimo Prahu, má konečně zelenou.

Příprava stavby úseku 511 mezi Modleticemi a Běchovicemi může pokračovat. Soud v Ostravě zamítl žalobu proti územnímu rozhodnutí vydanému Krajským úřadem Jihočeského kraje, kterou podaly spolky Zdravé životní prostředí, Za lepší Chabry, i fyzické osoby. Ředitelství silnic a dálnic by mělo podat žádost o stavební povolení již letos v červnu a stavba by mohla začít již v roce 2024.

Úsek o délce 12,6 kilometru uleví hlavně pražské čtvrti Spořilov, přes kterou dnes musí zejména nákladní doprava najíždět na rovněž vytíženou Jižní spojku. Ulevit by se mělo také obyvatelům Uhříněvsi, přes kterou proudí auta v ranních i odpoledních špičkách do Říčan a dále směrem na Kostelec nad Černými lesy. Náklady na stavbu důležité části okruhu mají činit přibližně 12 miliard korun, hotová by měla být v roce 2027.

Převzato: AUTOREVUE.CZ

Odkaz na článek - zde

______________________________________________________________________________

uveřejněno: 22.4.2023

Svatý Jan Nepomucký - kaplička Voděrádky

Víte, že ve Voděrádkách máme kapličku zasvěcenou sv. Janu Nepomuckému?  

Svatý Jan Nepomucký patří mezi nejsymboličtější postavy českých dějin. Dokonce na zábradlí přes Pitkovický potok, směrem k voděradskému zámečku, stála také jeho socha a kříž, když socha i kříž při velké vodě spadly, tak zmizely v nenávratnu. 

Socha je vidět v levé části dochovalé historické pohlednice Voděrádek (pohled od mostku směrem k voděradskému zámečku).

V Čechách je spousta kapliček s jeho sochou. Jeho sochy však stojí i na cca 7000 mostech po celé Evropě. Požívá velké úcty mezi gondoliéry v Benátkách. Jeho socha stojí jako jediná na břehu kanálu Canal Grande na rohu s kanálem Rio di Cannaregio, kde se v Benátkách přímo u jeho sochy otáčí regaty. 

Svatý Jan Nepomucký se narodil  kolem roku 1340. Byl císařským notářem a později osobním notářem arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi a oltářníkem u sv. Víta. Poskytoval lidem almužnu, bezúročně půjčoval lidem a svým osobním přístupem je dodnes velkým vzorem. Protože přízeň mocných však bývá vrtkavá, tak byl zajat, mučen a na králův rozkaz dne 20. března 1393 svržen z Karlova mostu do Vltavy, kde utonul. 

Dne 17. dubna nalezli rybáři Janovo tělo nedaleko jeho kláštera na pravém břehu Vltavy. Tělo si převzali bratři Cyriaci a jejich novicové ho pochovali. V místě, kde byl tento český světec shozen do Vltavy, je na Karlově mostě pietní místo se svatojánskou mříží, basreliéfem a se svatojánským křížem. Lidé se zde zastavují a věří, že pokud se vyobrazeného těla sv. Jana Nepomuckého dotknou, přinese jim to štěstí. 

Lidem se stal blízký pro své morální hodnoty. Svatý Jan Nepomucký je ochráncem lidských práv, zpovědního tajemství a dobré pověsti. Je také uctívaným patronem vdov, slabých žen, sirotků, mostů a všech lidí u vody – tedy plavců i vodáků, gondoliérů a námořníků. 

Svatořečen byl až 19. března roku 1729. K jeho osobě se také vztahují různé pověry. Třeba, kdo v den svátku tohoto světce zlomí lilii, tak do deseti let zemře a to dokonce násilnou smrtí.

Kapička zasvěcena Janu Nepomuckému není pouze ve Voděrádkách, ale i jinde, přesto stojí za to, se na ni dojít do Voděrádek podívat.

Čerpáno: Střední Čechy, kolébka národních patronů v odkazu svaté Ludmily, Wikipedie.

-EŠ-

______________________________________________________________________________

uveřejněno: 19.4.2023

Jak vznikly názvy jarních měsíců

Co znamená březen a duben a překvapivá historie května? Česká jména kalendářních měsíců většinou odrážejí koloběh přírody a zemědělské práce a u jarních měsíců to platí bez výjimky. Všem třem pojmenováním jarních měsíců je navíc společné, že jde původně o tvary přídavného jména ve jmenném tvaru, tedy podobné jako šťasten nebo mlád. Vyjadřovaly totiž vlastnost, která patří danému měsíci. Dnes už se z nich stala jména podstatná, význam vlastnosti ztratila a jde už jen o názvy měsíců.

Březen: dvě teorie o původu

Pojmenování březen nám může asociovat dva různé výrazy - březí nebo bříza a z nich také vycházejí dvě teorie o původu tohoto slova. Jedním vysvětlením je, že jsou v této době samice zvířat březí a rodí se mláďata. S tím se nám připomíná také březňák - zajíc vržený v březnu. Druhý výklad říká, že březen je měsícem, kdy začínají rašit břízy. Z evropských jazyků známe názvy jako March (anglicky), März (německy) nebo mars (francouzsky), které vycházejí z latinského slova Martius. To označovalo měsíc zasvěcený římskému bohu války a ochránci zemědělství Martovi. I ve staročeštině bylo používáno pojmenování měsíce s tímto základem - mařec.

Ve staroslověnských nebo ruských textech označoval název březen ne třetí, ale až čtvrtý měsíc v roce. Tento nesoulad byl způsoben tím, že staří Slované neměli pevný kalendář, měsíce jen odhadovali a pojmenovávali podle přírodních jevů. Když se pak rozešli na nová území, která byla od sebe vzdálená a měla odlišné klimatické podmínky, začaly se stejné názvy měsíců vztahovat k různým časovým obdobím.

Duben versus apríl

Pojmenování duben je vcelku průhledné, odvozuje se od dubů, kterým během dubna začíná růst listí. Pro pojmenování čtvrtého měsíce v roce se někdy užíval i název latinského původu apríl. Původní výraz duben ale nikdy nevytlačil. A dnes už je apríl pouze označení prvního dubnového dne, kdy lidé vymýšlejí aprílové žerty a snaží se vyvést někoho aprílem. Připomíná se nám i ve spojení aprílové počasí, tedy počasí nestálé a proměnlivé.

Květen: překvapivá historie

Květen je měsíc, ve kterém příroda rozkvétá, to je docela přímočaré. Zajímavá je ale historie jeho názvu. Představuje ojedinělý případ, kdy bylo v 19. století původní pojmenování měsíce nahrazeno jiným. Pátý měsíc byl totiž ještě poměrně nedávno označovaný jako máj. Tento výraz pochází z latiny a odvozuje se pravděpodobně od římské bohyně země a růstu jménem Maia.

Dnes je nám známý spíš už jen z pranostik (třeba Studený máj - v stodole ráj.) nebo z názvu básnického díla Karla Hynka Máchy. Přestože by nám mohlo připadat, že Mácha použil slovo máj jako básnické pojmenování, není to tak. V době napsání a prvního vydání Máje byl tento název zcela běžně používané označení kalendářního měsíce.

Výraz květen použil poprvé roku 1805 Josef Jungmann ve svém překladu Chateaubriandovy novely Atala, kterým chtěl dokázat, že i čeština umí být moderním uměleckým jazykem. Při tvorbě názvu měsíce vycházel ze staročeského přídavného jména květný a inspiroval se i jinými slovanskými jazyky. Název květen nenahradil máj hned, prosazoval se postupně, ale dnes už je pro nás jediným neutrálním pojmenováním. Opět v souvislosti s různými klimatickými podmínkami najdeme v jiných slovanských jazycích výrazy podobné květnu, které však neoznačují pátý, ale čtvrtý měsíc v roce, tedy náš duben - kwiecień v polštině nebo kvitenʹ (квітень) v ukrajinštině.

Převzato – Článek Reflex.cz - Autorka pracuje v Ústavu Českého národního korpusu FF UK.

-EŠ-

______________________________________________________________________

uveřejněno: 15.4.2023

ČARODĚJNICE

Již jsme se ocitli v polovině dubna. V těchto dnech bývá teplejší, ale proměnlivé aprílové počasí. Letošní duben je však velice chladný, deštivý a nevlídný, což nikomu k dobré náladě nepřispěje. Na konec dubna se má však počasí vylepšit. Doufejme, že se tak stane, protože 30.4. je Filipojakubská noc a tradičně se zapalují ohně – konají se takzvané čarodějnice.

Pálení čarodějnic patří doposud k živým zvykům, přestože jejich duch se poněkud pozměnil. Tradovalo se, že noc z 30.4. na 1.5. má magickou moc. Této noci se údajně otevírá země, tam, kde se skrývají poklady. Tuto noc mají zlé síly větší moc, než jindy. 

Dnes už tomu málokdo věří, ale dříve lidé více věřili, a tak pro svou ochranu nosili u sebe svěcenou křídu, nebo květ z kapradí, což je mělo ochránit před temnými silami. 

Této noci se říkalo „noc čarodějnic“, protože lidé se domnívali, že této noci poletují povětřím čarodějnice a košťatech z jasanového dřeva, vrbových a březových proutků a slétají se na sabat. Lidé svá obydlí před zlými silami ochraňovali různě, obydlí se kropila svěcenou vodou, před vrata se zapichovalo trní. Dokonce prý čarodějnici mohl člověk spatřit v noci na křižovatce nebo opuštěném místě. 

Především se ale na ochranu pálily ohně za vesnicemi, většinou na kopcích, tam se také sešli místní a veselili se, protože touto dobou již začínalo příjemné teplé počasí.

Dnes se již všude ohně nepálí, lidé zlenivěli. Není to však jenom tím, že na hranici se musí navozit dříví, postavit ji, ale hlavně někdo musí oheň hlídat do vyhoření, musí být povolení od hasičů, nedá se to zapálit kdekoliv a hlavně někdo musí hlídat bezpečnost přihlížejících. Takže buďme vděčni, když se někde čarodějnice konají a dobrovolníci jsou ochotni se o zábavu ostatních postarat.

-EŠ-

________________________________________________________________________________________________

uveřejněno: 26.2.2023

VELIKONOČNÍ KRASLICE

Kraslice jsou vyfouknutá nebo natvrdo vařená vejce různě zdobená, která byla odedávna symbolem zrození a života. Nejstarší zdobená kraslice má podle vědců stáří 2300 let, první historicky doložené barvení vajíček je z roku 1290, kdy král Edward I nechal jako dar obarvit zlatou barvou 450 vajec.

Jsou zaznamenána různá vysvětlení vzniku malovaných vajec:

Stará křesťanské legenda vypráví, jak se Máří Magdaléna vydala k jeskyni. Kde bylo uloženo tělo ukřižovaného Ježíše Krista. Hrobku našla prázdnou, rozběhla se tedy za apoštoly, aby jim oznámila tu radostnou novinu o zmrtvých vstání Krista. Apoštol Petr se na ni nevěřícně podíval a řekl, že by uvěřil, kdyby vejce, která Máří nese v košíku, zčervenala. Vejce zčervenala na důkaz, že Máří Magdaléna mluví pravdu. Odtud tedy vzešla tradice o typické červené barvě kraslic.

U nás se s tradicí půstu před Velikonocemi spojovalo i malování vajec. Při půstu se nesmělo jíst maso, mléčné výrobky a ani vejce. Jenže slepice po zimně začaly snášet a co s tím? Protože vařená vejce vydrží déle, tak pomocí přírodních barviv        (slupek z cibule, červené řepy, kopřiv…) se vejce barvila pro odlišení doby snůšky a také pro odlišení čerstvosti vajec. Takto barvená vajíčka se pak rozdávala koledníkům na Velikonoční pondělí.

Věřilo se také v magickou moc vajec a k jejímu posílení se začala později pomalovávat různými magickými ornamenty. Magie postupně vymizela, zůstaly jen ornamenty převážně abstraktní nebo rostlinné a zvířecí motivy symbolizující přírodu probouzející se k životu. V symbolice se výrazně uplatňovala červená barva. Červenou kraslici si dívka nechávala pro hocha, na kterého si tajně myslela. Vejce darované z lásky muselo být nejen červené, ale také plné. Duté malované kraslice (tzv. výdumky) jsou k vidění až v moderní době, jako dobrý prodejní artikl.

Kraslice zdobené barevným voskem.

Kraslice malované.

Kraslice zdobené ubrouskovou technikou.

Kraslice vrtané.

Kraslice polepované slámou.

Kraslice drátované.

Čerpáno: Wikipedie, Kultura 21 cz. Jaroslava Krejčová, techniky zdobení kraslic 

Foto: Pinterest

-EŠ-

__________________________________________________________________________________

uveřejněno: 24.2.2023

Digitalizace pozemků v katastru Voděrádky a daň

Jak jsme Vás v minulém roce informovali o tom, že bude v létě probíhat digitalizace pozemků, tak se tak stalo. Nyní byli občané katastru Voděrádky přizváni k jednání s Katastrálním úřadem. 

Digitalizace map proběhla v letech 2008 až 2017. Dnes se však KÚ zabývají dalším zpřesňováním údajů, revizí katastru a novým katastrálním mapováním.

Do katastru byly doplněny parcely z historických map, převážně zemědělských a lesních pozemků. Za socialismu byly pozemky zceleny a nyní jsou zpět zaevidovány na jednotlivé vlastníky. Prováděla se také revize katastru, což znamená porovnání skutečnosti s evidovaným stavem. Při porovnání se zjistily rozdíly (nezaevidované stavby a přístavby, zbořené stavby, špatné hranice pozemků a oplocení) a tak,  když jsou některé hranice pozemků nepřesné, je třeba mapu nahradit platnou tak, aby každý vlastník měl pozemek zaměřený správně. Došlo i ke scelování pozemků pro zjednodušení pod jedno číslo a to, když jeden vlastník měl ve vlastnictví pozemek skládající se z několika pozemků a tím i několika čísel. Pokud je pozemek vlastníka historicky špatně vyměřen, byl vyzván katastrálním úřadem, aby byl skutečný stav uveden do souladu se stavem vyznačeným v katastru. To znamená zajistit si nové vyměření pozemku a zpracování nového geometrického plánu, který si následně nechá zapsat do katastru nemovitostí.

Po konzultaci a vyřízení s pracovnicemi Katastrálního úřadu je v těchto případech vlastník povinen podat daňové přiznání na finanční úřad. Pro letošní rok je již daň vypočtena a platná, přestože není zaplacena. Změna se tedy bude týkat až roku 2024.

Změny v daních se budou vyřizovat na FÚ V ŘÍČANECH od 1.1.2024 do 31.1.2024.

-EŠ-

__________________________________________________________________________________

uveřejněno: 29.1.2023

Masopust

Masopust je třídenní svátek, jakož i slavnostní období mezi Vánocemi a postní dobou. Zatímco jeho počátek, který nastává po svátku Tří králů, má pevné datum, tak jeho konec na Popeleční středu je závislý na datu Velikonoc a končí tak v rozmezí od poloviny února do počátku března.

Masopustní zvyky mají zřejmě původ v předkřesťanských slovanských oslavách konce zimy. Dnes se také používá slovo karneval, které pochází z italštiny, přeloženo "dát pryč maso".

Během masopustu probíhají taneční zábavy, zabijačky a také svatby. Vrcholí posledním čtvrtkem tohoto období, zvaným Tučný čtvrtek, spojeným se zabijačkou a hostinou. Poslední tři dny, tedy o masopustní neděli, v pondělí a úterý, které jsou nazývány ostatky, končiny, fašank či přímo masopust, se konají různé rituální úkony, průvod masek, scénické výstupy a končí taneční zábavou. Jde o taneční zábavy, hýření, lidové zábavy v maskách a maškarní bály. 

Masopustní průvody se tak rozhodně neobešly bez medvědáře, který si na řetězu vedl svého medvěda, jenž během obchůzek tančil s hospodyňkami, aby jim jako symbol plodnosti zajistil dobrou úrodu.

Čím byla maska pitvornější, tím obvykle mezi lidmi budila větší pozornost. Velkým favoritem se proto stala také kobyla tvořená dvěma osobami, z nichž jedna představovala hlavu a druhá zadní část těla. Mezi ústřední postavy však patřil i šašek, kterého zdobily barevné papírky a špičatá čepice. V ruce pak nesl bič, který sloužil k odhánění lidí bez masek.

Další pro masopust tradiční masky, které se v masopustních průvodech hojně objevovaly, zahrnovaly třeba postavu kominíka se žebříkem, bábu s nůší, myslivce či hejtmana. Tradiční součástí masopustního veselí ale bývala i caperda neboli střapatá maska s cepem a mezi symboly plodnosti patří třeba masky ženicha, nevěsty a cikánky s kočárkem. Mužskou plodivou sílu pak znázorňovaly různé zvířecí maškary, kam patřil kůň, kohout nebo čáp.

Dříve se masopust hojně slavil a v některých obcích se pořádaly masopustní průvody. Hlavně ve vedlejší obci – v Kuří - se pořádaly maškarní průvody. Bylo to asi i tím, že v této obci byl velký hostinec se samostatným tanečním sálem. Zde se lidé sdružovali, přemýšleli jak se pobavit, dohadovali se tam akce, pořádali zábavy a také se tam hrálo ochotnické divadlo. S postupem času divadlo zaniklo a průvody se přestaly pořádat, asi se nenašel nikdo, kdo by byl jako vůdčí osoba. Dnes již ani hostinec není hostincem, ale podnikatelským objektem.

A tak si připomeňme divadlo a masky z Kuří z dob minulých cca před 60ti lety z dobových fotografií.

divadlo Kuří

paní Hloušková, paní Děrajová

paní Jarošová

paní Kubešová, paní Svobodová, paní Zachariášová

paní Papíková

paní Vomáčková, paní Brožková

paní Zemanová, paní Kolářová

-EŠ-

Čerpáno: Wikipedie, radimejak.cz, soukromý archiv fotek rodáků z Kuří

___________________________________________________________________________________

27.1.2023 - Česká jablka

Všichni jsme asi zaznamenali, že česká jablka mizí z prodeje a dováží se jablka levnější převážně z Polska.

Dříve v každé lokalitě, která k tomu byla vhodná, tak se zakládaly ovocné sady. Od nepaměti byl takový sad i ve Voděrádkách. Později byl spravován Státním statkem Říčany. Zde byly vysázeny převážně jabloně. Později se rozšířil o višně. Pěstoval se zde i rybíz. Část byla určena pro náš trh a zbytek na vývoz. Dokonce fungoval v Říčanech i výkup, kam pěstitelé ze svých zahrádek svážely své přebytky. Vykupovaly se i plody bezinek. Část výkupu se zpracovala u nás a velká část šla na západ. Dnes tomu tak není. S moderní dobou jsou i jiné požadavky na ovoce, na jeho vzhled, velikost a ostatní nesmysly. Sice konzumujeme jablka, která jsou stejně veliká, lesklá a krásně vybarvená avšak při růstu ošetřovaná postřiky a ošetřovaná i při skladování. Toto ošetření a předepsané skladování v obřích lednicích je finančně náročné. Tak naše jablka nejsou schopna konkurence. Dříve se skladovalo v normálních halách a při mrazu - ve stodolách se slámou. Pokud se některá jablka začala kazit, tak se vyhodila a bylo to.

Protože v této době naši sadaři mají problém s odbytem, tak ve velkém kácejí a sady mění v pole a začínají pěstovat plodiny, které se jim vyplatí. Během letošní zimy se chystají vykácet dalších cca 10% plochy a obnovovat sady nechtějí. Pokud by se však snažili obnovit sad, tak je to velice náročné na čas i finance, a tak budou české sady postupně mizet. Nikdo si však neuvědomuje, že se zmizením sadů zmizí i spousta užitečných organismů, které přežívají na kůře stromů, také budou mizet ptáci, kteří na polích nemohou hnízdit, zatímco v sadech ano a mají tam své útočiště i nějakou zimní zásobu potravy.

A tak něco pro zpestření, jak to dříve šlo ve Voděradském sadu, článek ze Zemědělských novin 28. září 1987, text a foto B. Nouza:

Ovocný sad Státního statku Říčany není žádný gigant, má něco přes dvacet hektarů, ale je zde neustále co dělat, aby dobře rodil a dával výsledky. V sadě je zaměstnáno na trvalo pět žen a v době sklizně jak jablek, tak rybízu přicházejí brigádníci. Již po několik let zde mají výborné výsledky a i o letošním roce se dá říci, že byl úspěšný. Ovoce svážejí do nové ocelokůlny, která byla dohotovena na jaře a bylo ji zde potřeba jako soli. Na snímku jsou tři z pěti stálých zaměstnanců: zprava vedoucí sadu Květa Šimková, Ludmila Krátká a Miluše Fialová při prohlížení zralosti plodů ……

Takže sice kupujeme vzhledově krásná jablka, ale nedosahují takové chutě a šťavnatosti jako třeba jablka rubín ze sadu. Každá odrůda měla svou dobu, do kdy byla chutná, některá se měla spotřebovat hned, některá na podzim, některá do konce roku a jiná i později. Není na tom něco divného, že jablka která vydržela do prosince kupujeme nyní i v březnu? Prostě zázrak, nebo chemie?? Také s mizícími sady nemohou děti o prázdninách chodit na brigády – česat ovoce, zrovna tak si nemohou důchodci přivydělat a hlavně stromy mizí z naší krajiny. 

-EŠ-

_____________________________________________________________________________

6.1.2023 - Tři králové

O třech králích se bible nezmiňuje, avšak Matoušovo evangelium se zmiňuje o třech mužích od Východu, kteří nebyli králové, nýbrž bezejmenní mágové či mudrcové a přišli, aby uctili „krále židovského". 

Tři krále si všichni spojují hlavně s jesličkami, kde se právě narodil Ježíšek, přicházejí tři králové Kašpar, Melichar a Baltazar a přinášejí mu dary, zlato, kadidlo a myrhu. Na základě těchto darů se pak určil nejen jejich počet, ale také se jim přiřadila jména: Kašpar, Melichar a Baltazar, která měla odkazovat na jejich arabský, babylonský a perský původ. Králové by také měli představovat období lidského života. Většinou je jeden z nich zobrazován jako mladík, druhý jako muž a poslední jako stařec. Tři králové nebyli nikdy oficiálně svatořečeni, avšak jsou uctíváni jako patroni poutníků a hříšníků.

U svátku Tří králů jde o slavnost z dob starého křesťanství - Zjevení páně (6. leden). Jako lidová tradice se objevuje teprve od středověku. V tento den se v kostelech světí voda, sůl, křída, také zlaté předměty, aby vám přinášely štěstí a zdraví. Posvěcenou křídou se píše na dveře domů a chlévů zkratka K † M † B † nebo latinský ekvivalent C † M † B † (nebo † C † M † B ) jako formule požehnání. Tři křížky symbolizují Nejsvětější Trojici, tj. Otce, Syna a Ducha Svatého. Nejsou to tedy znaménka „plus" mezi iniciálami. V první polovině 20. století vznikla myšlenka, že KMB je zkratka latinského Christus mansionem benedicat – Kristus ať obydlí žehná. Tento svátek slavící se 6. ledna je dvanáctým dnem Vánoc, které tím končí.

Období Tří králů bylo bohaté na lidové zvyky a tradice. Předvečer šestého se nazýval Svátek světel nebo Svatvečer svíček. Členové rodiny zapalovali vysoké svíce a komu dohořela první, toho čekala Zubatá nejdříve. Pokud dým ze svíčky stoupal vzhůru a plamen jasně zářil, čekal dotyčného ráj. Když svíce prskala, dým šel k zemi a plamen byl nerovnoměrný, čekalo dotyčného peklo. Plápolal-li plamen ze strany na stranu, znamenalo to cestování a změny, ostré záření na vrcholu knotu značilo štěstí a prosperitu, když se plamen kroutil, tak si měl dotyčný dát pozor na intriky a pomluvy. Plamen prskající znamená zklamání a když plamen sám od sebe zhasnul, bylo to znamení smůly. Také jako o Štědrém dnu se pouštěly svíčky v ořechových skořápkách, lilo se olovo, tentokrát do svěcené vody. Koupel šestého v potoce nebo řece měla zaručit pevné zdraví. Omývání sněhem mělo zaručit dívkám krásnou pleť. Také se měla vypít sklenka posvěcené vody z kostela.

V roce 2000 v olomoucké arcidiecézi obnovili starodávnou lidovou tradici. Koledníci dnes, stejně jako kdysi, šíří mezi lidmi boží požehnání a poselství milosrdné lásky a prosí přitom o příspěvek pro lidi v nouzi. Tříkrálová sbírka je též svátkem solidarity a největší dobročinnou sbírkovou akcí v České republice. Vykoledované peníze pomohou statisícům lidí v nouzi prostřednictvím Charity Česká republika.

-EŠ-

Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/aktuality/blizi-se-svatek-tri-kralu-konec-oslav-zrozeni, Wikipedie, https://www.trikralovasbirka.cz/o-sbirce/

_____________________________________________________________________________________________

31.12.2022 - Přelom roku 2022

Přelom roku je čas, kdy bilancujeme, co se povedlo, co ne, co nám rok dal a vzal.

Rok 2022 nebyl tím nejlepším, který bychom si přáli a spousta z nás prošla životními zkouškami. Nastaly události, které asi nikdo nečekal. Ve společnosti začala poslední dobou převládat nenávist, závist, pomluvy a chamtivost. Jenže v této době musíme žít a nějak se se vším srovnat, ať už chceme nebo nechceme. Buďme tedy vděční za cokoliv dobrého, co nás ve starém roce potkalo, je potřeba se na to vše dívat s optimismem a to i přes spoustu negativních událostí a věřit, že se vše k lepšímu obrátí.

Hlavně se snažme prožít nový rok 2023 podle svých představ. Prožijme ho v klidu a spokojenosti s těmi, které milujeme. Snažme se hlavně, aby díky pozitivnímu myšlení, životní energii, chuti k životu a zájmu o druhé, bylo v novém roce mnohem více dnů, kdy budeme spokojeni. Také každá pomoc lidem, kteří se ocitli v nezáviděníhodné situaci, nás duševně uspokojí.

___________________________________________________________________________________________________________

30.12.2022 - Konec starého roku a začátek nového

Poslední den roku 31. prosinec, je zasvěcen sv. Silvestru, knězi, který přežil pronásledování křesťanů a stal se papežem. Zemřel roku 335, právě 31. prosince. 

Než byly u nás přijaty křesťanské tradice měly oslavy Nového roku pohanský původ. Až do konce 19. století chodili lidé děkovat do kostela za příchod nového roku.  

Silvestrovská večeře byla pro naše předky slavnostnější, tak jako štědrovečerní. Na stole se tak objevilo devět chodů a každá plodina, která se urodila. Tyto pokrmy a oblíbeného kubu nahradil v 19. století ovar, kroupy a křen s jablky, ale k obědu se na Silvestra jedla čočka, to aby doma nechyběly peníze. Nesměla se pojídat drůbež, jinak by mohlo uletět štěstí a rozkutálely by se peníze. Když by byl k jídlu zajíc, tak by štěstí odskákalo. Na konci 19. století byly silvestrovské oslavy podobné těm dnešním. Na stolech se začaly objevovat různé pochutiny, jednohubky, chlebíčky a připíjelo se šampaňským. Velké silvestrovské veselí a oslavy, jak je známe dnes, přišly až s hospodářským rozmachem.

K Silvestru také patří různé zvyky, tradice a pověry.

Nesmělo se prát a věšet prádlo, pokud by prádlo zůstalo na šňůře přes silvestrovskou noc, tak by to v příštím roce způsobilo smrt někoho blízkého. Na venkově lidé věřili, že budou celý rok dělat to, co právě na Nový rok. Každý si měl vložit do kapsy 1. ledna minci, aby se ho držely peníze po celý příští rok. Také se říkalo, že děvče, které u silvestrovské večeře nakrojí nožem nenačatou hroudu másla, se do roka dobře provdá za hodného, „měkkého“ muže. Skříně měly být plné potravin a peněženka plná peněz, což přinese další bohatství v novém roce. Také podle prvního příchozího do domu se předpovídalo, jaký bude celý rok. Pokud byla prvním hostem nějaká stařena, v rodině se měly objevit hádky. Pokud přišlo první dítě, mládenec či dívka, domácnost měla být v příštím roce plná lásky a svornosti. Děvčata na vdávání na Nový rok měla čekat před kostelem a sledovat, kdo jako první z něj po mši odejde. Muž předpovídal do roka veselku, žena ji naopak vylučovala. Pokud kostel jako první opustila stará žena, dívka měla zůstat starou pannou, pokud šlo první dítě, měla přijít o poctivost ještě před svatbou.

Lidé se také snažili do konce roku zaplatit veškeré dluhy. Také velkou pozornost měla očista těla, protože nový rok by měl vítat každý čistý a to jak tělesně, tak duševně. Také se věřilo, že silvestrovská noc má magickou moc a to co se člověku tu noc zdá, to se vyplní. Důvod, proč se lidé na Nový rok líbají, je však nejasný. Pověry ovšem říkají, že cílem novoročního polibku je, zajistit si, že v novém roce nebudete osamělí.

Takže vám přejeme, ať už slavíte jakkoliv, ať máte k jídlu cokoliv, ať věříte na cokoliv, ať dodržujete zvyky jakékoliv, tak aby Vás po celý rok 2023 provázela láska, štěstí, zdraví a hlavně podpora Vaší rodiny. Protože není nad spokojenou rodinu a víru v to, že v našich dětech je pokračování našeho života.

-EŠ-

Zdroj: https://www.ceskestavby.cz/clanky/proc-a-jak-se-slavi-silvestr-a-novy-rok-22692.html, Blesk.cz

________________________________________________________________________________

20.12.2022 - Vánoce a jmelí

Ozdobou každé domácnosti o Vánocích je dnes jmelí, je zelené, začalo se barvit na zlaté, stříbrné, ale dnes se barví i na měděné, bílé, ale i různě pastelově zbarvené.

