________________________________________________________________________________

15. Příběh

Luxusní tchýně nemůže být dobrá matka a dobrá matka nemůže být luxusní tchýně.

Jednou takhle při skleničce Barča pronesla moudrost, že dobrá matka nemůže být dobrá tchýně a když jako máma není dobrá, tak je z ní dobrá, nebo alespoň ucházející tchýně.

Tak se k ní hned přidala Terka, že s ní souhlasí a rozpovídala se.

Moje máma se nás snažila vychovat jako slušné, vzdělané, bezkonfliktní lidi, které se snažila naučit vše, co sama uměla, nebo alespoň sehnala někoho, kdo nás to naučil. Maximálně se věnovala našemu rozvoji a vzdělání. Kámen úrazu ale nastal, když jsem se s někým seznámila. Ten první byl obyčejný kluk od sousedů a v tu chvíli byl oheň na střeše a již jsem poslouchala. „Ty ses snad zbláznila, s kým to chodíš, toho se ihned zbav, to je blb, co je jenom vyučený, a pro toho jsme tě nevychovali.“ Taky mu to také dávala patřičně najevo. Pak přišel další, ten si zase vyslechl. „Já znám tvojí mámu, s tou jsem chodila do školy, ale jenom chvíli, ona pak opakovala ročník. Já jsem šla na vysokou a o ní jsem už neslyšela, co vlastně teď dělá, kdepak skončila???“ Kluk neodpověděl a odporoučel se. A tak to šlo dál. Však svoji životní lásku jsem si vybojovala a vzala.

Máma se snažila mě jako vlastnímu dítěti s ledasčím pomoci, a to radou nebo rukou. Myslela to zaručeně dobře, ale manželovi se neustále do všeho pletla, kárala ho, poučovala ho, a tak její péče byla spíše na obtíž a lezla na nervy, než aby nám byla ku prospěchu. Jednoho dne v neděli ráno, když u nás byla na víkend, tak se rozrazily dveře u ložnice a matka tam vlítla se slovy „Sluníčko svítí, ptáčkové zpívají a vy ještě chrápete.“ Se slovy: „vy tu teda máte smrad“ otevřela všechna okna a dodala „hop, hop vstávat a do práce“. Manžel vystartoval z postele a zařval: „Ještě jednou sem vleze, tak jí zabiju a to fakt“.

Pak mi radila, co mám uvařit, co je dobré a zdravé a jestli to ten můj nežere, tak ať si namaže chleba. Tak to vygradovalo a manžel ji jako tchýni nemohl vystát a já nakonec taky ne. Z toho plyne, že když se máma stará a snaží, tak jako máma obstojí, ale jako tchýně leze na nervy. Protože ti dva se musí sžít spolu a ne s tchýní.

Zato moje tchýně to byl kus. Z mého pohledu jako matka totálně selhala. Děti nechávala samotné večer doma a vyrážela na zábavy. Chlubila se, jak měla děti vycvičené, že na práh pokoje dávala vycpanou lišku a oni se jí tak strašně bály, že k těm dveřím ani nešly. Když jsem čekala dítě a doporučili mi císařský řez, tak mě poučila, že to ona jela do porodnice s kamarádem na motorce a vezla si v kapse jablko a knížku. Pan doktor jí řekl „Matko, snad jste přišla rodit a ne si číst a jíst“, prostě hrdinka, která jde na pole, porodí, pak naseká kravám trávu, do nůše přihodí novorozeně a vydá se směrem k domovu, aby nakrmila zvířata a uvařila pro celou rodinu. 

Tchýně se však o své děti moc nestarala, nedbala, aby všechny měly vzdělání, kdo nechtěl, tak šel hned do práce, nebo nedělal. Holky nenaučila vařit, protože sama to moc nedávala, nenaučila je prát, protože vše se může koupit nové a nenaučila je ani zašívat, protože v sousedství je vždy nějaká ta puťka, které to s hezkým slovem předají a ona jim to zašije. Prostě jako matka nestála za zlámanou grešli. Zato tchýně byla luxusní. Tak jako si nevšímala svých dětí, tak si nevšímala ani nevěst a ženichů, co se dostali do rodiny. Nikomu nic nedala, ale taky nic nechtěla. O nikoho se nestarala, do ničeho nemluvila, protože jí to bylo ukradené. Když jsme u ní ze začátku chvíli bydleli, tak si nás vůbec nevšímala. Jednou, když jsme přišli z práce a přišly na nás choutky, a tak jsme se honili po obýváku, který jsme měli přímo nad jejím obývákem. Naháněli jsme se po pokoji, přes sedačku, okolo křesel, okolo stolu, dupali a ječeli. Druhý den řekla manželovi, jestli by to nešlo trošku klidněji, že jí to nevadí, ale že se jí houpal lustr na stropě. Tak jsem došla k přesvědčení, že kdybychom se tam vraždili, tak ona by přišla až další dny, a to vlastně jen v případě, že by jí ze stropu kapala krev.

Zato jako tchýně se velice osvědčila, manželovi nikdy proti mně neřekla ani slovo, i když se projevily nějaké problémy, asi se taky bála, abych jí ho nevrátila a nemusela se o něj starat ona. O vnoučata se nezajímá, je ráda, když přijdou a ještě radši, když brzy odchází. Nikdy nám do ničeho nemluvila, nikoho nepoučovala a do našich problémů se nepletla. Prostě, když je máma na prd a nestará se, tak jako tchýně obstojí, protože se v tomto případě nestará ani o nevěstu či ženicha a nechá mladé žít.

Jistě, že existují i výjimky, že dobrá máma je i dobrá tchýně a špatná máma je i špatná tchýně, ale to aby člověk hledal ne se svíčkou, ale přímo se světlometem.

-eš-