Historie obce Voděrádky
Vesnice Voděrádky (část obce Říčany) byla zmíněna roku 1360 jako Woydirat a patřila ke hradu Kostelci nad Sázavou. V roce 1413 byla opět uvedena tato část vsi jako Woderady, která zůstala u Kostelce do roku 1443. V tomto panství pak zůstala jen část obce až do 1443, kdy byla připojena ke statku Kuří. Druhou část již předtím získal církevní rytířský řád Johanitů čili Maltézských rytířů k Uhříněvsi roku 1436. V roce 1546 se píše o Oděradech, později ves patřila k panství Uhříněves. Po husitském převratu bylo panství Uhříněves zastaveno králem Janovi z Kunvaldu, jehož synové prodali tuto zástavu obci Starého Města pražského. Po konfiskaci (roku 1547) byl statek darován Hansi Remspergerovi, jehož syn Ferdinand Eusebius Remsperger jej prodal roku 1579 spolu s Uhříněvsí, Těchovičkami, Kolovraty, Křešicemi a Zdirady pánu Jaroslavu Smiřickému ze Smiřic a na Kostelci za 28.500 kop grošů míšeň. V berním katastru z roku 1654 byla uvedena při panství Uhříněves ves Wodierady, 7 statků obsazených a dva pusté. V roce 1755 za vlády vrchnosti Marie Terezie Savojské byla obec Voděrady přiškolena k Říčanům z důvodu zřízení nadace pro školy panství Uhříněves. Značná část dětí však školu nenavštěvovala pro velkou chudobu, nedostatek šatstva, práci dětí. Poštou, farou i školou patřily Voděrady do Říčan. Jméno Voděrady je spřežka, která označovala ves lidí, kteří mají rádi vodu (podobně Polerady). Jméno obce Voděrádky se začalo definitivně používat v 19. století, aby se odlišila od Černých Voděrad.
Podle Sommerovy typografie měla obec v roce 1829 celkem 19 domů a 126 obyvatel. Roku 1843 tam bylo 21 domů a 112 obyvatel a 1910 měla 27 domů a 165 obyvatel. V současné době je v obci evidováno 13 ulic a 62 adres.
Zámecká budova Voděrádky
Během první poloviny 19. století byl ve vsi vystavěn velký dvůr s obytnou budovou, zvanou zámek, stávající při jihozápadním okraji zástavby. Na jedné straně vymezený obytnou budovou a na ostatních stranách současně postavenými hospodářskými budovami. Celý areál je obklopen zahradami a vzrostlým lesoparkem. Zámeckou budovu, o níž dosud není známo prakticky nic, tvořilo velké obdélné stavení s drobným rizalitem v jihozápadním průčelí, obráceným do zahrady, kryté mansardovou střechou. Jelikož bylo založeno ve svahu, v pohledu od jihozápadu je přízemní, kdežto ze dvora, od severovýchodu, činí dojem patrové stavby. Její průčelí člení obdélná okna v maltových rámech, fasády zvýrazňují pilastry. Hlavní vstup do budovy, o jejímž vnitřním členění není známo nic, vede ze dvora velkým portikem s balkónkem v patře. Drobná zámecká budova je dnes v soukromém vlastnictví a probíhá rekonstrukce.
Vyprávění o historii Zámku Voděrádky
Překlad dopisu, který nám zaslal pan Johannes Langemann z Německa
Betty Nedbalová
Betty Nedbalová se narodila jako "Elisabeth, Hilbert von Schüttelsberg" ("ze Schüttelsbergu") v Neuhaus (= Jindřichův Hradec) v roce 1836. Její otec se jmenoval Franz, Hilbert von Schüttelsberg a matka se jmenovala Theresia Knauf.
Její otec, Franz, Hilbert von Schüttelsberg, (1805-1889) byl velmi vysoký muž (197cm), který miloval lov a byl důstojníkem z povolání.
Betty Nedbalová Franz, Hilbert von Schüttelsberg
V roce 1838, když byly Betty jen 2 roky, její matka, "Theresia Knauf" zemřela na zápal plic. Otec Betty se v roce 1842, ve věku 37 let, znovu oženil, tentokrát s 19-ti letou dívkou jménem "Anna Gottl" (Gottlova) z Českých Budějovic, a tak Betty dostala 2 sestry:
Anna "Minka" (1846 - 1922) – moje praprababička
Marie "Ruschi" (1844 -?)
a jednoho bratra:
August "Gustl" Hilbert von Schüttelsberg (1843-1897).