Podle jedné z křesťanských tradic bylo jmelí dříve stromem, z něhož vytesal Josef kolébku pro Ježíška. Přesně po 33 letech ten stejný strom pokáceli Římané, aby z něj mohli vytesat kříž a ukřižovat na něm Ježíše. Strom se za to styděl, a tak se rozpadl na malé keříčky a zavázal se nosit lidem štěstí.

Dnes ale také víme, že jmelí je pozoruhodná parazitická rostlina, která roste vysoko na stromech, vždy obráceně k nebi a je zelené i v zimě. Semínka jmelí přenášejí ptáci a ta se uchytí v rozpraskané kůře stromu. Jmelí roste většinou na listnatých stromech, na dubech, topolech, lípě i akátu, ale i na jehličnanech. Ze svého hostitele odčerpává vodu a minerální látky. Je houževnaté a je těžké jej zničit. Nejkrásnější jmelí je prý z topolu, možná proto je ve Švýcarsku starý zvyk sundávat jmelí lukem – nesmí však spadnout na zem, musí se zachytit, aby neslo štěstí. Největší magickou moc má prý zase jmelí, které vyrostlo na dubu.

Tato zvláštní rostlina připadala našim předkům tajemná. Lidem učarovalo, že jmelí roste vysoko v korunách stromů a má bílé bobule podobající se perlám. Také bylo opředeno tajemnem a různými pověrami. Věřilo se, že dům a jeho obyvatele ochrání před nemocemi, ohněm, čarodějnicemi a zlými duchy. Proti tomu pokud dostanete kdykoli mezi Vánocemi a Novým rokem pod jmelím polibek, budete mít štěstí v lásce. Mezi pověrami je také jedna, že žena, která má u sebe kousek jmelí, snadněji otěhotní. Tato tradice pravděpodobně pochází z dob Keltů, kteří věřili, že jmelí může zajistit plodnost, a to nejen u lidí, ale i u dobytka. Větvička jmelí zavěšená v domě přináší ochranu, štěstí a blahobyt. Toto však přináší pouze tomu, kdo byl jmelím obdarován. Pokud si jej koupíte, tak se to na vás nevztahuje. Jmelí se zavěšuje 24. prosince nad dveře nebo na lustr. V domácnostech si ho lidé ponechávají celý rok, ale musí mít alespoň poslední bobulku, aby štěstí neodešlo. Stane-li se tak, spalte ho, oheň z jmelí zahání všechno špatné.

Jmelí můžete pěstovat i na svých stromech. Sadaři však považují toto pěstování za barbarství, stromy se tím podle nich zbytečně vysilují a stávají se náchylné vůči chorobám i škůdcům. Teoreticky si ale můžete vlastní jmelí vypěstovat tak, že jeho bobulku vymáčknete na větev stromu. Semena jsou obalena lepkavou dužinou, díky níž ke kůře pevně přilnou. Rostlina posléze vyklíčí a zakoření. A za pár let můžete vlastním jmelím obdarovávat přátele.

-EŠ-

Zdroj: denik.cz/zahrada, Shutterstock.com, Náš Region – Michaela Procházková, Wikipedia

_________________________________________________________________________________

18.12.2022 - Vánoce a vánočka

Vánoce mají všichni spojené s cukrovím a vánočkou. Vánočka má dlouhý historický vývoj a skrývá mnoho symbolů. 

Předchůdcem vánočky byla calta, nepletená, podlouhlého tvaru, vypadala spíš jako bochník. Dříve byla nazývána pletenec, pletánek, žemle, štědrovice, štruncla i ceplík.  

Vánočka je z kynutého sladkého těsta a její vzhled se časem měnil, až získala dnešní podobu. Měla by být spletena z devíti pramenů. Spodní symbolizují oheň, vodu, vítr a vzduch, prostřední cit, vůli a rozum, dva nahoře vědění a lásku. Měla by připomínat Ježíška v peřince a být symbolem života a plodnosti.

Dříve vánočku nemohl péci každý, ale pouze pekaři – cechovní řemeslníci. Dokonce na Štědrý den dopoledne šest pekařských tovaryšů přinášelo na Pražský hrad nejvyššímu purkrabímu velikou vánočku s rozinkami a mandlemi. Všichni byli bíle oblečeni a nesli ji na čistě ohoblovaném prkně. Pražané chtěli tuto událost vidět a občas se sešlo takové množství lidu, že byl problém donést vánočku bez úhony až na hrad.

Teprve od 18. století si lidé začali péct vánočky doma. Tradovalo se, že kuchařka v bílé zástěře a bílém šátku mlčky musí připravit těsto a při jeho kynutí skákat do výšky, aby se těsto nezdrclo. Někde se do těsta zamíchala mince, kdo ji našel, byl následující rok bohatý a zdravý. Když hospodyně vánočku připálila nebo jí praskla, tak to nevěstilo nic dobrého.

Zpočátku se pekl takový počet vánoček, kolik měla domácnost členů. V hospodářství dostával jako první vánočku hospodář, aby měl dobrou úrodu obilí, také ji jako první nakrojil. O Štědrém dnu se na stůl dávala větší společná vánočka a s tím se pojily různé tradice, jako že se drobky házely do studny, aby dávala dost vody, kousek dobytku, aby prospíval, kousek se zakopával pod stromy, aby byla úroda a kousek se hodil i do ohně. Kdo chtěl být oblíben, tak si ji měl namazat medem. 

Vánočka byla též dárkem pro čeleď, obecního pastýře a po krajíčku se dávala koledníkům. Koledníkům se dávala darem jako výraz štědrosti, jelikož o Štědrém večeru chodili koledovat obecní pastýři nebo slouhové, kteří zpívali vánoční požehnání a po světnici rozhazovali hrách. Pokřikovali při tom „na jehňátka, na telátka, na selátka“.

Dělali to proto, aby hospodáři prosperovalo jeho hospodářství a rodila se mu nová zvířata, nový dobytek. Za to pak dostávali právě třeba vánočku. Zbytek nedojedené vánočky se ponechával na stole pro duše zemřelých.

Vánočka bývala jedním ze symbolů Vánoc, ale už to tak úplně není. Celý rok je dostupná. Její výroba už není jen výsadou pouze cechovních řemeslníků. Pečou se různé druhy a koupíte ji každý den nejen v pekařství, ale i v jakémkoliv supermarketu a tím zevšedněla. Při jejím pečení a pojídání není již taková slavnostní nálada. Prostě celoročním prodejem ztratila vánočka na výlučnosti vánočního pečiva.

Tak letos zkuste „oprášit" nějaký ten starý recept po babičce a upečte rodině pořádnou slavnostní VÁNOČNÍ VÁNOČKU a uvidíte, že celá rodina bude nadšená.

-EŠ-

___________________________________________________________________________________________

31.10.2022 - Svátek svatého Martina (11.11.) a pečení husičky a různé s tím spojené pověsti

Proč bylo zavedeno posvícení martinské, o tom se vypravuje tato pověst (podle Josefa Svátka): Kdysi vyjel si český kníže Oldřich lovit do lesů křivoklátských, kde se však odloučil od své družiny a zmátl si cestu v hustém lese. Troubení jeho přivolalo uhlíře z nedaleké osady, kde právě slavili posvícení. Uhlíř vyvedl knížete, jehož neznal, z lesa, a pozval ho do své chatrče na husu. Kníže, který se vydával za knížecího komorníka Janka, přijal pozvání uhlířovo a poživ husy posvícenské a pobaviv se v chatrči jeho, pozval ho, aby ho v Praze na hradě navštívil. Uhlíř to slíbil za tou výminkou, že mu tam pan Janek dá též upéci husu. Potom vyvedl knížete z lesů. Kníže sešel se brzy se svou družinou a vesele jí vyprávěl, co se mu přihodilo. V den sv. Martina dostavil se uhlíř skutečně na hrad Pražský a poptával se po panu Jankovi. Dvořané, jsouce již na jeho příchod připraveni, uvedli ho ke knížeti, s nímž užaslý uhlíř potom stoloval a na huse si pochutnal. Na památku tohoto vysvobození svého z lesa a srdečné pohostinství českých uhlířů ustanovil kníže Oldřich, aby každého roku slavil se den sv. Martina pečenou husou a z toho ustanovení mělo počátek posvícení martinské.

—Vídeňské Noviny, 10. říjen 1939, s. 6

Den 11. listopad je svátek svatého Martina. Tento den byl také zlomem v hospodaření na venkově, také pro mnohou čeleď končila služba, ale někteří si dohodu prodlužovali. Konaly se trhy, uzavíraly se smlouvy a všichni toužebně očekávali sníh, protože pranostika praví, že Svatý Martin přijede na bílém koni. Je to asi pro to, že tento světec byl vyobrazován na bílém koni. Pekly se martinské rohlíky, které jsou zahnuty do podkovy. 

Svatý Martin se podle různých zdrojů narodil roku 316 n. l. V patnácti letech se přidal k armádě, ze které odešel a žil jako poustevník, pak se stal knězem. Oblíbili si ho obyčejní a chudí lidé. Je považován za patrona vojáků, jezdců, koní, podkovářů, vinařů a mnohých dalších.

Stalo se zvykem, že na svatého Martina se hodovalo a to před nadcházející zimou se podávala tučná jídla. Pekla se husa, pilo se víno a pekly se svatomartinské rohlíky.

Proč se však pekla zrovna husa, tak to není úplně jisté. Říkávalo se, že husy svým kejháním prozradily svatého Martina, když se skrýval, a také se říkávalo, že rušily venkovní kázání a za to byly potrestány zaříznutím. Nebo podle výše uvedené pověsti to na zavedl kníže Oldřich??? To se s jistotou už nedozvíme, ale zato víme, že tradice pečení husy se udržela až do dnešního dne.

Husa se dříve plnila různou nádivkou například z mletého vepřového masa, bylinek, cibule a česneku, nebo máčenou houskou v červeném víně se švestkami, jablky a kaštany, nebo nějakou místní oblíbenou nádivkou. K huse se popíjelo svatomartinské víno, přestože je suché, tak jeho chuť byla svěží a mladá a připomínala letní měsíce. Tato jeho tradiční chuť je způsobena krátkým zráním, a také se toto víno musí vypít v krátké době a to během pár měsíců.

V nynější době se husa peče poněkud tradičněji a to na kmíně, nebo pomazaná medem a podávaná se zelím a knedlíkem. Péct pořádnou vykrmenou husu se již ani hospodyňkám nepodaří, takováto husa je veliká a nekoupíte na ni ani pořádný pekáč a když už se vám to podaří, tak se pekáč nevejde do nové „moderní“ trouby. Pečení takových hus se ještě praktikuje na vesnici, kde si domácí husu pěkně vypěstují a vykrmí. Jinak moderní rodiny si na husičku chodívaly do restaurací, což je pro mnohé letos finančně neúnosné, tak na se pekáčích objeví spíše kachny. Ceny šly neuvěřitelně nahoru. V předprodeji, tedy do konce září 2022, stály někde husy 295 korun za kilogram, v říjnu pak se cena zvedla na 335 korun a někde o mnoho více. Navíc ceny v restauracích jsou pro normální rodinu již neúnosné.

Tak uvidíme, jak to s našimi českými zvyky bude do budoucna, aby si je nakonec nemohli moci dovolit pouze ti movití.

Čerpáno: Wikipedie

-EŠ-

________________________________________________________________________________________________

25.10.2022 - Částečné zatmění slunce

Nestihli jste dnešní částečné zatmění slunce? 

Zkusili jsme ho vyfotit za použití staré diskety a byla to nádherná podívaná.

__________________________________________________________________________

20.10.2022 - BLÍŽÍCÍ SE VOLBY DO OSADNÍCH VÝBORŮ

Vážení obyvatelé obce Voděrádky,

vítězné hnutí Klidné město (KM) s deseti mandáty a Unie pro sport a zdraví (UZS) se dvěma posty podepsaly koaliční smlouvu na volební období 2022-2026. Dne 19.10.2022 nové zastupitelstvo Říčan zvolilo mezi sebou starostu města, místostarosty a členy rady. Starostou města byl zvolen Ing. David Michalička. Bývalý a nyní i stávající starosta oznámil, že následně potom budou vyhlášeny volby do osadních výborů (OV), a tím tedy i do osadního výboru městské části Voděrádky.

Pokud budete mít zájem do tohoto výboru kandidovat a pracovat pro obec, tak pro vás máme několik důležitých informací z dosud platné směrnice města č. 3/2019.

1. Přihlásit se může pouze občan, který je trvale přihlášen ve Voděrádkách.

2. Stávající osadní výbor má vyzvat občany, kteří mají zájem pracovat v obci v dalším volebním období, aby se přihlásili předsedovi dosavadního osadního výboru.

3. Výzva proběhne způsobem v místě obvyklém.

4. Z přihlášených zájemců se sestaví kandidátka, která bude součástí pozvánky na veřejnou schůzi, kde proběhne volba do nového osadního výboru. Toto musí být osadním výborem zveřejněno 14 dní před konáním schůze s volbou.

5. Volba je tajná – víceméně podobná jako u minulých komunálních voleb.

6. Oprávněný volič je občan trvale přihlášen ve Voděrádkách a starší 18ti let.

Z oprávnění v době působení občana v OV patří mimo jiné i toto:

1. Vyjádření se k územnímu plánu příslušné územní části.

2. Vyjádření se ke stavbám (mimo staveb do 25m2) na základě požadavku města.

Osadní výbor je oprávněn například:

1. Rozhodovat o hospodaření se svěřenými finančními prostředky. (Doposud to bylo 2.000,- Kč na jednoho trvale přihlášeného obyvatele. K této částce se do příjmu obce připočítávají částky za dary poskytnuté obci a částky utržené za pronájem obecního domu). OV je také oprávněn sestavováním rozpočtu v souladu s tvorbou rozpočtu města.

2. Užívat obecní majetek.

3. Předkládat požadavky na investiční výstavbu hrazenou z rozpočtu města.

Hlavní povinností OV je:

1. Udržovat obecní majetek v řádném stavu.

2. Z přidělených finančních prostředků zajišťovat pravidelný úklid, opravy a chránit majetek před poškozením.

To znamená udržovat celkovou čistotu obce, jako chodníků, schodů, veškerého obecního majetku, úklid sněhu, řádné sekání všech obecních pozemků, cest, sekání břehů podél obecních cest, škarp (přímo v obci). Udržovat zeleň, nechávat prořezávat stromy, udržovat hřiště a cvičiště se sportovními prvky, udržovat a natírat lavičky, informační tabule a veškeré dřevěné prvky, čistit stání kontejnerů, udržovat a čistit zastávky BUS a žádat správu silnic o čištění silničních vpustí.

3. Informovat správu majetku města o potřebě oprav většího rozsahu a havarijním stavu.

To však neznamená, že to udržují členové OV, ale objednávají to u firem oprávněných toto dělat, právě proto dostává obec finanční prostředky do svého rozpočtu, se kterými má řádně hospodařit ku prospěchu obce.

4. Předkládat zápisy ze svých jednání do 14ti dnů od data jednání.

5. Osadní výbor se musí scházet minimálně 1x za tři měsíce a vyhotovit z projednávaného řádný zápis. Minimálně 1x ročně má OV svolat veřejnou schůzi.

Každý by měl zvážit, zda chce pro obec něco udělat, protože tím dělá něco i pro sebe. Pokud obec bude čistá, upravená, bude vzkvétat, bude se tu lidem hezky žít, tak i ceny nemovitostí i vašeho majetku zde porostou. Každý bude mít zájem se spíše nastěhovat do obce s čistými chodníky, vysekanými škarpami, upravenou zelení, než do obce s chodníky, které pohlcuje vegetace, s ulicemi bez dešťové kanalizace, která se při prudkých deštích změní v řeku nebo tam, kde je neupravená zeleň. To vše je na vás, jak si to tu uděláme, tak takové to tu budeme mít.

Pokud někdo bude mít zájem kandidovat do OV, tak pokud bude chtít, nabízíme na našich webových stránkách zveřejnění jeho kandidátky s jeho názorem a tím, co by chtěl v obci změnit k lepšímu. Tím také voliči poznají případné zájemce o práci v OV.

Přejeme všem zájemcům, co chtějí opravdu pro obec něco udělat, aby uspěli.

-EŠ-

______________________________________________________________________________________________

11.10.2022 - Report starosty - ustavující zastupitelstvo

Ustavující zastupitelstvo bude 19. října 2022. 

21 nově zvolených zastupitelů bude volit starostu, 2 místostarosty a další 4 členy rady města. Jste srdečně zváni, osobně na radnici nebo online na Youtube.

- Koaliční smlouvu mají připravenu hnutí Klidné město a Unie pro sport a zdraví.

- Následně budou vyhlášeny i volby do místních osadních výborů v městských částech Pacov, Strašín, Voděrádky, Jažlovice a Kuří. 

__________________________________________________________________________________________

10.10.2022 - Podzimní vycházky

Je tu podzim, ze začátku to vypadalo, že bude pouze chladný a deštivý, ale začaly i opravdu hezké dny. Jako například ten dnešní, je pondělí a už od samého rána slunce krásně svítí a příroda hraje všemi barvami. Tak neváhejte s dětmi vyrazit na procházky. Příroda nám všem ještě ukáže svou barevnou tvář, než přijde zimní období, toto však nepotrvá dlouho.

Na procházku s dětmi se můžete vydat na cestu Od mlýna k mlýnu směrem na Kuří. Pro podzimní procházky s dětmi nebo na fotografování podzimní přírody je tato cesta mezi listnatými stromy ideální.

Nedávno jsme tam pořádali akci pro děti a vytvořili jsme různé prolézačky, cesty odvahy, pavoučí sítě a jiné přírodní prvky na dovádění dětí. Tyto prvky tam zůstaly, aby děti, které tam tudy budou procházet, si je mohly užít. Tak neváhejte tam vzít děti na procházku dokud nám počasí popřává poslední teplé sluneční paprsky.

-EŠ-

________________________________________________________________________________

28.9.2022 - Jak jsme hlasovali

Volby do zastupitelstva obce Říčany

Voleb v Říčanech se zúčastnilo 51,09% voličů.

Přímo ve Voděrádkách 31,19% voličů

Počet hlasů v obci Říčany - okrsek 12 - Voděrádky

Konečné výsledky

VOLEBNÍ ÚČAST 31,19%

Získané hlasy:

Klidné město                                  560 hlasů

STAN + NK                                     394 hlasů

SPOLU (KDU+ODS+TOP)              285 hlasů

Unie pro sport a zdraví Říčany     132 hlasů

__________________________________________________________

Tabulka zobrazuje výsledky v celých Říčanech

Volby do zastupitelstev obcí 2022

VOLEBNÍ ÚČAST 51,09 %

KLIDNÉ MĚSTO

45,25 % (10 mandátů, zisk 53 512 hlasů)

ZMĚNA PRO ŘÍČANY – STAN

29,3 % (6 mandátů, zisk 34 648 hlasů)

SPOLU

14,59 % (3 mandáty, zisk 17 250 hlasů)

Unie pro sport a zdraví Říčany

10,86 % (2 mandáty, zisk 12 846 hlasů)

_____________________________________________________________________________

11.9.2022 – Září = konec léta, začátek podzimu

Zatímco meteorologický podzim začíná již 1. září a končí 30. listopadu, tak astronomický podzim začne v letošním roce 23. září ve 3 hodiny a 4 minuty, tedy v brzkých ranních hodinách. Kolem 23. září nastává rovnodennost. Slunce v tento den vychází přesně na východě a zapadá přesně na západě. Den a noc tak mají stejnou délku a začíná podzim.

Září je časem, kdy začínáme hledat rovnováhu v našich životech. Léto a s ním i letní radovánky jsou za námi a přichází zklidnění a pomalejší rytmus. Září symbolizuje završení, ukončení a zralost. 

Toto období je časem babího léta, krásných barev, časem sklizně a užívání si posledních hřejivých paprsků slunce. Přichází na řadu sklizeň ovoce, vína, lnu a konopí. Pro naše předky to znamenalo konec celoročního snažení. Na ukončení této celoroční dřiny a sklizně úrody pořádaly slavnosti. Oslavy probíhaly v různých oblastech odlišně – vinobraní, dočesná a třeba i konopnická. 

Po 23. září přicházely první přípravy na zimu, na kterou se začínaly dělat zásoby. Tento den byl považován za magický. Slavila se podzimní rovnodennost, kdy slunce během dne rychle ubývá. V tomto období se upevňovaly rodinné vztahy, pořádaly se hojné hostiny, kdy část jídla se obětovala bohům, jako poděkování za úrodu. 

My se v tomto měsíci a této době máme ohlédnout zpět a vyhodnotit, co jsme dělali a jak chceme, aby život plynul dál. Měli bychom opustit to, co nefungovalo, jít jiným směrem a zaměřit na něco nového. Měli bychom však dokončit vše, co máme rozdělané a načaté, či s tím skoncovat, nebo to dokonce vyhodit. Bohužel moderní doba nám prožití tohoto stavu příliš neusnadňuje. Začíná nový školní rok a s ním i povinnosti, vracíme se po dovolených, pracovní rok se blíží ke svému vrcholu. Místo odpočinku se tak setkáváme se shonem a stresem. Na sebe máme jen málo času. Nesoulad mezi vnitřními potřebami a realitou se podepisuje na našem zdraví.

Dle čínské medicíny by se v září měla posilovat slezina a slinivka. Na slezinu jsou prý vhodné jáhly, oves, pohanka, špenát, kořenová zelenina, zelené fazole či česnek a brambory. Na slinivku je dobré pořádně rozkousávat potravu a přijímat dostatek tekutin. 

Nejlepší medicínou je však nestresovat se, nerozčilovat se, stejně to nezměníme a začít se radovat z posledních slunečních paprsků, které zahřívají a z barev v přírodě, které dokáže na stromech a keřích vykouzlit jen podzim.

Podzim - foto cesta na Světice 2018

Několik pranostik na měsíc září:

• Září, na léto jde stáří.

• Podzim bohatý na mlhu věští v zimě mnoho sněhu.

• Pěkné růže v zahrádkách věští pěkný podzimek a pozdní zimu.

• Divoké husy svačinu odnášejí a zimu přinášejí.

• Divoké husy na odletu - konec i babímu létu.

• Jaké počasí v září, tak se i březnu vydaří.

• Touží-li září po rose, bude v říjnu bláta po ose.

• Září víno vaří a co nedovaří, říjen dopeče.

• Bouřky v září - na jaře mnoho sněhu.

• Teplé září - říjen se mračí.

• Co srpen nedovařil, žáří nedosmaží.

• V září mnoho požárů bývá, proto se obloha rdívá.

• Teplé září - dobře se ovoci i vínu daří.

• Na dešti v září rolníků moc záleží.

• Zářijový déšť polím potrava, zářijové spršky pro víno otrava.

• Zářijová slota - hrstka deště, fůra bláta.

• Po hojných deštích v září osení zimní se podaří.

• Bouřky v druhé polovině září přinášejí mnoho větrů.

• Ozve-li se v září hrom, bude v zimě zavát každý strom.

• Bouřka v září - sníh v prosinci.

-EŠ-

Zdroje: Wikipedie, Podzimní rovnodennost, Pranostiky našich předků

____________________________________________________________________

24.8.2022 - Dětské hřiště se již začalo budovat

Nadační fond Dity a Petra Vlčkových již započal s výstavbou pohádkové interaktivní stezky s dětským hřištěm na trase Voděrádky - Kuří.

Zdroj informací: https://homeofav.cz/nadace/

Rozpočet fáze 1 zahrnuje: Koncepční a výtvarný návrh hřišť/stanovišť, vývoj scénáře příběhu Dubáka a Rádka včetně PDF pracovního archu ke stažení, vybudování hracích stanovišť. 

Záměr projektu: Děti do lesa, rodiče bude vás to bavit. Na trase Voděrádky – Kuří plánujeme vybudovat veřejně dostupnou interaktivní stezku s dětským hřištěm, kuličkovou dráhou a vodními prvky, kterou vás bude provázet příběh skřítka Dubáka a pulce Rádka.

Harmonogram projektu:

1Q 2022

• Vytvoření koncepčního a výtvarného návrhu hřišť a stanovišť
• Vývoj scénáře příběhu postaviček Dubáka a Rádka
• Terénní úpravy

2Q 2022

• Umístění sochařských objektů
• Vybudování kuličkové dráhy
• Vybudování dětského hřiště (v jakém rozsahu bude upřesněno)
• Dokončení a zveřejnění PDF podkladů příběhu Dubáka a Rádka

Termín dokončení 1. fáze projektu: léto 2022

Autoři projektu: MgA., Mgr. Veronika Kudláčková Psotková & MgA. Roman Kudláček ve spolupráci s Ditou a Petrem Vlčkovými

Aktuální stav:

Začátek hřiště už se nám rýsuje. V průběhu července a srpna jsme do Voděrádek dopravili první kusy autorských herních prvků. Odpočívadlo u statku, kam jsme naplánovali první stanoviště dětské stezky, jsme vyčistili a připravili na umístění posezení sestavené z několika betonových kmenů. Během pár týdnů budete mít možnost seznámit se s příběhem Dubáka a Rádka na ceduli, kterou vyrobíme na našem CNC stroji. 

A když začátek, tak už máme i závěr.  Betonové části Dubákova těla odpočívají za divadlem a budou prozatímně umístěny podél cesty. 

Už se nemůžeme dočkat, až se vrhneme na stavbu bludiště, pro které nám Roman vytvořil model, stejně jako pro Bobří hráz – dětskou průlezku. Nachystaný máme veškerý materiál, tak teď ještě ty ruce, aby se nám co nejdřív uvolnily. 

U vody dokončujeme bosonohé hřiště a malou písečnou pláž. 

Pokud budete sledovat webové stránky manželů Vlčkových:

https://homeofav.cz/nadace/ tak se dozvíte více o tomto projektu.

Při procházce po stezce Od mlýna k mlýnu na trase Voděrádky – Kuří si již nyní můžete prohlédnout začínající práce. Takový projekt pro děti a rodiče v našem okolí velice chyběl. 

Manželům Vlčkovým přejeme, aby práce probíhaly bezproblémově a rodiny s dětmi se díky nim mohly těšit na zábavu v krásné přírodě.

VD a EŠ

________________________________________________________________________________________

24.8.2022 - Čeho se bojíme – Včel? Vos? Sršní?

Mnozí z nás se většinou bojí bolestivého bodnutí a tyto tvory odsuzují k záhubě, jako naše škůdce, ale je to opravdu nutné ???

Než budete chtít likvidovat včely, vosy nebo sršné, měli byste si o nich nejdříve něco přečíst. Je důležité, abyste se poučili, jak se tito tvorové chovají, co mají rádi nebo kdy jsou agresivní. 

Nejobávaněji vypadají sršni. Jedná se ale o chráněný hmyz, samozřejmě v případě ohrožení lidí je možnost je zlikvidovat. Sršni jsou však chráněni obecně jako druh, je to tedy jakási ochrana proti celkovému vyhubení. 

Jejich životní cyklus je stejný jako u vos. Stejně jako vosí hnízda, hnízda sršní nepřežívají zimu. Přežijí pouze oplozené samičky, které si další rok zakládají nová hnízda.

Sršeň se stavbou těla podobá běžnějším vosám, je však větší a trochu jinak zbarvená. Dosahuje délky 18–35 mm. Na těle se střídá žlutá, černohnědá a cihlová barva.  V průměru může hnízdo měřit až 80 cm. Žije ve společenstvech, která mohou čítat až okolo 1700 jedinců. 

Sršně na rozdíl od vos jsou mnohem větší a agresivnější, když jsou v ohrožení. Pověst, která sršně předchází, jim život vůbec neusnadňuje. Přitom se oproti včelám a vosám vyznačují plachostí. On jakýkoliv bodavý hmyz nemá u široké veřejnosti zrovna dobrou pověst. Obzvláště pak sršně. Je to způsobeno zejména jejich odstrašujícím vzhledem, velikostí a hlasitým bzučením. Obavy jsou však téměř zbytečné, protože sršeň je mírumilovná a prakticky neškodná. 

Sršni jsou sice velcí a hodně bzučí, ale jsou to velmi užiteční hmyzáci. Sršní hnízdo spořádá 1 kg hmyzu denně. Setkáte-li se se sršněmi mimo okolí hnízda, můžete je z těsné blízkosti sledovat například při okusování dřevin, kdy klidně sedí na větvích a věnují se se zaujetím své práci. Není nutné je hned zabíjet. I když je považujete za nepřátele, jsou to vlastně vaši ochránci, a aniž byste to možná věděli, chrání vás proti mouchám a jinému drobnému hmyzu, kterým se živí.

U vchodu do hnízda jsou dělnice, které stráží vchod i okolí. Neznamená to ale, že když se přiblížíte, tak se na vás hned vrhnou. Spíš o vás vědí a monitorují vás svým zrakem, který mají opravdu skvělý. I tak byste k nim ale měli přistupovat s respektem, sršni jsou sice mírumilovní, ale své hnízdo si samozřejmě brání, pokud strážící dělnice u vchodu usoudí, že jste vetřelec, mohou na vás zaútočit. 

Pokud už nutně musíte vosu nebo sršeň zabít, pečlivě ji zlikvidujte, protože brzy se může objevit celá armáda agresivních vojáků. Pokud vosa nebo sršeň ucítí nebezpečí, její první reakcí je, že vypustí do vzduchu malou část svého jedu, který obsahuje těkavé látky fungující jako poplašný feromon. Ten okamžitě přiláká na pomoc další členy armády, kteří jsou připraveni k okamžitému protiútoku. Pokud tedy sršeň nebo vosu zabijete, měli byste se jí okamžitě zbavit a vyhodit jí co nejdále od "místa činu". Sršeň má také mnohem méně jedu než například vosa, nebo včela medonosná, avšak její žihadlo způsobuje člověku značnou bolest.

Vosy a sršně milují sladké. Sršni krmí své larvy různým hmyzem, především mouchami, můrami, vosami, včelami, cikádami a vážkami, případně pavouky. Dospělí se živí většinou sladkou šťávou z ovoce, květů a mízou stromů. Královna krátce po probuzení z hibernace konzumuje hmyz, aby získala bílkoviny. Takže pokud uvidíte někde poletovat sršně, či vosy, tak to neznamená, že na vás určitě zaútočí, ale že třeba jsou na stromě, kde jim chutná míza, nebo zde sbírají potravu, pro své larvy. 

