Recyklujeme a tvoříme
Recyklace přispívá k menší míře poškozování životního prostředí.
Je důležité z odpadního materiálu vytvořit opět něco použitelného.
Měli bychom začít každý u sebe a naučit se nakládat s odpadem a dále ho využívat. Je jedno, jestli se jedná o plasty, sklo, textil, nebo jídlo. Vše je zaviněno tím, že se máme oproti svým předkům velice dobře a plýtváme prostě vším. Naši předkové si vážili své práce a tím i svých výrobků. Nevyhazovalo se jídlo, oblečení atd. O recyklování neměl nikdo ani páru, ale zašívalo se, přešívalo se, pletlo, přeplétalo, drátovalo se a opravovalo se. Dnes je konzumní styl života, co se nehodí, to se vyhodí a když na to není, tak se vezme půjčka, když se nesplácí, tak se požádá o oddlužení a jede se dál.
Jsme líní, přestože jsou všude nádoby na tříděný odpad, tak ho vyhazujeme po škarpách a vůbec nepřemýšlíme, jak budou žít naše děti a jejich děti. Dokonce, když se objednají velkoobjemové kontejnery na odpad, tak někteří nedají různý odpad do tříděného, ale bordel si skladují u sebe třeba půl roku a pak šup s ním do obecního kontejneru. Přeci nebudou rozlamovat plastové židle, aby se vešly do tříděného, když je mohou narvat do velkoobjemového a že je třeba nerozšlapou, to je normální, pak se tam nevejde něco od souseda, co potřebuje vyhodit, ale to již dotyčného nezajímá. Takže kontejnery jsou naplněny, mají pomalu čepice, ale uvnitř jsou poloprázdné, protože jsou tam vzduchové kapsy z prázdných přepravek, celých skříní atd.
Ještě v nedávné době byly Voděrádky jedna velká skládka, nechceme, aby se to vrátilo. Byli jsme skládkou pro Říčany a okolí. Největší veřejná skládka byla na místě části původního zahradnictví, tam kde jsou dnes Silničáři a Svodidla. Tam, kde se pěstovala zelenina, tam se později navážel odpad. Přetáhlo se to asfaltem a hned bylo místo na dvě haly. Další skládka byla v místě nynější zahrádkářské kolonie. Zde byla prohlubeň s loukou na seno, to se zavozilo odpadem, přes to zemina a máme rázem zahrádkářské domky na kopečku. V ulici Ořechovka vlastnili před lety Styblíkovi stráň, která se také oficiálně zavážela a ta se zavážela ze všech míst nejdéle. Vyřešilo se to opět zavezením zeminou a máme stavební parcelu.
V roce 1969 se rozhodlo někde nahoře, že se zruší meze a cesty, abychom měli více orné půdy a měla se provést rekultivace. Pro středisko Voděrádky byl proveden projekt zemních prací, zadavatelem byl KNV Středočeský a posvětil to ONV Praha východ. Vedení Státního statku dostalo odměnu za více hektarů velkých širých rodných lánů a tak se zase ničilo, zaváželo, ale kde bychom vzali ornici, tak se to zavezlo odpadem a na to zemina. Bylo rozhodnuto o zrušení cesty od zámečku mezi poli k Jažlovicím, zrušení Solné stezky, navazující cesty na Světice, další cesty od gruntu č. 14, všech mezí a potom to završilo provedením meliorací. Po roce 1980 přestala být voda ve voděradských studnách, dokonce někteří majitelé i studny zasypali. Upravilo se koryto potoka, aby voda hezky rychle odtékala. Že by se někdo zamyslel, co bude se zvěří, to těžko a dnes se všichni diví, že i vody ubývá. Kdybychom nebyli čuňata, která pouští všechny odpady dešťovými svody do potoka, tak by koryto bylo snad i vyschlé. Tak se nám naskýtá smutný pohled na potok, kde se barva vody mění jak u duhové kuličky a to podle toho, kdo tam co v té chvíli vypouští.
Měli bychom začít každý u sebe, alespoň trošku. Všichni chceme žít v hezkém čistém prostředí, tak se o to musíme taky trošku zasloužit. Proto se web rozšířil o sekci „Recyklujeme a tvoříme“. Bude to sekce, kam může přispět každý svými nápady, jak znovu použít textil, zbytky a přebytky jídla, plasty, sklo, prostě co koho napadne a co udělal a přijde mu to dobré i s malým návodem. Je to sice malá kapka, ale někdy i kapka pomůže.
Voděradská stráňka, zde se navážel odpad cca 70 let.