Nevlastní bratr Betty Nedbalové jménem August "Gustl" Hilbert von Schüttelsberg se po smrti svého strýce Josefa a Josefova syna Adolfa stal v roce 1890 majitelem Modletic a Nebřenic (a konírny v Popovičkách). August "Gustl" byl také jedním ze 70 členů parlamentu českého, zastupujícího vlastníky pozemků. Bohužel, August "Gustl" se zastřelil roku 1897, poté, co Modletice musely být prodány z důvodu exekuce.
Oznámení o úmrtí Augusta Hilberta
Dědeček Betty Nedbalové se jmenoval Franz Leonhard, Hilbert von Schüttelsberg (1768 (?) - 1840) a jeho ženou byla "Anna von Neipperg / Neuberg" (? - 1857). Kvůli tomuto sňatku ji však rodina zavrhla a Anna již nesměla používat jméno Anna von Neipperg, a proto používala jméno Anna von Neuberg.
Franz Leonhard, Hilbert von Schüttelsberg Anna von Neipperg / Neuberg
Anna von Neipperg / Neuberg měla bratra jménem "Adam Vojtěch, hrabě von Neipperg", který byl rakouským generálem a v roce 1821 se oženil s vdovou jménem "Marie Louise" (druhá manželka Napoleona Bonaparte). Vlastnili nádherné panství s názvem "Neubergova" nebo také "Sakrabonka" v přední části Prahy. Toto panství bylo nakonec prodáno v roce 1870 železniční společnosti "Thurnau Karup", která budovu zničila proto, aby se zde postavilo nové pražské nádraží. Pozn.: (Socha "svatého Jana Nepomuckého", která dnes stojí v Nebřenicích, původně pocházela z panství s názvem "Neubergova" nebo také "Sakrabonka")
Panství s názvem "Neubergova" nebo také "Sakrabonka"
Obrázek panství "Sakrabonka" z roku 1826
Strýc Betty Nedbalové se jmenoval Josef (1803-1882) a byl bratrem jejího otce Franze, Hilberta von Schüttelsberg. Strýc Josef byl vlastníkem pozemků (Modletice, Nebřenice a Sakrabonka) a oženil se za "Annu von Mayersbach" (1806-1888). Rodiny Mayersbachů byly velmi zámožné rodiny, žijící částečně v Praze a vlastnící "Zarmsk" a "Sudovice". "Anna von Mayersbach" měla za sestru "Marii von Mayersbach", která byla v naší rodině nazývána též jako "teta Mayersbach". Teta "Marie von Mayersbach" se později provdala za hraběte "Des Fours Walderode," který pocházel z velmi bohaté rodiny vlastníků pozemků. "Marie von Mayersbach" měla velmi silný a láskyplný vztah ke své neteři Betty Nedbalové. Společně podnikly mnoho cest po celé Evropě, navštívily Řím, Paříž, Londýn, Vídeň, Berlín a byly ubytovány vždy jen v těch nejlepších hotelích. Když "Marie von Mayersbach" v roce 1879 zemřela, Betty po ní zdědila "Zámek Voděrádky". I když "Marie von Mayersbach" byla ve skutečnosti "hraběnka Des Fours Walderode," tak pevně věřím, že "Zámek Voděrádky" patřil původně rodině Mayersbach a ne "des Fours Walderode".
Betty Nedbalová se provdala za muže jménem "Cornel / Cornelius Nedbal" kolem roku 1860. "Cornel / Cornelius Nedbal" pocházel ze tří dětí (bratrů) a byl také jedním ze strýců významného českého skladatele Oskara Nedbala. "Cornel / Cornelius Nedbal" byl dělostřelecký důstojník z povolání, ale zemřel brzy.
Betty Nedbalová mluvila dokonale česky, německy a francouzsky. Betty bohužel neměla své vlastní děti, a tak žila sama na "Zámku Voděrádky". Jednoho dne v roce 1889 se zeptala své nevlastní sestry Anny "Minka" (manželky "Karla Kroupy" který pracoval jako "okresní hejtman" ve městě Týn nad Vltavou): "Ty máš 4 děti, já nemám žádné, proč mi jedno nedáš? Já o něj budu pečovat a bude se mnou mít skvělý život na Zámku Voděrádky ". Betty to sice nemyslela vážně, ale od té doby s ní na Zámku Voděrádky trávila spoustu času její neteř "Maria Regina Kroupa" (1874-1946), která byla mou prababičkou.