Prosím, hlavně neburcujte celé okolí, že jsou všichni v blízkosti v ohrožení.

Pokud bychom na zemi zabíjeli všechno, protože se toho bojíme, nebo se nám živočichové nelíbí, tak bychom tu mohli zůstat jako druh sami a nakonec se vyhubit mezi sebou, i když k tomu v této době již někteří z nás inklinují.

-EŠ-

Zdroje: Wikipedie, pixabay.com 

ČLÁNEK - Chytré bydlení Dům - Jak postupovat, když objevíte sršní hnízdo

Jan Švanyga z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR 

www.deratizace-protebe.cz/vosa-srsen/

www.lesnimedneexistuje.cz/srsen-obecna-uzitecna-sluzebna

_____________________________________________________________________________

22.6.2022 - Zítra je svatojánská noc

I léto má své velké magické svátky. Některé se stále ještě dodržují, na jiné se téměř zapomnělo, což je velká škoda. Jedním z nich je svatojánská noc, která se slavila v noci z 23. na 24. června, kdy se na návrších pálily ohně – pálení Jána, svatojána, korunované májkou či ozdobeným smrčkem – jankem.

Ke svatojánské noci neodmyslitelně patřily svatojánské ohně. Základ hranice tvořila jedle zaražená pevně do země, vršek se nechal zelený a na něj se zavěsily květinové věnce a věnečky. Pak se kolem kmene postavila hranice z chrastí, obložená silnými poleny. Plameny svatojánského ohně se proskakovali mladí muži, což jim prý zajišťovalo pevné zdraví, sílu a dlouhý život. Někde ruku v ruce skákaly přes oheň zaslíbené dvojice, které si tak testovaly, jestli bude jejich manželství šťastné. Když se během skoku ruce rozpojily, nevěštilo to nic dobrého.

Dívky se vydávaly do hvozdů a na louky natrhat čarodějné byliny, natrhané kvítí měly poté uvít do věnečku, který jim napověděl, kdo se stane jejich mužem. Květiny musela dívka natrhat bez toho, aby promluvila a ohlédla se. Poté si je měla dát pod polštář. V noci se jí pak ve snu zjevil budoucí muž. Nebo věneček hodily do blízkého potoka či řeky a sledovaly jeho plavbu – kde jeho cesta skončila, tam na ně čekal ten pravý, takže bylo jasné, jestli se vdají doma nebo půjdou za mužem do světa jako věneček, když ho voda nesla dál a dál.

Aby byl věneček mocný, musel být uvitý z devatera nebo alespoň sedmera kvítí. Oněch devět magických bylin představovaly kopretina, růže, smolnička, chrpa, rozchodníček, čičmundíček, mateřídouška, fialka a zvonek.

Tradovalo se, že před východem slunce v den Svatého Jana má děvče utrhnout na louce kopretinu a během vytrhávání okvětních lístků opakovat slova chalupa, zahrada, statek, mlýn. Podle toho, které slovo připadlo na poslední okvětní lístek, se prý dívka mohla těšit na majitele dané usedlosti jako svého budoucího chotě.

Věřilo se, že o svatojánské noci mají čarovné a léčivé byliny největší sílu, zatímco po něm svojí moc ztrácejí. Ze svatojánských bylin se také krajově stlala „svatojánská postýlka“, věřilo se, že lze nalézt kouzelný zlatý kapradinový květ a květinami se zvenku i zevnitř zdobily domy. Svatojánské květiny se používaly také k rituální ochraně a očištění.

O svatojánské noci se země otevírá a hledači pokladů vyrážejí. Zapomeňte na chvíli na detektory kovů, o svatojánské noci se na to jde jinak. Nejdřív je nutné najít kvetoucí kapradí, pak zlatý květ kapradí chytit do bílých šatů. Komu se podařilo zlatý květ získat, byl obdařen magickými schopnostmi a dokázal najít a případně i otevřít skálu i zem, kde byl poklad schovaný. Avšak pozor! Z objeveného pokladu si člověk můžete vzít jen tolik, kolik unesete. Jinak budete ošklivě potrestáni tajemnými silami.

O svatojánské noci ovšem neožívaly jen pozitivní energie, hledačům pokladů hrozily bludičky, které poutníky lákaly do bažin. Zahnat je bylo možné nadávkami a kletbami. Šlo o duše zemřelých nepokřtěných dětí, tzv. nekřtěňátek.

Dobrý člověk se jich ovšem nemusel bát. Do akce vyrážely také divoženky, čarodějnice, lesní ženy. Věřilo se, že se dívají do oken a lidské děti vyměňují za svoje. Také lákaly muže do tance, pokud svolil, špatně to s ním dopadlo, rozsápaly ho.

Tato noc je prostě plná kouzel a magie, ožívají v ní nadpřirozené síly a otevírá se brána mezi světy.

Chcete-li si se svojí rodinou také užít něco z tradic této magické noci, máte i v dnešní době různé možnosti. Můžete si třeba připravit kouzelný ozdravný nápoj z bylin, kterými jsou kopřiva, listy pampelišky, jitrocele, řebříčku, květy sedmikrásky, listy vlašského ořechu, listy břízy, jetele, přesličky a květ měsíčku. Podle receptu předků byste měli od každé byliny použít tři kusy, zalít litrem vroucí vody a nechat 10 minut louhovat. Čaj se pak rozdělí mezi všechny členy rodiny, pro společné zdraví.

-vd-

Zdroje: Český lidový a církevní rok ( Alena Vondrušková), bylinkář Martin Kolár, Wikipedie, kudyznudy,ceskatelevize

___________________________________________________________________________________________

2.6.2022 - léčivé rostliny ve Voděrádkách - BEZ ČERNÝ

Známé prastaré rčení „před heřmánkem smekni, před bezem klekni" vyjadřuje, jakou moc a sílu připisovali bezu už naši předkové, ať květům či plodům.

Bez černý je listnatý keř, který má široké využití nejen v lidovém léčitelství, ale i v současné farmacii a v potravinářství.

Je právem je považován za kouzelnou rostlinu. Dříve se věřilo, že bezový keř je místem, kde se scházejí dobří duchové a víly, kteří ochraňují před zlými silami a působí jako ochranný  prostředek proti bosorce (zlé čarodějnici). Sazenice bezu se dávaly nevěstám při svatbě, aby si je mohly vysadit a léčit tak neduhy svého muže. Také se věřilo, že ochrání stavení před ohněm a bleskem. Proto se bezinka nacházela téměř u každého hospodářského stavení. Nyní už tomu tak není a bezinku vidíme růst už jen v opuštěných zahradách, na okrajích luk a lesů.

Černý bez nejprve kvete světle žlutými květy, ze kterých následně uzrají černé bobule, které vyrůstají v mohutných hroznech. Navíc svým zápachem odpuzuje hlodavce a hmyz, i proto ho lidé nejčastěji vysazovali v blízkosti svých domovů.

Poznat jej můžeme podle vejčitých lichozpeřených listů, které jsou uspořádány po pěti. V době květu si jej téměř není možné zaměnit – jeho tvar a vůně je pro bez černý specifická, stejně jako jeho plody. Plody se nikdy nekonzumují čerstvé, protože mají projímavé účinky, kterých se však dá snadno zbavit převařením či vysušením plodů.

Léčivé účinky jednotlivých částí bezu černého:

Nejvíce používanou částí je květ, který obvykle rozkvétá na konci května. Květ se sbírá ještě před jeho úplným rozvinutím za suchého počasí v období od května do června. Účinky květů jsou všeobecně známé.

Květy bezu černého přispívají ke správnému vylučování, respektive pročištění těla. Hrají roli při udržování normální funkce močových cest a vyzkoušet by je mohli rovněž muži, kteří chtějí mít zdravou prostatu. Mají příznivé účinky pro udržení normálního trávení, fungování dýchacího systému a podporují zdraví kloubů.

Květy se využívají při nachlazení, virózách, chorobách dýchacích cest, trávicího ústrojí, podporují činnost ledvin, hojí pokožku, pomáhají na svalové a kloubní potíže. Z květů si můžete připravit i pleťovou masku, mast, olej nebo i ocet. Velmi známé jsou především sirupy.

Plody jsou černé šťavnaté a obsahující velké množství zbarvené šťávy. Plody se sbírají bez stopek v období od srpna do října. Nejlepší čas pro sběr je několik dnů po dešti. Plody se využívají k výrobě sirupů, vína, dokonce i marmelád nebo kompotů, ale dají se užívat i sušené.

Bezové listy se trhají v květnu až červnu, kdy je jejich účinek největší. Z listů se dají připravit nejen obklady a tinktury, ale čerstvé listy je používají na obklady kloubů a při otocích nohou, které může být způsobeno zadržováním vody v organismu.

Bezová kůra je nejlepší čerstvá z mladých větví. Loupe se v březnu a v dubnu. Kůra má stejné účinky jako listy, ale mnohem silnější.

Bezové listy ani kůra se neužívají vnitřně, protože obsahují jedovaté složky, které mohou u člověka vyvolat zvracení a průjem.

Kořen bezu má nejsilnější léčivé účinky. Používá se hlavně pro přípravu kloktadel.

Využití v kuchyni:

V kuchyni lze připravit tzv. kosmatice – jedná se o smažené čerstvě natrhané květy, které se obalují v klasickém trojobalu nebo se namočí do připraveného těstíčka a následně se smaží. Květy se často používají také do limonád nebo při přípravě sirupů a také se z nich připravuje bezový ocet.

V okolí Voděrádek naleznete velké množství přirozeně se nacházejících keřů této léčivé rostliny a právě pro sběr léčivých květů je nyní ten nejlepší čas. Ke sběru si vyberte keře, které se nacházejí co nejdále od silnice, nejlépe na okraji lesů nebo pěších cest. Květy by měly být čisté a sbírat bychom je měli do košíků nebo plátěných pytlíků, aby se nám květy nezapařily. Květy není třeba před zpracováním omývat, aby neztratily pyl, ale je dobré je hodně vyklepat, protože tam bývají „černí broučci“. Květy bezu černého můžete jednoduše usušit. Připravíte si tak především celoroční zásobu léčivého čaje. Květy sušíme při teplotě do 35°C nejlépe rozložené na pergamenovém papíře, můžete ale klidně použít i sušičku, ale max. na teplotu 40°C. Sušit by se měli co nejrychleji od otrhání a to na vzdušném místě ve stínu ve velmi tenkých vrstvách nebo samostatně rozvěšeny, přímé slunce květu škodí. Po usušení můžete oddělit stopky od květů, ale není to nutné. Jde spíše o to, že se usušený květ takto lépe skladuje. Takto usušený květ následně ukládám do lahví, které dobře uzavřu a skladuji na suchém tmavém místě.

Recept na čaj z černého bezu:

1 polévkovou lžíci sušeného květu přelijeme 250 ml horké vody, necháme 10-15 minut macerovat, poté přecedíme a necháme vychladnout. Čaj pijeme klidně i 2x až 3x denně.

-vd-

_________________________________________________________________________________

Volby 2022

V nejbližší době nás čekají volby, bude se jednat o:

1. Volby do senátu

2. Volby do obecních zastupitelstev

3. Volby do osadních výborů

4. Volby prezidentské

Termín voleb

1. Volby do Senátu se konají každé 2 roky, kdy se vymění třetina senátorů. Letos se uskuteční v pátek 23. a v sobotu 24. září 2022.

2. Společně s nimi proběhnou volby komunální do zastupitelstev obcí, měst a městských obvodů (například do Říčan).

Uskuteční se v pátek 23. a v sobotu 24. září 2022. Volby zástupců územní samosprávy se konají každé čtyři roky. Do zastupitelstva může kandidovat každý občan České republiky, kterému je nejpozději v den voleb 18 let. Kandidovat smí pouze v místě svého trvalého bydliště.

3. Po volbách do městských obvodů následují volby do osadních výborů. Tyto volby většinou následují hned po volbách komunálních a to do třech měsíců. Členem osadního výboru může být jen občan města, který je přihlášen k trvalému pobytu v té části obce, pro který je osadní výbor zřízen (například člen OV Voděrádky musí mít trvalé bydliště ve Voděrádkách) a musí být starší 18ti let.

4. V roce 2023 se bude konat volba prezidenta ČR. Prezident České republiky se volí každých 5 let. V dnešní době o sobě dalo vědět tolik kandidátů, že je to až k nevíře a kdo se opravdu prosadí a bude kandidovat, tak to se nechme překvapit.

Většina obyvatel je nespokojená s vedením obcí, měst i celého státu. Je strašně jednoduché kritizovat a nadávat, avšak pro zlepšení nic neudělat. Základní věcí, co pro to můžeme udělat, je jít k volbám. Hlavně se také rozhodnout, koho volit a zjistit si o něm co se dá, abychom pak nebyli překvapeni. Přestože si někdy myslíme, že nám dotyčný vyhovuje svými postoji, tak jsme někdy po čase velice rozčarováni.

Pokud půjdete volit, tak máte alespoň pocit, že jste pro to něco udělali. Důležité je seznámit se se zásluhami a předešlou prací kandidátů. Protože pokud předtím nic záslužného neudělali, tak se zázrak nestane. U menších měst a obcí je to o to jednodušší, že se lidé znají a i pohledem na jejich domek, zahrádku či jakýkoliv majetek dokážete posoudit, zda se o svůj majetek starají a řádně ho udržují. Pokud mají neuklizeno, neudržováno a nepořádek, nebo jim vše trvá strašnou dobu, tak nemůžete čekat, že když si neudržují svoje, tak že budou udržovat státní, městský či obecní majetek. Záleží na tom, co také většina voličů chce a od volby očekává. Pokud není zvolen váš kandidát, či vaše strana, tak jak mi řekl jeden bývalý starosta města Říčan, že to byla volba většiny a já se musím podřídit a smířit se s touto volbou. Což je také pravda. Důležité je nevolit hlavně ty, kteří se v minulém období nijak nezasloužili o jakýkoliv rozvoj a svádějí to na to, že by to nikdo nechtěl dělat. Ještě horší je svádět svou neschopnost na předešlé vedení, a to hlavně proto, že do toho vstupovali s tím, že budou vše dělat lépe, než ty před nimi.

Do první volby máte dost času, a tak přemýšlejte a dokonce můžete zkusit i kandidovat. Bylo by dobré, kdyby vždy kandidovali lidé, kteří mají o příslušnou lokalitu zájem, chtějí tuto lokalitu vylepšit a uvědomují si, že zde žijí a když lokalita bude vzkvétat, tak i oni jako obyvatelé budou spokojeni. V žádném případě by neměli kandidovat ti, kteří si myslí, že zvolení je jen o penězích a o moci. Kdo někdy něco takového dělal, tak ví, že i když se snažíte, tak to všichni neocení. Někteří chtějí třeba komerční výstavbu a ohánějí se tím, že bude dost pracovních míst, jiní chtějí pouze zástavbu rodinnými domky, protože je málo bytů a další zase nechtějí výstavbu žádnou, protože podle nich chtějí žít v klidu. Takže přestože se zvolení zástupci rozhodnou tak, či jinak, tak se nezavděčí všem a dokonce je někteří budou napadat, nadávat jim a dokonce i vyhrožovat. Takže o financích nebo o pocitu moci to určitě nebude, ale bude to o tom, že zvolený by se měl snažit udělat spoustu dobrých věcí pro ostatní a ne jenom pro sebe.

Prozatím máte dost času, tak pokud chcete něco změnit a ne jen nadávat, tak začněte u sebe, zkuste kandidovat a začít dělat a zlepšit to, na co dnes jen poukazujete, nebo volte toho, u koho máte alespoň dobrý pocit, že to dělat bude.

Eva Šimková

____________________________________________________________________________________

Svátek všech maminek – již tuto neděli 8. května 2022

Den matek nebo také Svátek matek se u nás slaví vždy druhou květnovou neděli, čili již tuto neděli 8.5.2022. Maminkám věnovaný den je připomínkou a oceněním odvahy a oběti mateřství.

První zmínky o Dni matek jsou již z 16. století, kdy se tento den slavil jako Mateřská neděle. V tento den totiž dostávali sloužící volno, aby mohli navštívit své maminky. Mateřská neděle připadala na předvelikonoční období a slavila se čtvrtou postní neděli.

Za zakladatelku Svátku matek je považována metodistka Anna Marie Reeves Jarvisova. Ta bojovala za práva žen a matek během americké občanské války. Při druhém výročí smrti své matky zorganizovala v baptistickém kostele v neděli 12. 5. 1907 setkání místních matek. O rok později byla požádána, aby toto setkání na druhou květnovou neděli opět zopakovala. Pro velký úspěch se Anna Marie Reeves Jarvisova začala šíření této myšlenky věnovat naplno, až nakonec kongres USA v roce 1914 prohlásil Den matek národním svátkem. Z USA se svátek začal šířit dále. V Evropě se uchytil po první světové válce.

V Československu se Den matek začal slavit za první republiky a prosazovala ho Alice Masaryková. Ta byla dcerou našeho prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, poprvé se Den matek slavil za první republiky v roce 1923.

V době komunistické totality byl svátek zatlačen do pozadí oslavami MDŽ. Na druhou stranu právě MDŽ má značně pošramocenou pověst tím, jak byl Mezinárodní den protlačován jako svátek žen za socialismu. Vlastní oslava svátku žen byla téměř povinná, pokud jste nešly, nepostihly vás sice žádné sankce, ale „vědělo se“ o tom. Také proto, že oslava začínala v poledne, tedy ještě v pracovní době. Ženy byly pozvány na oběd, kterému předcházel blahopřejný projev předsedy ROH, někdy i ředitele podniku. Po obědě následovala volná zábava i s tancem. Obyčejně hrála hudba složená z hudebníků z řad zaměstnanců, někdy i lepší. Také se hojně popíjelo, lidé se radovali, připíjeli si na zdraví a na všechno ostatní. Pozvolna se tak svátek žen proměňoval ve svátek mužů, mnohdy došlo i k potyčkám slovním a fyzickým.

Oproti tomu je Den matek nevinný a krásný svátek a není vlastně důvod, proč si i tento rok na Den matek nepřipomenout, že maminka si všechny dárky, čokolády a květiny prostě zaslouží.

Nejkrásnějším dárkem jsou a vždy bývala přáníčka a dárečky od dětí, které je pro své maminky vyráběly ve školce i ve škole. Tyhle drobnosti od dětí by se ale dodnes asi našly v nejedné maminkovské skrýši.

Nezapomeňte tedy ani vy na svou maminku, poděkujte ji za její lásku a péči a obdarujte ji něčím milým od srdce.

-vd-

Čerpáno: Wikipedie, vimjakna, vira, retro-mdz-za socialismu, vyznamne-dny

___________________________________________________________________________________

20.4.2022 - Ohlédnutí za Velikonocemi

Tak a Velikonoce jsou za námi. Málokdo je asi slavil v jejich pravém duchu se všemi tradicemi a zvyky. Byla to však jedna z hezkých příležitostí sejít se a poklábosit s příbuznými, přáteli a sousedy. Tradičně zdobená vajíčka (voskem, přírodními barvami, ..) mnohde nahradily různé sladkosti nebo vajíčka barvená koupenými barvami. Dospělí nepohrdli sklenkou alkoholu a zakousli k tomu chlebíček, někde i domácí uzené. Po dvou letech koronavirových opatření byla letošní hodovačka konečně v obcích akcí, kde se mohli zabavit a pobavit nejenom děti, ale i dospělí. 

Dokonce se stalo i hezkým zvykem, že rodiče přijedou s kočárkem, se svou novou ratolestí, aby ji konečně mohli ukázat sousedům. Letos jsme se báli, že vzhledem k dvouleté absenci velikonočních veselic tato tradice začne upadat v zapomnění, ale jsme rádi, že jsme se zmýlili. Bylo hezké, že po minulé době všech zákazů a příkazů a v nynější nelehké době, která na nás všechny nějakým způsobem doléhá, přišlo konkrétně k nám 34 dětí a 16 dospělých ze sousedství. Lidé se oprostili od starostí a začali se vracet k trochu normálnímu životu. 

Ve všech okolních obcích konečně po dvou letech vypadalo hodování skoro jako před tím. Akorát děti trochu povyrostly a některých se člověk musel i zeptat na jméno, protože je nemohl poznat. Je škoda, že někteří své děti neposílají na hodovačku, protože se jim to nezdá vhodné, ale měli by si uvědomit, že je to jedna z českých tradic a děti ji mají rády. Ti, co uvařili hodně vajec, tak byli rádi, že si je koledníci rozebrali a ti, kteří je vyhodovali, tak u nich doma se začne přemýšlet, jak je zpracovat.

-eš-

_____________________________________________________________________________________

Velikonoční pondělí - 18. dubna 2022

Velikonoční neděle – Boží hod velikonoční – 17. dubna 2022

Pro křesťany je to ten nejdůležitější a nejslavnostnější den v roce, významnější než Vánoce. V tento den se slaví Vzkříšení (Zmrtvýchvstání) Ježíše Krista. V noci ze soboty na neděli nastává vzkříšení Spasitele. Noc je proto označována za „velkou". Odtud tedy také pochází název Velikonoce. Nese se v duchu velkých oslav. Boží hod vždy připadá na první neděli po jarním úplňku.

Historie:

Poté, co byl Ježíš Kristus ukřižován a položen do hrobu, přišel velký zvrat. Když přišla Máří Magdaléna k jeho hrobu brzy ráno ze soboty na neděli, spatřila jen odvalený kámen od vchodu do hrobky a bílá plátna, do nichž byl Ježíš zavinut. Myslela si, že někdo tělo z hrobu odnesl a běžela to říci Ježíšovým učedníkům – Janu a Petrovi. Ti se šli přesvědčit na vlastní oči, načež si vzpomněli na to, co jim Ježíš před svou smrtí řekl. Vzpomněli si, že řekl, že vstane z mrtvých, a tak se také stalo. Později se zjevil Marii, která si stále myslela, že tělo někdo vzal. Marie byla tedy svědkem toho, že byl Ježíš vzkříšen. Později se ukázal také svým apoštolům.

Tradice:

V kostelích se narozdíl od Bílé soboty slaví mše svaté. Připomíná se vzkříšení, výhra života nad smrtí a to, že smrtí život nekončí. V kostelích hoří paškál (velikonoční svíce), který byl zapálen o Bílé sobotě. 

Lidé nosí do kostela beránky a mazance, které si nechávají posvětit. Přinášejí se také obřadní koláče nebo košíky s masovými pokrmy – například klobásami a jitrnicemi, které už se po skončení půstu mohou jíst. O tyto velikonoční pokrmy se pak lidé rozdělili s návštěvou, ale kus dostalo i pole, zahrada i studna, aby byla dobrá úroda a dost vody. 

I velikonoční pochoutky skrývaly symboliku, a nejen křesťanskou. Ta pohanská souvisela s vítáním jara a nového života – na stole tak nechyběla vajíčka. Do jídel se přidávaly mladé kopřivy či čerstvé bylinky. Tradičně se jedla například sekanice, známá spíše jako nádivka. Dělala se z různých druhů masa, vajec, pečiva (či krupice) a mladých kopřiv.

Mezi nejstarší obřadní pečivo patřil mazanec, v předkřesťanských dobách v něm viděli staří Slované symbol slunce, křesťané v něm vidí Boží dar. Stejně jako u bochníku chleba jej proto nahoře jej před pečením vždy nařízli do tvaru kříže, aby jim připomínal smrt Ježíše Krista. V souvislosti s posvěcenými mazanci se říkalo, že "dáte-li kus mazance, dostanete mládence". Děvčata proto obdarovávala mazancem chlapce, kteří se jim líbili. Mazanec svým tvarem připomíná chléb jakožto dar Boží, a tak je zvykem "lámání chleba", což představuje Kristovo tělo.

Také se říká, že kdo sní kus velikonočního beránka právě na Boží hod, vždy najde cestu domů, pokud se někdy ztratí v lesích.

Hospodyňky byly osvobozeny od úklidu všeho druhu – prý ani postel nesměly stlát. Hospodář jen nakrmil dobytek a hospodyňka uvařila. Nádobí ale nechali neumyté. Kdo by dnes pral, šil nebo vzal do ruky jehlu či žehličku, tomu by se podebraly prsty. 

Velikonoční neděle byla příležitostí vzít si nové oblečení. Zvykem také bylo své blízké obdarovat něčím novým, lidé se hodně navštěvovali a dávali si malé dárky – „aby je beránek nepokakal". Protože bylo zvykem se v tento den bavit, pořádaly se různé taneční zábavy, zpívalo se a hodovalo, dívky barvily vajíčka, a to už od východu slunce. V některých krajích se jezdily Velikonoční jízdy na koních, aby se požehnalo polím.

Pranostiky na Velikonoční neděli:

Kdo se v Neděli velikonoční první vrátí z kostela domů, tomu nejdříve dozraje obilí.

Hezky-li na Boží hod velikonoční, s prací na poli zčerstva začni.

Je-li na Velikonoční neděli jasno, bude laciné máslo.

Na Boží hod velikonoční prší, sucho úrodu poruší.

Prší-li o velikonočním Hodu, bude v létě nouze o vodu.

Když na velikonoční neděli prší, na každé pondělí až do svatého Ducha pršeti bude.

-vd-

____________________________________________________________________________________

Bílá sobota 16. dubna 2022

Je to jediný den v roce, kdy se až do večera nekonají v křesťanských kostelech bohoslužby. Bílá sobota je dnem hlubokého smutku. Je to odkaz na den, kdy Ježíš ležel v hrobě. V tento čas se do církve křtem také přijímali noví dospělí členové a na sobě přitom měli bílá roucha na znamení nového života. Podle toho se pak i sobotě před Velikonoční nedělí začalo říkat bílá. Bílé roucho je také znakem čistoty a symbolizuje smytí hříchů během křtu.

V sobotu večer se také opět rozezní zvony, které se podle tradice vrátily z Říma, kam odletěly na Zelený čtvrtek.

Zvyky a tradice:

Už ráno bylo zvykem, že se děvčata chodila ještě před prvními ranními slunečními paprsky opláchnout vodou z potoka, aby jim nenaskákaly pihy.

V tento den se vymetaly domy novými košťaty a někde se i bílilo, aby bylo všude čisto a čistota se domu držela po celý rok. 

V sobotu se také pečou beránci či mazance a večer už si lidé dopřáli nádivku s uzeným masem. Ta byla obyčejně prvním masitým jídlem, které naši předkové po dlouhém půstu měli. Hospodář na Bílou sobotu sázel ovocné stromky, což mělo zajistit, že ponesou hodně ovoce. Hospodyně zase dopoledne zadělávala na mazance a koláče. S rukama od těsta pak vyšla do sadu a poplácala usychající stromy, aby znovu vykvetly. 

V tento den se také pletly pomlázky a zdobila se vajíčka.

Dříve se lidé snažili, aby byl tento den opravdu slavnostní. Kromě úklidu se nosilo i nové nebo sváteční oblečení. V sobotu odpoledne už muselo být všechno jako z cukru. Každý měl mít na sobě něco nového, aby ho nepokakal beránek.

-vd-

_____________________________________________________________________________________

Velký pátek 15. dubna 2022

Velký pátek je dnem smutku, ticha a bolesti. Lidová pojmenování pro Velký pátek jsou též Bolestný či Tichý pátek – dobytku bylo někde dokonce zvykem sundávat zvony, aby nerušily pietu. Tento den je připomínkou utrpení a smrti Ježíše Krista na kříži. Na Velký pátek byl Ježíš Kristus odsouzen, ukřižován a pohřben. Podle evangelií zemřel na kříži ve tři hodiny odpoledne a na památku jeho utrpení se přibližně v tento čas konají obřady.

Velký pátek je jedním ze dnů přísného půstu. Ten, kdo věděl, že páteční půst nevydrží, mohl si k jídlu připravit rybu. Ne všichni na ni ale měli, a tak lidé, kteří rybu neměli, pekli náhražky ve tvaru ryby z bramborového těsta. V jiných krajích se zase připravovalo jediné jídlo dne.

S velkým pátkem se pojí spousta zákazů, které vystihují povahu Velkého pátku jako výlučného svátku.

Na Velký pátek nepohneš zemí, nezatopíš do východu slunce, neupečeš, nevypereš a nevybělíš, nezameteš, nevyneseš z domu, neprodáš, nepůjčíš, nedaruješ a nepřijmeš dar.

V tento den se nemělo nic půjčovat, protože půjčená věc by mohla být očarována, nesmělo se hýbat se zemí (rýt, kopat, okopávat) ani prát prádlo, protože by bylo namáčeno do Kristovy krve. 

Jedna z pověr například praví, že kdo se na Velký pátek projde po svém pozemku a bouchá přitom cepem o zem, vyžene krtky k sousedovi.

Magická moc Velkého pátku:

V lidových pověrách je Velký pátek spojován s magickými silami. 

Zelený čtvrtek 14. dubna 2022

Křesťané si na Zelený čtvrtek připomínají Kristovu poslední večeři a odchod Ježíše do Getsemanské zahrady. Jako projev smutku proto na Zelený čtvrtek s večerní mší umlkají zvony: říká se, že „odletěly do Říma", znovu se rozezní až na Bílou sobotu. Proto ke svolání k bohoslužbám sloužily lidem různé nástroje: různé řehtačky, klapačky, prostě vše, co vydávalo rámus. Jejich hlasitý zvuk navíc vyháněl zlé síly z obydlí.

Název Zelený čtvrtek vznikl podle některých teorií v němčině zkomolením původního názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (zelený čtvrtek).

Ať už je původ názvu Zeleného čtvrtku jakýkoliv, dodnes k tomuto dni patří zelené pokrmy. Na Zelený čtvrtek lidé v minulosti jedli zelené pokrmy jako hrách nebo zelí, zvláštní význam měly zelené první jarní byliny, z nichž se vařily polévky. Konzumoval se hrách, kapusta, zelí, špenát a jarní byliny (kopřiva, kerblík, petržel, medvědí česnek, pampelišky apod.), a to podle toho, co se zrovna urodilo. Do dnešních dní se dochovalo hlavně pečení tradiční velikonoční nádivky.

