_____________________________________________________________

Voděradský sad 

Okolo roku 1965 byl založen Státním statkem Říčany ve Voděrádkách sad. Datum založení si již nikdo přesně nepamatuje. Sad byl však zanesen v mapě v projektu pro středisko Voděrádky firmou Agroprojekt Praha 1 v roce 1969.

Tento sad se rozkládal okolo silnice č. 101 směrem k dálnici D1. Ve Voděrádkách nad Pitkovickým potokem bylo zahradnictví a nad ním pole. Toto pole bylo zoráno. Byla zde provedena hloubková orba a založen nový jabloňový sad. Pracovníci sadu zde pracovali celý rok bez místnosti, kde by si mohli odpočinout, nebo se ohřát. Vše se dělalo ze začátku ručně, prořezávání stromů a stahování větví.  Ke svozu načesaného ovoce sloužil jeden traktor. Později Láďa Koubků přivezl na pozemek pojízdný vůz, kam si mohli pracovníci dát své věci a při velkém dešti se tam schovat. Pracovalo se tam na slunci, při dešti, v mrazu, větru, prostě v jakémkoliv počasí. Pracovníci ručně nakládali dřevěné bedny s jablky na plaťák, který je svážel. Později byly bedny vyměněny za zelené přepravky z PVC, takzvané pévécáky. Později byly dole pod sadem jabloní vysázeny jahody, okurky a mák.

Nad sadem až k dálnici byly vysázeny višně a byl tam založen višňový sad. Směrem k silnici č. 101 byla založena rybízovna. Byl zde vysázen rybíz odrůdy Heinemann, jehož hrozen byl dlouhý, slupka červená, dužina červená a navinulá. Tento druh měl velikou výnosnost. Po čase zde byla postavena otevřená kůlna a otevřený přístřešek na bedny s ovocem, aby bylo kde ovoce třídit.

Ovoce bylo určeno pro náš trh a něco šlo do výkupu a z něj se expedovalo na západ. Jablka se přímo v sadu prodávala lidem, některá šla do nemocnic, s kterými byly uzavřeny smlouvy a část odebírala společnost Fruta a to průměrně 25 vagonů. Rybíz a višně vykupoval výkup v Říčanech, který je prodával dále.

V sadu byli čtyři až šest trvale zaměstnaných pracovníků. Při sklizni česalo okolo 40 brigádníků. Každý brigádník si mohl každý den odnést tašku jablek, nebo 5kg ovoce. O prázdninách na višně a rybíz chodily i děti z blízkého okolí na brigádu. Stromy v sadu byly celou zimu postupně prořezávány. Když se objevila nová odrůda, tak byla vybrána již starší odrůda jabloní, o kterou nebyl takový zájem a stromy byly ořezány a přeroubovány. Mezi posledními oblíbenými druhy se pěstovaly jabloně odrůdy Rubín a Rubinola. Později zde Státní statek postavil uzavřenou halu, kde se ovoce třídilo a skladovalo.

                

                Rubinola                                                        Rubín

Díky takovýmto sadům jsme byli v zásobování jablky a jiným ovocem soběstační.

Po restitucích a vypořádání zde fungovalo sadařství dále a noví majitelé mohli s nimi uzavřít dohodu o údržbě a sklizni. Většina restituentů však myslela, že na sklizni zbohatnou a tak smlouvu nepodepsali a řekli si, že si sklizeň zajistí sami. Neměli však podepsané smlouvy na odběr, a tak jablka zůstávala na stromech. Nakonec majitelé přišli a chtěli se dohodnout se sadaři, ale to už bylo pozdě a jablka vykupovala pouze moštárna za nízký obnos. Kdo s tím souhlasil, tak sadaři jablka setřásli a odvezli do moštárny. Výdělek z této sklizně byl však mizivý. Smlouvy nebyly nadále uzavřeny a tak přes zimu stromy nikdo neprořezal. Sadařům se nevyplatilo starat se pouze o kousky pronajatého sadu, a tak přestali tuto činnost vykonávat. Sad zůstal bez údržby a přestal rodit. Někteří restituenti svojí část prodali, někteří pronajali. Jabloně byly vytrhány, rybíz zplaněl a višňový sad byl celý zrušen.

Jeden čas se jednalo, o tom, že se v sadu budou pěstovat vánoční stromky, ale z toho sešlo. Někteří restituenti, či jejich potomci požadovali změnu územního plánu a sad chtěli prodat například na letiště. Tato změna neprošla a nyní v této době potomci restituentů nabízejí tyto pozemky k odkupu Městu Říčany.

Část sadu koupila zahradnická firma a má zde sídlo. Je škoda, že se sad nezachoval, protože sady v okolí, jako jsou Otice a Jažlovice jsou výdělečné a je vidět, že jablkům se v této lokalitě daří. Měli bychom si brát příklad z našich předků, kteří zde leta budovali sadařství a zelinářství a asi věděli proč.

Co bude se zbytkem sadu, to nám ukáže až čas.

Zpracovala: prosinec 2020 Eva Šimková