Anna Minka Maria Regina Kroupa
"Maria Regina Kroupa" vždy vyprávěla o tom, jak nádherný život býval na Zámku Voděrádky. Vyprávěla o velkých "večírcích" a "oslavách", které se na zámku konaly, kdy jediné osvětlení zajišťovali stovky svíček, kde se příbuzní a přátelé sešli oblečeni do nádherných šatů a kde jedna z jejích sestřenic promítala obrázky pomocí "Laterna Magica" a Betty hrála na klavír. Myslím, že Zámek Voděrádky měl v té době rozlohu o velikosti cca 112 ha. 14 ha z toho byla plantáž různých druhů ovoce a plantáž samotná byla překrásná. Tuto plantáž řídil a staral se o ni pan "Lehovec nebo též Lehovez". Téměř každý den byli na plantáži sběrači, kteří sebrali a převezli veškeré čerstvé ovoce do Prahy, kde se na místních trzích prodalo.
Moje prababička "Maria Regina Kroupa" se na Zámku Voděrádky poprvé setkala se svým manželem (mým pradědečkem) "Václavem Žižkou" (1871-1941) z Tábora. Stalo se to v roce 1899, když si "Václav Žižka" přijel na Zámek Voděrádky zajezdit na jednom z nádherných bílých koní ze slavného Kladrubského chovu a tehdy se do sebe zamilovali. "Maria Regina Kroupa" si vzala "Václava Žižku" a odjela s ním v roce 1901 do Jižních Čech. Betty tak opět zůstala na Zámku Voděrádky sama.
Václav Žižka (foto z mládí) Václav Žižka
Nejsem si jistý přesným datem, ale Betty nakonec prodala Voděrádky svému bratranci jménem "Johann Alfred, Mork von Mörkenstein" v roce 1903. "Johann Alfred, Mork von Mörkenstein" však brzy zemřel (23.03.1906) a je tedy velmi pravděpodobné, že Zámek Voděrádky zdědil jeho syn "Viktor, Mork von Mörkenstein" (16.03.1878-?). Viktor byl úředníkem České banky v Praze a vlastnil v Praze i dům.
Fotografie z Nebřenic kolem roku 1895 - na fotgrafii vidíte (zleva doprava):
Viktor, Mork von Mörkenstein narozen 1874 v Praze, syn Johanna Alfreda Morka von Mörkenstein 1834 – 1906 a bratranec Betty, který vlastnil Voděrádky a to minimálně do roku 1906, Viktor "by mohl "být jedním z posledních soukromých vlastníků Zámku Voděrádky před druhou světovou válkou, ale to je jen odhad.
Franz Wacha zaměstnanec z Nebřenic
August Hilbert von Schüttelsberg, nevlastní bratr Betty Nedbalové
Augustův syn Rudolf Hilbert von Schüttelsberg (1876 -?), s cigaretou, poslední muž z rodu Schüttelsbergů.
Augustova dcera Anna Hilbert von Schüttelsberg
Je velmi pravděpodobné, že Zámek Voděrádky byl ve vlastnictví Viktora až do roku 1937, kdy s jistotou vím, že Viktor byl ještě naživu ........
S pozdravem
Johannes Langemann
Zde naše vyprávění o historii Zámku Voděrádky končí, ale věříme, že brzy budeme moci přinést nějaké nové informace z historie obce Voděrádky.
Dopis od rodiny po Rudolfovi Hilbert von Schüttesberg.
Dne 2.2.2015 nás kontaktoval pan Mgr. Peter Štrelinger, který je přímým potomkem Rudolfa Hilbert von Schüttesberg a zaslal nám email, který tímto otiskujeme v původním znění.
Vážená pani Šimková,
moja priateľka z Martina ma upozornila na "stránky obce Voděradky", kde sú informácie o mojej rodine, najmä o mojom dedečkovi Rudolfovi Hilbert von Schüttesberg.
Rád by som doplnil Vaše "biele miesta", týkajúce sa práve mojho deda Rudolfa:
Rudolf Hilbert ritter von Schüttelsberg sa oženil s Helenou Swidźinskou (narodená v Poľsku) a mal s ňou štyri dcéry - Marylu, Irenu, Helenu a Žofiu (Soňu)!
Žofia (Soňa), , najmladšia z Rudolfových dcér, bola mojou matkou.