Tradice se v souvislosti se Zeleným čtvrtkem dodržovaly především v lidovém prostředí. Časně ráno hospodyně ještě před východem slunce zametly dům, smetí odnesly na křižovatku, aby se v domě nedržely blechy. Ranní omývání rosou prý zase zahánělo lišeje a kožní nemoci. Tlučení paličkou o hmoždíř mělo zase vyhnat myši.

Také se věřilo, že sníst před východem slunce pečivo namazané medem znamená být po celý rok chráněný před hady a žihadly vos. Nikdo se také na Zelený čtvrtek neměl s nikým hádat a od nikoho si nic půjčovat. Zaručeně se mu pak vyhýbaly hádky a neměl nouzi o peníze. Měl se také sít hrách a len, protože potom přišla zaručeně dobrá úroda.

-vd-

_________________________________________________________________________________________

Škaredá či Sazometná středa 13. dubna 2022

Škaredá středa, připomíná zradu Jidáše Iškariotského, tedy škaredý skutek. Jidáš se v tento den na Ježíše škaredil a posléze ho také zradil a prodal jej za 30 stříbrných. Jidáš Krista zradil i kvůli penězům. Ty si ale neužil, protože se kvůli špatnému svědomí později oběsil.

Zároveň se traduje, že kdo se bude v tento den mračit, zůstane mu to po všechny středy v roce a podle některých výkladů dokonce po celý rok.

V tento den se stejně jako o Šedivém úterý uklízelo. Pokračovalo se úklidem domu i přilehlých hospodářských prostor, ale hlavně se vymetaly komíny. Odtud pochází název Sazometná středa. Takové čištění komína po zimě mělo i symbolický význam, a to odehnat z domu zlé duchy.

Na Škaredou středu by se nemělo jíst maso ani žádná tučná jídla. V tento den má jídlo vypadat nepovedeně, potrhaně, jednoduše řečeno „škaredě“. Často se tak v domácnostech připravovaly trhance, kaše, bramborové placky nebo bramboráky. Před podáváním se ještě záměrně potrhaly, aby ještě více naplnily tradici Škaredé středy.

Na Škaredou středu se v českých zemích pečou jidáše, což je pečivo pomazané medem, které připomíná smyčku, na které se Jidáš oběsil. I když se jidáše pečou ve středu, jíst by se měly až k snídani na Zelený čtvrtek. Pozor - lidové zvyky praví, že se jidáše mají sníst na Zelený čtvrtek ještě před východem slunce, což zajistí pevné zdraví, ochrání před lidskou zradou, hadím uštknutím a hmyzím bodnutím. Tady je ale extrémně důležité, abyste si jidáše upekli sami. Ty nepečené doma totiž prý tuhle kouzelnou moc nemají. A když nestihnete východ slunce, nevadí, dáte si je ke snídani na Zelený čtvrtek, který je dnem odpuštění, očisty a připomenutí poslední večeře Páně.

-vd-

____________________________________________________________________________________

Šedivé úterý (říká se i tlusté) 12. dubna 2022

Šedivé úterý je ve znamení příprav na hlavní velikonoční dny, především úklidu. Někde se i bílilo stavení, myla se okna a vymetaly se pavučiny. Také se říká „tlusté úterý", protože se jedná o poslední den před půstem a je tedy poslední příležitost najíst se dosytosti.

Jednoduše řečeno – Šedivé úterý je den jako stvořený pro generální úklid domácnosti včetně mytí oken. Během úklidu postupujte pečlivě a systematicky, nevynechejte žádnou místnost a s klidným svědomím se zbavte lapačů prachu a věcí, které dlouhou dobu přenášíte z místa na místo a stejně pro ně nenacházíte vhodné umístění. Současně by jste se měli zbavit nepoužívaných a rozbitých věcí, které jste za poslední rok neopravili. Pro dnešní den neplatí žádné: "to se třeba bude jednou hodit". Jakmile budete mít vypulírováno, může přijít Škaredá středa.

Takže, šup ... strčte něco dobrého do trouby a hurá na celodenní úklid. Až bude vše hotovo, odměnou vám může být třeba domácí lahodná husička s knedlíkem a domácím zelím .....

-vd-

___________________________________________________________________________________

Modré pondělí (říká se i žluté) 11. dubna 2022

Název Modré pondělí je prý odvozen od barvy látky, kterou se zdobily kostely a představuje barvu čistoty a nevinnosti, ale z němčiny se slovo „blau – modrý", které volně přeloženo znamená lenivý, nemohoucí práce nebo dokonce opilý, vžilo pro den po neděli, kdy si lidé vyhazovali z kopýtka a hojně popíjeli. 

To ale neplatilo pro hospodyňky. Z pohledu pohanství přetrvává totiž zvyk počátku velkého jarního úklidu. Hospodyně uklízely stavení a s úklidem pokračovaly i druhý den, tedy na šedivé úterý, kdy se mají z domu vymést všechny pavučiny. Modré pondělí je tedy někde věnováno úklidu domácnosti, jinde však přetrvává naopak tradice držení odpočinku. Dětem ve školách na Modré pondělí začínaly velikonoční prázdniny neboli vakace. Bylo to praktické, protože každá pomocná ruka v domácnosti před Velikonocemi se hodila.

Byl to tedy tradičně volný den, kdy se nemělo pracovat. Modré pondělí by se mělo strávit v klidu a v mlčenlivosti. Na stůl se kdysi dávalo zelené osení jako hold probouzející se přírodě. Někde se jedly Boží milosti. Dnes jsme je také napekli (viz. foto) a jsou opravdu "božsky" dobré.

Jinak vrcholil půst, takže se výrazně omezoval jídelníček. Jedlo se méně a jídla se nemastila. Míň naloženo dostal také dobytek a drůbež. Hospodář přestal kouřit a šňupat. Oblíbeným jídlem byla tenkrát pučálka, tedy naklíčený hrách.

Jarním úklidem naši předkové symbolicky vyháněli zimu a špínu nejen z domácnosti, ale i ze svých duší.

Modré pondělí je zároveň posledním masopustním pondělím.

-vd-

__________________________________________________________________________________

Květná neděle 10. dubna 2022

Květné neděli se někdy také říká Palmová. Název je odvozen od slavného příjezdu Ježíše Krista do Jeruzaléma, jemuž lidé nadšeně mávali palmovými ratolestmi, respektive jejich jarními výhonky, které mu házeli k nohám. 

Protože u nás ale palmy nerostou, nahradily je kočičky a zelené větvičky z vrby, břízy, jívy nebo jasanů. Kostely jsou v tento den ozdobeny květinami, světí se kočičky, větvičky vrby nebo břízy. Větvičky se pak svazovaly stuhami, v tento den je liturgickou barvou červená, která připomíná krev Ježíše Krista.

Tento zvyk se mezi křesťany dodržuje dodnes a například věřící vědí, že právě dnes 10. dubna od 9:30 hodin bude farář Otec Konstantin v kostele v Říčanech světit velikonoční ratolesti (zelené větvičky). 

Poté, co se proutky posvětili (nejčastěji kočičky), lidé jim pak přisuzovali ochrannou moc. 

I když jsou Velikonoce spojeny s pečením a přípravami jiných dobrot, o Květné neděli by se prý nic péct nemělo. Podle pověry o Květné neděli nesměla hospodyně péci nic z mouky, aby nezapekla stromům květy. Lidé věřili, že by se tak zapekly i květy na stromech i loukách a pak by nebyla žádná úroda. 

Hospodáři zase sledovali počasí – říkalo se: Jaká Květná neděle, takové žně. Někde se pruty kočiček, které si lidé připravovali na mši, řezaly co nejdelší a také se při svěcení musely držet co nejvýše, aby se "obilí vysoko táhlo".

Na Květnou neděli by se rovněž měly oblékat nové šaty. Možná, že právě odtud pochází pověra, že byste si měli o Velikonocích koupit něco nového na sebe, aby vás nepokakal beránek. 

Zvykem také bylo vymetat dům zelenými ratolestmi. Větvičky tak měly z domu vyhnat veškeré neřesti a nemravnosti.

____________________________________________________________________________

10.4.2022 - Dnes začíná Svatý týden

Dnes je Květná neděle, a pokud nevíte, čím je výjimečná, tak dnešní den zahajuje poslední týden před Velikonocemi. Křesťané mu říkají pašijový nebo také svatý. Pašije jsou příběhy ze života Ježíše Krista, které vyprávějí o jeho utrpení a umučení. Tento poslední týden tedy začíná Květnou nedělí, během níž vjel Ježíš na oslu do Jeruzaléma, kázal tam a v pátek byl ukřižován. Posledním dnem je pak neděle - Boží hod velikonoční, kdy vstal z mrtvých. 

Většina Čechů ale vnímá jako vrchol svátků právě Velikonoční pondělí a pomlázku. Od dnešního dne až do Velikonočního pondělí vám tedy budeme denně přinášet zajímavosti o jednotlivých dnech, zvycích, které se k nim vážou a spoustu dalších zajímavostí týkajících se Velikonoc a příprav na ně.

____________________________________________________________________________

čerpáno: wikipedia,vira, cirkev, pastorace, ceskevelikonoce, lidove-zvyky-a-tradice, kvetna-nedele-velikonoce

_________________________________________________________________________________________________

18.4.2022 - Oprava mostu přes dálnici D1 a přilehlých okružních křižovatkách od 20.4.2022

odkaz na mapku zde

Zdroj: Dobřejovický zpravodaj - oprava mostu a přilehlých okružních křižovatek

____________________________________________________________________________________________

7.4.2022 - Pozvánka na pálení čarodějnic v Kuří - termín 30. dubna 2022

_________________________________________________________________________________

_________________________________________________________________________________________

6.4.2022 - Program letní scény Voděrádky zde:

__________________________________________________________________________________________________

1.4.2022 - Uzavírka silnice III/00313 (ulice Květná), Říčany, okr. Praha-východ

Říčany, Okres: Praha-východ, Kraj: Středočeský kraj

___________________________________________________________________________________

31.3.2022 - Velikonoce jsou za dveřmi

Poslední dobou počasí začínalo konečně připomínat jaro, znatelně se oteplilo a svítilo slunce. To, že začalo pršet, není vůbec na škodu, protože půda je suchá a prašná. Po dešti se vše zazelená a tím nám příroda připomene, že svátky velikonoční jsou již za dveřmi. Název Velikonoce pocházejí z „velké noci“ ze soboty na neděli. Letos svátky připadají na polovinu dubna.

Dříve se o těchto svátcích dodržovali tradice a byly s nimi spojeny různé symboly, které většina z nás již nezná. Chodilo se do kostela nechat si posvětit velikonoční pokrmy. Kdo během roku zabloudil, tak si měl vzpomenout, s kým jedl na Boží hod vejce a hned našel cestu zpět. To co dnes ze všeho nám zůstalo v povědomí, jsou pomlázky, barvená vejce, velikonoční mazanec, či beránek. Děti již neznají ani pořádné koledy.

Tak pro připomenutí pár velikonočních názvů:

Binovačka, vinovačka – název pomlázky pletené z vinné révy

Dynovačka – název co znamenal koledu

Řehtačka – dřevěná hračka vydávající rámus

Klapačka – prkénko s držadlem a uprostřed kladívko

Jidáše – sladké pečivo pomazané medem

Dřívější pranostiky:

Dubnový sníh pole hnojí a déšť požehnání přináší.

Co si duben zazelená, to mu květen spálí.

Duben suchý rolníku hluchý.

Duben chladný deštivý, úroda nás navštíví.

O svatém Vojtěchu chladno dobytčeti i člověku.

Na Filipa i Jakuba, koník si trávy naškubá.

Koledy:

Já jsem malý koledníček, tetičko, přišel jsem si pro červený vajíčko.

Pro vajíčko červený, koláč bílý, jsem-li já vám, má tetičko, koledníček milý?

A vy taky, roztomilý strejčíčku, vytáhněte ze svý kapsy grešličku,

šáhněte do kapsy, však ji tam máte, jestli mně jí, roztomilý můj strejčku, dáte?

Pánbůh vám zas nadělí na zahradě, na poli i doma, budete mít co vyhánět ze dvora:

z maštale hříbátka a z chlíva telátka, z toho nejmenšího chlívka jehňátka.

Ve sednici zaštěbetaj housátka, v druhým koutě zašvitořej kuřátka,

slívy vám pokvetou, hrušky, jabka, aby měla co obírat vaše čeládka.

Paní kmotra slyšte chásku, přicházíme na pomlázku.

Opentlený žilky máme, kdo nám nedá, uhlídáme.

Paní kmotra nemeškejte, barevná vajíčka nám dejte.

Slepička vám běhá po dvoře, vajíčko se koulí v komoře,

Dejte jí píti, ať vám neuletí,

Dejte jí semence, ona vám snese za den tři vejce.

obrázek - zdroj Pinterest

Takže přejeme, aby si každý zpříjemnil tyto svátky svými výrobky, dobrým domácím jídlem a návštěvou svých blízkých, se kterými je mu dobře.

-eš-

________________________________________________________________________________________

24.3.2022 - Dejvické divadlo bude opět ve Voděrádkách. Předprodej vstupenek bude zahájen 1.4.2022 ve 20:00 hodin!

Pro více informací klikni zde.

_________________________________________________________________________________________________

28.1.2022 - Finanční prostředky na hospodaření přidružených obcí

Každý rok město Říčany přiděluje přidruženým obcím, které spravuje obecní osadní výbor finanční prostředky na běžnou údržbu a opravy v dané obci.

Ten, kdo byl někdy členem OV, tak ví, že se obec ze začátku potýkala s 300tisíci, s 400tisíci a nakonec s 500 tisícovým rozpočtem. Pokud mělo a má město možnost, tak obci nějaké prostředky na naplánované akce ještě přidává. Finanční prostředky jsou přidělovány podle toho, kolik je v obci trvale přihlášených obyvatel. Voděrádky mají poslední čtyři roky štěstí, že se zde začali přihlašovat občané, kteří zde trvale žijí v rekreačních objektech. Dále se k Voděrádkům započítávají občané Světic, kteří sice bydlí ve Světicích, veškerý komfort mají tam, ale jejich domy leží na pozemcích, které spadají do katastru Voděrádek. Také se zde začali přihlašovat klienti Domova senior a velké množství přistěhovaných rodin v nově vystavěném Anglickém resortu. Tito přihlášení ovlivnili počet obyvatel a tím i navýšené finance přidělené obci. Touto výstavbou se ale rozšiřuje i množství pozemků, které musí obec udržovat v čistotě, jako u nás schody a přilehlou zeleň i s parčíkem a s cvičícími prvky u nového resortu. Takže s množstvím financí jsou spojeny i náklady na čistotu a údržbu těchto ploch.

Pro rok 2021 byl městem schválen rozpočet 763.840,-Kč a byl upraven a odsouhlasen na vyšší částku.

Takže obec měla v minulém roce 2021 k dispozici na opravy a údržbu obce 902.745,57 Kč.

Za zmínku stojí největší náklady roku 2021, které obec vydala, což jsou:

Placené služby na údržbu zeleně (do konce listopadu 2021)..........  221.956,14 Kč

Jedná se o údržbu zeleně, pouze přes faktury, objednanou u firem, ta nezahrnuje práci pracovníků na dohody.

Nákup traktůrku s radlicí ..........................................................    122.220,- Kč

Odklízení sněhu ............................................................................. 42.350,- Kč

Ostatní rozepsané náklady naleznete na stránkách města Říčany.

Na rok 2022 byl dne 29.11.2021 podán návrh rozpočtu na následující rok a 21.12.2021 byl tento návrh upraven a zveřejněn jako schválený pro rok 2022 a to ve výši 912.500,-Kč (tento rozpočet se ještě během roku upravuje).

Taková výše rozpočtu přinese obci v roce 2022 bezproblémový úklid, čistotu a hezký vzhled. Takže buďme rádi za každého občana, který se rozhodne trvale přihlásit v naší obci.

Čerpáno z veřejně přístupných informací zveřejňovaných městem Říčany.

-eš-

__________________________________________________________________________________

18.12.2021 - štědrovečerní večeře

Štědrý večer se neodvratně blíží a s ním i šílenství s nákupy na štědrovečerní tabuli. Je to jeden z mála svátků, okolo kterého se traduje nespočet zvyků. Je to den, kdy by se měla sejít celá rodina při večeři u jednoho stolu. Tato večeře měla vždy svá pravidla, která se různila od rodiny k rodině a upravovala se s postupujícími roky.

Před lety Štědrý den začínal ráno mší. Dospělí i děti drželi půst a říkalo se, že kdo to vydrží, tak večer uvidí zlaté prasátko, někde telátko a někde dokonce zlatého beránka. Toto zlaté zvířátko mělo předurčit na příští rok dobrou úrodu a hojnost všeho. Aby děti vydržely nepapat, tak je dokonce někde strašili rodiče Perchtou, 

ohavnou ženou, která obcházela vesnici s nožem a hrozila, že bude párat napapaná bříška dětem, které to nevydržely. Dnes nám to přijde jako hororová záležitost. 

Půst se držel až do večera, než se na obloze objevila první hvězda. Což dnes již není možné, protože někde, kde nejsou hvězdy vidět, by se lidé jídla nedočkali. Hospodyňky měly mít čas se celý den věnovat přípravě jednotlivých chodů na sváteční tabuli. Dříve se tradovalo, že večeře má mít 7 chodů, jako je dní v týdnu. Někde se tvrdilo, že má mít 9 chodů. Tyto chody však neměly nic společného s dnešní gastronomií. Za chod se totiž považoval i samotný chléb. 

Večeře měla svá pravidla. Prostíralo se pro jednoho navíc. Někde se říkalo, že pro nečekanou návštěvu a jinde že nesmí být prostřen lichý počet od stolu, jinak se rodina příští rok v tomto obsazení již nesejde, dokonce někde se tradovalo, že když je prostřen pro lichý počet, tak aby byl sudý počet, tak si smrt jednoho z domu v dalším roce odnese. Nejprve se celá rodina společně pomodlila. Někde se nemodlili, ale chvilku postáli a v duchu vzpomínali na ty, kteří mezi nimi již nebyli. U stolu se nejdříve směl posadit nejstarší a pak se sedalo podle věku a také podle postavení v rodině. Poslední si směl sednout nejmladší, který v domě sloužil a to ještě, pokud byl přizván ke sváteční tabuli. Stejně se postupovalo i při nabírání jídla během večeře. Nikdo nesměl vstát, pokud všichni nedojedli. Pokud by někdo vstal během večeře, tak se věřilo, že se s ním již příští rok nesejdou.

Kapra byste na dřívější tabuli těžko našli. Jedlo se to, co se vypěstovalo. Čeho chtěl mít hospodář v příštím roce hojnost, tak to nesmělo chybět na štědrovečerní tabuli. Jídlo se sestavovalo z toho, co bylo pro domácnost dosažitelné. Co rodina, to obsah stolu byl jiný. Například na stole se objevoval houbový kuba, hubník, kukuřičná i krupičná kaše s medem a ovocem, pečivo z pšeničné i žitné mouky, ořechy, luštěniny (čočková, či hrachová polévka), med, ovoce, oplatky pečené na ohni, pletenka (obdoba dnešní vánočky) a brambory. Prostřený stůl se obmotával silným provazem, nebo řetězem. Toto mělo udržet soudružnost rodiny a ochránit hospodářství před vlky, či zloději. Také se podávala druhá pozdní večeře a to až po rozbalení dárků.

Podle církve na stole nesmělo být maso a alkohol. Lidé to obcházeli a dělali tzv. hojnou večeři o den dříve. Ryby se jedli pouze v rybníkářských oblastech. Na stůl všeobecně se dostal kapr až v 19. a 20. století a jako takový - smažený až ve 20. století. Bramborový salát jako jeho příloha se objevil u nás až po druhé světové válce. Nyní má štědrovečerní večeře úplně jiný ráz, v některé rodině se lidé stále svátečně oblékají a připravují si i slavnostní tabuli, však v některých domácnostech je tato večeře jako každá jiná. Hodně rodin se naučilo trávit tento večer na horách, nebo v teplých krajinách, kde tento večer ztrácí svůj původní půvab. Také českého kapra nahrazují řízky, nebo mořské ryby. Tradice, na které se dbalo, tak ty již skoro nikde nedodržují.

Nejdůležitější však zůstává to, aby alespoň v tento den se sešla celá rodina u jednoho stolu, bez ohledu jak tuto sváteční večeři pojme.

-EŠ-

15.12.2021 - vánoční pohlednice

Vánoční pohlednice poslední dobou nahrazují e-maily a SMS zprávy. Oblíbené však zůstaly papírové pohlednice ve Velké Británii. Možná je to tím, že vlastně první pohlednice se v roce 1843 objevila tam. Tehdy jich jeden vládní úředník nechal vyrobit tisíc. Tyto pohlednice započaly tradici rozesílání vánočních pohlednic s přáním. Původně to byly malované obrázky s různými náměty, protože se teprve prozkoumával trh, co se vlastně bude lidem líbit. Klasické vánoční motivy se teprve hledaly. Zpočátku si pohlednice mohli dovolit pouze movitější. V průběhu 19. století technologie tisku umožnila levnější výrobu. Také s postupem gramotnosti došlo k rozšíření této tradice.

Na konci 19. století se pohlednice rozšířily do Ruska, kde se staly velice oblíbenými. V roce 1875 se dostala výroba pohlednic až do Ameriky, kde na nich byl zobrazován především Santa Claus. Také se začaly vyrábět v Evropě - hlavně v Německu a odtud se začátkem 20. století dostaly až do Čech a na Moravu. Zprvu byly pohlednice s německým textem a až po první světové válce se objevily s českým textem. Zpočátku byly kreslené s vánočním motivem v zasněžené krajině. Pak se na nich objevily Ladovy obrázky a ty se staly víceméně symbolem Vánoc. Později kreslené obrázky začaly nahrazovat fotografie. Od druhé poloviny dvacátého století se zvyk zasílání vánočních pohlednic s přáními stával téměř nutností každé domácnosti a pohlednice se kupovaly ve velkém a rozesílaly se všem známým a přátelům.

Josef Lada – betlém

Tak jak jde čas a všechno se mění, tak ze zasílání pohlednic zbyla více méně již jen vzpomínka a každého překvapí, pokud nějakou vánoční pohlednici před svátky ve své poštovní schránce nalezne. S rozvojem technologií začínají upadat i osobní přání ve formě SMS zpráv a nahrazují je různá videa zasílaná přes mobilní aplikace typu WhatsApp a Messenger. Časem však i toto bude vytlačeno něčím novým, tak se nechme překvapit, jak si v příštích letech budeme na Vánoce přát.

Zde je jedno osobní přání:

Přeji všem štěstí a hlavně zdraví.

Ať náladu vám všechno spraví.

Pohoda ať vládne v celé rodině.

Klid vás obklopí v každé hodině.

Na Štědrý den každá vločka sněhu,

přinese vám všem lásku a něhu.

A než odbije poslední roční hodina.

Tak si uvědomte, že nejvíc je fungující rodina.

-EŠ-

_______________________________________________________________________________________

13.12.2021 - Vánoční cukroví

Pečení vánočního cukroví je neodmyslitelně spjato s vánočními svátky a jeho vůně, která prolne celý byt, navodí tu správnou vánoční atmosféru. V 16. století mělo cukroví jinou podobu než nyní. Cukroví mělo podobu zvířátek, takže děti si s ním nejdříve pohrály a pak jej mohly sníst. Také mělo podobu kruhu, což značilo slunce. Většinou bylo ze sušeného ovoce a pouze z vlastní úrody (mouky, medu atd.). Mělo to ten význam, že se tradovalo, že hospodář bude mít i v příštím roce dobrou úrodu. Také mělo zajistit hojnost a štěstí. Začínalo se péct v prvním adventním týdnu. Hospodyňky si měly dávat pozor při přípravě těst a samotném pečení. Pokud se jim cukroví nezdařilo, tak se jim mělo nedařit i celý příští rok. Pokud se však cukroví zdařilo, tak to značilo hodně zdraví a spokojenosti v příštím roce.

Pečené cukroví, jak ho známe nyní, se začalo péct až během 19. století a to pouze v bohatých domácnostech. Vyznačovalo se používáním cizokrajného koření. Chudší domácnosti pekly opět pouze z toho, co měly k dispozici. Na vesnicích se peklo cukroví také ze sádla i škvarků. Škvarkové cukroví po upečení připomínalo křupavostí oříškové těsto. V polovině 20. století se cukroví již peklo z dražších surovin. V dnešní době se cukroví vyrábí ve velkovýrobnách, ale do domácího pečení to má hodně daleko, jak vzhledem, tak i chutí. Dnes jsou nejznámější druhy – vanilkové rohlíčky, linecká kolečka, nebo včelí úly.

Takže zkuste letos upéct alespoň nějaké základní druhy. Traduje se, že u štědrovečerní tabule by mělo být na stole 7 druhů cukroví, ale stačí, když upečete něco, a to s chutí a láskou. Pečení by měla být radost a zábava. Navodí vám to sváteční atmosféru.

A dobrá rada nakonec! Pečte pouze vyzkoušené recepty. Pečte pouze to, co jste někde ochutnali a ne si jenom přečetli, nebo vám to někdo doporučil. Pokud na to máte trpělivost, tak pečte s dětmi, milují to a budou z toho mít nesmírnou radost a vy taky.

Toto je ukázka našeho letošního pečení.

Eva, Verča a Lucka

_________________________________________________________________________

20.11.2021 - Očkování bez registrace v centru Říčan

___________________________________________________________________________________________________

18.11.2021 - Počet lidí, kteří zažívají chudobu, se zvyšuje

Chudobou v Čechách jsou nejvíce ohroženi senioři a pak samoživitelé.

Styl života a vše okolo nás se mění. Začátek všeho byl již při sametové revoluci, kdy všichni byli velice nadšeni, zvonili klíči, snili o lepším životě a přiblížení se k západu, který byl do té doby tabu. Lidé toužili po cestování, svobodě a ti obyčejní, aby banány, pomeranče, kola, a různé do té doby nedosažitelné zboží bylo normálně v obchodě, což se také stalo. Málokdo však domyslel, že s příchodem soukromého podnikání nebude každý úspěšným bohatým podnikatelem, ale budou zde bohatí, střední vrstva, lidé na hranici chudoby a opravdu chudí a taky nezaměstnanost. Navíc se objevilo mnoho podnikatelů, kteří zaměstnancům dávali a dávají část mzdy na ruku, což se jim nezapočítává do důchodu. Takže nyní je spousta lidí nespokojených.

Čísla o chudobě jsou uvedena v různých tabulkách a to hlavně tabulkách statistického úřadu. Ovšem hranice statistické chudoby a dobré životní úrovně je úplně jiná. Podle tabulek z roku 2020 pobírá důchod do 12ti tisíc téměř 400 tisíc důchodců. Toto by měla být hranice chudoby. Ale podle cizích společností, které se tímto zabývaly, byla u nás v roce 2020 hranice chudoby něco přes14 tisíc. V tom případě je chudých důchodců 1 milion. Důchodce pobírající 14.100,- Kč se však již do toho nezapočítává. Navíc po zaplacení poplatků za byt, elektřinu, plyn, topení, léky atd. nezůstane důchodci pomalu ani na jídlo. Lépe na tom nejsou ani důchodci žijící ve svém, tam jsou náklady srovnatelné, pokud si bydlení nenechají spadnou na hlavu. Vzhledem k tomu, že máme rovnoprávnost a ženy makají jako chlapi, tak bohužel jejich příjmy z práce na stejné pozici, jako mají muži jsou o poznání nižší. Navíc, když se starají o děti a pak na stáří si chtějí užít zasloužený důchod, tak se nestačí divit, o kolik dostanou méně, než jejich mužský protějšek. Ještě hůře jsou na tom vdovy a vdovci, kteří zůstanou sami a to i na poplatky a všechny náklady. Nikdo jim neřekne – koukáte na televizi sama, tak zaplatíte půlku. Ložnici musí vytápět stejně, jako když byly dva a světlo si taky neztlumí na polovinu. Je pravda, že někdo řekne, ať si pořídí menší byt, ale i u nejmenších bytů šly pronájmy neuvěřitelně nahoru. A nejhůře na tom jsou důchodkyně, jejichž celoživotní partner se po padesátce probudil okouzlen mladou bludičkou a tu starou, co dosluhuje, opustil a zabloudil k mladé samičce a to většinou i s velkou částí společného majetku. Takováto důchodkyně, když zůstane sama, tak nemá nárok ani na část důchodu jako vdova, ovšem zůstanou jí větší oči pro pláč.

Takže statistika je tedy správný součet nesprávných čísel a od skutečnosti se velice liší a to k horšímu.

Statistika 2020

České důchody

Hladiny starobních důchodů. (čísla ČSSZ k 12/2020)

V roce 2019 byl průměrný důchod dokonce nižší, než byla hranice příjmové chudoby.

Podle vyjádření ministryně financí Aleny Schillerové se penzisté měli v roce 2021 dočkat průměrného důchodu ve výši 15 270 korun. Ale kteří ??

Po seniorech představují v Česku samoživitelé také skupinu nejvíce ohroženou chudobou.

