______________________________________________________________________________

Dům čp. 4 - PŮVODNÍ

Na stráni mezi hospodou a gruntem Koubků čelem k silnici, nynější Voděradské, stávalo již koncem sedmnáctého století dřevěné stavení s doškovou střechou. Ke stavení patřila zahrádka. Toto stavení bylo roku 1841 zaneseno do mapy. Roku 1877 bylo toto stavení zaneseno do pozemkových knih jako pastouška, číslo dveří 4. Právo vlastnické bylo vloženo pro obec. V tomto stavení bydlely rodiny těch nejchudších z obce. Byly to obyčejně rodiny pastýřů. Tyto rodiny měly převážně hodně dětí a to pět až dvanáct. S ohledem na jejich životní podmínky a dobu, ve které žily, tak se tyto děti dožívaly nízkého věku. Stávalo se, že spousta těchto dětí zemřela po narození, nebo nedlouho po tom. Když z devíti, či deseti dětí zůstaly tři, tak to bylo hodně. Většinou se v těchto nuzných podmínkách děti dožívaly maximálně tak deseti let.

Přibližně koncem devatenáctého století zde žila rodina Černých. Později začátkem dvacátého století zde bydlela rodina pastýře Boudy a později paní Medřická. Roku 1943 byl dům ve velmi dezolátním stavu a dle rozhodnutí obce bylo krajně nebezpečné v něm bydlet. Bylo rozhodnuto o vystěhování obyvatel. Paní Medřická byla přestěhována do jedné místnosti domu čp. 23, který sloužil jako hostinec. Později roku 1946 z domu čp. 4 zůstalo pouze zbořeniště se zahradou. Z této doby se nezachovaly žádné fotografie domu, či částečného zbořeniště. Zůstaly pouze vzpomínky starousedlíků, že si jako děti chodívaly na zbořeniště hrát a sedávaly na polorozpadlých trámech. Zbořeniště na tomto místě zůstalo delší dobu.

Dům čp. 4 - NOVÝ

Nedaleko původního čp. 4. – pastoušky, na levé straně stráně stával po roce 1956 nový dům se štítem postaveným k silnici.

Tehdy v roce 1956 bylo jednáno o využití zahrady po starém zbouraném domě nazývaném poddošky. Zástupci obce tehdy rozhodli 14. 10. 1956 na svém zasedání o výstavbě nové úřadovny MNV s požární zbrojnicí. Úřadovna MNV byla do té doby ve statku v čp.1. a zbrojnice v té době stávala na paloučku u křížení nynějších ulic U Boudů a Voděradské. Tato stará zbrojnice zde stávala ještě dlouho i po výstavbě nové zbrojnice. Stará zbrojnice byla zbořena až po roce 1970 a nyní je na tomto místě pouze palouček uprostřed s lípou.

Hasiči na silnici před starou zbrojnicí.

Nalevo je opět stará hasičská zbrojnice a místní hasiči – z archivu Jany Ročkové.

Nalevo je vidět roh staré hasičské zbrojnice, před kterou stojí místní děti - z archivu Jany Lalákové.

Stará fotka z archivu J. Lalákové. Ve Voděradské ulici kousek nad kapličkou a nynější budovou Obecního domu.

V roce 1957 byla vystavěna nová úřadovna MNV s požární zbrojnicí a to v akci Z. Dům měl žulový základ a na levé straně byl sklep. Stavba byla rozdělena, na levé straně byla úřadovna a na pravé velká nová hasičská zbrojnice. V úřadovně byla jednací síň, chodba a zázemí. Po obci bylo rozvedeno vedení s hlásiči místního rozhlasu. Z výboru se hlásily důležité zprávy pro obyvatele a před nimi jako upoutávka se pouštěly z gramofonu desky s hudbou. Roku 1961 bylo rozhodnuto doplnit číslování nových domů o čísla domů zrušených demolicí. Tehdy tento dům dostal číslo popisné 4 po obecní pastoušce, přestože stál na jiném místě.

Foto úřadovny MNV v sedmdesátých létech – z alba Jany Ročkové.

Od roku 1970 bylo s ohledem na malé využití úřadovny povoleno, aby zde prozatím bydlela mladá rodina Ročkových, která si později postavila na začátku obce dům a odstěhovala se. Stavba úřadovny byla stavebně úplně v pořádku a hasičská zbrojnice byla využívána. Byli zde dobrovolní hasiči, kteří se i mimo jiné věnovali dětem a vychovávali z nich malé hasiče. Tito hasiči jezdili na soutěže a dost soutěží se také konalo ve Voděrádkách u Krabošické ulice, na louce pod silnicí 101, naproti nynějším bytovkám, tam kde bývalo zahradnictví.

Dne 17. 10. roku 1997 bylo rozhodnuto zástupci města Říčany o odstranění stavby úřadovny výboru a hasičské zbrojnice, přestože stavba byla v dobrém stavu. Stavba byla z tvárnic a tak byla rozebrána a některý materiál byl odvezen k dalšímu využití. Tím zástupci obce Voděrádky ztratili místo, kde by zasedali, či pořádali veřejné schůze.

Voděradští dobrovolní hasiči na závodech – z archivu Irmy Koubkové.

Voděradští dobrovolní hasiči na závodech – z archivu Jany Ročkové.

Třetí dům čp. 4 - NOVÁ DRUHÁ VÝSTAVBA

Roku 1997 byla uzavřena smlouva mezi městem Říčany a stavební společností Janse, která se zabývala výstavbou a prodejem rodinných domů. Nový dům byl postaven částečně na stejném místě minulého MNV a měl dle smlouvy sloužit deset let stavební společnosti, jako vzorový dům s kanceláří. Dne 26. 4. roku 2001 byla provedena změna užívání na sídlo firmy a 13. 7. byla stavba zkolaudována, ale stavba nebyla uvnitř zcela dokončena, byla dokončena pouze jedna místnost a toaleta. V domě chyběly finální úpravy podlah, stropy nebyly zakryty, byl tam pouze igelit a izolace, kterou rozkousávaly kuny. Nebyla dokončena kuchyň, toalety a otevřené schodiště vedlo na nedokončenou půdu, kde byla podlaha zakryta jen z části prkny a tak se muselo chodit po trámech. Dům byl postaven z velké části na původních základech a částečně omylem na pozemku rodiny Koubků, od kterých musel být pozemek dodatečně odkoupen. Sklep v žulovém základu byl zasypán. Na domě chyběly okapy a jiné dokončovací práce. Tento dům sloužil stavební společnosti a dle smlouvy měl být po čase dodělán a předán městu Říčany. Později se majitel stavební firmy dostal do podnikatelských potíží a po průtazích byl objekt konečně předán městu a do užívání obci Voděrádky. Vzhledem k tomu, aby mohl být dům řádně využíván obcí, tak zástupci obce Voděrádky rozhodli o postupném dokončování. Dnes tento dům slouží jako úřadovna OV a občanům. Konají se zde setkání občanů, akce pro děti, svatební hostiny a rodinné oslavy obyvatel Voděrádek a jejich příbuzných.

Akce pro děti v novém obecním domě.

Soukromá oslava v novém obecním domě.

Svatební hostina v novém obecním domě.

Použity  fotografie z alb rodiny Koubků, Šimků a Ročků, zápisy ze smluv kupních, zapsané paměti a za laskavého přispění paní Irmy Koubkové a Miloslavy roz. Kudakové a Milušky roz. Kabelkové.

Zpracovala 2017: Eva Šimková