Rudolf Hilbert von Schüttelsberg žil po 1. svetovej vojne na Slovensku. Pracoval ako lesný správca v Liptovskej Osade, neskor v Ľubochni, okres Ružomberok. Tu aj zomrel v roku 1953 a je pochovaný na miestnom (obecnom) cintoríne v Ľubochni. Jeho manželka Helena Hilbert (rod. Swidzinska) zomrela v roku 1956 a je tiež pochovaná na cintoríne v Ľubochni.
Na svojich historických stránkach informujete, že Rudolf Hilbert von Schüttelsberg bol posledným mužským potomkom rodu Hilbert von Schüttelsberg. Áno, je to pravda! Mal tri sestry.
A priamo symbolické je - že sa mu narodili - štyri dcéry:
1. Maryla Katarzyna Hilbert von Schüttelsberg, nar. 22. 11 1905 v Nietrzanow (Polsko), umrela 1986, vydatá za Francziseka Jana Pawellu, poľského národného hrdinu, zavraždeného fašistami v júli 1942 v Mauthausen. Deti: Krystyna Imroth (nar. 1927) a Matej František Pawella (nar. 1929), kapitán morskej plavby
2. Irena Hilbert von Schüttelsberg (nar.1906)
3. Helena Hilbert von Schüttelsberg (nar. 1913), zomrela 1991, vydatá za Rudolfa Rezníčeka. Deti: Rudolf, Helena,Karol a Žofia
4. Žofia Hilbert von Schüttelsberg (nar. 6. 4. 1915) v Kocierz Mosczanicki (Poľsko), zomrela 1990 v Ružomberku (SR) - vydatá za Jána Štrelingera. Deti: Peter Štrelinger(1946) a Soňa Struhárová (rod. Štrelingerová), nar. 1951
Pozn.: Dve najstaršie dcéry Rudolfa Hilberta - Maryla a Irena, ostali žiť v Poľsku (rodisku matky Heleny Swidzinskej), s mladšími Helenou a Žofiou (Soňou) sa rodina presťahovala na územie ČSR, dnes Slovensko...
Teraz niečo o sebe:
Som teda synom najmladšej dcéry Žofie a priamym potomkom Rudolfa Hilberta von Schüttelsberg. Narodil som sa 20. 4. 1946 v Martine, vyštudoval som na Strednej lesníckej škole a potom na Pedagogickej fakulte Univerzity Mateja Bella v Banskej Bystrici, odbor Slovenský jazyk - anglický jazyk.
Som známy ako slovenský spisovateľ a novinár (pozri moju internetovú stránku Peter Štrelinger "wikipedia" a pod.)
Bude Vás možno zaujímať, že rod Hilbert von Schüttelsberg sa dvakrát stretol na "rodových stretnutiach". Prvýkrát vo Frenštáte pod Radhoštěm (2001) a druhýkrát v Ružomberku (2004 ). Z týchto stretnutí sa pripravili rodové dokumenty, tzv. "rodostrom", ako aj CD vybraných dokumentov. Z nich by som spomenul najmä vzácny švabachom písaný dekrét rakúskej cisárovny Márie Terézie, v ktorom pasuje nášho predka Albrechta Hilberta za šľachtica baróna von Schüttelsberg!
Po predchádzajúcom živote v Bratislave, kde som naposledy pracoval ako dramaturg v Slovenskom rozhlase (do roku 2006), momentálne bývam v Slatinkách (okr. Prostějov), kde žijem so svojou manželkou Zdenkou Povolnou, inak vdovou po mojom bratrancovi z 2. kolena, Karlovi Povolnom, pravnukovi jednej zo sestier Rudolfa Hilberta von Schüttelsberg, Leontiny Povolnej, rod. von Schüttelsberg...
Vážená pani Šimková,
dúfam, že moje informácie obohatia Vaše vedomosti o rode Hilbert von Schüttesberg a rozšíria tak stránku histórie obce Voděradky, kde tento rod sídlil a mal tam svoje majetky (Modletice, Nebřenice).