Tyto rodiny jsou nejohroženější v naší společnosti. Samozřejmě, že jejich životní úroveň je mnohem nižší, než v úplných rodinách. Tyto rodiny jsou významně ohroženy nedostatkem finančních prostředků, které potřebují pro zabezpečení potřeb svých dětí. Jak se měnila společnost, tak se i změnil náhled na rodinu dvou sezdaných partnerů. Rodina jako taková přestala být základem. Přestaly se mladé rodiny podporovat různými novomanželskými půjčkami, přidělováním bytů a jinými výhodami. Začaly výhody na to, když žena zůstane sama, tak aby si požádala o různé sociální pomoci. Takže někteří mladí přestože spolu žili, tak se s ohledem na finanční výpomoci nesezdali a žena se přihlašovala na úřadě jako samoživitelka, aby měla na ledacos nárok. Takže trendem se stalo, že začala spousta párů žít na hromádce, ale problém je v tom, že každá holka se chce vdát ale žádný kluk se nechce zbavit své volnosti. Stalo se tedy běžnou záležitostí, že dnes spolu mladí žijí, mají děti a většinou, když to mužskou stranu přestane bavit, tak se nesnaží s partnerkou dojít k nějakému kompromisu, ale bouchne dveřmi a odejde k jiné, kde opět pořídí nějaké děcko a popřípadě jde za čas zase o dům dál. Matky samoživitelky (ale i muži samoživitelé) to v tu chvíli nemají lehké. Většinou, pokud vůbec dostávají alimenty, tak jsou malé a s platem, či mateřskou (samoživitelka / samoživitel) nestačí poplatit náklady na rodinu. Jenom zkuste koupit dítěti kvalitní botičky na zimu, aby se mu nebortila klenba, nebo nemělo obarvené nohy od nekvalitních bot, to teprve žasnete, co botičky stojí a navíc dítěti noha strašně rychle roste. Takže vyjít s financemi mají někteří samoživitelé opravdu velice těžké.

Většina těch, kteří se mají opravdu špatně, tak se stydí si o jakoukoliv pomoc požádat. Dokonce jsem se setkala na druhé straně s lidmi, kteří si mysleli, že dotyční si ani pomoc nezaslouží.

Někdo kdysi řekl: KDO SE NARODIL POD LAVICÍ, TEN SE NA STŮL NEVYŠKRÁBE. Je ale na každém z nás, těmto lidem pomoci, aby jejich děti postoupily o stupínek výš a pak jejich děti také. A také záleží na nás, jak budeme přistupovat k tomu, že staří lidé si neužívají zasloužený odpočinek, ale snaží se v této době pouze přežít.

-EŠ-

___________________________________________________________________________

2.11. - PLATBA ZA PARKOVÁNÍ SMSkou BYLA SPUŠTĚNA

více info zde

_________________________________________________________________________________

Dušičky

Svátky spojené s uctíváním zesnulých.

31. 10. – Halloween

1. 11.  – svátek všech svatých

2. 11. - svátek zemřelých, Dušičky

Halloween je odvozen od slov All Hallow Even, tedy předvečer Všech svatých. V noci z 31. 10. na 1. 11. lidé věřili, že duše zemřelých se mohou vrátit v tuto dobu zpět na svět a živí mohou nahlédnout do podsvětí. V tento svátek se na kopcích zapalovaly ohně, ty měly vystrašit zlé duchy. Okolo tohoto svátku probíhalo bujaré veselí v maskách. Vydlabávaly se řepy, které se osvítily svíčkou, aby to duším pomohlo vrátit se do podsvětí. Je to taková jiná obdoba našich dušiček. Tento svátek se slavil dříve v anglosaských zemích. V poslední době se Halloween slaví i u nás.

Svátek všech svatých je vázán na historickou událost – vysvěcení Pantheonu v Římě. Je to vzpomínková slavnost zemřelých, kteří dosáhli věčné blaženosti. Západní křesťanství jej slaví 1. listopadu. Tento svátek se slaví od 9. století.

Dušičky jsou katolickým svátkem, který vznikl v 10. století jako vzpomínka na mrtvé. U nás je slaví téměř všichni a jsou druhým naším největším svátkem. Vzpomíná se na ty, kteří nedosáhli blaženosti. Dušičkám se dříve také říkávalo duše v očistci. V předvečer tohoto svátku podle lidové víry vystupují duše na jednu noc z plamenného očistce, kde si odpykávají své hříchy. Hospodyně dříve plnily lampy místo olejem, tak máslem, aby si duše mohly ošetřit své popáleniny. Když o Dušičkách pršelo, tak to prý duše oplakávaly své hříchy. Lidé také věřili, že o této půlnoci mají duchové svou bohoslužbu. V tento svátek chodíme na hřbitovy a klademe tam věnce a zapalujeme svíčky a většinu z nás to donutí alespoň jednou za rok navštívit tato místa a zavzpomínat na své blízké, kteří již nejsou mezi námi.

Je vhodné vzpomenout na své předky a vzdát jim úctu, už jenom za to, že bez nich bychom tu nebyli. Stačí na hrob položit vlastnoručně udělanou kytici, či věnec, například takový, který vidíte na těchto obrázcích.

-eš-

_______________________________________________________________________________

Schůze v obecním domě ve Voděrádkách.

V Kurýru si spousta z Vás mohla přečíst - Jak vidíte Říčany 2040 vy?

Na toto téma se bude konat schůze 19.10.2021 od 18:00 hodin. Tato schůze bude nejenom pro občany Voděrádek, ale i Jažlovic a Kuřího. Bude se vlastně jednat o potenciální rozvoj města v příštích deseti až dvaceti letech.

Na stránkách města naleznete :

ONLINE DOTAZNÍK S KLÍČOVÝMI OTÁZKAMI K ROZVOJI MĚSTA

Tento dotazník můžete vyplnit, nebo počkat na schůzi a vyplnit ho až tam. Jedná se o dotazník s předtištěnými otázkami, takže s největší pravděpodobností se nebudou projednávat otázky, co vás tíží, co chcete, aby se změnilo již nyní, třeba aby se uklízelo, či udržovala zeleň, ale bude se jednat o podněty k dlouhodobému plánu rozvoje města, jako jestli chcete, aby se Říčany rozšiřovaly, či ne.

Bylo by dobré si toto přečíst na stránkách města: https://info.ricany.cz/mesto/priprava-strategickeho-planu-vize-ricany-2040

Pak při Vaší účasti na schůzi budete připraveni na to, o čem se bude jednat.

EŠ

_______________________________________________________________________________________

30.9.2021 - Jména, která rodiče již málo dávají svým dětem

Jeroným

30. září slaví svátek Jeroným. Je to jedno z méně používaných křestních jmen u nás. Jedná se o mužské křestní jméno, které pochází z řeckého jména Hieronymos. Podle jazykovědců, je toto jméno vykládáno jako „svaté jméno", nebo jméno „muže se svatým jménem". Ve světě je toto jméno oblíbeno, má však mnoho různých podob, například ve Francii Jérome a v Anglii Jerome.

Přestože toto jméno zní vznešeně a atraktivně, tak u nás z posledních statistických údajů před 4 lety je zaevidováno pouze 268 mužů s tímto jménem a z toho přímo v Říčanech 3.

Říká se, že Jeroným je svaté jméno. Kolem roku 347 se v Chorvatsku narodil Jeroným Sofronius Eusebius a patřil k největším osobnostem církevních dějin a byl učencem katolické církve. Nikdy však nebyl prohlášen světcem. I přes to jej učenci uznávali a lidem byl uctíván jako skutečný světec. Ve 26ti letech se vydal na cesty na Východ a nechal se vysvětit za kněze. V Římě nastoupil jako tajemník papeže Damase I. Po smrti papeže se usadil v Betlémě. Napsal hodně mimořádných děl, z nichž se některá dochovala. Zemřel v 73 letech. Byl hodně uctíván mezi 14. a 16. stoletím, datum svátku bylo však pohyblivé od 30. září až do začátku října.

Dnes je vykládáno, že muž tohoto jména má talent na vše a také může ledacos úspěšně dělat. Je také svůdníkem žen a ve společnosti je oblíben. V soukromí však nemá takové štěstí.

Justýna

7. října má svátek Justýna. Toto křestní jméno je řeckého původu. Jeho význam lze přeložit jako „spravedlivá“. Stejného původu je například i slovo justice. Obrozenci toto jméno překládali, jako Pravdomila taktéž jako Pravoslava.

Nositelkami tohoto jména byly svatá Justina z Padovy, která byla mučednicí a zemřela při krutém pronásledování křesťanů za prokurátora Maximiana kolem roku 300 v Padově, dále svatá Justina z Antiochie, také římská císařovna Justina.

Dnes je vykládáno, že nositelku tohoto jména čeká život plný nenaplněných očekávání. V jejím životě bude málo zábavy a radovánek, zato spousta povinností a práce. Bude nejistá ve vztazích a nebude se moci na nikoho, mimo svou rodinu spolehnout.

V České republice bylo dle statistických údajů před čtyřmi lety celkem 1 711 žen se jménem Justýna a z toho v Říčanech 17.

______________________________________________________________________________________

26.9.2021 - v úterý bude 28. září, tento den se stal státním svátkem

Vyhlášení tohoto dne státním svátkem bylo navrženo na základě usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 24. března 2000. Výbor zvolil pro státní svátek označení „Den české státnosti – Svatý Václav".

28. září je den svátku sv. Václava. Svatý Václav byl přemyslovským knížetem synem Knížete Vratislava a Drahomíry. Podle pověsti byl vychován svou babičkou sv. Ludmilou. Po smrti knížete Vratislava se ujala vlády Václavova matka Drahomíra. Ta však měla velké spory s Václavovou babičkou sv. Ludmilou o vliv na Václava a o moc v knížectví, takže sv. Ludmila byla zavražděna a to dle legendy uškrcena šálou. Drahomíra nechala potom nad místem vraždy postavit chrám sv. Michala. V roce 925 nechal mladý kníže Václav přenést ostatky své babičky z hradiště Tetín do pražského kostela sv. Jiří na Pražském hradě.

Kníže Václav byl patronem Čech a Moravy a zasloužil se po porážce od saského krále Jindřicha Ptáčníka o zachování suverenity českého státu. Podle historických pramenů byl velice zbožný. Podle středověkých zidealizovaných legend pečoval o chudé, pěstoval víno a obilí pro svaté příjmání. Václav nechal kácet šibenice a stavět kostely a založil rotundu svatého Víta, hlavní kostel knížectví. Jeho starší bratr Boleslav I. chtěl po svém bratru přebrat vládu a tak ho nechal 28.9. 935 zavraždit ve Staré  Boleslavi. Kníže Václav byl po své smrti prezentován jako světec a ochránce národa. Byly mu připisovány i posmrtné zázraky. Jeho jméno je připomínáno lidu v dobách dobrých i zlých a jeho sochy jsou k vidění na Václavckém náměstí, na Karlově mostě, na Vyšehradě a jinde.

Socha sv. Václava ve Svatováclavské kapli pražské katedrály.

Zdroj obrázku: Wikipedie

__________________________________________________________________________

25.9.2021 - Využití přebytku cuket

Cuketám se také říká cukíny. Dnes jsou cukety vyšlechtěny do různých barev - zelené, žlutozelené, žluté, bíložluté, žíhané. Všechny mají lesklý povrch a dužina je měkká, vodnatá a má mnoho semen. Do kuchyně na tepelnou, či studenou úpravu se sklízejí malé, na kterých je ještě květenství a dvaceticentimetrové a větší. Jejich pěstování je snadné. Hlavně potřebují stále velkou zálivku. Cuketa chutná syrová (a to menší plody), ale i tepelně upravená. Letos byl pro cukety velmi příznivý rok. Téměř každý, kdo je pěstoval, tak je nestačil konzumovat. Při této velké úrodě některé kusy abnormálně přerostly, ale nemyslete si, že jsou na vyhození. Takovéto cukety Vám mohou dělat i jinou radost a to v podzimních dekoracích.

Stačí použít spoustu přezrálých cuket a doplnit je podzimními plody, někdo třeba vypěstoval i dýni gigant, či pár ozdobných dýní. Na zahradě, či v okolí naleznete jeřabiny, šípky, větve, trávy, vše co při podzimní údržbě stříháte a zbytečně vyhazujete. Toto vše vám může posloužit do podzimní dekorace, která udělá radost vám i kolemjdoucím. Takže vlastně recyklujeme a tvoříme a navíc po prvních mrazících, až budeme dekoraci odstraňovat, tak si můžeme vydlabat i pár semen pro příští rok.

EŠ

______________________________________________________________________________

22.9.2021 - Dnes skončilo astronomické léto a začal podzim – podzimní rovnodennost

Rozličné je to u meteorologů, u kterých začíná podzim již 1. září a končí posledním listopadovým dnem. Zde je stanoveno pevné tříměsíční období.

V astronomii však jde o okamžik, kdy je slunce v rovině zemského rovníku a jeho paprsky dopadají kolmo k zemské ose. Dnes bude den stejně dlouhý jako noc. Dny se až do 21.12. budou dál zkracovat.

Podzimní rovnodennost je dobou přání a snů. Je to i doba, kdy se děkuje přírodě za všechno, co nám přinesla. Rovnodennost by se měla také vnímat, jako zastavení v čase, kdy bychom se měli obracet ke svému nitru, najít svou rovnováhu, zamyslet se, zklidnit se, zhodnotit vykonané a vyrovnat se s tím co bylo. Začíná vlastně podzim a to doba sklizně, oslav a dokonce i různých rituálů. Dnes známé posvícení a hody navázaly vlastně na prastaré rituály, kdy se hodovalo. Při těchto oslavách nešlo pouze o zábavu, jídlo a pití, ale o to, že se tím vzdala vděčnost přírodě, za úrodu. Konzumovalo se sklizené ovoce, výrobky z nově namleté mouky, toho roku vykrmená zvířata a pilo se mladé víno.

Takže bychom se měli pomalu loučit s létem, ať bylo jakékoliv a věřme, že se ohlásí babí léto, které nás ještě občas zahřeje. Dnes je den, kdy světlo a tma mají každý svou polovinu dne. S přibývajícími chladnými dny začne světla ubývat a to je i podle našich předků signál k tomu, abychom zpomalili a konečně uzavřeli to, co nás tíží. Začněme s čistou a klidnou myslí další naše dny, protože si musíme uvědomit, že čas neúprosně letí a ukrajuje každému z nás z odžitého krajíce. 

Užívejme si každého pohodového dne a dnes je zrovna ten den, kdy za všemi problémy můžeme udělat velkou tlustou čáru.

______________________________________________________________________________

19.7.2021 - Proměna trávníku v louku.

Poslední dobou se staly hitem kvetoucí louky.

V dnešní době se prezentuje, že trávník v lučním stylu je ekologičtější, protože nepotřebuje často zalévat, údržba je nenáročná, seká se 2x do roka a nabízí domov spoustě živých organismů, jako jsou motýli, hmyz a brouci. Takovéto louky jsou opravdu krásné pro oko a půda tak nevysychá jako u udržovaného trávníku.

Město Frýdek – Místek založilo uprostřed města louky, viz. horní obrázek a to z přímého výsevu. 

Tyto louky plní funkci estetickou a hlavně ekologickou. Na kvetoucí louku se hodí luční květiny, jako jsou kopretiny, čičorky, mateřídoušky, sedmikrásky, zvonky, hvozdíky, lnice, řebříčky, silenky, řeřišnice, máky a další luční květiny. Z takovéto louky se však můžete těšit až druhým rokem a záleží na způsobu výsevu.

Bohužel někteří si myslí, že rozkvetlou louku získají tím, že trávu nebudou sekat. To je ta největší hloupost, kterou mohou udělat. Trávníky v obcích, městech a u rodinných domů jsou pouze z trav a toho, co tam vítr a živočichové zanesou. Takže, když necháme trávu přerůst, tak v ní bují kopřivy, bodláky a další plevel. Když se to pak poseká, tak plevel je již dávno vysemeněný a bují ho tam čím dále tím více. Už i naše babičky věděly, že kopřiv se člověk zbaví jen častým sekáním. Dokonce vídáme, že se někde vysoká tráva, která měla být dávno posečena, pozdě poseká, nechá ležet, vyhnít a hlavně semena přerostlého plevelu se hezky ujmou a příští rok ho tam bude ještě více.

Proměnit obyčejný trávník v rozkvetlou louku je pracné.

Nejlepším způsobem jak toho docílit, je založit trávník do čisté půdy a semena si koupit a vysít. Prodávají se různé luční směsi. Pak stačí zalévat a odstraňovat případný plevel.

Pokud chceme z již vzrostlého trávníku udělat rozkvetlou louku, tak to jde také, ale je to velmi pracné a výsledek nemusí být hned ohromující, ale musíme počkat a případně dosévat a dosévat. Dosévá se do zřídlého porostu, aby se semínka hezky uchytila. Zřídlý, posekaný porost se musí narušit vertikulátorem, nebo vertikulačními hráběmi. Pak se může sít.

V obou případech se tráva s květinami seká, až po odkvětu a posekaná se nechá jeden až dva dny ležet, aby semínka vypadala. Pak se teprve posekaná tráva sebere.

Údržba louky je doporučena kosením, které je ekologičtější a šetří i živočichy. Poprvé sečte až po odkvětu většiny květin. Podruhé sečte až na podzim, tedy v září či říjnu. A odstraňujte nežádoucí rostliny.

Takže, kdo si myslí, že proměna trávníku v rozkvetlou louku se stane tím, že přestane sekat, tak je daleko od pravdy. Kdo si myslí, že si ušetří finance a práci, tak je také na velkém omylu a dokáže akorát to, že z udržované zeleně udělá semeniště plevele.

Takovýto rozkvetlý trávník si založil doséváním soused z obce Kuří u svého domku k rekreaci. Takže to můžete zkusit také.

17.7.2021 - Nezvyklé změny počasí.

Žijeme na planetě, kde veškerý život závisí na počasí. Je špatné, když jsou přívalové deště a také, když jsou vysoké teploty a sucho. Počasí se mění a důsledky jsou ničivé. Na některé jevy nejsme zvyklí a nejsme na ně ani psychicky připraveni. Naše planeta nám vrací to, jak se k ní chováme.

Počasí se dokáže rychle změnit, toho jsme byli svědky tento týden. Tentokrát se nad naší obcí přehnal vítr o síle vichřice a to během chvilky. Ten kdo to pozoroval, tak si musel uvědomit, že v takovéto chvíli člověk nic nezmůže a může jen pozorovat tu sílu a převahu něčeho vyššího, než jsme my a nic s tím nenadělá. V tichém úžasu můžeme jenom čekat, co se stane a nemůžeme to nijak ovlivnit.

Ovlivnit však může každý z nás další pustošení planety, na které žijeme.

Zde je jen pár fotografií z obce pro představu, jakou sílu měl vítr, který otáčel stromy, lámal je, ukrucoval koruny a vyvracel staré silné stromy z kořenů. Fotografie jsou z polomu u Jažlovické silnice, z Krabošické ulice, kde bříza padla na telefonní vedení a jeho sloup, který následně padl na zaparkovaná auta, z hřiště a z domů naproti silničářům, kde ukrucoval koruny stromů.

Toto je jen pár obrázků, na kterých je vidět síla přírody.

Eva Šimková

________________________________________________________________________________

14.6.2021 - Demolice a výstavba nového mostu v Kuří

Uzavírka silnice III/00312 - Kuří, v místě mostu nad Pitkovickým potokem by měla proběhout v termínu od 1.7. 2021 do 31.12. 2021, nicméně práce zatím ještě nezapočaly.

Dostupné informace naleznete ZDE.

___________________________________________________________________________________

13.6.2021 - Kam na procházku s dětmi?

Je málo míst, kam se vydat s dětmi na procházku, tak aby kolem mohly pobíhat bez nebezpečí kolize s autem, motorkou či cyklistou. Také je málo míst, kde nemusíte dusat po asfaltu, ale můžete jít po přírodní cestě. Jedním z takových míst v našem okolí je stezka Od mlýna k mlýnu. Je to cesta z Kuří do Voděrádek a zpět. 

Nyní je to trochu komplikované, protože tam, kde se procházelo do Kuří k rybníku (v katastru Kuří), byl vykácen celý les napadený kůrovcem. Vlastníkem pozemku je Česká republika a spravují jej Lesy České republiky, s.p.. Les musel být pokácen celý a nelze tudy projít. Když však dojdete do tohoto místa, tak se však můžete dát doleva do kopce a dostanete se na cestu, která vás navede zpět na lávku a k rybníku. Dřevo z lesa nemohlo být vytěženo s ohledem na to, že na okolních pozemcích bylo již zaseto, a tak bude odstraněno z pozemku až po sklizni okolních polí. Pak by zde měly být postaveny oplocenky a v nich vysázeny nové stromky.

Vyporážený lesík.

Aby alespoň začátek cesty z Voděrádek byl příjemný pro procházky, tak se upravuje. Hned na začátku po levé straně se voda z polí dostávala roklí až na cestu a přes ni. Tuto část upravila firma AVT Group a.s. tak, že vyčistila a upravila příkop, aby voda směřovala do potoka. 

Před čtvrtým zastavením (u laviček se stolem) - vyčistil Sportovní a společenský spolek pravou stranu.

Úprava pravé strany.

Pod sloupy vysokého napětí vyřezaly Elektrorozvodné závody porost a naházely roští na hromady, protože zde bude prováděna úprava elektrického vedení. Celý tento pozemek vyčistil, srovnal a osel pan Ing. P. Vlček – AVT Group a.s.

Částečně vyčištěný pozemek pod sloupy vysokého napětí.

Dočištěný, srovnaný a osetý pozemek pod sloupy vysokého napětí.

Břehy potoka a další přilehlé pozemky čistí spolek tak, aby děti mohly až k potoku. 

Čištění cesty od větví, spadaného listí a staré trávy.

Vyčištěný a posekaný břeh potoka.

Uklizený břeh potoka.

Uklizený lesík.

Mýtinu, která na tyto pozemky navazuje, má v plánu osázet pan Ing. P. Vlček.

Až se odstraní pokácené stromy a udělají se v bývalém lesíku za mýtinou oplocenky s výsadbou, tak cesta bude velice pěkná, bude stačit ji jen udržovat, což je základ.

EŠ

_______________________________________________________________________

4.6.2021 - Říčany chystají zklidnění automobilové dopravy. Omezí rychlost na 30 km/h, zavádí parkovací zóny

více info ZDE

_______________________________________________________________________________

3.6.2021 - Po nátlaku občanů, zůstane anonymní nahlížení do katastru zachované.
více informací ZDE

______________________________________________________________________________________

29.5.2021 - Zpoplatnění stání motorových vozidel v Říčanech.

Nařízení č. 5/2021 města Říčany, kterým se stanovují ceny za užití místních komunikací nebo jejich určených úseků ke stání silničních motorových vozidel.

Rada města Říčany se usnesla svým usn.č. 21-25-001 dne 20.5.2021 vydat v souladu s § 11 odst. 1 a § 102 odst. 2 písm. d) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném znění a v souladu s § 10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, v platném znění, toto nařízení:

Tímto nařízením jsou stanoveny ceny za stání silničních motorových vozidel ve vymezených oblastech města Říčany, ve kterých lze místní komunikace nebo jejich určené úseky užít za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy k stání silničního motorového vozidla v městě Říčany na dobu časově omezenou, nejvýše však na dobu 24 hodin, nebo k stání silničního motorového vozidla provozovaného právnickou nebo fyzickou osobou za účelem podnikání podle zvláštního právního předpisu, která má sídlo nebo provozovnu ve vymezené oblasti města Říčany, nebo k stání silničního motorového vozidla fyzické osoby, která má místo trvalého pobytu nebo je vlastníkem nemovitosti ve vymezené oblasti města Říčany.

Bližší informace se dočtete ZDE.

___________________________________________________________________________________________

28.5.2021 - Sekání trávníku není radno podceňovat

K udržení kvalitního trávníku je zapotřebí se o trávník starat. Nestačí si říci, že když tráva přerůstá, tak se jenom poseká a je to. Sekání zabraňuje trávě růst do výšky a to prospívá růstu do šířky. Hlavně pravidelným sekáním se oslabují plevele. Pokud necháme trávu přerůst, tak se jim v tomto porostu velice dobře daří. Sekání pozemků patří k základním povinnostem každého vlastníka pozemku, protože tím zamezí výskytu a šíření škodlivých organismů včetně plevelů.  Neměla by šířením plevelů vzniknout škoda jiným osobám a nesmí dojít k poškození životního prostředí. Dokonce toto upravuje zákon.

Takže nepodceňujte sekání trávníku. Výška a frekvence sečení by měla respektovat požadavky druhů trávníků. Seče se řídí počasím. V suchém období nemusíme tak často sekat, zato v deštivém období sekáme pořád. Doporučené vybrané seče by měly být asi takovéto:

okrasný trávník (trávník pro odpočinek, či trávník na zahradě, tzv. anglický): 1,5-3 cm, 20-40 krát za rok,

sportovní trávník (hřiště a dětské hřiště): 3-4 cm, 25-45 krát za rok,

užitný trávník (louky k rekreaci): 3,5-4 cm, 10-20 krát za rok,

užitný trávník (louky na seče sena, krajnice atd.): 4 cm a to 2 krát někdy 3 krát za rok.

Budete-li pravidelně trávník sekat na doporučenou výšku, tak ho tím vylepšíte a stane se z něho hustý koberec s dostatečnými kořeny. Trávník bude odolný proti suchu a plevelům. Sekání je základní péče, jak dosáhnout pěkného trávníku.

Když podceníte jednoduchou činnost jako je sekání, tak trávník nenávratně poškodíte a to hlavně tzv. anglické trávníky, hřiště, rekreační plochy atd. Obzvláště, pokud budete sekat, jak se lidově říká pouze po náměstí a třeba kraje trávníku u domu, kraje luk, cest, hřišť neposekáte, tak pak obnova pěkného trávníku bude zbytečně dlouhá a nákladná. V přerostlé trávě vám ihned vyrazí kopřivy a bodláky, jejichž semeno se pak dostane do přilehlého trávníku a na pozemky sousedů. Mechanická likvidace bez chemie takovýchto plevelů trvá dva až tři roky. Však největší chybou je, když okraje necháme takto zaplevelit a tráva zde uschne na stojato a na jaře se přes ni dere další vegetace a to už je jenom plevel.

Letos se počasí chová stále jako jarní s neustálými přeháňkami, což podporuje maximálně růst trávy. Takže každý z nás, kdo vlastní jakýkoliv pozemek, nebo má pronajatý pozemek, či spravuje obecní, či státní pozemek, by si měl uvědomit, že je povinen dodržovat zákon „o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů“. Povinnosti vlastníka pozemku nebo osoby, která pozemek užívá je omezovat výskyt a šíření škodlivých organismů včetně plevele, je to stanoveno v § 3 odst. 1 písm. a) zák. číslo 326/2004 Sb., v platném znění.

Také je zapotřebí rozhodnout, k čemu pozemek slouží a dle toho podřídit četnost sečí. Pokud trávu na pozemku necháme jako louku na seče sena, tak je nutno ji alespoň dvakrát ročně posekat. Pokud máme na zahradě kout s dětským hřištěm, tak je v našem zájmu ho sekat v tomto počasí každý týden, aby děti nechytily klíště. Když vlastníme někde nevyužívaný travnatý pozemek, tak ho musíme sekat, alespoň tak, jak nařizuje zákon.

Blíží se konec května a v Krabošické ulici naproti DS je parčík, který sekají a udržují členové Sportovního a společenského spolku Voděrádky. Je chladno a deštivo a přes to musela být tato plocha již 5x posekána. Odměnou pro všechny je pohled na kousek krásné a udržované zeleně uprostřed obce, se švestkami a třešní. Stromky zde vysadily děti.

Takhle to vypadalo před třemi lety.

Díky zálivce v době sucha a péči to vypadá takto letos – 2021. Již loni byla na švestkách první úroda, tak uvidíme letos. Pokud stromy porostou s dětmi, tak až budou velcí, tak si budou moci nechat vypálit třeba slivovici.

-eš-

__________________________________________________________________________________

24.5.2021 - Napojení kanalizace

Zpráva pro ty, kteří nemají informaci k napojení odpadních vod.

Dle informace manažera provozu 1. SčV se sídlem na Kolovratské ulici by měl být postup následující.

Po obdržení podepsané smlouvy od SčV se musí SčV kontaktovat e-mailem: info@1scv.cz (nechtějí to vyřizovat telefonicky) s tím, že chcete být napojeni na čistírnu odpadních vod. Podle sdělení pana P. Suchomela, tak SčV určí datum a pošle svého pracovníka, který překontroluje správnost napojení odpadních vod, které si zajišťujete sami a zároveň musí udělat odečet vodoměru. Od toho data Vám bude fakturováno vodné i stočné. Napojení se prý musí zkontrolovat, aby odpovídalo normě a hlavně to nesmí být napojeno přes jímku.

-eš-

_______________________________________________________________________________________

17.5.2021 - Naše vesnice, která kdysi sloužila jako skládka odpadu z Říčan a okolí, se začíná probouzet k životu. Kdo se chce dozvědět více, tak ZDE.

___________________________________________________________

28.4.2021 - Chceme být slušní, ale opak je pravdou – PODÁVÁNÍ RUKY

Vždycky člověka něco překvapí, ale většinou taktně mlčí. Mám hodně známých, kdy rodiče přijdou s dětmi a hned, aby asi ukázali, jak je hezky vedou, tak při pozdravu řeknou „Podej ručičku, ať vidí, že jsi slušně vychovaný". Tím dítěti vštípí špatný základ. Pak odrostou a při setkání se na Vás vrhnou a hned Vám třesou rukou na znamení, jak jsou dobře vychovaní. Nikoho z nich nenapadne, že se dopouští jedné ze základních chyb společenského chování. Před Covidovou pandemií se podávaly ruce a dotyční měli pocit, jak jsou společenští, po pandemii se k tomu budeme navracet, ale pozor, správný způsob podání ruky je ve společnosti velice důležitý. Každý by si měl zjistit základy, protože jsou to základy slušného chování. Pokud nevíme, kdo komu podává ruku první, tak je lepší ji nepodávat jako první, protože pak můžeme vypadat jako hlupáci, kteří si na něco jenom hrají.

Nejstrašnější je, když člověk přijde do společnosti a mladí představující úspěšné podnikatele, se k vám ženou se slovy „dobrý den“ a hned se domáhají Vaší ruky, aby Vám s ní pořádně potřásli a tím si připadali, jak jsou schopní, ale opak je pravdou. Někdy má člověk pocit, že se snad vrátí i socialistické objímání a líbání i muž muže.

Dnes je podání ruky součástí etikety i běžného každodenního života a je vyšším stupněm pozdravu. Dříve však poukazovalo na to, že nedržíme zbraň, což již dlouho neplatí. Dnes v době techniky, kdy se sice méně čte v naučných knížkách, si každý ale může otevřít internet a zjistit si základy společenského chování. Při podání ruky si dva lidé vzájemně lehce sevřou ruku a občas je to doprovázeno i lehkým potřesením. Podává se výhradně pravá ruka, přímo, ve stoje, čistá a bez rukavice. Měli bychom si uvědomit, že při podání ruky si vždy uděláme první dojem o dotyčném. Při setkání nejdříve pozdravíme a k tomu podání ruky je určitý projev přátelství, ale hlavně i jistá pocta. Zda podáme ruku jako první my nebo je nám podána a my ji přijmeme, je určeno závaznými společenskými pravidly. Jejich dodržování je vázáno na stupeň společenského vztahu.

Největší chyby se dopouští ti, kteří neví, kdo podává ruku první. Je na to vlastně jednoduché pravidlo. Významnější osoba nabízí ruku jako první a musí mít právo sama rozhodnout, s kým si rukou potřese a s kým ne.

Více významná je:

1. Vždy osoba starší než vy.

2. Žena je ve společnosti nadřazena muži.

3. Nadřízený - podřízenému.

4. Populární a známé osobnosti méně známým osobám.

V zásadě tedy platí, že ve společnosti podává první ruku žena muži, starší žena mladší ženě, starší muž mladšímu muži, na pracovišti vždy nadřízený podřízenému (a to i starším ženám a mužům).

Hlavně pokud nevíme, tak vyčkáme, zda nám dotyčný ruku nabídne a nesnažíme se sami si s dotyčným potřásat rukou, tím se dopouštíme velkého společenského přešlapu. Hlavně si pamatujme, že podání ruky je pro toho, kdo ji přijímá, čest. Z toho se dá lehce usoudit, kdo ruku podává první.

-eš-

__________________________________________________________________________________________

21.4.2021 - Hřbitovy a pohřbívání lidí z Voděrádek.

Málokteré místo, tak jako hřbitov, vypoví tolik o lidech a jejich životě. Jména na náhrobcích tam doplňují údaje o profesi, postavení zemřelého, dokonce jsou někde i informace o způsobu žití či skonu dotyčného. Něco nám napoví citáty a verše uvedené na náhrobku o člověku zde uloženého k odpočinku. V minulosti byl dostatek místa pro život i pro pohřbívání. Dnes tomu tak není. Obzvláště města jsou přelidněna a pro hřbitovy není tolik volného prostoru. Není místo na vybudování, či rozšiřování míst posledního odpočinku.
U každého města a hlavně kostela a téměř u každé obce býval hřbitov. 

Obyvatelé Voděrádek se pohřbívali v Říčanech, Oticích a v Jažlovicích, protože zde byly i kostely. Dnes je již minimum míst na říčanském hřbitově, a tak poslední zemřelí našli své místo na malém hřbitůvku v Jažlovicích.

V Říčanech býval hřbitov na náměstí. První zpráva o něm je z roku 1352, založen byl ale dříve. Na tento hřbitov se vcházelo dvěma vchody, od sochy Panny Marie a od školy. Pohřbívalo se zde až do roku 1833 a roku 1844 byl zcela zrušen a odstraněn.

Nový hřbitov měl být založen za Lázeňským rybníkem, kde již byli pochováni vojáci z Napoleonova tažení, avšak byl založen roku 1833 jinde a to na místě, dnešního Parku por. Koreše. Tento hřbitov se začal přebudovávat na park v roce 1952.

Od roku 1921 se pohřbívá na novém hřbitově, na kopci, na místě zvaném Na spravedlnosti, mezi Říčanami a Voděrádkami. Zde se pohřbívá do hrobů, hrobek, urnových hrobů a rozptylem.
Další hřbitovy a to v Oticích a v Jažlovicích sloužily k poslednímu odpočinku i lidem z Voděrádek.

Z historie pohřbívání víme, že okolo 6. st. př. n. l. se pohřbívalo do země a k nebožtíkovi se ukládaly různé předměty. Od 1. století převládal pohřeb spálením na hranici a hrob byl obložen kameny. V 5. století nastal návrat k pohřbívání do země, ale již v rakvích a navíc v nepravidelných řadách. V období od 6. století byly používány oba druhy pohřbů a rozšiřovala se stavba mohyl. S příchodem křesťanství, od 8. století byly rušeny žárové pohřby. Pohřbívalo se do země. Hrob byl pro jednu osobu a hlava nebožtíka směřovala k západu. Došlo k šíření křesťanských zvyků, kdy pohřeb byl spojen se smutečními průvody, obřady v kostele a vysvěcením hrobů. Ve 12. století začaly vznikat okolo kostelů na vysvěcené půdě hřbitovy. V období od 13. století se začaly objevovat první náhrobky a stavby hrobek.

Od 18. století i přes odpor církve se začalo opět s pohřby žehem. Pohřbívání se změnilo a hřbitovy již nebyly zřizovány pouze tam, kde byl kostel. Obřady se začaly provozovat v pohřebních síních a krematoriích.
První novodobá kremace se v českých zemích uskutečnila 31. října 1918 v Liberci. Pořádání pohřbů přestalo být pouze církevní záležitostí. Nová řada tradic utvářela pohřby tak, jaké je známe dnes.
V současné době převažují pohřby civilní, ale nadále jsou pořádány i pohřby církevní. Zemřelí se pohřbívají buď do země, spálením a uložením urny, případně rozptylem. Vznikají i nové trendy, vrátit člověka zpátky k přírodě. Zaměřují se na zdůraznění cyklu života, od vysazování stromů nad ostatky zemřelého a rozptylování popela na k tomu určených loukách. V současnosti jsou snahy i o přírodní či ekologicky příznivé pohřbívání a poptávka po něm sílí i u nás.

Poslední dobou je rozšířeno v Čechách pohřbívání bez obřadu. Tento způsob je v Evropě ojedinělý. Změnou hodnot v naší společnosti nastává i neprokázání úcty zemřelému. Spolu s konzumním způsobem života a ztrátou hodnot se rozmohlo ve společnosti umísťování starých lidí do ústavů a nakonec i absence rozloučení se se zemřelým od lidí, kteří ho znali.  Dnes, i když zemřelý má pohřeb, tak se stává, že nikdo mimo nejbližší rodiny se nepřijde se zesnulým rozloučit. V této uspěchané době se změnily hodnoty, na prvním místě je kariéra, peníze a okázalost a ztratil se vztah člověka k člověku a úcta ke stáří.

-EŠ-

________________________________________________________________________________________________

7.4.2021 - Cesta Voděrádky – Kuří nazývaná Stezka od mlýna k mlýnu.

Obcí Voděrádky protéká Pitkovický potok. Podél tohoto potoka byla obnovena cesta - Stezka od mlýna k mlýnu. Tato cesta slouží lidem k procházkám. Cesta byla zrekonstruována a je hodně navštěvována. Můžete se zde v klidu projít a vidět část Pitkovického potoka nebo na rozhraní katastrů Voděrádky a Kuří shlédnout část opěrné zídky, která byla vystavěna z místního lomového kamene. Dokonce zde jsou ještě vidět původní sloupy rozdělení pozemků. 

Každá cesta však potřebuje pravidelnou údržbu, sekání, čištění od spadaných větví atd. V loňském roce Sportovní a společenský spolek Voděrádky tuto cestu začal čistit, aby cesta a její okolí nezarostlo. Vyčistil se potok i cesta, přesto však příroda občas ukáže zapomenutý nepořádek, který zde lidé pohodili. Tento nepořádek se objeví obzvláště po zimě, kdy uschlá a polehlá tráva toto odhalí. Letos se náš spolek dal opět do čištění. Vloni byl vyčištěn kus listnatého lesa a letos v tom spolek pokračuje.

Začali jsme za bývalým statkem Maršálků a čistíme i kraje potoka, aby děti, které tudy půjdou na procházku, mohly seběhnout až k toku. Pokud nám síly budou stačit a bude nás někdo v této činnosti podporovat, tak bychom chtěli vyčistit celé kraje této stezky.

Málokdo ví, že tento potok měl v minulosti velký dostatek vody, která sloužila mimo jiné i mlýnům na tomto toku. Stezka od mlýna k mlýnu má název podle toho, že na tomto toku stál v bývalých Krabošicích mlýn s pekárnou. Mlýn byl však v průběhu 20. stol. ponechán svému osudu, přestalo se zde mlít obilí a objekt se začal pomalu rozpadat. V dnešní době se zde nerozpadá pouze stodola. Z ostatních budov je torzo.

Když dojdete na konec této stezky - k rybníku v Kuří, tak tam na hrázi stojí další mlýn. Na omítce ve štítu budovy je nápis STARÝ MLÝN. U tohoto mlýna byla vystavěna stodola. Mlýn je udržovaný a v dnešní době slouží jako obytné stavení. 

Když byste se vydali dále po potoku, tak v Kuří byl další mlýn – Cornův. Mlýn stával o samotě na konci obce Kuří. Budova později sloužila k zemědělské a hospodářské činnosti a nyní je z ní ruina.

Na Pitkovickém potoce stával další velký mlýn - Benický mlýn s pekárnou, doložené informace o něm jsou z roku 1654. Po druhé světové válce byl provoz v mlýně zastaven.  Rybník nad mlýnem byl předělán na koupaliště. V dnešní době slouží tato stavba jako sídlo několika firem a dále na toku stával další mlýn a to v Pitkovičkách.

Doufáme, že se vám fotky vyčištěných kusů přírody líbí.

Sportovní a společenský spolek Voděrádky.

________________________________________________________________________________________

28.3.2021 - Každý normální člověk, by chtěl žít v hezkém a čistém prostředí, tak proč si někteří pletou naši obec s veřejnou skládkou?

Dnes jsem projížděla silnicí na Otice a nestačila jsem se divit. Škarpy okolo této silnice a to v katastru Voděrádek byly v minulosti vyklizeny a chvíli zůstaly čisté. Zase se ale rozmohl nešvar, tak jako dříve, udělat si z této silnice odkladiště všeho, co se nehodí. Je s podivem, že každý by měl mít zaplacenou popelnici na komunální odpad, tak proč se tento odpad vyhazuje v igelitových taškách zde. V Říčanech funguje sběrný dvůr, tak proč se tam neodveze vyřazená elektronika, šuplata ze skříní, nebo jiný odpad a je zde i spousta kontejnerů na tříděný odpad. Také je s podivem, že tato silnice slouží k procházkám, tak jak se může stát, že se zde vyhazují díly z rozebraných aut. Takovéto množství chvíli trvá, než se shází na zem a nikdo nic nevidí? 

Dříve byly Voděrádky jednou skládkou odpadu z Říčan a jejího okolí. Skládka byla v místech dnešního skladu Správy silnic a poté byla zavezena zeminou. Další skládka byla v Ořechovce, taktéž zavezena zeminou a byly na ní postaveny domky zahrádkářů, další skládka byla naproti přes silnici až k bývalému mlýnu, také zavezena zeminou a další dvě skládky byly v bývalých lomech v Jažlovické ulici, ty byly částečně vyklizeny. Velká skládka byla hned na křižovatce z Voděrádek na Otice pod silnicí u výpustě dešťové vody, ta byla také zlikvidována.

Někteří lidé jsou pořád čuňata, která si myslí, že naše obec je i nadále skládkou, ale záleží i na nás, jestli si to necháme líbit a jak se k tomu postavíme. Tento bordel začíná již tím, že někdo jde do práce, či na procházku a lahev od nápoje odhodí cestou, nezaplatí si popelnici a přihlíží tomu, že odpadky od některých chatařů se zahazují, kam se dá. Podotýkám některých, protože je i spousta slušných, kteří si popelnici řádně platí. Již nyní žijeme na tikajících skládkách překrytých zeminou uprostřed obce, tak proč mají vznikat nové ???

Dne 1. ledna 2021 nabyl účinnosti nový zákon o odpadech. Nový zákon o odpadech přináší změny. Každý by se měl s tímto zákonem alespoň trochu seznámit. Zákon reguluje problematiku tzv. černých skládek. Zdůrazňuje se povinnost vlastníka odpadu - předat jej do zařízení pro nakládání s odpady, to je v Říčanech - Sběrný dvůr, kontejnery na tříděný odpad a každý by měl mít zaplacenou popelnici.

Dokonce, pokud se skládka objeví na soukromém pozemku, tak zákon ukládá vlastníkovi pozemku, kde tato skládka vznikla, povinnost ihned o tomto informovat obecní úřad. Pokud není zjištěn vlastník odpadu, tak obecní úřad vyzve vlastníka pozemku, k jeho odklizení. Obecní úřady však mají i nové jiné prostředky k tomu, aby byla zjednána náprava.

Nakonec je jedno, jestli se jedná o malou skládku nebo skládku velkou, neboť i malé množství odpadu ničí životní prostředí a z malého odpadu během chvíle vznikne skládka obřích rozměrů.

Především ale prostředí, v jakém nám nevadí žít, ukazuje na naši úroveň.

Eva Šimková

_______________________________________________________________________________________

17.2.2021 - Mráz a sníh

Někteří z nás jsou rozčarováni, když začne padat sníh, nebo více mrzne. Takovéto zimy v Česku bývaly, dokonce se objevovaly extrémní mrazy a takové sněžení, že závěje dosahovaly nebývalé výšky. To jenom poslední dobou jsme si nějak odvykli, rádi sedíme v teploučku a pohodlíčku. Pokrývka sněhu byla malá, pokud byla, o bílých Vánocích jsme si nechávali jenom zdát a extrémní mráz se objevil minimálně. Málokdo si již umí představit, že aby se dostal z domu, tak musel vzít lopatu a cestu si proházet. Některé zimy, si již nepamatujeme, ale spousta z nás pamatuje zimní období plné sáňkování, lyžování, bruslení, stavění sněhuláků a to i v okolí Prahy. Počasí není jiné, než bývalo, akorát se střídají teplé zimy, studené zimy a mrazivé zimy a někteří si to již nepamatují, nebo to nezažili.

Jedna z nejstudenějších zim, kterou si již asi nikdo nepamatuje, byla zima roku 1929. Po mírném prosinci 1928 nastalo extrémní ochlazení, které vydrželo až do konce března. Teplota pod bodem mrazu se držela 62 dní. Nejnižší potvrzená teplota na území České republiky byla -42,2 °C. Tato mimořádně studená zima následovala po poměrně teplých zimách. Dokonce se v průběhu zimy držela poměrně vysoká sněhová pokrývka. I z kroniky sousední obce Jažlovice je patrné, že zima byla extrémní. V kronice se píše, že závěje dostoupily až na 3 metry. Zvěř pomrzala na polích a stahovala se k lidským obydlím.

Jednou z nejstudenějších zim byla také zima roku 1941/1942. Teploty byly soustavně pod bodem mrazu. Silná vlna mrazů započala 15.1.1942 a trvala do 28.1.1942. Tato zima byla velice dlouhá a průměrná teplota byla -22°C. Sníh pokrýval krajinu dlouhých 174 dnů.

Jednou z nejdelších zim byla zima válečná, a to 1943/1944, kdy sníh napadl 12. listopadu 1943 a roztál až 28. května 1944 (tyto záznamy pocházejí z Harrachova). Dokonce na Jizerce bylo naměřeno 315 cm sněhové pokrývky.

Retro foto z této doby.

Další extrémně studená zima, kterou si již někteří mohou pamatovat, byla roku 1955/1956. Mrzlo od 14.11.1955 do 21.3.1956. Průměrná denní teplota dosáhla -27 °C.

Retro fota z této doby.

Další studená zima a s ní uhelné prázdniny následovala roku 1962/1963.

V tomto meziobdobí bývaly klasické zimy s mrazíky a sněhem. Na polích se hned začátkem zimy stavěly zábrany proti sněhu. Ve Voděrádkách se sáňkovalo ve Voděradské ulici od křížku až dolů na náves. Hlavně se sáňkovalo za potokem na Mykšáku a ulicí U Boudů až na náves. Děti se dost často radovaly z uhelných prázdnin.

Opět studená zima zasáhla naše území roku 1969/1970. Byla velmi bohatá na sněhové srážky. Je zaznamenaná průměrná výška sněhu 96 cm.

Nejznámějším rokem extrémních, ale hlavně rychle nastupujících mrazů byl přechod z roku 1978 na rok 1979. V noci ze Silvestra na Nový rok se někde ochladilo o víc než 30 °C. Nastaly problémy s elektřinou, dopravou, vytápěním sídlišť a zásobováním. Největším problémem bylo, že v prosinci dosahovaly teploty až 10 °C. Počasí připomínalo jaro, chvílemi pršelo a svítilo slunce. Předpověď počasí sice slibovala ochlazení, ale málokdo tomu věřil. Ještě na Silvestra bylo krásné teplé počasí, odpoledne se začalo ale ochlazovat. Během krátké chvíle teplota klesla pod nulu a sněžilo. Ráno 1.1.1979 teploměry ukazovaly až -20 °C. Zkolabovala doprava, omezeno na jednu hodinu bylo televizního vysílání, posunula se pracovní doba a byla nařízena úspora energie. Při těchto mrazech zamrzalo uhlí na skládkách a i ve vagonech, vázlo zásobování elektráren, problémy měly i povrchové doly. Zamrzlo i Labe a musel být z Německa zapůjčen říční ledoborec. Po týdnu byly vyhlášeny i dvacetidenní uhelné prázdniny. Například v obci Kuří, ten kdo se potřeboval dostat do práce, do Říčan, nebo na vlak, tak musel pěšky, nebo někteří projeli po poli, protože po silnici ke Kuříčku to nebylo absolutně možné. Kdo si zaparkoval před koncem roku auto venku, tak ho stěží nastartoval a navíc, kdo stál v kaluži, tak mu tam přimrzlo.

Retro obrázek.

Roku 1986/1987 byla studená zima, kdy ale nepřetržitě mrzlo 62 dní. Nejsilnější mrazy byly od půlky ledna 1987 do půlky února, kdy teplota klesla až na -24,4°C. Nejvíc sněhu napadlo během prosince 1986 a to přes jeden metr a sněhová pokrývka vydržela dlouhou dobu.

V tomto zimním meziobdobí se nejvíce sáňkovalo a bobovalo ve Voděrádkách v Krabošické ulici z pole od Koubků okolo bytovky až k silnici.

Jednou z nejdelších studených zim byla zima 1995/1996, kdy mrzlo od poloviny listopadu až do března. Teploty však neklesaly hluboko pod bod mrazu a sněhová pokrývka byla také slabá, ale vydržela dlouhou dobu.

Takže si uvědomme, není nic divného, když napadne sníh a není nic divného, když mrzne. Akorát jsou někdy zimy mírné, někdy ne a někdy extrémní, ale vždycky se to takto střídalo. Jenom my jsme zpohodlněli a zvykli si na komfort tepla. Když byly dříve větší mrazy, tak celá rodina byla soustředěna pouze v jedné místnosti, kde se topilo a povídalo a tím starší předávali své životní zkušenosti a zážitky mladším. Dnes spolu partneři kolikrát nevydrží ani dvě hodiny v jedné místnosti, natož ještě s dětmi a rodiči. Z rodin se stal spolek samostatných jedinců, kteří se sejdou stěží u jídla a nesmí jim přitom chybět na stole přinejmenším mobil. Někteří zpohodlněli tak, že místo aby vzali děti do parku na koulovačku, tak je vezmou na lavičku ve vyhřívaném nákupáku, kde stráví celé rodinné volno. Dříve se lidé radovali, ať bylo počasí jakékoliv, když hodně mrzlo, tak měli radost, že si nadělají led na uskladnění potravin, a když bylo tepleji, tak se radovali, že nespálí tolik dříví. Jenom my jsme se nějak přestali radovat a většina z nás je pořád nespokojená a svou negativitu dokáže akorát přenášet na ostatní.

Zdroje: Kronika povětrnosti, https://kalendar.beda.cz ; Harrachov.cz; Wikipedie, retro obrázek - Terezie Zamlynová | inStory.cz

EŠ

______________________________________________________________________

26.12.2020 - SILVESTR A OSLAVY

Oslava konce roku započala již velmi dávno v pravěku a to oslavou prvního dne v novém roce, a to vzdáváním obětí. Třeba Římané obětovali svému bohu bílého býka. Křesťané v 7. století tento svátek neslavili, dokonce byli varování před účastí na těchto slavnostech.

U nás je 31. prosinec zasvěcen sv. Silvestru, knězi, který přežil pronásledování křesťanů. Stal se patronem domácího zvířectva a dobré úrody. Po ustálení gregoriánského kalendáře se den svatého Silvestra stal posledním dnem roku.

Teprve v 19. století, kdy se očekávaly lepší časy, tak začaly tradice bohatých oslav s množstvím pokrmů, nápojů, přípitků a přání všeho dobrého. Velký rozvoj ekonomiky předznamenal příchod “nového zlatého věku”, a tím dodal silvestrovské noci větší význam. Společnost bohatla a tak začala Silvestra slavit velmi bujaře.

Ve městech se lidé vždy před vydáním na oslavy najedli. Na stolech byla dříve bílá polévka s rýží, hovězí maso s cibulovou omáčkou a okurkami, pilo se pivo a káva. Za zábavou se vyráželo do kabaretů a tančíren.

Na venkově byly oslavy střídmější, ometala se kamna, aby dobře hořela, otevíraly se dveře, aby z domu uniklo vše zlé a protože se většinou v tuto zimní dobu konaly zabíječky, tak hlavním půlnočním pokrmem se stal ovar a jablkový křen. Toto se dochovalo v Čechách až do dnešního dne. Později se v jídelníčku ujala jídla jako pečené selátko, ovar, ovarová polévka. O půlnoci se ustálil přípitek šampaňským. Lidé chodili do kostela, kde děkovali za vše dobré a modlili se za lepší rok. Lidové veselí a zvyky z pohanských dob však církev nepodporovala.

V poslední době byly nejrůznější pochoutky vystřídány nazdobenými chlebíčky, obloženými mísami a nejrůznějšími slanými a sladkými zákusky. Stouplo i množství vypitého alkoholu. V dnešní době se slaví již hodně, odpalují se ohňostroje a zábavní pyrotechnika. Spousta lidí prožívala v minulých letech tyto oslavy v zahraničí, na horách nebo v rekreačních chatách. Toto je v dnešní době trochu zkomplikováno. Silvestr v roce 2020 bude spíše rodinnou oslavou, nebo oslavou pouze s těmi nejbližšími a to doma. Vše špatné je ale pro něco dobré a tak uvidíme, co nám přinese rok 2021.

_________________________________________________________________________________________

13.11.2020 - Vesnice v našem okolí - sousední obec Otice

Otice jsou malá obec v blízkosti Voděrádek. Otice jsou součást obce Stránčice, od níž jsou vzdáleny 3 km. První zmínka o obci pochází z roku 1238, kdy je uváděna v majetcích pánů z Říčan, je to však pouze informace z odkazů v dobových listinách. Později se tato ves dostala do správy Českého Brodu, ještě později připadla k Žižkovu, pak k Říčanům. Nyní jsou Otice vsí v okrese Praha – východ a jsou součástí Stránčic. Krajina je zde pestřejší díky Pitkovickému potoku, který nedaleko pramení a údolí Kašovického potoka s vodní nádrží.

Nachází se zde Kostel svatého Mikuláše z 12. století. Je nejstarší dochovanou památkou v obci. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Zmiňován byl ve 14. století jako stavba původně z období gotiky, jako jednolodní stavba s čtyřúhelníkovým presbytářem a hranolovou věží. Kostel prošel barokní přestavbou do dnešní podoby, dochovaly se však i některé gotické prvky jako je lomený triumfální oblouk, žebrová klenba a lomené okno. 

Samotný oltář pochází z 18. Století. U kostela je malý hřbitov, kam se pohřbívalo nejenom z Otic, ale i od nás z Voděrádek. Jako cesta pro pohřební průvody sloužila cesta z Jažlovické silnice za nynějšími chatami. Cesta byla dostatečně široká, takže sloužila nejenom pěším k návštěvě hřbitova a kostela, ale dalo se po ní projet i s proskleným kočárem s rakví, který táhli koně a za nimi šel průvod. Nyní na této cestě můžete vidět na rozhraní katastrů, u soukromého majitele v oploceném lese daňky. Směrem k viaduktu u silnice na Stránčice je bažantnice, takže po podzimním vypuštění na cestách k Oticům jsou vidět bažanti a to i královští. V obci byly velké jabloňové sady, ale zdejší stromy byly z velké většiny vykáceny. Obec je malá a nemá ani nijak výraznou náves. Jedinou její předností je, že je v porovnání s ostatními vesnicemi v okolí "zastrčena", a tím i klidná.

Snímky - internet, mapy.cz.

EŠ

________________________________________________________________________________

28.10.2020 - Cesta na Kuří

Ti, kdo chodí na procházky směrem ke kuřskému rybníku, tak v některých místech se letos pomalu nedalo projít. V Kuří je otevřena školka, tak tato cesta při hezkém počasí láká rodiče s dětmi. Na cestě byl sice vysekaný metrový pruh, ale není příjemné, když přerostlý mokrý plevel se ze stran sklání až k procházejícím lidem. Také když se neseká, tak je plevele stále více.

OBZVLÁŠŤ VYSEMENĚNÍ BODLÁKU JE PROBLEMATICKÉ A NÁROČNÉ NA LIKVIDACI.

NA ZAROSTLOU STRÁŇ MÝTINY NENÍ HEZKÝ POHLED.

Sportovní a společenský spolek vyčistil v září kus cesty od závory až k mýtině. Nyní jsme vyčistili kus mýtiny, aby se dětem lépe chodilo. V případě času budeme pokračovat. Byla by škoda, aby tato cesta opět zpustla a zarostla, obzvláště když je nyní v obci tolik nových mladých rodin s dětmi, které rády chodí na procházky.

Začátek cesty je u prvního zastavení, které již pravidelně udržujeme, aby se zde opět nevysemenil bodlák a kopřivy.

ŘÍJEN 2020

Škoda jen, že další kus cesty, která pokračuje Krabošickou ulicí a byla v roce 2018 nově vysazena a upravena, tak již druhým rokem jenom zarůstá.

V ROCE 2018 BYLY VYSÁZENY STROMY A KEŘE.

ZAROSTLÉ STROMY A KEŘE NYNÍ - DOKONCE JE NĚKDE PŘES NĚ ZVRHNUTA HLÍNA A SUŤ.

Samotná cesta, která byla chloubou obou obcí, také zarůstá.

CESTIČKA ZAROSTLOU MÝTINOU - ZAČÁTEK ZÁŘÍ 2020.

TEN SAMÝ KOUSEK CESTY PO ÚPRAVĚ - KONCEM ŘÍJNA 2020.

Po údržbě a sekání vypadá část cesty již lépe a je opět radost se tam vydat na procházku.

Aby se tato cesta opět obnovila, tak jsem tomu musela v roce 2018 věnovat spoustu svého volného času, své práce a úsilí, takže mě o to více mrzí, když cesta zarůstá plevelem.

Děkuji tímto všem, kteří nás podporují a ještě více těm, kteří se nabízejí, že pro údržbu cesty něco sami udělají.

Lucie Šimková

______________________________________________________________________

26.10.2020 - Využijte koronavirového zklidnění ve svůj prospěch.

V tomto hektickém roce nám za chvíli začne čas adventní. Téměř každý řeší strašnou situaci otázkou „co bude?“ Díky uzavřeným obchodům už někteří nemůžou vletět do obchodních center a začít je plenit jako kobylky tak, jak byli zvyklí. I když převážně tyto předvánoční nálety na obchody končili tak, že lidé házeli do vozíků bezhlavě vše, co jim přišlo pod ruku. Pro někoho je současná situace nepředstavitelná i v tom, že jsou zavřeny restaurace a není možné se stravovat a nechávat se bavit za peníze.

Ano, je to špatná situace, ale především pro ty, kteří v této chvíli přišli o práci, a tím i o obživu své rodiny. Dávno jsme zapomněli, že svátky nebyly a nejsou o nákupech, drahých dárcích, vysedávání po restauracích a jak je v dnešní době zvykem - vychloubáním se, kde zrovna jsem, co papkám, bumbám, kdo mě baví a hlavně to nezapomenout podložit pořádnými selfíčky, ať ostatní čučí. Proč se nevychloubáme tím, co jsme sami vytvořili, nebo uvařili. Proč? Protože jsme zlenivěli, zpohodlněli a vymlouváme se na nedostatek času.

Zapomněli jsme, že adventní svátky jsou vlastně příchodem čtyř neděl před vánočními svátky. Měla by to být doba radosti, klidu, rozjímání, přípravy na nastávající svátky a hlavně doba dobročinnosti. Také se zapomnělo, že dříve byla doba adventní zároveň i dobou půstu, kdy se neholdovalo zábavám ani hromadným akcím, ale byla zde střídmost v jídle. Byla to doba klidu po únavné práci od jara do podzimu. Toto období, kdy se ochladilo, tak sloužilo k ručním pracím a semknutí se rodiny u jednoho stolu, vyprávění zážitků starších a tím obohacení mladých o historii rodiny. Někde se i zpívalo a hlavně se povídalo. Dnes si každý zaleze do jednoho rohu bytu se svým tabletem a rodina vůbec nekomunikuje. Když někoho něco tíží, tak vyhledá psychologa někdy i psychiatra, kteří ho vyslechnou.

Dříve se cukroví peklo doma a některé druhy dokonce již v listopadu, protože se potřebovalo tzv. rozležet. Kulatý tvar znázorňoval slunce a život. Rozdávalo se rodině a známým a každá hospodyňka se chlubila svými výrobky. Dnes každá hospodyňka skočí do sámošky, vybere cukroví podle vzhledu a ceny a na chuť a kvalitu nedbá. Pak o svátcích řekne – nepeču, protože to stejně nikdo nejí. Zapomněla však, že oni by to jedli, kdyby to bylo dobré, ale ten navoněný humus bez másla nikomu nechutná.