V prípade, že Vás niečo zaujíma, rád odpoviem na Váš email, či list:
S úctou a úprimný pozdravom
Mgr.Peter Štrelinger
Zvonička Jana Nepomuckého
Zvonička dokončená roku 1923, dříve jednodušší zvonička bez kaple, na místě dřevěné kaple postavené v roce 1393. Zvon byl přenesen na zděnou kapli. Kaple byla dokončena v roce 1923 jako pietní vzpomínka českým legionářům bojujícím v Rusku. Zvon byl během druhé světové války odcizen německými vojáky a roztaven na munici. Až po válce, v letech 1946-1947, byl vyroben zvon nový, který má 4 kmotry (paní Boudová, paní Koubková, paní Hekšová …). Kaple je zasvěcena Janu Nepomuckému. V červnu se každý rok koná před kaplí bohoslužba. V roce 2003 byla kaple opravena za pomoci města Říčany a Farního úřadu Říčany. Kaplička má čtvercový půdorys s přizděnou věžičkou, ve které je zvon. Střecha je tvořena pálenými taškami a zvonička je pokrytá mědí.
Zajímavosti z historie obce
Statky
Boudův statek, Maršálkův statek, Škorpilův statek, Koubkův statek, Vojtěchovského statek, zámecký dvůr + zámek
Orientační názvy oblastí
K Doubravici, V mejtě, U zájezku, V mostenicích, Na stráni, U boudového sadu, Za hájem, Nad vsí, U říčanské spravedlnosti
Pole
Kázecká, Krejčovka
Rybník
Zájezek – nacházel se v místě současné autobusové zastávky na návsi mezi domy rodiny Pikešů, Hůrků a Hlavatých
Mlýn
Mlýn v Krabošicích
Starousedlíci
Boudovi, Maršálkovi, Škorpilovi, Koubkovi, Vojtěchovských, Lehovcovi, Tesaříkovi
Historie zaniklé obce Krabošice
Obec Krabošice byla od roku 1850 známa pod názvem Krabušice jako osada obce Voděrádky v okr. Říčany. V letech 1869-1890 byla osadou obce Kuří. Od roku 1900 stále jako osada obce Kuří, avšak pod názvem Krabošice. V letech 1921-1950 osada obce Voděrádky, později osada obce Říčany. Název Krabošice se obvykle vykládá jako ves lidí Krabušových, jak je doloženo na středověkých listinách. Název obce byl odvozen přímo od staročeského označení pletené schránky - krabuše. Ze stejného slova je odvozeno i jméno Krabuš. Nejstarší zmínku máme z roku 1472, kdy král Vladislav dal dvůr v Krabošicích Pražanů. Zdejší specializovaní výrobci kabuší by se dnes již neuplatnili. Nabízeli totiž proutěné nebo drátěné schránky do haltýřů. Tato důmyslná chladírenská zařízení na tehdy ještě čistých potocích poskytovala na vesnicích neocenitelné služby při uchovávání snadno se kazících potravin: masa, mléka, másla, vajec a ryb. Namísto dnešních chladniček a mrazniček si museli naši předkové vystačit s chlazením v potocích, podzemních sklepech se studánkami nebo v nákladnějších podzemních lednicích zřizovaných při hospodách, zemědělských dvorech a řeznických krámech. V nich mezi balíky slámy v létě pomalu odtávaly kusy ledu, navezené tam v zimě ze zamrzlých rybníků.
Srdečné poděkování patří všem občanům Voděrádek, kteří nám laskavě zapůjčili své knihy, fotografie a pomohli mi s přípravou tohoto článku o historii obce.
Velice tímto také děkujieme panu Josefovi Filingerovi za zapůjčení pohlednic znázorňujících historii obce Voděrádky.
THIS MESSAGE BELONGS TO A SPECIAL PERSON - MR. JOHANNES LAGEMANN FROM GERMANY:
Dear Johannes,
Thank you so much for sharing the history of your family with me, all the pictures, photos and stories you have sent me.
I am really greatful for that and I am sure that people from Voderadky will aprreciate it.
Once again, thank you very much.
V případě, že by jste měli k výše uvedenému článku jakékoliv připomínky, či doplňující informace, zašlete je prosím na adresu voderadky@email.cz. Máte-li k dispozici historické fotografie, pohlednice nebo cokoliv jiného o co by jste se s námi chtěli podělit, informujte nás prosím. Veškeré zapůjčené dokumenty jsou naskenovány a nepoškozené vráceny tentýž den.
Čerpáno:
Kronika města Říčany, Říčanský kurýr, Kapitoly z dějin Říčan (PhDr. J. Honcová, Csc.)
Náš REGION - článek Obce nazvané podle činností obyvatel (PhDr. František Dudek, Csc.)
internetové stránky Ministerstva vnitra České republiky
OHROŽENÉ HRADY, ZÁMKY A TVRZE ČECH, 2. DÍL (Jiří Úlovec)
Historické fotografie