Dárky se dávaly hlavně pro radost a vyrobené doma a to takové, které byly jedinečné. Dnes se dbá především na značku a množství vydaných peněz.

Stromeček se kupoval u hajného v lese, a hlavně vždy se jednalo o krásný zelený jehličnan, který symbolizuje věčný život. Také krásně voněl po lese. Zdobení stromečku bylo radostí pro rodinu a i starší děti. Dnes se vytáhne z půdy nebo sklepa v igelitu zabalené zelené umělé koště i s ozdobami, které se roztáhne, srovnají se mu drátěné větve a tím to hasne. Přinejlepším se koupí stromek z dovozu, prodávaný již od začátku prosince a uříznutý v říjnu, při větším štěstí ufiknutý v listopadu. Ten během týdne ve vyhřáté místnosti zežloutne, nebo zešedne a začne opadávat a pokud chcete vůni lesa, tak si můžete koupit sprej s vůní borovice.

Možná je současný virus také tak trochu vztyčeným ukazováčkem, který by nás měl upozornit, že doba je uspěchaná a rodina přestává být základem. Že žijeme zbytečně rychle. Že jsme zapomněli, že nejlépe by se člověk měl cítit ve své rodině a ne mít depku, že s ní tráví při home-office více času. Nehroutit se z toho, že nemohu do práce mezi kamarády, ale vážit si času stráveného s rodinou. Na sklonku života člověk zjistí, jak strašně to uteklo a dal by vše za to, aby jen mohl strávit více času se svými blízkými.

Takže pár rad na tento čas.

Začněte vařit, zpestřete si jídelníček vlastními upravenými recepty. Když máte nyní více času, tak začněte společně stolovat a ne každý jíst v jiném koutě a v jiném čase.

Začněte péct, za chvíli můžete péct i vánoční cukroví a udělat tím radost sobě i dětem, které zapojíte.

Brzy bude Mikuláš a doma ušitá, či upletená ponožka naplněná čímkoliv udělá radost.

Začněte vyrábět dárky pro všechny. Návod na výrobu medvídka naleznete zde.

Vyrobte si sami věnce, svícny a různou výzdobu.

Zjistěte, kdo ve vašem okolí prodává stromky přímo z lesa a dojděte si ho již nyní vyhlídnout a před svátky si ho nechte uříznout a doma ho všichni v klidu a bez spěchu ozdobte. Nemusíte ho zdobit ráno, ale třeba již tři dny předem (pokud nemáte malé děti, pro které je překvapením) a uvidíte, jak vám přidá na spokojenosti.

Uvidíte, že z těchto věcí budete mít větší radost než z věcí koupených.

Přestaňte myslet jen na sebe, nelitujte se, nenuďte se, nebavte se pomlouváním, ubližováním, ale zapojte se do jakékoliv dobročinné činnosti a uvidíte, že vás to bude uspokojovat, protože mezi námi je dost těch, kteří potřebují pomoci, i když to na první pohled tak nevypadá. Stačí se jen rozhlédnout kolem a nebýt zahleděný pouze do sebe.

A hlavně. Važte si každé volné chvíle nevyplněné spěchem, chvíle strávené s dětmi, životním partnerem a rodiči. Přijde čas, kdy na tuto dobu budete vzpomínat a nechtějte litovat třebas jen sekundy promarněného času. Dnes je k tomu ta pravá chvíle.

EŠ

_____________________________________________________________________

5.10.2020 - Podzim

Podzim je třetí z ročních období, na podzim se sklízí úroda zeleniny, ovoce a ze stromů opadává listí. Pokud je teplý a hraje všemi barvami tak je to radost. Ovšem dny se krátí a přes den jen někdy zem prohřívá ještě slunce, ale noci začínají být chladné. Podzim není zdaleka tak oblíbený jako jaro a léto. Přesto i na podzim se můžeme cítit hezky. Vždy záleží jen na nás. Podzim nám přináší spousty teplých barev na listech a plodech, které pokud využijeme k nějaké dekoraci, tak nás to při pohledu na ni zahřeje. Pokud jste sesbírali veškerou úrodu, jako jsou okrasné dýně a veliké dýně, tak se můžete pustit i do sběru čehokoliv, co potěší oko a uplatní se na výzdobu. Sbírat můžete kaštany, žaludy, ořechy, šípek, hloh, větvičky, barevné listí, přerostlé cukety, jeřabiny, ořechy, šišky s mnoho dalších plodů, které se dají využít.

Lidé si už odedávna hlavně na podzim zajišťovali dostatek potravy na zimu, ale sbírali i plody a rostliny, které nebyly určeny k jídlu, ale k výzdobě jejich obydlí. Vedle tvrdé dřiny se snažili si své dny zpříjemnit pohledem na něco hezkého. Z přírody také ledasco vypozorovali a z toho vznikla řada rčení, která se pojila k počasí a roční době.

K podzimu se pojí tato rčení:

Panny Marie narození, vlaštoviček rozloučení.

Od Panny Marie Sedmibolestné teplota rychleji poklesne.

Od Ludmily světice obouvej již střevíce.

Po svatém Matouši – čepice na uši.

Na svatého Václava babí léto nastává.

Na svátek Jaronýma, stěhuje se k nám už zima.

Co v říjnu zimy přibude, v lednu jí opět ubude.

V říjnu mráz a větry – leden, únor teplý.

Když dlouho listí nepadá, tuhá zima se přikrádá.

Dnešní doba je dobou konzumní, vše se dá koupit i v lednu jahody, maliny či melouny a tak nikoho nezajímají pranostiky a jaká bude úroda. Jednu věc bychom však měli dělat a to zkrášlovat svá obydlí, své zahrady a předzahrádky, aby pohled na ně v mlžném dni rozehřál naše duše, ale i duše kolemjdoucích. S přicházejícím podzimem míváme pochmurnou náladu. Neradi se loučíme se slunečným létem, ale proč si to nezpříjemnit pohledem na něco hezkého, co bylo vytvořeno z podzimních plodů naší země.

Nemějme špatnou náladu, že přijde podzim, bude méně sluníčka, bude sychravo a mlhy. Právě v tento čas bychom si měli užívat i deště a poslouchat padající kapky, kterých je během roku tak málo. Také je krásné jak se příroda ještě naposled zabarví a čekáme na přicházející další krásné období a to je advent. Pro svojí potěchu vyrobme něco, co přinese radost nejenom nám.

Ukázka, jak levně si vyzdobit z plodů naší země své okolí.

Eva a Lucie Šimkovi

____________________________________________________________________

10.8.2020 - Znáte vesnice v okolí?

Víte, že o některých vesnicích nejsou žádné zmínky a o některých vesnicích toho je napsáno hodně? Pravděpodobně záleží na tom, jestli ve vesnici byla škola, spolky, hostince a hlavně že se tam našel někdo, kdo se zajímal o dění v obci a psal třeba nějaké paměti. Dokonce o některých obcích jsou zaznamenány i historické poznatky. 

Například obec Jažlovice, dříve zvaná Žežlovice, získala tyto poznatky při stavbě dálnice D1, kdy byly objeveny stopy po starém sídlišti. Stavba dálnice odhalila mnoho poznatků, které zjišťoval Archeologický ústav. Byla prozkoumána plocha cca 5tis. m2 a zjistilo se, že zde byla v polovině třetího tisíciletí před Kristem založena osada. Zajímavostí bylo, že při výzkumu bylo zjištěno, že zbytky a půdorysy zdejších obydlí byly rozestavěny nepravidelně v prostoru. Tato vesnice byla opuštěna a toto místo zůstalo neobydleno cca 2tis. let. Později okolo doby narození Krista tam bylo postaveno pár chalup, které měly již jistý řád a to, že byly postaveny v jedné řadě. Teprve ve 12. století bylo toto místo osídleno Čechy. Od 14. století byla tato ves v držení různých pánů a spadala pod různá panství. 

Během let bylo v Jažlovicích postaveno mnoho staveb a to podle toho, jak obec a její panstvo prosperovalo. V Jažlovicích byl postaven kostel svatého Václava a to z bývalé rotundy. Součástí kostela je románská podkovovitá apsida a o něco mladší válcovitá věž. Později byl kostel barokně upraven a v roce 1854 byl rozšířen. V kostele se nachází gotické fresky z počátku 15. století. 

Z 16. století jsou zmínky, že v Jažlovicích stávala tvrz, později zde byla postavena škola a je zde i místní hřbitov. Obec měla svůj čtenářský a ochotnický divadelní spolek a dobrovolníci zapisovali do místních kronik. Nyní je obec zapadlou vesnicí, která nechala na polovině svého katastru vybudovat komerční zónu, také to bylo ale ovlivněno tím, že katastr Jažlovic půlí dálnice okolo které tato výstavba vznikla. Touto velkou komerční výstavbou však obec ztratila malebnost, neboť obyvatelé nyní večer místo pozorování hvězd mohou akorát pozorovat z výstavby ulice Na Dlouhém osvětlení komerčních budov. Podle dostupných zdrojů tato výstavba samotné obci nepřinesla ani nějaké větší finanční uspokojení na zvelebení obce. Takže po dalších tisíci a tisíci letech budou budoucí archeologové zjišťovat, že zde stála hala, hala, hala a hala.

_________________________________________________________________

5.8.2020 - Máme možnost zlepšit životní prostředí

Lidé nadávají na málo peněz, drahotu, neochotu a na vše možné, ale pomoc lidem v těžší životní situaci, nebo zlepšit pro všechny životní prostředí je na dosah ruky. Dnes je spousta dotací a podpůrných programů, jenom to nechce nebýt lhostejný a nedělat vše jen pro sebe a vymlouvat se na málo času.

Ministerstvo životního prostředí spustilo dotační program na podporu výsadby listnatých stromů. Získat dotaci až 250 tisíc korun, zasadit stromy a zapojit se do celonárodní iniciativy "sazimebudoucnost" může prakticky každý.  Stromy se mají sázet na veřejně přístupných prostranstvích. Žádost o dotaci si můžete poslat i vy. Nárok na ni mají místní organizace, úřady, firmy, školy, komunity, spolky, skupiny aktivních lidí i jednotlivci, zkrátka všichni, které zajímá zeleň v obci, kde žijí.

Vztah k místu výsadby můžete prokázat trvalým bydlištěm, nájemní smlouvou nebo vlastnictvím pozemku, u právnických osob bude úřad požadovat sídlo nebo působnost v místě výsadby, případně vlastnictví pozemku. Peníze můžete použít na nákup sazenic, substrátu či dalšího materiálu na výsadbu, ale také na nákup prostředků na následnou péči o stromky, jako jsou hnojiva, pomůcky na ochranu kmene či zavlažovací vaky a případně i na zajištění odborného posudku a publicity. Nelze z ní hradit odměnu za práci se sázením stromů. Předpokládá se, že na vykopání sazební jámy se budou lidé podílet dobrovolně. Zapojit se muže každý, kdo chce ve své obci dýchat čistější vzduch.

Výsadbu však není možné provádět zcela samostatně. Je třeba zvolit dřeviny vhodné pro dané stanoviště. Na realizaci projektů, které Státní fond životního prostředí schvaluje, má proto dohlížet odborník. Musí být zpracován odborný posudek a musíte si zajistit souhlas vlastníka pozemku, pokud jím nejste sami. Samotnou realizaci výsadby to ale nezpomalí. Odborný dozor může zajistit kdokoli, kdo má vzdělání v oboru zahradnictví a krajinářské tvorby či lesnictví.  Odborný posudek může zajistit téměř každý dodavatel sadebního materiálu (stromků).

DOTACE SE MŮŽE ZÍSKAT NA výsadbu vhodných druhů listnatých stromů.

MOHOU ŽÁDAT všechny subjekty s prokazatelným vztahem k místu realizace projektu, s výjimkou politických stran a hnutí.

20 000 – 250 000 Kč je výše příspěvku.

Maximální míra podpory – 100 % ze způsobilých výdajů

CO BUDE PROGRAMEM POKRYTO

• Materiál související s výsadbou, ochranou, ošetřením a péčí (např. sazenice, substrát, kotvení, ochrana kmene stromu). Výrobky/zařízení k zajištění závlahy (např. zavlažovací vaky)

• Odborný posudek a odborný dozor (max. 50 tis. Kč)

• Publicitu (max. 500 Kč)

Žadatel může podat v rámci jednoho katastrálního území maximálně jednu žádost.

Richard Brabec, ministr životního prostředí:

"Dotační program jsme nastartovali na podporu celonárodní iniciativy ‚Sázíme budoucnost‘, jejímž cílem je vysadit do pěti let mimo les 10 milionů nových stromů – symbolicky za každého občana jeden. Mezi námi je totiž řada aktivních spoluobčanů, kterým není lhostejné, jak rychle mizí stromy z okolí našich domů i z volné krajiny, a chtějí sami přiložit ruku k dílu."

Takže toto je výhoda pro všechny občany, kteří chtějí vysadit stromy na svém, nebo i obce, které ušetří za výsadbu a hlavně následnou péči, třeba zalévání, kdy zapomněli loni i letos v době sucha na mladé a vysazené stromy a ty jim uschly.  Výsadba stromu s následnou péčí stojí nemalé peníze daňových poplatníků. Podle druhu stromu a sadaře je to cca 5tisíc za strom. Takže neuvěřitelná hloupost by byla sázet stromky za své, nebo státní peníze a objednávat to bez zálivky, když je to jedna z priorit státu a ten to zaplatí včetně zalévání.  Doufáme, že když je tato možnost, tak se Česko a i naše obec zazelená a okolí cest a silnic nebudou hyzdit uschlé mladé stromky, ale nové krásné aleje, v jejichž stínu se po čase budou moci lidé procházet.

________________________________________________________________________________________

4.8.2020 - Víte kde pracujete….?

Spousta lidí z Voděrádek a okolí pracuje v komerční jažlovické zóně, ale málokdo ví, co tam dříve bylo.

V místech nynější komerční zóny bývaly pole a dvůr a místo se nazývalo Zděbrady. 

Tvrz v Uhříněvsi s poplužním dvorem a také s dvorem Zděbrady odkoupilo v roce 1449 Staré Město pražské. 

V kronice Jažlovic se můžeme dočíst že: „Johanka z Březovic zápisem z roku 1491 postoupila svému manželovi Mikuláši Trčkovi z Lípy své zboží ve 4000 zlatých uherských. Tehdy skládalo se její zboží z těchto obcí a objektů – říčanského hradu, poplužního dvoru, městečka Říčan, vsí Radošovice, Přestavlk, Předčic, Otiz, Zděbrad a Nesvačil. Zděbrady – dvůr u Jažlovic byly též vesnicí, která dle všeho nebyla ve válkách toliko zpustošena, přestože přece se do dnešního dne udržela, byť jen jako dvorce.“

Později patřil dvorec Smiřickým. Při dědickém řízení po Zikmundovi Smiřickém ze Smiřic (zemřel roku 1548) si jeho synové rozdělili velký rodový majetek tak, že Jaroslav dostal Škvorec, Albrecht Náchod a Miletín a Jindřich Hrubou Skálu a Hořice. Přebývaje na Černém Kostelci, rozšiřoval Jaroslav koupěmi svůj majetek. Roku 1567 koupil městečko Říčany s opuštěným zámkem a vesnicemi k němu příslušejícími (Radešovice, Přestavlky, Otice, Zděbrady a Nesvačily) za 9.500 kop grošů míšenských.

Roku 1654 patřily Zděbrady k uhříněvskému panství a to tam již stály dva statky. Jedním sedlákem byl Jan Chmel a druhým Václav Voják.

Dvůr Zděbrady na leteckém snímku z roku 1994.

Vlastnictví později přecházelo na různé majitele, až posledním hospodařícím majitelem se stal Státní statek Říčany, který zde ubytoval své zaměstnance. Po restitucích byly pozemky a dvorec navráceny a pak prodány novým majitelům, kteří zde začali budovat komerční zónu.

Stejné místo z roku 2004.

Nynější pohled na halu – bývalý dvůr.

Na památku Zděbrad, byla hlavní ulice v komerční zóně pojmenována Zděbradská.

___________________________________________________________________

3.8.2020 - Staré pranostiky v srpnu (z knih našich babiček)

a kdo zná odpověď na hádanku z obrázku? "Na kterou stranu lehne zajíc, když ho myslivec zastřelí?"

Odpověď naleznete zde

____________________________________________________________

15.7.2020 - Zapomenutá sláva stránčické pouti.

V dnešní době čeká na rodiče a jejich děti spousta lákadel, dětské arény, dětské zábavné parky a spousta jiných míst na vyřádění, kam maminky dojedou, posadí se s kamarádkami u kávičky, děti vypustí do zábavné arény a klábosí o nehtech a kosmetice. Dřív tomu tak nebylo, ale když se konečně něco dělo, jako poutě, masopusty a jiné radovánky, tak to bylo hodně navštěvováno celými rodinami. 

Lidé chodili za zábavou pěšky z blízkého i dalekého okolí. Mezi tradiční zábavu patřila stránčická pouť. Dnes se nazývá Anenská pouť a letos se bude konat 24.7. – 26.7.2020. Tato pouť byla v polovině dvacátého století vyhlášená. 

Dnes je už k pousmání, že se lidé těšili, že tam konečně si mohou koupit okurky – rychlokvašky a v druhé polovině dvacátého století dokonce i kousek melouna. Z této pouti se stala také pouze komerční záležitost. Tatam je doba, kdy se lidé na pouť dlouhou dobu předem těšili a šli s dětmi i 10 km, aby se tam sešli se známými, dali si pivo a klobásku a pobavili se. Ale proč stránčická pouť vznikla, již málokdo ví. Věděli to však naše babičky, které o tom vyprávěly, možná, že si něco přidaly, ale někteří jsme takovou pouť ještě před 30ti lety zažili sami.

Ve Stránčicích v lesíku je poutní místo s kaplí sv. Anny. Na tomto místě se před dávnými časy nacházela studánka. Rolník, který měl oční neduh, si chodil sem touto vodou vymývat oči, až se vyléčil. Jako poděkování upevnil na jedli u studánky obraz svaté Anny. Jednoho dne potřeboval zdejší správce statku kmen této jedle a tak byla poražena. Kmen byl naložen na vůz. Vůz byl silný a pěkný, přesto se pod tíhou kmene rozlámal a vozka z toho byl nešťastný. Místní kněz dal vozkovi vůz opravit a slíbil, že v místech jedle a studánky vystaví kapličku. Sám pro ni namaloval obraz svaté Anny, ale kapličku nestačil postavit, protože zemřel. V té době tam začala putovat procesí a další jedle byla ověšena svatými obrázky. Až roku 1883 tam byla vystavěna kaplička. Později přibyl oltář a socha svaté Anny. Roku 1902 byla studánka i oltář obnoveny a tak tam dále putovala mnohá procesí a na svátek svaté Anny se zde konala pouť.

Podél trati k lesu začínaly stánky s tureckým medem, perníkovými srdci, fíky a mnoha podomácku vyráběnými sladkostmi. Na pouti byl věštec s papouškem, houpačky – zvané lodičky, dřevěné vyřezávané kolotoče, střelnice, kde se trefovalo do plechových postaviček, na ponících fotograf pořizoval fotky dětí a muži si zde měřili sílu u siloměru. To vše je již v nenávratnu.

Pouť se zde koná pořád a to na louce u fotbalového hřiště, ale je to již novodobá pouť se spoustou atrakcí, ale bez hřejivého pocitu sdružování se rodin s dětmi, které obětovali čas, aby přišli pěšky i několik kilometrů a mohli se zde sejít s přáteli.

__________________________________________________________________________

27.5.2020 - Kroniky obcí jsou obrazem života lidí v nich žijících.

Výborným pramenem pro poznání historie každé obce byla vždy kronika. V blízkosti obce Voděrádky se nachází obec Jažlovice a Kuří. V obou těchto obcích se dochovaly kroniky, které vypovídají ledacos o životě lidí, co tam žili. Většinou to byly školní kroniky, kde učitelé zaznamenávali mimo školních věcí i různé události. Také to byly kroniky různých spolků. Z těchto kronik se můžeme dozvědět různé zajímavosti. Kroniky v těchto obcích existovaly, protože v obou byly školy, kde události zapisoval většinou pan řídící.

V Kuří byla otevřena budova školy v roce 1909 a učilo se zde do roku 1968. V této obci bylo také původně 5 dvorů s jedním poplužním, tvrz na dolní skále, dva mlýny a dvorec s pivovarem. Byl zde i bohatý společenský život a ochotníci zde hráli divadlo.

Podobné to bylo i v Jažlovicích, kde bývala škola, která byla později uzavřena, ale roku 1988 sem začaly opět chodit některé ročníky prvního stupně ZDŠ z Říčan. Škola se potom opět nebyla využívána. Také zde bývala tvrz, navíc kostel a místní hřbitov. Působil zde Čtenářsko-ochotnický spolek Havlíček, který si vedl svou kroniku.

Pravděpodobně díky tomu, že zde byly školy a vzdělaní učitelé, tak se zapisovaly události do kronik.

Ve Voděrádkách nebyla ani škola, ani spolky, mimo rybářského spolku v době socialismu, a tak se nedochovala žádná kronika o zdejším životě, což je škoda. Jediná zmínka o kronice je v zápise MNV Voděrádek z roku 1956 – 1958. "Obecním kronikářem se stal soudruh Wimmer." Nikdo o existenci této kroniky neví, ani jeho vnučka. Pokud by v této kronice byly zápisy ovlivněné dobou, tak jako zápisy MNV, tak by stejně asi byly podány jen z pohledu zapisovatele. Jedna dáma z Krabošic mi řekla, že si píše vše, co se v obci událo, i kdo kdy zemřel a to od doby, co zde začala žít (cca 40 let), ale měla tam i soukromé zápisy o své rodině, tak neměla zájem, aby to kdokoliv četl. Zajímavostí je, že dříve pracovala také ve školství. 

Je škoda, že staré pohlednice se vyházely a i staré vzpomínky zmizely do nenávratna.

Zde je kousek z historie z kroniky sousedních Jažlovic.

Zapsáno Janem Pivoňkou def. řídícím učitelem ze začátku roku 1929:

EŠ

_______________________________________________________________________________

_______________________________________________________________________________

27.4.2020 - Pálení čarodějnic

V předvečer prvního máje se stalo tradicí, že na kopcích, rozcestích a loukách se zapalovaly ohně.

Postava čarodějnice byla vždy symbolem zla a upálením její loutky vytvořené ze slámy, se lidé od zla očišťovali. Přitom prováděli různé rituály na očistu a ochranu sebe, zvířat a svých domovů. Zvykem při pálení čarodějnic bylo zapalování košťat, házení do vzduchu a pak se ohořelé části nosily domů pro ochranu. Hranici s čarodejnicí zapálil muž, který byl jako poslední ve vsi oženěn. Zároveň se zapálilo dalších sedm malých ohňů jako magická ochrana před požárem. Tato ohniště pak mladí přeskakovali. Čarodějnice se měly bát hluku, tak se bouchalo dřevem, kovem, práskalo bičem a střílelo se. Tímto veselím se zaháněly zlé síly. 

Mládenci také na návsích stavěli májku a museli si ji hlídat, aby jim ji nikdo nepokácel, což bylo dobrým zvykem. Takže původně se lidé z osad a vesnic scházeli u ohně, zpívali, tančili a k ránu přeskakovali žhavé uhlíky. Význam tohoto zvyku byl dříve náboženský a sociální. V polovině devatenáctého století, ve dvacátém století, za války a i později byl svátek potlačován. 

Podoba pálení čarodějnic se měnila s dobou a populací. V polovině dvacátého století se stala spíše akcí, kdy se spojila celá osada či vesnice a konečně se po zimě všichni sešli u ohně a bavili se, když byla kytara, harmonika tak se i hrálo a zpívalo. Hned na začátku jednadvacátého století se to stalo spíše komerční záležitostí, zábava se stala organizovanou a při této příležitosti se konají různé akce, nebo se pouze rodina či sousedé sejdou u malého ohýnku, opečou špekáčky a něco popijí. Ve spoustě obcí čarodějnice jako takové zanikly.

Dříve v druhé polovině dvacátého století se ve Voděrádkách pálily čarodějnice v cestě na Světice. Bylo dobrým zvykem, že mladí vyřezali soušky, keře a vyčistili vesnici od uschlých větví a všeho, co se dalo spálit. Protože každá vesnice chtěla mít ten největší oheň, který by byl vidět zdaleka, tak se opravdu vesnice důkladně vyčistila. Navezli to na hranici, kterou k radosti celé vesnice zapálili. Protože se dříve nedbalo na kvalitu ovzduší, tak se do ohně přihazovaly i pneumatiky. K ohni si všichni přinesli pití a před zapálením se tam sešla téměř celá vesnice, staří, mladí, omladina i děti. Později začala sloužit tato cesta jako skládka a od pálení ohňů bylo upuštěno. 

Před čtyřiadvaceti lety chtěla omladina tuto tradici oživit a tak požádala OV o povolení udělat čarodějnice na místním hřišti, ale zapálila oheň docela nešťastně uprostřed fotbalového hřiště. Omladina zařídila občerstvení, pálení se sice povedlo, půlka vesnice zůstala v opojení až do rána, ale hřiště bylo zničeno. Tak v dalších letech byl oheň pálen sice na hřišti, ale u potoka a byl mnohem menší. Nikdo již nechtěl zajistit občerstvení a zdarma nikdo nechtěl navézt dříví, a tak se od tohoto pálení pomalu upustilo. 

Později chtěl OV tuto tradici opět obnovit, tak vyzval dobrovolníky na brigádu a naplánoval pálení na louce k rybníku. Sešli se tam ti, co byli na brigádě a ostatní šli raději na Marvánek, protože tam bylo v dosahu občerstvení, tady by se pro něj muselo na náves. Takto se pálení opakovalo třikrát a pro nezájem a malou účast se od toho upustilo.

Voděrádky 2015

Lidé jsou v dnešní době pohodlní. Chtějí, aby je někdo bavil, aby si občerstvení nemuseli nést z domova, aby nemuseli přiložit ruku k dílu, při čištění obce - kvůli dřevu a nemají zájem ani stavět hranici. Dnešní doba nese to, že přijdu kdy chci, oheň ať někdo připraví a zajistí spolupráci s požárníky. Já si chci sednout, popít, popřípadě koupit něco k zakousnutí a nejlépe, když je tam ještě zábava, tak ať mne pobaví. Když mne to přestane bavit, tak se spakuji a odcházím, oheň ať dohlídá, kdo chce, uklidí tam někdo po mně a popřípadě zajistí uhašení ohně požárníky, aby nedošlo k nějakému maléru. Potom ať si to ohniště někdo zlikviduje, vyčistí a vyveze nespálené zbytky, mně to přeci nemusí zajímat. Takže jeden z hezkých zvyků úplně nezanikl, ale změnil se v pohodlnou víceméně komerční záležitost.

Pokud chce někdo ještě vidět pálení čarodějnic po staru, tak ať navštíví Kuří. Zde se schází celá vesnice a zváni jsou i lidé z okolí. Tam se o hranici, zapálení ohně, občerstvení i tradiční zábavu, kdy táhnou obcí čarodějnici na hranici, aby ji upálili, starají především dobrovolní hasiči. Tak je vidět, že kde se najdou nadšenci něco udělat pro druhé, tak tam tradice jen tak nevymizí.

Velkých ohňů se letos nedočkáme, ale můžeme se těšit na příští rok. Víte ale, že o filipojakubské noci se prý dají najít poklady? Je ale zapotřebí mít u sebe kapradinu, hostii nebo svěcenou křídu. Tak alespoň toto můžete letos zkusit!

_______________________________________________________________________________

16.3.2020 - Velikonoce

Velikonoce se blíží a jsou oblíbeným křesťanským svátkem, neboť připomínají zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Hlavně je to svátek jara, naděje a probouzející se přírody. Svátek připadá na první neděli po prvním jarním úplňku. Každý rok připadá úplněk na jiný den, tak také velikonoční neděle připadá na různé dny, takže je to svátek pohyblivý. Pondělí velikonoční tak může připadnout na den v rozmezí od 23. března do 26. dubna. Velikonoční zvyky a tradice se lišily a liší podle místa.

Jedním ze zvyků bylo řehtání – od čtvrtka do soboty chodili chlapci po vesnici a řehtačkami vlastně nahrazovali zvonění zvonů.

Starou tradicí je hodování. Na Velikonoční pondělí ráno muži a chlapci chodili po domácnostech svých známých a pomlázkou vyšupali ženy a dívky, aby je omladili a to pouze do 12ti hodin. Na upletení pomlázky se používaly mladé proutky. Ženy je za to odměňovaly vajíčkem, vlastně symbolem nového života a někde i štamprdličkou. Pomlázka bývala spletena až z dvaceti čtyř proutků a dlouhá od půl do dvou metrů a ozdobena barevnými stužkami. Pověst praví, že dívky mají být na Velikonoce vyšlehány, aby zůstaly celý rok zdravé a uchovaly si plodnost. Někde ženy pomlázku oplácely tím, že muže a chlapce polévaly kbelíky studené vody, ale to až odpoledne.

Pekl se beránek, protože byl v křesťanství jedním ze symbolů Ježíše Krista.

Kočičky dávané do váz symbolizovaly palmové ratolesti, kterými vítali jeruzalémští Krista.

Nyní jsou Velikonoce časem oslav, veselí, návštěv příbuzných a přátel, ale i nákupů a stali se tak i komerční záležitostí. Je uspěchaná doba konzumního života a tak lidé místo pečení nakupují beránky, mazance, vánočky, obarvená vejce, upletené pomlázky, spousty jídla pro návštěvy a hlavně sladkosti pro hodovníky. Dnes se již upustilo od toho, že děvčata soutěžila, která bude mít hezčí malovaná vejce a která hodovníkům něco upeče. Dnes se to prostě koupí.

Zkuste ale letos s dětmi vytvořit něco vlastníma rukama, něco atypického, co nebude rozdávat hodovníkům nikdo jiný, než vy. Je na to vhodná doba, do Velikonoc zbývá trochu času, děti když nyní mají volno, tak se nebudou nudit a jako rodina si uděláte hezký tvořivý den. Můžete začít třeba kraslicemi. Ty můžete polepit, pomalovat, provrtat, obháčkovat, ozdobit včelím voskem i jinak nazdobit. S malováním kraslic můžete začít třeba již zítra.

Zkuste vejce namalovat temperovými barvami.

Nebo zkuste úplně jednoduchou metodu počmárat je vodovkami a jsou taky krásná.

Hlavně hotové kraslice postříkejte bezbarvým lakem ve spreji, aby vám venku neopršely a provlékněte stužku.

_______________________________________________________________________________

6.3.2020 - historie MDŽ

Blíží se 8. březen oslava Mezinárodního dne žen, ale víme vlastně, jak tento svátek vznikl a co ženám přinesl ???

Mezinárodní den žen je v dnešní době spojován s érou komunismu a oslavou na pracovištích, kdy ženy dostávaly karafiáty a utěrky a muži se opíjeli, aby je při jejich oslavě podpořili.. Obsah významu tohoto svátku kolísal od politického a feministického až po socialistickou podobu.

Počátky tohoto svátku jsou ale úplně někde jinde. Dne 8. března 1908 se v USA v New Yorku konala stávka švadlen za zlepšení jejich životních podmínek. Svátek žen jako takový byl poprvé slaven v USA 28. února 1909. Na mezinárodní ženské konferenci v Kodani v srpnu 1910 bylo prosazeno pořádání MDŽ, ale nebylo určeno datum. Hlavním cílem bylo prosazení volebního práva žen. V roce 1911 se slavil první Mezinárodní den žen v Rakousku, Dánsku, Německu a Švýcarsku dne 19. března, kdy více než milion lidí požadovalo pro ženy možnost volit a být voleny a zároveň to, aby ženy dostaly právo pracovat, nastoupit do učení a aby skončila jejich diskriminace na pracovištích.

Datum 8. března se určilo až po první světové válce a to pod vlivem demonstrace v Petrohradě roku 1917, která se konala poslední neděli v únoru dle juliánského kalendáře, což je dle gregoriánského kalendáře 8. března. Svátek byl od roku 1975 oficiálně přijat Organizací spojených národů jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, mír a spravedlnost. Na Západě se Mezinárodní den žen stal populárním po roce 1977, kdy OSN vyzvala členské státy, aby 8. březen slavily jako Den OSN pro práva žen a světový mír.

U nás byl svátek tak zprofanován, že po roce 1989 se nějaký čas v Česku neslavil a od roku 1990 není MDŽ již oficiálním svátkem. Do kalendáře se tento den u nás vrátil jako významný den v roce 2004. Co se s významem a oslavami tohoto svátku stalo, to záleželo vždy na zemi, politice a samotném přístupu lidí. V Čechách se někde MDŽ slaví i v dnešní době.

Ale zkusme se zamyslet, zda si ženy vybojovaly to pravé a jestli to takto úplně chtěly – spravedlnost, volit a být voleny, právo pracovat, vyučit se a aby skončila jejich diskriminace na pracovištích.

Většina žen to má v dnešní době tak, že o spravedlnosti se nedá ani mluvit. Ženy dosáhly všech práv – nepráv.

Ženy mohou pracovat, ale v určitém věku jsou risk pro zaměstnavatele, protože mohou přijít do jiného stavu. Mohou pracovat, ale po mateřské nejsou to pravé pro zaměstnavatele, protože děti mohou být nemocné a samozřejmě se počítá s tím, že doma s nimi bude matka. Není to diskriminace, protože se to nahlas nevysloví. Většinou je to matka, která brzo ráno vstane, děti vypraví a doprovodí do školky, nebo školy, pak může teprve do svého pracovního procesu, kde je samozřejmě placena méně (což není také nahlas vysloveno), než kdyby na jejím místě seděl muž. Odpoledne zaskočí pro potomstvo, doběhne s nimi na nákup, napíše úkoly, při tom udělá večeři, přemáchne prádlo, přežehlí, zapošije, poklidí, pak děti vykoupe, uloží, přečte pohádku, přemýšlí, jak vyjde s rodinným rozpočtem a při tom všem se usmívá na svůj protějšek, aby nebyla za kyselou nepříjemnou blbku. A když věk zaklepe na dveře a žena je strhaná těmito drobnými pracemi, tak někteří muži v padesáti pochopí, že jim vlastně dosavadní žena a život nevyhovuje. Muž, který si při ní zatím vybudoval postavení a s tím i finanční zabezpečení si vybere mladou křepelku, ale ta už nevaří, nepere, neuklízí, nestará se o něho, ale stará se o sebe a umí nádherně šopovat, ale muž překypuje štěstím, že mu ji ostatní samečci závidí. V případě že první žena konečně dospěje do důchodového věku, kdy by mohla jít již na zasloužený odpočinek, věnovat se sama sobě, svým koníčkům a být v klídku, tak samozřejmě při našem spravedlivém výpočtu důchodů dostane mnohem menší důchod, než muž a to pro to, že se starala, starala a starala a pro společnost vychovala slušné pracovité jedince. Pokud zůstane sama, tak může být šťastná, že může být dále zapojena v pracovním procesu, protože by jinak neměla na nájem, chcípla by hlady a oblékat by se mohla jedině z popelnice. Jedině, že by se nechala živit dětmi, což je ponižující. Každá žena se může radovat, že má právo volit, ale je vůbec z čeho vybírat? Tak co ženy vlastně získaly ???

Ale pozor, jsou i některé takové šťastné ženy, křepelky, které se umí výborně bavit, pořád odpočívat, šopovat, tak ty si vyberou vychovaného samečka, většinou od tchýně výše popsané, který dostal vychování vzdělání, tím i postavení s finančním ohodnocením a dědictví po své matce jako starání se, nakupování, vaření, žehlení, praní, uklízení atd. a aby nevypadal před ostatními jako idiot, tak říká, že to dělá moc a moc rád.

Takže přejme k MDŽ všem a hlavně ženám nepokřivené životní podmínky a to opravdu spravedlivé. Spravedlivé rozdělení péče o rodinu, spravedlivé platy, spravedlivé vzdělání (kdy muži jsou přijímáni s horším prospěchem než ženy a to protože, aby byly ve třídě také chlapci), spravedlivé obsazování vedoucích funkcí, spravedlivé platové zařazení, spravedlivé důchody a když už je právo volit, tak aby bylo koho. Tak doufejme, že se toho snad jednou dočkáme.

_________________________________________________________________________________

25.2.2020 - Předpovědi počasí

Předpovědi počasí se liší a hlavně se vše svaluje na změnu klimatu. Ale na změnách se podílíme hlavně my sami. Když málo prší, tak je kvůli tomu sucho, ale nikdo se nezamyslí, proč je sucho. Nedělá se hloubková orba, na všech mokřinách se udělali meliorace, veškeré palouky a úvozové cesty se zavezly do roviny a tak voda se v krajině nezdrží, ale rychle se valí pryč. Oblíbili jsme si anglické trávníky a vyporáželi jsme spousty stromů. Nyní se začínáme vracet k tomu, co bylo pro naše předky samozřejmostí, jako třeba obnovování cest a výsadba stromů. Dříve také byly suché, mokré, teplé nebo studené roky. Takže to není nic nového. Jako důkaz toho je níže vložená předpověď a zápis z kroniky z roku 1934.

Převzat výňatek z článku - Autor: Pavel Navrátil / Globe24.cz

Velká předpověď počasí na rok 2020: Jaké bude jaro a léto?

Čeká Česko teplý rok v duchu globálního oteplování, nebo se dočkáme spíše průměrných teplot? Podle prvních předpovědi meteorologů by se letošní rok měl nést na vlně nadprůměrně teplých dní, rekordy by ale kvůli extrémním vedrům padat neměly. Naopak zimy si ale příliš neužijeme.

Ačkoliv by mělo být zataženo s deštěm, podle dlouhodobé předpovědi teploty na konci února vystoupají až na 10 stupňů. Mírného ochlazení se ale dočkáme hned na začátku března.

Teploty totiž klesnou opět na zhruba 5 stupňů, kde se udrží zhruba do poloviny měsíce. Poté se začne oteplovat.

Od poloviny března by teploty měly vystřelit nahoru. Denní maxima by se měla pohybovat kolem 10 až 15 stupňů, kde se udrží až do konce měsíce.

Obecně platí, že čím delší předpověď počasí, tím menší úspěšnost, řada meteorologů proto při předpovědi na další měsíce vychází z průměrných teplot z posledních lety.

Ty ukazují, že zbytek po jara by teploty měly stoupat až na červnových 20 stupňů. Léto by mělo být teplé, ačkoliv je zatím brzo na to předpovídat, jestli se zapíše do historie měření díky extrémním vedrům.

Přesto bychom se prvních tropických dní podle odhadů měli dočkat už v červnu. Červenec a srpen by se měly nést v pokračujícím duchu z posledních let, co se sucha týče, a deště by se během léta měly objevovat jen minimálně.

Prvotní předpovědi zároveň neočekávají výrazný nárůst tropických dní, přesto si teplého počasí budeme pravděpodobně užívat až do podzimu, který se ke konci roku překlopí v mírnou zimu.

Zde stažený zápis z Jažlovické kroniky z roku 1934, zapsáno Janem Pivoňkou def. říď. učitelem a kronikářem obce Jažlovice.

Takže vlastně vše tady již bylo, sucho, mokro, vedra či zima.

EŠ

_________________________________________________________________________________

23.2.2020 - Víte, jaký je původ vašeho příjmení ??

______________________________________________________________________________

14.2.2020 - Den sv. Valentýna – svátek zamilovaných

Na dnešní den 14. února připadá svátek sv. Valentýna, tento den je známý jako svátek zamilovaných. Víme však, kde se tato tradice vzala?

Dříve se slavil mezinárodní den žen, od kterého se po sametové revoluci upustilo, tak jako od červených karafiátů. Pak se začaly objevovat svátky nové, jako svátek sv. Valentýna a třeba halloween. Takže každá doba nese své a třeba se pak k tomu, co nám připadá špatné, po čase zase vracíme. Většinou přetrvával názor, že tento svátek jsme převzali z Ameriky, kde je poměrně zprofanovaný, ale není tomu tak, jeho kořeny jsou v Evropě. 

Tak, jak ho známe dnes, tak se u nás ujal především z komerčních důvodů. Svátek se začal slavit až od 20. století. Za rozšířením, této tradice nestál nikdo jiný než pouhý podnikatel, američan Walter Scott, který byl v té době na pokraji bankrotu. Měl firmu na vánoční přáníčka a napadlo ho rozšířit ji o valentýnská. Tím započala novodobá forma tohoto svátku. Z toho taky vyplývá, že láska je láska, ale prachy jsou holt prachy.

Sv. Valentýna si připomínáme v polovině února, avšak odkud se ale legenda vzala, okolo toho panují nejasnosti. Existují dvě legendy. Podle jedné byl sv. Valentýn ochránce zamilovaných a podle druhé léčitel. Spíše to vypadá, že by se mohlo jednat o prolínání životů dvou stejnojmenných světců. 

Podle jedné legendy tedy Valentýn, když byl zákaz svateb, tak tajně oddával, a tím padl v nemilost a císař ho nechal 14.2.269 popravit. 

Podle druhé byl léčitelem, kterého římští senátoři obvinili z nekalých léčitelských praktik, takže byl uvržen do žaláře a popraven. V obou verzích legendy byl sv. Valentin původem urozený Říman. Takže kořeny svátku pocházejí z Evropy. 

Dříve tato oslava však neměla nic společného s láskou v partnerském vztahu, ale oslava měla vyčistit města od zlých duchů. Obětovala se zvířata, dokonce jejich krví se napouštěly biče, kterými muži bičovali mladé ženy (prostě takové sadomasochistické vyznání lásky).

Neví se přesně, kdy byl sv. Valentýn svatořečen, avšak ví se, že v 5. století byl papežem Gelasiem I. vyhlášen 14. únor jako svátek sv. Valentýna a vyvinul se v dnešní svátek zamilovaných.

Takže na svátek zamilovaných nezapomeňte, slavte ho s tím, koho milujete, s květinou, dobrým vínem a příjemně bez rituálů a bičování, to už je dávná minulost.

__________________________________________________________________________________

19.1.2020 - Masopust dříve a nyní

Masopust je svátek, který se může také nazývat fašanky, voračky, končiny, šibřinky či karneval. Je svátečním obdobím mezi Vánocemi a Velikonocemi. 

Začíná po Třech králích, tedy 7. ledna, konec je však pohyblivý, podle toho, kdy jsou Velikonoce. Hlavní oslavy dříve probíhaly celkem 3 dny – od neděle do úterý. V úterý nastalo vyvrcholení celé zábavy – to chodili lidé za maškary a večer se konala zábava. Den poté se nazýval Popeleční středou. Popeleční, protože se světil popel z jívy - kočiček, které byly posvěceny minulý rok. Tímto popelem dělal kněz věřícím na čele křížek, čímž jim bylo připomenuto, že život je pomíjející.

Masopustní neděle se slavila v rozmezí od 1. února až do 7. března. Celé období masopustu mohlo být tedy různě dlouhé. Masopust vychází ze slov opustit maso. Období mezi masopustem a Velikonocemi se nazývá "Postní doba". Trvá 40 dní a začíná popeleční středou (jiné názvy pro tuto středu jsou černá, škaredá, smetná).

Dříve byl masopust slaven všemi, od nejchudších až po krále. Majetní strojili bohaté hostiny a pořádali panovnické masopustní reje. Později se toto přesunulo i na císařský dvůr do Vídně. Zábavy se konaly jak na venkově, tak ve městě. Masopustním radovánkám však neholdovali jen obyčejní lidé, oblíbili si je i šlechtici a panovníci. Oni této zábavě v maskách říkali karneval. Dokonce se však i předpokládá, že to byli právě čeští králové, kteří zábavy šlechticů v maskách dostali dále do Evropy. Těm, kteří se slávy nezúčastnili, se posílala bohatá výslužka. Výslužka většinou obsahovala huspeninu, klobásy, jelítka, jitrnice, ovar, škvarky.

Masopustní průvod měl za úkol způsobit nepořádek a zatančit si s děvčaty. Převlékání do kostýmů a tanec byl spojen s podporou plodnosti zvířat a bohatou úrodou na polích. 

Masopustní průvod měl pestré kostýmy, které symbolizovaly hodnoty, které byly pro naše předky zvlášť významné. Od které doby nosí lidé masky na masopust, se neví. První zmínky o maskách pochází již z 6. století z doby předkřesťanské. Později však vymizely. Církev bujaré zábavy masek zakazovala. Masky se zpět navrátily až ke konci 19. století a to díky posilování českého vlastenectví. Ví se, že zvířecí masky pochází ještě z dob předkřesťanské. Převleky za jiné lidské postavy se objevily až mnohem později. Lidé věřili, že když se převléknou za zvíře nebo postavu, přebírají jeho vlastnosti i moc. Dříve se směli převlékat do masek pouze muži. Masky ukazovaly plodnost, smrtelnost a úctu k přírodě. Ty novější parodovaly různé postavy. Nynější masky jsou ovlivněny hlavně filmovou tvorbou.

Nejvýznamnější masopustní postavou byl sám Masopust v doprovodu své družky a oba byli vyvolávači a mluvčí celého průvodu. Jeho kostým je z kousků látek a růžiček. Dříve nesměl chybět Laufr, musel mít papírovou čepici a chodil před průvodem. Bouchal na všechny dveře a vrata a zjišťoval, zda bude otevřeno a průvod bude vítán. Nesměla chybět ani maska medvěda. Ta patří k nejvíc užívaným, a také i k nejstarším. Bez této masky se žádný masopust neobešel. Dříve vedl medvěda medvědář. S medvědem si musely ženy a dívky zatancovat. Odmítnout se nesmělo. Při tancování dívky vyskakovaly vysoko, aby vyrostl vysoký len. Jako další nesměla chybět kobyla. Je to maska pro dva lidi. Jeden člověk dělá hlavu a ten druhý pozadí. S kobylou chodili kozlíci a žid. Na památku krále Baltazara dělala kobyla obchůzku spojenou se zábavou, popíjením kořalky a pojídání tučného vepřového. Hospodář občas dal i zlatku. Končívalo to vždy u starosty, který ji nakonec odkoupil. Starosta ji jakoby nechal utratit a pak ji přenesli do hospody, kde se vždy zázračně uzdravila. Jednou z nejčastějších masek je také bába. Ta chodívala často společně se židem a měla většinou nůši s dítětem.

V dnešní době se v masopustním průvodu objevují masky filmových a pohádkových postav, řemeslníků a různé jiné. Už se nedodržují všechny zvyky, ale buďme rádi, že díky těm, kteří tyto masopusty pořádají, tak tato tradice nevymizela z našeho života úplně.

Šimková

______________________________________________________________________________

14.12.2019 - Proměna adventního věnce časem.

Tuto neděli 15.12. budeme zapalovat na adventním věnci třetí svíci, ale kdy začala tato tradice a co svíce znamenají, to málokdo ví. Adventní věnec existoval již v předkřesťanských dobách. V domech, v zimním období poskytovaly zelené větve na věnci příjemné bydlení dobrým duchům a holé věnce ze slámy odháněly zlé duchy. Samotný věnec symbolizoval věčnost. Kromě svíček, mašlí a dalších dekorací, ho zdobily hlavně větvičky jehličnanů či cesmíny.

U křesťanů značí adventní věnec symboliku Kristova kříže ve vztahu ke čtyřem světovým stranám. Na tomto věnci mohou být čtyři, nebo pět svíček. Tyto svíčky dříve znamenaly předzvěst příchodu Krista a vítězství nad temnotou. Na adventním věnci jsou svíčky zapalovány proti směru hodinových ručiček.

Jsou různé názvy svící:

I.

1. svíčka: Ta nese jméno Naděje (Svíce proroků).

2. svíčka: Mír (Betlémská svíce).

3. svíčka: Přátelství (Pastýřská svíce).

4. svíčka: Ta se jmenuje Láska (Andělská svíce).

5. svíčka: Do věnce se přidávala i pátá svíce. Ta se dávala doprostřed a měla bílou barvu. Symbolizovala Krista. Lidé ji zapalovali na Štědrý den po západu slunce.

Tři svíce mívaly barvu fialovou, jedna růžovou a jedna (pátá bílou). První dvě svíčky znamenají naději a mír a mají fialovou barvu. Třetí svíčka (růžová) je svíčka přátelství. Čtvrtá svíčka, opět fialová, znamená lásku. Pátá, čistě bílá, posazená do středu věnce, symbolizuje čistotu Krista nebo neposkvrněnost Panny Marie.

II. Jiné názvy, které se používají ve spojení se svícemi

1. svíčka Patriarchů     

2. svíčka Proroků 

3. svíčka Jana Křtitele       

4. svíčka Marie, matky Ježíšovy

5. svíčka Kristus, světlo světa

Ve 20. století býval věnec zavěšený na čtyřech stuhách. Na horní části věnce byly umístěny velké mašle mezi svíčkami. Ozdoby přírodní a nejčastěji slaměné, visely z věnce dolů v různé výšce. Nejobvyklejší barvou stuhy a svíček byla červená a oblíbená, mimo fialové, byla i zlatá.

Také vánoční stromky bývaly někde zavěšeny ze stropu dolů, přesně obráceně, než dnes. Bývalo to asi z důvodu nedostatku místa v obydlí, kde většinou ve dvou místnostech žily i tři generace.

Na přelomu tisíciletí se dávali lidé přednost věncům na stůl.

Dnes na moderním adventním věnci se svíčky umisťují různě a jejich počet i barva je libovolná. Používají se většinou čtyři svíčky, které symbolizují čtyři týdny adventního období (1. Neděle železná, 2. Bronzová, 3. Stříbrná a 4. Zlatá), které předchází Vánocům. Dnes někteří výjimečně umísťují i pátou svíčku a to ve středu adventního věnce.

Dnes je již jedno, jak je věnec nazdoben, do jaké barvy, zda má čtyři nebo pět svíček, důležité je, že jsme si dochovali alespoň něco ze starých lidových tradic a při první adventní neděli se v domácnostech rozhostí klid a sváteční pohoda.

Autor: Ludmila

________________________________________________________________________________________

Jako broučci z pohádky .......

...... vypadaly děti, které se vydaly 30.11. v sobotní podvečer s lampičkami cestou z Voděrádek do Kuří.

V pátek večer v Říčanech v Kostele sv. Petra a Pavla byl posvěcen adventní plamen světla, aby přinesl všem lidem dobré vůle klid, pohodu a lásku do jejich domovů.

V sobotu v podvečer se sešli rodiče s dětmi v ulici k Mejtu, kde si připálili lucerničky a za zpěvu koled vyrazili do Kuří. Na návsi v Kuří se rozsvěcel stromek, bylo tam připraveno posezení, ohně na ohřátí, hudba a občerstvení (svařáček, čaj, gulášová polévka, sýroví šneci, ovocné špízy, sladké pečivo a tradiční dort s cestou Kuří – Voděrádky). 

Za setmění dorazil průvod s lucerničkami v čele s Josefem, Marií dvěma velkými anděly a pěti malými andílky do Kuří a za zpěvu Adámka Skolila bylo předáno posvěcené světlo všem  sousedům.

Andílkové tam pak rozdávali maminkám a babičkám drobné dárky (většinou z chráněných dílniček) a jmelí. Pro velkou účast se ale bohužel na některé nedostalo, přestože byl připraven 70x dárek a 70x jmelí. Pro děti bylo připraveno občerstvení (mandarinky, jablíčka, banány, vánoční cukroví, štoly, chlebíčky a pro zahřátí smažený kuřecí řízek v housce). Děti mohly dojít ke kapličce k Marii a Josefovi vyslovit svá vánoční přání. Tam dostaly hračky. Dospělí si mohli posedět, popít, pojíst, promluvit s přáteli a oslavit tím začátek vánočních svátků. 

Bylo hezké, že na tuto cestu z Voděrádek se vydalo téměř sto lidí - rodičů s dětmi z Voděrádek, Říčan, Modletic, Dobřejovic, Popoviček i odjinud. V Kuří na návsi se shromáždil téměř stejný počet lidí.

Hlavním úkolem této akce bylo, aby se rozsvítilo světlo v duších všech přítomných a hlavně světlo v očích dětí, což se povedlo.

Velký dík patří především těm, kteří tuto akci finančné i jinak podpořili.

Fotografie z této akce naleznete již nyní v sekci fotogalerie (klikni zde).

E. Šimková

_________________________________________________________________________________

13.10.2019 - Oslava 110ti let dobrovolného hasičského sboru v obci Kuří.

Dne 12.10. v sobotu se konala oslava 110ti let trvání hasičského sboru v obci Kuří. V malých obcích jako je Kuří, bývali dobrovolní hasiči a různé spolky důležitou součástí pro soudržnost obyvatel. Hasičský spolek byl vždy oporou obce a pomáhal při živelných pohromách a mimořádných událostech. Obec se na ně mohla vždy spolehnout. Mimo svou základní činnost stále ještě pořádají tradiční čarodějnice a vypomáhají v obci. Jejich předchůdci pořádali i plesy a zábavná sportovní klání v Roklích.

Sportovní klání.

Sbor dobrovolných hasičů by se však nemohl udržet bez příspěvků a sponzorských darů. Takže SDH Kuří vzala pod svá křídla obec Nupaky.

Na začátku slavnostní sobotní akce položili hasiči věnec k pomníku padlých hrdinů a promluvili zde: starosta SHD Kuří - pan Karel Chaloupecký, starosta města Říčany - Mgr. Vladimír Kořen a senátor - JUDr. Ing. Zdeněk Hraba, Ph.D.. Protože obec Kuří nemá v tuto chvíli místnost, kde by se dalo posedět, tak byli všichni, včetně podporovatelů z Voděrádek, pozváni k rybníku na posezení u ohně s občerstvením. Zde se všichni poveselili, pojedli a poklábosili ke všeobecné spokojenosti.

Fotky ze sobotní akce.

Vzhledem ke krásnému podzimnímu odpoledni a hezkému místu u rybníka se akce vydařila a zúčastněným se velice líbila.

_________________________________________________________________________________

14.8.2019 - Od srpna má obec další chodník s hezkými ostrůvky zeleně.

Říčanům a tím obci Voděrádky byl předán do používání další kus nového chodníku. Chodník vybudoval a zeleň na ostrůvcích osadil investor výstavby rodinných domů - firma ABCD. Doufáme, že se dočkáme dalšího pokračování tohoto chodníku v Krabošické ulici a to až k poslednímu domu po pravé straně směrem k silnici číslo 101. O další vybudování chodníku s opravou kanalizace bylo požádáno již před rokem 2019 v Zámecké ulici, rovněž bylo požádáno na tento rok o PD. Také na povrch ulice U Boudů bylo požádáno o PD. Pokud toto bude dotaženo do konce, tak již nebudeme mít prašné ulice.

E. Šimková

____________________________________________________________________________________

9.8.2019 - Změna k lepšímu v Krabošické ulici

Již včera jste si mohli povšimmout, že někomu není vzhled obce lhostejný. V Krabošické ulici došlo k velké změně. Investor, který zde staví Anglický resort, tak započal s úpravou před domky a to nejenom tam. Aby se lidé nemuseli koukat na rozpadlou halu silničářů a stráň se škarpu s poházeným odpadem, tak zde toto místo vyčistili, vysázeli zde vzrostlé stromy a keře, které budou zalévat a po vzrůstu budou hezkým zeleným oddělením skládky silničářů.

Eva Šimková

________________________________________________________________________________

2.8.2019 - Každá vykonaná práce přinese své ovoce.

V loňském roce minulý osadní výbor pořádal akci pro děti a dospělé „Zasaď si svůj strom". Ovocné stromy byly vysazeny v Krabošické ulici za asistence dětí. Někteří si svůj stromek občas zalili, ale vzhledem k suchu, byly stromy námi zalévány pravidelně, aby neuschly, protože jsou vysazeny na jižní stráňce. Zde platí, že práce přináší své ovoce. Přestože jsou stromky teprve rok staré, počasí není zrovna ideální, tak na jednom z nich a to stromečku, který vysadily děti Sobotků, jsou první plody. Toto je výsledkem dobré výsadby, pravidelné zálivky a hlavně kvalitních stromků od zahradníka pana Havlíčka.

E. Šimková

_______________________________________________________________________________

6.7.2019 - Místo koukání do počítače - procházka přírodou.

Začaly prázdniny a je škoda, že dospěláci myslí především na sebe a ne na děti. Lepší než sedět u počítače, nebo si hrát s mobilem, je vzít děti do přírody a vymyslet pro ně něco zajímavého. Stačí, když se dají dohromady známí nebo rodina a hned je dětí jako smetí. My jsme se rozhodli udělat pro své děti hezké odpoledne. Spojila se rodina, dobrovolní hasiči a rybáři z Kuří a kamarádi a akce byla na světě.

Využili jsme na sobotní akci stezku na Kuří. Pojali jsme to jako cestu z jednoho království do druhého, třetího atd. Nakonec se nám sešlo 35 dětí, 50 rodičů a dospěláků, 16 masek a 12 dobrovolníků. 

Děti u vchodu do prvního království obdržely cestovní pas, rozdělily se do skupinek a vyrazily za dobrodružstvím.

Jak procházely různými královstvími, tak do pasu obdržely známku, že královstvím prošly a splnily úkoly a navíc dostaly odměnu. Navštívily zemi lidojedů, kde musely skolit zvíře, aby lidojedi měli co jíst a nesnědli je. Dále putovaly do království Mrazíka, kde potkaly bábu, Marfušu, dědečka Hříbečka a Ivánka začarovaného v medvěda. Cestou v království Draků narazily na hnízdo draka Voděráka s vejci, kam král přivedl jako svačinku princeznu a děti ji musely zachránit. Přes mýtinu v království Pokladů děti potkaly permoníky, kteří tam těžili drahokamy a zlaté valounky. Po pěšince se dostaly až do království Víl, které zaklel zlý čaroděj, a děti jim musely pomoci. V zemi Vodníků posbíraly vodníkově ženě perly z jejího náhrdelníku a v potoce na ně číhal vodník. V Podivném království musely motýlovi posbírat poztrácené míčky. Konečně dorazily do posledního království Rybářů, kde lovily ryby. V Kuří u rybníka na ně čekalo hasičské auto, házení míčků, rozdávání tatranek a opékání špekáčků. Také dobrovolní nadšenci napekli kremrole, muffiny, buchty, rybáři opekli kapry a také se zde mohli všichni občerstvit. 

Počasí přálo a hlavně děti byly nadšené a plné zážitků a o to nám především šlo. Fotografie z naší akce:

Děkuji všem, kteří se zapojili a nemysleli na sebe, ale udělali něco pro děti. 

Takže to berte jako inspiraci na prázdninové volno a udělejte něco pro své děti, či vnoučata a tím i pro sebe. 

V našem okolí bylo vybudováno v minulých letech spousta míst a cest, kde pro ně s přáteli, či sousedy můžete udělat hezké odpoledne.

Eva Šimková

• Obec Voděrádky aneb kam až paměť sahá
• Historie obce
• Aktuálně z našeho Spolku
• Zprávy a zajímavosti z obce
• Recyklujeme a tvoříme
• Jak jsme žili a jak nyní žijeme
• Dokumenty
• CO NÁS PÁLÍ
• Žijí mezi námi
• Fotografie ze života obce
• Kersko radí zahrádkářům
• Napište nám
• Rodinná tajemství - příběhy
• Kontakt a číslo účtu

________________________________________________________________________________

Informace k těmto internetovým stránkám

Internetové stránky www.voderadky.com jsou stránky SOUKROMÉ.

______________________________

Od 1.6.2020 jsou stránky bezplatně zapůjčeny Sportovnímu a společenskému spolku Voděrádky.

________________________________________________________________________________

Rádi uveřejníme Vaše informace a zajímavosti o obci.

Kontaktujte nás zde